K
čl. I
K
bodu 1
V souladu s navrhovaným čl. 87 odst. 2 Ústavy se rozšiřuje
výčet kompetencí Ústavního soudu o preventivní kontrolu
ústavnosti mezinárodních smluv podle nového znění čl. 49 a
navrhovaného čl. 10a Ústavy. S ohledem na povahu těchto
mezinárodních smluv z hlediska jejich postavení v právu České
republiky se tato kompetence svěřuje plénu Ústavního soudu, což
odpovídá i stávající právní povahou obdobné kompetenci pléna
rozhodovat o zrušení zákonů a jiných právních předpisů.
K bodu 2
S ohledem na to, že nález Ústavního soudu ve věci samé bude
významnou součástí výkladu ústavního pořádku České
republiky, je žádoucí, aby požadavky na rozhodnutí v plénu
Ústavního soudu odpovídaly požadavkům na rozhodování
v obdobných právně zásadních případech.
K
bodu 3
Nelze vyloučit, že ratifikace mezinárodní smlouvy nebo
přistoupení k vícestranné úmluvě bude vyžadovat urychlené
projednání. V takovém případě je nutno upravit urychlený
postup Ústavního soudu a to přímo ex lege (§ 71d odst. 1
návrhu). Protože však taková situace nebude pravidlem, bude věcí
účastníka řízení, aby určil, že o návrhu bude rozhodnuto
urychleným postupem.
K bodu 4
S ohledem na závažnost návrhu se navrhuje, aby odmítnutí
takového návrhu bylo možné pouze jednomyslným usnesením senátu
ve smyslu § 43 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
K bodu 5
Podle navrhovaného znění čl. 87 Ústavy bude Ústavní soud
projednávat v ústním jednání i soulad mezinárodních smluv
podle čl. 10a a čl. 49 Ústavy s ústavním pořádkem.
K bodu 6
S ohledem na nově koncipovanou povahu mezinárodních smluv z
hlediska jejich postavení v právním řádu České republiky se
navrhuje, aby nálezy Ústavního soudu se stanoviskem ke
slučitelnosti takové smlouvy s ústavním pořádkem České
republiky byly vyhlašovány ve Sbírce zákonů. Ve Sbírce
mezinárodních smluv by takový nález neměl být publikován,
neboť nejde o mezinárodní smlouvu, nýbrž především o stav
vnitrostátního práva. Takovým nálezem se sice nerozhoduje ve
věci závazné mezinárodní smlouvy, nicméně s ohledem na
evidenční funkci Sbírky zákonů je vhodné, aby takový nález
byl vyhlášen, neboť bude vázat nejen účastníky řízení v
konkrétním složení (mimo skupiny poslanců nebo senátorů),
nýbrž i např. Poslaneckou sněmovnu v jejím dalším volebním
období. Kromě toho půjde o významnou součást závazného
výkladu ústavního pořádku České republiky.
K bodu 7
Navrhovanou úpravou se odstraňuje stav, kdy po předchozích
novelizacích byly v ustanovení § 64 odst. 2 dvě písmena f).
K bodu 8
Navržená úprava reaguje na navrhovanou změnu čl. 95 Ústavy,
kde oprávnění soudu předložit věc Ústavnímu soudu v případě
rozporu zákona s ústavním pořádkem je uvedeno v odstavci 3
tohoto článku.
K
bodu 9
Navrhovaná ústavní úprava tím, že stanoví bezprostřední
závaznost a přednost před zákonem těch ustanovení
mezinárodních smluv, k jejichž provedení není třeba zákona,
svěřuje aplikaci těchto ustanovení smluv především do
působnosti obecných soudů. Mezi taková ustanovení patří i
ustanovení o lidských právech a svobodách. Soudce již nebude
oprávněn v případě rozporu zákona a ustanovení o lidských
právech a svobodách v mezinárodní smlouvě přerušit řízení a
navrhnout Ústavnímu soudu, aby rozpor posoudil a případně
odstranil zrušením části nebo celého zákona. Bude tak moci
učinit jen tehdy, pokud by se aplikací zákona dostal do rozporu s
některou součástí ústavního pořádku (čl. 112 odst. 1
Ústavy), nikoliv již ale s mezinárodní smlouvou, byť by
obsahovala ustanovení o lidských právech a svobodách.
K
bodu 10
Ustanovení dává do souladu dosavadní znění § 66 odst. 2 s
navrhovaným čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy.
K bodům 11 až 13 a 15 až 18
Zdůvodnění jako u bodu 10.
