Důvodová zpráva k Vládní návrh zákona o ovzduší - EU

Návrh nového zákona o ochraně ovzduší a o změně některých zákonů (zákon o ovzduší) představuje první návrh komplexní právní úpravy v této oblasti.

Tento návrh společně upravuje problematiku ochrany ovzduší, ochranu ozonové vrstvy Země, nástroje ochrany klimatického systému, společnou úpravu institutu sankcí a výkonu veřejné správy a změnu souvisejících předpisů, především změnu zákona o místních poplatcích a živnostenského zákona.

Návrh zákona vychází z  principů obsažených ve věcném záměru tohoto zákona schváleného vládou usnesením č. 453 ze dne 10. května 2000.

Hlavním cílem navrhované právní úpravy je transpozice komunitárního práva do oblasti ovzduší jako hlavní složky životního prostředí s důrazem na její ochranu a využití některých ustanovení současné legislativy, které se osvědčily a jejich ponechání v novém zákoně, pokud nejsou v rozporu s příslušnými právními předpisy Evropských společenství. Oproti schválenému věcnému návrhu tohoto zákona byl legislativní úkol rozšířen o část týkající se ochrany klimatického systému Země, a to na základě rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, Kjótského protokolu, ke kterému Česká republika přistoupila, a na základě rozhodnutí Rady č. 99/296/EC. Zařazením části o ochraně klimatického systému Země do návrhu zákona se Česká republika zařadila mezi několik málo států, které si uvědomují nejen důležitost ochrany v této oblasti, ale i potřebu její legislativní úpravy.

Koncepce návrhu využívá v maximální míře možnosti upravit technické náležitosti v ovzduší prováděcími právními předpisy, což představuje vysokou flexibilitu právní úpravy při transpozici příslušných směrnic ES do našeho právního řádu, které jsou v podstatné míře technickými předpisy (emisní limity, imisní limity, metodiky apod.).

Zcela nově je v návrhu upravena problematika přípustné úrovně znečištění ovzduší a nástroje snižování znečišťujících látek, jako jsou programy snižování emisí znečišťujících látek, programy zlepšování kvality ovzduší apod.

V návrhu zákona je zachován princip „znečišťovatel platí“ (viz dále), avšak na rozdíl od současně platné právní úpravy není jako znečišťující látka zpoplatňován amoniak u všech kategorií stacionárních zdrojů znečišťování. Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo financí předpokládají, že od roku 2005 budou zavedeny daně z paliv a energie, případně další daně, které budou v plné výši kompenzovány snížením jiných plateb.

Vzhledem k tomu, že největší část poplatků se týká právě využívání paliv, lze předpokládat, že ve vazbě na zavedení nenulových sazeb těchto daní budou emisní poplatky tohoto typu postupně utlumovány a později zrušeny. V systému zpoplatnění zdrojů je zachována současná výše sazeb poplatků.

Součástí návrhu zákona – jak bylo výše uvedeno – je také část zabývající se ochranou ozonové vrstvy Země, jejímž základem je současně platná legislativa ES. Po vstupu České republiky do EU bude přímo platit nařízení Rady o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu (2000/2037/EC) a příslušná část zákona nebude účinná.

Zhodnocení platné právní úpravy a důvody pro přípravu nového zákona o ochraně ovzduší

Současnou právní úpravu ochrany ovzduší, která vznikla počátkem devadesátých let, lze považovat za koherentní a v zásadě funkční. Úprava stanovuje základní povinnosti fyzických i právnických osob při ochraně ovzduší, vyhlašuje imisní limity pro základní znečišťující látky a vyhlašuje emisní limity a technické podmínky provozu zdrojů pro široké spektrum znečišťujících látek a technologií. Úprava dále definuje systém státní správy na všech úrovních a zavádí ekonomické nástroje ochrany ovzduší – poplatky za jeho znečišťování. Úprava také vymezuje oblasti vyžadující zvláštní ochranu ovzduší a zavádí v nich příslušná opatření, zejména smogové varovné a regulační systémy.

Hlavním cílem právní úpravy bylo přispět k dosažení co nejrychlejšího snížení alarmující úrovně znečištění ovzduší. Tento cíl byl v zásadě splněn.

