Důvodem pro předložení tohoto návrhu zákona je alarmující nárůst útoků psů způsobujících vážná zranění, zejména lidí, zvyšující se obliba chovu nebezpečných psů a absence právní úpravy, které by podmínky chovu psů regulovaly.
Mnoho občanů má již osobní zkušenost s napadení psem. Statistické údaje jsou alarmující a vypovídají o tom, že příčin je více. Především, je to vždy vlastník, který za svého psa zodpovídá a rozhoduje způsobem výchovy a péče o jeho chování. Tento zákon je tedy zákonem, který má za cíl vést majitele k zodpovědnosti.
Zákon vymezuje podmínky pro chov těch plemen psů, kteří pro své přirozené vlastnosti a velikost kladou větší nároky na vlastníka. Ukazuje se, že ne každý je schopen starat se o psa tohoto náročnějšího plemene tak, aby nebyl nebezpečný pro své okolí. U těchto plemen je vrozená agresivita a útočnost přímo součástí genové výbavy a tyto vlastnosti byly v procesu šlechtění zvlášť podporovány. Tím se také nejvíce odlišují od psů ostatních. Následky jimi způsobeného zranění mohou být velmi vážné.
Návrh zákona tedy reaguje na množící se útoky psů na zvířata a na lidi, tedy na dlouhodobý trend, který, dle našeho názoru, je nutno řešit. Tyto útoky jsou způsobeny nejen psy, které tento zákon zahrnuje mezi „nebezpečné“, "psy, kteří pokousali", ale i psy ostatních plemen a jejich kříženců. Proto je obsahem návrhu také zpřísnění podmínek chovu psů obecně a zavedení centrální evidence. Ta bude cenným podkladem zejména pro lékaře, kteří budou moci velmi rychle zjistit, zda pes, který zranil člověka, byl očkován proti vzteklině, bude evidováno opakované napadení psem apod.
Předkladatelé si uvědomují, že název "nebezpeční psi" může vzbudit u veřejnosti obavy, že psi takto označených plemen budou vždy považováni za nebezpečné i když budou dobře vycvičení a bude jim věnována patřičná péče. Jako základní princip je nutné přijmout skutečnost, že neexistují prostředky, jak vymezit pojem "nebezpečný pes" naprosto přesně. V první řadě musí být vymezena nebezpečná plemena jako taková, ale není možné pominout ani křížence takových plemen. Tento termín je používaný v obdobné zahraniční legislativě a předkladatelům se nepodařilo nahradit jej termínem výstižnějším.
Dále navrhujeme zařadit kategorii "psů, kteří pokousali". To jsou psi, kteří již někoho napadli, způsobili mu zranění a jejich volný pohyb přináší zvýšené riziko pro okolí. Takto je nazvaná a definovaná tato kategorie i v legislativě německé a rakouské.
Chov psů a jejich pohyb na veřejných prostranstvích je dosud právními normami u nás de facto neregulován. Právní úprava je roztříštěná v mnoha navzájem nesouvisejících normách, jako např. v zákoně č. 246/1992 Sb., na ochranu proti týrání zvířat, zákoně č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a dalších podzákonných normách. Významnou část z nich tvoří vyhlášky obcí, kterými upravují zejména výši poplatků ze psů. Ve vztahu k chovu psů se pro nás tak prakticky nejvýznamnější normou stala Evropská dohoda o ochraně zvířat v zájmovém chovu, vyhlášená Sdělením ministerstva zahraničních věcí č. 19/2000 Sb. m. s., která pro Českou republiku vstoupila v platnost 24. března 1999.
Otázka chovu psů a zejména kategorie nebezpečných psů je velmi složitá. I v zemích, které se rozhodly legislativou chov psů ,zejména nebezpečných , regulovat mají s terminologií a aplikací zákonů těžkosti. Přesto vzhledem k závažnosti problematiky od platných zákonů neustupují, ale snaží se, aby v praxi byly uplatňovány. Tento návrh zákona, v souladu s trendem v zemích Evropské unie, zásadně zpřísňuje právní režim chovu nebezpečných psů, ale nejde až na hranici, kterou vytýčila Francie, kde je zakázán dovoz a nařízena sterilizace nebezpečných psů, což v důsledku povede k úplné likvidaci takto označených plemen. Navrhovatelé se naopak inspirovali liberálnějšími úpravami v Německu, Británii, Irsku a Rakousku, které chov nebezpečných psů regulují, ale nemají za cíl "nebezpečné psy" likvidovat. Zákon také vyjímá ze svého režimu tzv. zvláštní psy, kterými jsou psi lovečtí, služební, psi pro nevidomé apod.