K bodu 14
Klíčovým bodem novely zákona o Ústavním soudu je nový oddíl
druhý, který upravuje postup Ústavního soudu při uplatňování
jeho nové kompetence, kterou zakládá navrhovaný čl. 87 odst. 2
Ústavy. Protože jde o zvláštní řízení se zvláštními
důsledky, nelze analogicky použít všech ustanovení § 64 až 71
zákona o Ústavním soudu. Proto jsou jednotlivé náležitosti
postupu řízení před Ústavním soudem upraveny zvláště.
Předmětem řízení budou mezinárodní smlouvy podle nového znění
čl. 49 a navrhovaného čl. 10a Ústavy, což je třeba zdůraznit v
textu, neboť nové znění Ústavy bude rozlišovat několik druhů
mezinárodních smluv, z nichž preventivní kontrole budou podléhat
právě uvedené smlouvy.
K §
71a
V návrhu se vychází z předpokladu, že preventivní kontrola
ústavnosti je zcela mimořádným druhem řízení před Ústavním
soudem. Proto je přípustnost takového návrhu velmi úzce omezena
pouze na případy skutečné prevence, kdy je proces vstupu obsahu
mezinárodní smlouvy do práva České republiky v závěrečné
etapě. Ústavní soud proto nebude moci být zatěžován návrhy,
kterými by si někdo pouze zjišťoval jeho stanovisko či požadoval
dobrozdání.
Návrh může podat pouze ten subjekt, který má o mezinárodní
smlouvě rozhodovat, popř. v zájmu respektování čl. 6 Ústavy je
třeba poskytnout procesní prostředek přehlasované kvalifikované
menšině, aby se obrátila k Ústavnímu soudu obdobně jako v
případě zákona. S ohledem na zvláštnosti preventivní kontroly
se tak může stát jen před ratifikací smlouvy, nikoli až po té,
co se stane vnitrostátně závaznou.
Postupně tak mohou návrh předložit komora Parlamentu, skupina
poslanců nebo senátorů a prezident republiky. Návrh přesně z
hlediska vnitrostátního práva vymezuje období, ve kterém se tak
může stát.
Návrh může podat pouze ten, kdo se přímo účastní na procesu
ratifikace a má naléhavý právní zájem na určení ústavnosti
takové mezinárodní smlouvy. Jako první je to některá z komor
Parlamentu jako celek na základě svého usnesení v případě, že
obdržela návrh na vyslovení souhlasu s mezinárodní smlouvou.
Toto právo by měla mít do okamžiku, kdy schválí návrh, neboť
jinak by z jejího pohledu nešlo o preventivní kontrolu, tj.
předběžnou ochranu před neústavním krokem. Pak už nikoli,
neboť by nebylo racionální, aby něco schválila a následně
ústavnost svého rozhodnutí sama zpochybňovala.
Je věcí jednacího řádu, kolik podpisů se bude vyžadovat pro
návrh usnesení, aby se komora obrátila na Ústavní soud. Komory
však mohou odmítnout vyslovit souhlas, a tím problém vyřešit
samy, aniž by byl zatěžován Ústavní soud. Stejně tak mohou
návrh odmítnout z jiných důvodů (vláda nezíská většinu),
které se souladem mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem
nemusejí mít nic společného.
Skupina poslanců nebo senátorů může podat návrh až od
okamžiku, kdy byla přehlasována, tj. od schválení smlouvy v
jejich komoře Parlamentu, neboť do té doby mají možnost komoru
přesvědčit v diskusi, že smlouva není v souladu s ústavním
pořádkem. Pokud budou většinou přehlasováni, je třeba jim
poskytnout možnost ochrany. Navrhuje se počet 41, resp. 17 osob
jako v případě zákonů. Protože jde o ochranu menšiny, je
možno tuto menšinu identifikovat, tj. v případě jejího
přehlasování.
Prezident si jako poslední činitel celé procedury (spolu s
kontrasignujícím členem vlády) může zjednat jasno, zda je
ratifikace, popř. přistoupení ke smlouvě z hlediska Ústavy
v pořádku. V případě již podaného totožného návrhu skupinou
poslanců či senátorů se uplatní překážka litispendence s tím,
že § 71d bude platit jako lex specialis ve vztahu k § 35 odst. 2
zákona o Ústavním soudu. Totožnost návrhu bude dána
ustanoveními smlouvy, která bude třeba přezkoumat.