Od roku 1990 došlo vlivem restrukturalizace národního hospodářství, která vedla k omezení či zastavení mnoha silně znečišťujících výrob, postupným náběhem účinnosti nového zákona o ovzduší (dosažení přísných emisních limitů u velkých a středních zdrojů znečišťování ovzduší), který vyvrcholil ke konci roku 1998, a vlivem státem podporovaného přechodu od vytápění domácností pevnými palivy k vytápění zemním plynem k velmi výraznému snížení emisí znečišťujících látek do ovzduší.

Vývoj emisí hlavních znečišťujících látek do ovzduší v České republice v období 1990 - 1999

	Znečišťující látka (v tisících tun za rok)
Rok	Tuhé látky	Oxid siřičitý	Oxidy dusíku	Oxid uhelnatý	Uhlovodíky	NMVOC
1990	631	1 876	742	1 055	225	435
1991	592	1 776	725	1 102	227	398
1992	501	1 538	698	1 045	205	359
1993	441	1 419	574	967	204	338
1994	355	1 278	434	1 026	200	310
1995	201	1 091	412	874	164	286
1996	179	946	432	886	176	284
1997	128	701	423	877	181	272
1998	86	443	413	767	172	269.
1999	69	274	395	695	n.a.	265

Poznámka: NM VOC = nemetanické těkavé organické látky

Uvedený výrazný pokles emisí znečišťujících látek, zejména tuhých látek a oxidu siřičitého, se zákonitě projevil poklesem imisní zátěže. Průměrné koncentrace prašného aerosolu a oxidu siřičitého v ovzduší vykazují trvale sestupný trend. V roce 1999 nebyla u prašného aerosolu a oxidu siřičitého na žádné měřicí stanici překročena hodnota ročního aritmetického průměru či 95 % kvantilu imisního limitu. V případě imisí oxidů dusíku lze pozorovat spíše stagnaci a pouze v některých případech mírný pokles, což lze vysvětlit prudkým nárůstem počtu motorových vozidel. Počet osobních automobilů se v České republice zvýšil z 2,411 milionu v roce 1990 na 3,696 milionu v roce 1999. I když je vliv emisí z mobilních zdrojů znečišťování částečně tlumen prudkým nárůstem podílu vozidel vybavených katalyzátory (v roce 1990 0,8 %, v roce 1999 26,6 %) a skutečností, že tato moderní vozidla mají daleko vyšší proběh než vozidla stará, podíl emisí oxidů dusíku z mobilních zdrojů na celkových emisích oxidů dusíku činil v roce 1999 již 60 % a v místech s vysokou dopravní intenzitou jsou měřeny zvýšené koncentrace oxidů dusíku. V období 1990 až 1999 lze pozorovat také snížení imisní zátěže arzenem, kadmiem a olovem.

V roce 1993 bylo v rámci sítě imisního monitoringu zahájeno pravidelné sledování koncentrací troposférického ozonu, přičemž počet měřicích stanic se každým rokem zvyšuje. Počty hodin, po které byl překročen imisní limit pro upozornění veřejnosti (180 mikrogramů na metr krychlový), kolísají v závislosti na teplotě, překročení imisního limitu pro varování veřejnosti (360 mikrogramů na metr krychlový) však nebylo do konce roku 1999 žádnou měřicí stanicí zaznamenáno.

Realizace požadavků současné právní úpravy ochrany ovzduší si v období 1991–1998 vyžádala investice v celkové výši cca 100 mld. Kč. Krátkost lhůty stanovené pro stávající zdroje k dosažení hodnot přísných emisních limitů a splnění dalších požadavků vedla v řadě případů k upřednostnění koncových zařízení před zaváděním nových technologií.

1. Důvody pro přípravu nového zákona

I přes dosažené velmi dobré výsledky v oblasti ochrany ovzduší se ukazuje, že ne všechna ustanovení stávající právní úpravy lze v současné době považovat za optimální. Změna současné právní úpravy je nutná zejména z těchto důvodů:

• je potřeba zásadním způsobem transponovat relevantní právní předpisy Evropských společenství,

• úprava reaguje na situaci počátku devadesátých let, a zahrnuje proto mnohé prvky pro toto období charakteristické (např. institut emisních limitů dočasně platných či “ochranné ustanovení” o časových omezeních vyhlašování nových emisních limitů podle § 5 odst. 6 zákona č. 309/1991 Sb., o ovzduší). Návrh budoucího právního předpisu musí odpovídat těmto změněným podmínkám,