Zákon je v souladu s právem ES.
Zákon si vyžádá náklady ve výši zhruba 20 mil. Kč na zavedení centrální evidence.
Zákon zvýší příjmy veřejných rozpočtů o více než 100 mil. Kč, které budou získány z poplatků ze psů a povolení pro chov nebezpečných psů, správních poplatků za zápis do centrální evidence a pokut za spáchané přestupky.
Čl. I
K § 1
Návrh zákona upravuje pouze některé aspekty chovu psů, které se týkají držení a evidence psů a chovu tzv. nebezpečných psů.
K § 2
Návrh zákona vymezuje pro vlastní potřebu některé pojmy:
Nebezpečného psa, jako psa u kterého lze předpokládat agresi. Mimoto zmocňuje ministerstvo zemědělství, aby vyhláškou stanovilo, které rasy psů, skupiny psů, jakož i kříženci těchto ras a skupin spadají do této kategorie automaticky.
Od režimu pro nebezpečného psa je potřeba odlišit režim pro agresivní psy, pro které byl zvolen na základě terminologie obdobných předpisů v zemích EU termín „pes, který pokousal“.
Pro účely výjimky z režimu tohoto zákona vymezuje i pojem zvláštního psa. Jedná se o psa, který je používán k určité specifické činnosti nebo povolání.
Pro přehlednost je zde i zákonná definice volného pohybu psů
K §§ 3 až 6
Za účelem zamezení nekontrolovaného chovu nebezpečných psů, zavádí návrh zákona povolování jejich chovu.
Pro zájmový (domácí) chov nebezpečného psa musí být zjištěno, zda má chovatel pro chov nebezpečného psa předpoklady.
Návrh ustanovení u chovu více nebezpečných psů má za cíl pojmout např. chov více takových psů za účelem zisku. Proto jsou na místě i přísnější podmínky které vycházejí z povinností chovatele vyplývajících z Evropské dohody o ochraně zvířat v zájmovém chovu. Toto ustanovení je zaměřeno spíše na drobné domácí chovatele než na výdělečné chovatelské stanice. Ty musí splnit mnohem přísnější podmínky stanovené jinými předpisy. Je třeba poznamenat, že návrh nezakotvuje, na rozdíl od obyčejného povolení, právní nárok na vydání hromadného povolení; to může být vydáno na základě správního uvážení příslušného orgánu veterinární správy.
Návrh zákona z těchto povinností vyjímá tzv. zvláštní psy, kteří podléhají režimu jiných předpisů.
K § 7
Tímto ustanovením se obecně zakazuje vlastníkům psů, aby své psy nechali cvičit nebo je záměrně vychovávali k agresivnímu chování na úseku lidem nebo zvířatům. Z tohoto ustanovení musí být vyjmuti zvláštní psi, zejména vzhledem k účelu jejich chovu (služební pes jako donucovací prostředek podle § 38 zákona 283/1991 Sb., o policii České republiky, lovečtí psi).
K §§ 8 a 9
Návrh zákona unifikuje a centralizuje evidenci psů a systém jejich označování pro účely jednoduché identifikace psů na území celé ČR. Zřizuje Centrální evidenci psů, ve kterou jsou zapsány na úseku údaje potřebné pro zjištění údajů příslušného psa a určení jeho majitele. Dochází i k centralizaci a tím i snadné dostupnosti údajů o tom, zda byl pes očkován, zda je splněna poplatková povinnost, zda je pes nebezpečný nebo kouše.
Centrální evidence slouží pouze jako soubor obecních evidencí, kterou na místní úrovni zajišťují obce. Příslušnou obcí je vždy ta, kde má vlastník psa trvalé bydliště.
K § 10
Návrh zákona rovněž unifikuje úpravu tzv. psích známek. Umožní pružné zjišťování psovy identity a obce, kde je pes evidován. Rychlé zjištění údajů o psovi může ulehčit některé situace, např. pokud pes někoho pokouše. Rovněž ze známky bude ihned patrné, zda je pes nebezpečný či nikoliv; což usnadní dohled na některými povinnostmi podle toho zákona.
Identifikaci nebezpečných psů, pokud ztratí svou známku nebo pokud bude na známce učiněn neoprávněný zásah, usnadní povinnosti označit nebezpečného psa např. tetováním, jak je tomu v současnosti nepovinně u některých plemen.