Vláda nebude oprávněným navrhovatelem, bude však ze zákona
účastníkem řízení. Bylo by neracionální a odporovalo by i
dnešní právní úpravě vztahů mezi státními orgány, kdyby
státní orgán nějaký návrh předložil jinému orgánu s
návrhem, aby jej schválil, a přitom současně svůj návrh
zpochybnil. Vláda navrhne vyslovení souhlasu s mezinárodní
smlouvou jen tehdy, když bude přesvědčena, že takový návrh je
ústavně v pořádku, popř. jej předloží ve spojení s novelou
ústavního předpisu, která problém odstraní. Vláda zajišťuje
autentifikaci textu smlouvy. Pokud mezinárodní smlouva není podle
vlády ústavně v pořádku, neměla by smlouvu předkládat ke
schválení, dokud se překážka neodstraní. To, že k ratifikaci
se vyžaduje kontrasignace předsedou nebo jím pověřeným členem
vlády, na situaci nic nemění.
K návrhu bude třeba jako přílohu předložit texty mezinárodní
smlouvy obdobně, jako to požaduje zákon o jednacím řádu
Poslanecké sněmovny (§ 108 odst. 1).
Z povahy preventivní kontroly jako prostředku, který má zabránit
vzniku rozporů mezi ústavním pořádkem České republiky a jejími
mezinárodními závazky v podobě mezinárodních smluv podle
nového znění čl. 49 a navrhovaného čl. 10a Ústavy, vyplývá,
že kontrola ústavnosti těchto mezinárodních smluv musí
proběhnout do jejich ratifikace. Pokud jde o počátek doby, ve
kterém je možno takový návrh podat, nemůže to být dříve, než
bude taková smlouva sjednána. V případě dvoustranných
mezinárodních smluv to bude okamžikem autentifikace jejího textu
podpisy, v případě vícestranných úmluv bude tento okamžik
záviset na řadě okolností. Půjde např. o to, zda bude Česká
republika zakládající stranou takové úmluvy nebo zda k takové
vícestranné úmluvě bude dodatečně přistupovat.
Pro podání návrhu platí obecná ustanovení zákona o Ústavním
soudu. Pokud jde o podání návrhu skupinou poslanců nebo senátorů,
je pro posouzení oprávnění k podání návrhu rozhodující
počet podpisů pod takovým návrhem. Půjde o stav v okamžiku
podání návrhu, takže případný zánik mandátu nebude mít na
požadovaný počet podpisů vliv. Ukončení volebního období
Poslanecké sněmovny však bude mít vliv na opodstatněnost návrhu.
Podání návrhu je právní skutečností, jejímž následkem je
překážka ratifikace takové mezinárodní smlouvy nebo překážka
přistoupení k vícestranné úmluvě. Rozhodující bude okamžik,
kdy ústavní soud obdrží návrh, který splňuje stanovené
požadavky. Nemělo by to však bránit projednávání návrhu
druhou komorou.
K §
71b
Podat návrh bude možné pro každý aktivně legitimovaný subjekt
různě. Do úvahy přicházel pojem „sjednání mezinárodní
smlouvy“. Ten je ale termínem mezinárodního práva a má více
významů v závislosti na tom, zda se jedná o smlouvu dvoustrannou
(pak jde o podpis stranami) nebo vícestrannou (zde můžeme být
původní smluvní stranou, avšak můžeme přistupovat k již
sjednané smlouvě, kde jsme dosud stranou nebyli – např. Evropská
úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod do roku
1992; přístup k takové smlouvě by měl účinky podpisu
a ratifikace zároveň). Proto je třeba vázat okamžik
možnosti preventivní kontroly na právní skutečnosti ve smyslu
vnitrostátního práva, konkrétně na okamžik předložení
smlouvy Parlamentu, na okamžik jejího schválení (v případě
prostředku ochrany menšiny) nebo na okamžik předložení smlouvy
prezidentu republiky.
Těmito pravidly se bude řídit i posouzení přípustnosti návrhu.
K § 71c
Vláda a prezident republiky budou ex lege účastníky řízení
vzhledem k svému postavení v procesu přijímání mezinárodních
smluv. Ústavní soud jim bude muset neprodleně doručit návrh,
který má všechny náležitosti stanovené zákonem o Ústavním
soudu. Plyne to nepřímo z § 71a odst. 4, kde je stanoveno, že
takový návrh představuje překážku ratifikace mezinárodní
smlouvy. Ze stejného důvodu bude účelné, aby byl ex lege
účastníkem řízení Parlament jako celek; i když totiž bude
jako navrhovatel účastníkem řízení jedna komora, byla by druhá
vyloučena.
K § 71d
S ohledem na okolnosti může být projednání návrhu naléhavé.
V takovém případě je třeba stanovit pravidla, která se budou
odchylovat od navrhovaného znění § 39 zákona (viz odůvodnění
k bodu 3).
Pokud nenastanou důvody k odmítnutí návrhu nebo k zastavení
řízení, bude povinností Ústavního soudu návrh projednat z
hlediska uplatnění zásady oficiality. Z toho důvodu ani
odvolání podpisu pod návrhem v případě skupiny poslanců nebo
senátorů, popř. zánik jejich mandátu (mimo ukončení volebního
období Poslanecké sněmovny), nebude překážkou dalšího postupu
řízení.
Jediným kritériem hodnocení mezinárodní smlouvy podle nového
znění čl. 49 a navrhovaného čl. 10a Ústavy bude její obsahový
soulad s ústavním pořádkem České republiky. Ústavní soud
nebude zjišťovat, zda taková smlouva byla platně sjednána
(podepsána), zda k tomu měla vláda kompetenci atd. Tyto otázky by
již překračovaly i rámec vnitrostátního práva a současně i
rámec preventivní kontroly, která by se již z povahy věci měla
omezit jen na obsahové otázky.
K § 71e
Přestože v rámci preventivní kontroly mezinárodních smluv
podle nového znění čl. 49 a navrhovaného čl. 10a Ústavy půjde
především o posouzení ústavním orgánem ochrany ústavnosti ve
smyslu čl. 83, a nikoli o rozhodnutí o platném právu, navrhuje
se, aby rozhodnutí Ústavního soudu mělo podobu nálezu. To
odpovídá § 54 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a současně čl.
89 Ústavy. Nález zjedná stav věci rozhodnuté ve smyslu § 35
odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Důsledkem vyhlášení nálezu
bude ve smyslu čl. 89 odst. 3 Ústavy právní překážka
ratifikace takové smlouvy nebo přistoupení k takové smlouvě.
Protože tyto smlouvy zůstanou nadále součástí mezinárodního
práva, nebude možné tuto překážku odstranit tím, že by taková
smlouva byla schválena kvalifikovanou většinou potřebnou ke
schválení ústavního zákona. V širším smyslu to bude znamenat,
že s touto smlouvou nebude moci vyslovit souhlas Parlament dříve,
než provede potřebné změny v ústavním pořádku České
republiky. To vyplývá i z navrhovaného znění čl. 49 Ústavy,
podle kterého se tyto smlouvy schvalují jako návrhy zákonů. Bude
proto věcí příslušné sněmovny, zda projednání návrhu takové
mezinárodní smlouvy odročí podle § 63 odst. 1 bod 1 a § 108
odst. 6 in fine zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny,
nebo zda návrh na vyslovení souhlasu s takovou smlouvou zamítne.
K bodu 19
Z kontextu ustanovení § 117 zákona o Ústavním soudu vyplývá,
že se jedná o ochranu lidských práv a svobod mezinárodním
soudem. Navržená úprava vychází z nového znění čl. 10
Ústavy.
K čl. II
Zmocnění k vyhlášení úplného znění je odrazem rozsahu a
závažnosti navrhovaných změn a je v souladu s kompetencí
předsedy vlády.
K čl. III
Předpokládá se, že tento zákon nabude účinnosti spolu s
navrhovanými změnami Ústavy České republiky, tzn. dnem 1.
června 2002.
V Praze dne 21. března 2001
předseda vlády
Miloš Zeman v.r.
místopředseda vlády
a předseda Legislativní rady vlády
Pavel Rychetský v.r.
Úplné znění částí zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
ve znění pozdějších předpisů, s vyznačením navrhovaných
změn
Plénum
§ 11
(1) Plénum je složeno ze všech soudců. Pokud tento
zákon nestanoví jinak, může plénum jednat a usnášet se,
je-li přítomno alespoň deset soudců.
(2) V plénu Ústavní soud rozhoduje
a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení podle
čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále
jen "Ústava"),
b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich
jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy,
c) o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky uvedené
v čl. 65 odst. 2 Ústavy podle čl. 87 odst. 1 písm. g) Ústavy,
d) o návrhu prezidenta na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny
a Senátu uvedeného v čl. 66 Ústavy podle čl. 87 odst. 1 písm.
h) Ústavy,
e) o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo
jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve
shodě s ústavními nebo jinými zákony podle čl. 87 odst. 1
písm. j) Ústavy,
f) v ostatních věcech podle čl. 87 odst. 1 Ústavy, pokud
senát nerozhodl, protože žádný z návrhů na usnesení nezískal
většinu hlasů (§ 21 odst. 1),
g) o stanovisku k právnímu názoru senátu, které se odchyluje
od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu (§
23),
h) o
dalších věcech podle čl. 87 odst. 1 Ústavy, pokud si to
vyhradí,
i) o úpravě svých vnitřních poměrů,
j) o ustavení senátů a o pravidlech rozdělení agendy mezi ně.