Ve známce je zaznačeno jedinečné evidenční číslo psa, proto není možná její převoditelnost na jiného psa.
K §§ 11 a 12
Upravuje se nově pohyb psů, kde se obecně bude aplikovat povinnost pro na úseku majitele psů neumožnit svým psům volný pohyb v místech osídlení.
Naopak obce získají pravomoc na svém území vymezit místa, kde volný pohyb psů bude povolen, kam bude vstup se psem zakázán (dětská hřiště, pískoviště), přičemž místa pro volný pohyb psů k tomu musí být způsobilá.
K § 13
Návrh zákona stanoví všeobecnou povinnost průvodce psa odstranit výkaly, které pes zanechal na veřejně přístupné místě. Tato povinnost bývá upravená na místní úrovni. Její vymahatelnost je prozatím problematická.
Průvodce má kromě povinnosti výkaly odstranit i povinnost zajistit, aby s nimi bylo naloženo hygienickým způsobem.
K § 14
Úprava přestupků na úseku chovu psů vychází z platných právních norem a jejich systematiky. Přestupky jsou rozděleny na tři kategorie podle své závažnosti a na základě tohoto rozdělení je stanovena i nejvyšší pokuta.
Přestupky jsou navíc odlišeny do dvou skupin (odst. 1 a odst. 2) podle toho, který subjekt má deliktní způsobilost k jejich spáchání. Pro účel zákona a přestupkového řízení je takto odlišen vlastník psa a osoba, která psa vede.
K §§ 15 až 18
Orgány státní správy na úseku chovu psů mají specifické úkoly, ale oproti dosavadnímu stavu se zásadně mění pouze tři oblasti:
centrální evidence na celostátní a obecní úrovni
b) rozšíření výkonu veterinární správy na úřadech okresní (městské) veterinární správy
c) pravomoc obcí vydávat nařízení o místech určených k volnému pohybu psů nebo míst, kam je vstup se psem zakázán.
K § 19
Zákonem je stanovena povinnost součinnosti pro všechny fyzické a právnické osoby a státní orgány pro účely vedení místní evidence psů. Účelem tohoto ustanovení je zajistit, aby se pro povinné osoby bylo obtížnější zákon obcházet uváděním různých údajů při kontaktech s veterinárním lékařem, kynologickými organizacemi, veterinární správou atd.
K § 20
Přechodná ustanovení mají za cíl umožnit zvládnout zavedení centrální evidence psů a přechod na nový systém státní správy na úseku chovu psů, s ohledem také na vlastníky psů.
Čl. II
Obsahem čl. II navrhovaného zákona je novela občanského zákoníku, jíž se doplňuje nový § 421b, jež obsahuje ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou zvířetem. Odpovědnost je konstruována jako objektivní s možností liberace jen v tom případě, že škoda byla způsobena neovladatelným zvířetem, aniž by na to měly vliv zvláštní vlastnosti zvířete nebo jeho povaha.
Čl. III
Obsahem čl. III navrhovaného zákona je novela trestního zákona, která zavádí kvalifikované skutkové podstaty pro trestné činy vraždy a ublížení na zdraví. Novela řeší i problém zabití z nedbalosti a ublížení na zdraví z nedbalosti.
Čl. IV
Pro potřeby navrhovaného zákona je třeba také novelizovat zákon o správních poplatcích, a to doplněním nových poplatků, které vyplývají z navrhovaného zákona.
Čl. V
Účinnost zákona je stanovena s ohledem na to, aby byl poskytnut dostatek času státním orgánům na zavedení evidence psů. Naopak jako aktuální se jeví co nejrychlejší stanovení povinností v oblasti pohybu psů a povinnosti udržovat veřejná prostranství čistá.
K příloze:
Zdeněk Kořistka v.r. Michaela Šojdrová v.r.
Bohuslav Záruba v.r. Vladimír Paulík v.r.
Stanislav Volák v.r. Libor Ambrozek v.r.
Pavel Svoboda v.r. Jaromír Talíř v.r.
Jiří Karas v.r. Pavel Šafařík v.r.
Vilém Holáň v.r. Pavel Hrnčíř v.r.
František Ondruš v.r.
1 § 28 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.
2 § 38 zákona č. 283/1991 Sb., o policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
3 § 21, odst. 1, písm. b) zákona č. 23/1962 Sb. o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.
4 Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, veznění pozdějších předpisů, zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) ve znění pozdějších předpisů.