(3) Ústavní soud dále v plénu rozhoduje o návrzích na
posouzení souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem
podle čl. 87 odst. 2 Ústavy.
§ 13
Rozhodnutí pléna je přijato, jestliže se pro ně
vyslovila většina přítomných soudců. Jde-li však o
rozhodnutí (podle čl. 87 odst. 1 písm. a) a g) nebo h) Ústavy)
podle čl. 87 odst. 1 písm. a), g) a h) a čl. 87 odst. 2
Ústavy nebo o rozhodnutí přijímané na základě právního
názoru, který se odchyluje od právního názoru Ústavního soudu
vysloveného v nálezu, je přijato, jestliže se pro ně vyslovilo
alespoň devět přítomných soudců.
§ 39
Naléhavost věci
Při projednávání návrhů se Ústavní soud nemusí řídit
pořadím, v němž mu návrhy došly, jestliže se usnese, že
věc, které se některý návrh týká, je naléhavá. Tím
nejsou dotčena ustanovení § 71d odst. 1, § 97 odst.
3 a § 113.
§ 43
(1) Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez
přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne,
a) neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu
určené, nebo
b) je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání
tímto zákonem, nebo
c) jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným, nebo
d) jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud
příslušný, nebo
e) je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon
jinak.
(2) Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti
účastníků usnesením návrh odmítne,
a)
jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, nebo
b) jestliže shledá u návrhu podaného podle § 64 odst. 1 až
4 a § 71a odst. 1 důvody k odmítnutí podle
odstavce 1 nebo podle písmena a).
(3) Usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí
být písemně vyhotoveno, odůvodněno a musí obsahovat
poučení, že odvolání není přípustné.
Ústní jednání
§ 44
(1) Nebyl-li návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti
účastníků usnesením odmítnut, koná se ve věcech
projednávaných podle článku 87 odst. 1 a 2 Ústavy
ústní jednání.
(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, může Ústavní soud se
souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od
tohoto jednání očekávat další objasnění věci.
§ 57
(1) Ve Sbírce zákonů České republiky (dále jen "Sbírka
zákonů") se vyhlašují nálezy, kterými Ústavní soud
rozhodl
a) o návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
anebo jejich jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm.
a) a b) Ústavy,
b) o ústavní žalobě proti prezidentu republiky uvedené v čl.
65 odst. 2 Ústavy podle čl. 87 odst. 1 písm. g) Ústavy,
c) o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení
Poslanecké sněmovny a Senátu uvedeného v čl. 66 Ústavy podle
čl. 87 odst. 1 písm. h) Ústavy,.
d) o návrhu na posouzení souladu mezinárodní smlouvy s
ústavním pořádkem podle čl. 87 odst. 2 Ústavy.
(2) Ve Sbírce zákonů se vyhlašují výrok nálezu a taková
část odůvodnění, ze které je zřejmé, jaký je právní
názor Ústavního soudu a jaké důvody k němu vedly. Ústavní
soud může rozhodnout, že ve Sbírce zákonů nebude vyhlášeno
odůvodnění jeho nálezu ve věci zrušení právního předpisu
nebo jeho jednotlivých ustanovení, pokud tento předpis nebyl ve
Sbírce zákonů nebo v předcházejících
obdobných sbírkách vyhlášen.
(3) Má-li právní názor Ústavního soudu vyslovený v
nálezu, který se nevyhlašuje ve Sbírce zákonů, všeobecný
význam, může Ústavní soud rozhodnout, že tento právní názor
bude uveřejněn ve Sbírce zákonů.
(4) Nálezy Ústavního soudu, vyhlašované ve Sbírce zákonů,
předává redakci Sbírky zákonů neprodleně po jejich písemném
vyhotovení předseda Ústavního soudu.
§ 64
Podání návrhu
(1) Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých
ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy je oprávněn
podat
prezident republiky,
b) skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů,
c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o
ústavní stížnosti,
d) ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §
74 tohoto zákona.
(2) Návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho
jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy
je oprávněn podat
a) vláda,
b) skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů,
c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o
ústavní stížnosti,
d) ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §
74 tohoto zákona,
e) zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku,
f) Veřejný ochránce práv,
g) ministr vnitra, jde-li o návrh na zrušení právního
předpisu kraje, hlavního města Prahy a nařízení okresního
úřadu.
(3) Návrh na zrušení právního předpisu nebo jeho
jednotlivých ustanovení vydaného obcí může podat i přednosta
okresního úřadu.
(4) Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých
ustanovení je oprávněn podat též soud v souvislosti se svou
rozhodovací činností podle čl. 95 odst. (2) 3
Ústavy.
(5) Řízení o zrušení zákona, jiného právního předpisu
nebo jejich jednotlivých ustanovení může též zahájit plénum,
jsou-li dány důvody podle § 78 odst. 2.
(6) Návrh skupiny poslanců nebo skupiny senátorů podle
odstavce 1 písm. b) a odstavce 2 písm. b) musí být podepsán
požadovaným počtem poslanců nebo senátorů.
(7) Pokud se v tomto oddílu mluví o zákonu, rozumí se jím
též zákonné opatření Senátu, které bylo schváleno
Poslaneckou sněmovnou podle čl. 33 odst. 5 Ústavy. (Ústavním
zákonem se pro podání návrhu na zahájení řízení soudem
v souvislosti s jeho rozhodovací činností rozumí též
mezinárodní smlouva podle čl.10
Ústavy.)
§ 66
Nepřípustnost návrhu
(1) Návrh je nepřípustný, jestliže zákon, jiný právní
předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je
navrhováno, pozbyly před doručením návrhu Ústavnímu soudu
platnosti nebo dosud nebyly vyhlášeny ve Sbírce zákonů nebo
jiným zákonem stanoveným způsobem.
(2) Návrh je dále nepřípustný, jestliže před
doručením návrhu Ústavnímu soudu pozbyl platnosti ústavní
zákon nebo zákon, anebo jestliže přestalo být pro Českou
republiku závazné ustanovení o lidských právech a svobodách
v mezinárodní smlouvě, která je součástí právního řádu
a má přednost před zákonem, s nimiž jsou podle návrhu
přezkoumávané předpisy v rozporu, nebo dosud nebyly vyhlášeny
ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv.
§ 67
Zastavení řízení
(1) Jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jejich
jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbudou
platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem,
řízení se zastaví.
(2) Řízení se rovněž zastaví, jestliže pozbude platnosti
ústavní zákon nebo zákon, anebo jestliže přestane být pro
Českou republiku (závazná mezinárodní smlouva podle čl. 10
Ústavy) závazné ustanovení o lidských právech a
svobodách v mezinárodní smlouvě, která je součástí právního
řádu a má přednost před zákonem, s nimiž je podle
návrhu zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá
ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, v rozporu.
§ 68
Postup řízení
(1) Nebyl-li návrh odmítnut a nevzniknou-li v průběhu
řízení důvody pro zastavení řízení, je Ústavní soud
povinen návrh projednat a rozhodnout o něm i bez dalších návrhů.
(2) Při rozhodování posuzuje Ústavní soud obsah zákona
nebo jiného právního předpisu z hlediska jejich souladu s
ústavními zákony, (mezinárodními smlouvami podle čl. 10
Ústavy) ustanoveními o lidských právech a svobodách
v mezinárodních smlouvách, které jsou součástí právního
řádu a mají přednost před zákonem, popřípadě
zákony, jedná-li se o jiný právní předpis, a zjišťuje, zda
byly přijaty a vydány v mezích Ústavou stanovené kompetence a
ústavně předepsaným způsobem.
Nález a jeho právní následky
§ 70
(1) Dojde-li po provedeném řízení Ústavní soud k závěru,
že zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení jsou v rozporu s
ústavním zákonem nebo (mezinárodní smlouvou podle čl. 10
Ústavy) ustanoveními o lidských právech a svobodách v
mezinárodní smlouvě, která je součástí právního řádu a má
přednost před zákonem, nebo že jiný právní předpis
nebo jeho jednotlivá ustanovení jsou v rozporu s ústavním
zákonem, zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy,
nálezem rozhodne, že takový zákon nebo jiný právní předpis
nebo jejich jednotlivá ustanovení se zrušují dnem, který v
nálezu určí.
(2) Dojde-li Ústavní soud po provedeném řízení k závěru,
že nejsou dány důvody ke zrušení zákona, jiného právního
předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení, návrh zamítne.
(3) Jestliže k zákonu ebo k jeho jednotlivým ustanovením,
které Ústavní oud ruší, byly vydány prováděcí předpisy,
Ústavní soud v nálezu současně vysloví, které prováděcí
předpisy, popřípadě která jejich jednotlivá ustanovení
pozbývají současně se zákonem platnosti.
O d d í l d r u h ý
Řízení o souladu mezinárodních smluv podle čl. 10a a čl.
49 Ústavy
s ústavními zákony
§ 71a
Podání návrhu
(1) Návrh na posouzení souladu mezinárodní smlouvy s
ústavním pořádkem podle čl. 87 odst. 2 Ústavy může podat
komora Parlamentu od okamžiku, kdy jí byla mezinárodní
smlouva předložena k vyslovení souhlasu s ratifikací,
skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17
senátorů od okamžiku, kdy byl Parlamentem s ratifikací
mezinárodní smlouvy vysloven souhlas,
prezident republiky od okamžiku, kdy mu byla mezinárodní
smlouva předložena k ratifikaci.
(2) Návrh skupiny poslanců nebo skupiny senátorů
podle odstavce 1 písm. b) musí být podepsán požadovaným počtem
poslanců nebo senátorů. Návrh může podepsat pouze poslanec nebo
senátor, který hlasoval proti vyslovení souhlasu s ratifikací
mezinárodní smlouvy.
(3) K návrhu musí být přiložena mezinárodní
smlouva alespoň v jednom autentickém znění a v českém
překladu.
§ 71b
Nepřípustnost návrhu
(1) Návrh je nepřípustný, jestliže nebyl předložen
v souladu s § 71a odst. 1 a 2.
(2) Návrh je dále nepřípustný, jestliže ústavní
zákon, s nímž je podle návrhu mezinárodní smlouva v rozporu,
pozbyl před doručením návrhu Ústavnímu soudu platnosti nebo
dosud nebyl vyhlášen ve Sbírce zákonů.
§ 71c
Účastníci řízení
Účastníkem řízení je vedle navrhovatele vždy
též Parlament, prezident republiky a vláda.
§ 71d
Postup řízení
(1) Jestliže o to účastník řízení požádá,
Ústavní soud projedná návrh mimo pořadí, ve kterém jej obdržel
a bez zbytečného odkladu.
(2) Nebyl-li návrh odmítnut a nevzniknou-li v
průběhu řízení důvody pro zastavení řízení, je Ústavní
soud povinen návrh projednat a rozhodnout o něm i bez dalších
návrhů.
(3) Při rozhodování posuzuje Ústavní soud obsah
mezinárodní smlouvy z hlediska jejího souladu s ústavním
pořádkem.
§ 71e
Nález a jeho právní následky
(1) Dojde-li Ústavní soud po provedeném řízení k
závěru, že mezinárodní smlouva je v rozporu s ústavním
pořádkem, vysloví tento nesoulad nálezem; v nálezu uvede, se
kterým ustanovením ústavního pořádku je mezinárodní smlouva v
rozporu.
(2) Dojde-li Ústavní soud po provedeném řízení k
závěru, že mezinárodní smlouva není v rozporu s ústavním
pořádkem, rozhodne nálezem, že ratifikace mezinárodní smlouvy
není v rozporu s ústavním pořádkem.
Ústavní stížnost
§ 72
(1) Ústavní stížnost jsou oprávněni podat
a) fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm.
d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v
řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným
zásahem orgánu veřejné moci (dále jen "zásah orgánu
veřejné moci") bylo porušeno její základní právo nebo
svoboda zaručené ústavním zákonem nebo (mezinárodní
smlouvou podle čl. 10 Ústavy) ustanoveními o lidských
právech a svobodách v mezinárodní smlouvě, která je součástí
právního řádu a má přednost před zákonem (dále jen
"ústavně zaručené základní právo nebo svoboda"),
b) zastupitelstvo obce nebo vyššího územního samosprávného
celku (dále jen "územní samosprávný celek") podle
čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, jestliže tvrdí, že
nezákonným zásahem státu bylo porušeno zaručené právo
územního samosprávného celku na samosprávu.
(2) Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato
lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním
prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst.
1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke
skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
(3) Není-li v tomto zákoně uvedeno jinak, platí pro
ústavní stížnost obecná ustanovení tohoto zákona o návrhu a
pro toho, kdo ústavní stížnost podává (dále jen "stěžovatel"),
obecná ustanovení tohoto zákona o navrhovateli.
(4) K ústavní stížnosti musí být přiložena kopie
rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva
poskytuje (§ 75 odst. 1).
§ 74
Spolu s ústavní stížností může být podán návrh na
zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich
jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala
skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti,
jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním
zákonem nebo (mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy)
ustanoveními o lidských právech a svobodách v
mezinárodní smlouvě, která je součástí právního řádu a má
přednost před zákonem, popřípadě se zákonem,
jedná-li se o jiný právní předpis.
§ 78
Přerušení řízení
(1) Jestliže byl spolu s ústavní stížností podán
návrh na zrušení právního předpisu podle § 74, senát řízení
přeruší a návrh na zrušení právního předpisu postoupí plénu
k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) nebo b) Ústavy.
Přísluší-li projednání ústavní stížnosti plénu, projedná
plénum i návrh na zrušení jiného právního předpisu
podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy.
(2) Dojde-li senát v souvislosti s rozhodováním o ústavní
stížnosti k závěru, že zákon nebo jiný právní předpis anebo
jejich jednotlivá ustanovení, jejichž uplatněním nastala
skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jsou v
rozporu s ústavním zákonem nebo (mezinárodní smlouvou podle
čl. 10 Ústavy) ustanoveními o lidských právech a
svobodách v mezinárodní smlouvě, která je součástí právního
řádu a má přednost před zákonem, popřípadě se
zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis, řízení
přeruší a podá návrh plénu na zrušení takového právního
předpisu podle čl. 87 odst. 1 písm. a) nebo b) Ústavy. Pokud k
takovému závěru dojde plénum v souvislosti s rozhodováním o
ústavní stížnosti, zahájí a provede řízení podle čl. 87
odst. 1 písm. a) nebo b) Ústavy.
§ 82
Nález a jeho právní následky
(1) Ústavní soud rozhodne nálezem, kterým ústavní
stížnosti zcela vyhoví nebo ústavní stížnost zcela zamítne
anebo jí zčásti vyhoví a zčásti ji zamítne.
(2) Vyhoví-li Ústavní soud ústavní stížnosti, vysloví
v nálezu
a) jde-li o ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d)
Ústavy, které ústavně zaručené právo nebo svoboda, a jaké
ustanovení ústavního zákona nebo (mezinárodní smlouvy podle
čl. 10 Ústavy) ustanovení o lidských právech a
svobodách v mezinárodní smlouvě, která je součástí právního
řádu a má přednost před zákonem byly porušeny a
jakým zásahem orgánu veřejné moci k tomuto porušení došlo,
b) jde-li o ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. c)
Ústavy, v čem spočívá porušení zákonem zaručeného práva
na samosprávu, jaké ústavní zákony nebo zákony byly porušeny
a jakým zásahem státu k tomuto porušení došlo, anebo
c) jde-li o návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy, v čem je
rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí
dotýkající se její činnosti v rozporu s ústavními nebo
jinými zákony.
(3) Bylo-li vyhověno ústavní stížnosti fyzické nebo
právnické osoby podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, Ústavní
soud
a) zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo
b) jestliže porušení ústavně zaručeného základního
práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné
moci, než je rozhodnutí, zakáže příslušnému státnímu
orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a
přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před
porušením.
(4) Bylo-li vyhověno ústavní stížnosti zastupitelstva
územního samosprávného celku podle čl. 87 odst. 1 písm. c)
Ústavy, Ústavní soud
a) zruší napadené rozhodnutí státního orgánu, nebo
b) jestliže porušení zaručeného práva na samosprávu
spočívalo v jiném zásahu státu, než je rozhodnutí, zakáže
příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva na
samosprávu pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné,
obnovil stav před porušením.
(5) Bylo-li vyhověno návrhu politické strany podle čl. 87
odst. 1 písm. j) Ústavy, Ústavní soud napadené rozhodnutí
zruší.
Řízení o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí
mezinárodního soudu
§ 117
Mezinárodní soud
Mezinárodním soudem se pro účely tohoto zákona rozumí
mezinárodní orgán oprávněný rozhodovat o stížnostech proti
porušení lidských práv a základních svobod, jehož rozhodnutí
jsou v České republice závazná podle (ratifikovaných a
vyhlášených mezinárodních smluv o lidských právech a
základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána)
vyhlášených mezinárodních smluv, s jejich ratifikací
vyslovil souhlas Parlament a jimiž je Česká repáblika vázána.