• některá ustanovení se v praxi neuplatnila (např. ověřování odborné způsobilosti podle vyhlášky č. 614/1992 Sb.),

• imisní problematika je stávající úpravou ošetřena poměrně povrchně a nedostatečně. Imisní limity jsou pouze vyhlášeny, nevztahují se však k nim prakticky žádná další ustanovení,

• některé používané definice jsou málo srozumitelné a nejednoznačné (např. zdroj znečišťování ovzduší, kapalná paliva ve vyhlášce č. 117/1997 Sb.),

• některé důležité definice chybějí nebo nejsou v souladu s právními předpisy Evropských společenství,

• státní správa ochrany ovzduší není upravena optimálně,

• prováděcí předpisy jsou roztříštěné, vedle komplexní “emisní“ vyhlášky č. 117/1997 Sb. a její novely je imisní problematika upravena v jediné dosud platné příloze původního Opatření Federálního výboru pro životní prostředí, a to v rozsahu jedné strany textu (tabulka a komentář),

• úprava nemohla předjímat vývoj územního členění České republiky na konci devadesátých let,

• úprava nemohla předjímat vývoj ochrany ovzduší a její právní úpravy v mezinárodním měřítku na konci devadesátých let (zejména nové protokoly k mezinárodním úmluvám),

• ochrana ozonové vrstvy Země je současnou úpravou upravena v zásadě uspokojivým způsobem a je v podstatě v souladu s mezinárodními závazky České republiky. Implementace této úpravy vedla od  1. ledna 1996 k zákazu výroby a dovozu látek skupiny I přílohy A Montrealského protokolu (tzv. „tvrdé freony”) pro běžné případy použití. Spotřeba ostatních látek poškozujících ozonovou vrstvu byla výrazně omezena. Úprava nicméně vykazuje určité nedokonalosti v některých základních pojmech (např. v případě regulace methylbromidu) a rovněž chybí právní úprava ochrany klimatického systému Země.

Závěrem lze stručně shrnout důvody pro přípravu nové právní úpravy v oblasti ovzduší následovně:

• Transponovat požadavky relevantních platných právních předpisů Evropských společenství v oblasti ochrany ovzduší a vytvořit flexibilní rámec pro transpozici předpisů připravovaných.

• Vytvořit podmínky pro přímou aplikaci platných právních předpisů Evropských společenství v oblasti ochrany ozonové vrstvy Země.

• Vytvořit podmínky pro splnění požadavků vyplývajících z mezinárodních závazků, ke kterým Česká republika v oblasti ochrany ovzduší a ochrany ozonové vrstvy Země přistoupila a nebo hodlá přistoupit.

• Vytvořit nástroj pro realizaci cílů Státní politiky životního prostředí v oblasti ochrany ovzduší, ozonové vrstvy Země a ochrany klimatického systému.

• Zjednodušit, sjednotit a zpřehlednit právní úpravu ochrany ovzduší a ozonové vrstvy Země.

• Uchovat v právní úpravě ochrany ovzduší a ochrany ozonové vrstvy Země ta ustanovení nevyplývající z právních předpisů Evropských společenství, která se v praxi osvědčila.

• Odstranit z právní úpravy ochrany ovzduší a ochrany ozónové vrstvy Země ta ustanovení, která se v praxi neosvědčila nebo která svým charakterem odpovídala specifické situaci počátku devadesátých let a pro jejichž další existenci již důvody pominuly.

• Doplnit odpovídající právní úpravu pro účely ochrany klimatického systému Země.

2. Východiska nové právní úpravy

Základním cílem návrhu zákona o ovzduší je transpozice relevantních platných právních předpisů Evropských společenství a vytvoření rámce pro transpozici nových předpisů, jejichž přijetí je v nejbližších měsících a letech očekáváno.

Východiskem předloženého návrhu zákona je kromě souboru platných právních předpisů Evropských společenství a dostupných návrhů předpisů nových také současná právní úprava ochrany ovzduší a ozonové vrstvy Země v České republice.

V návrhu zákona jsou ponechána ta ustanovení současné české právní úpravy ochrany ovzduší a ochrany ozonové vrstvy Země, která se v praxi osvědčila a která nejsou v rozporu s ustanoveními právních předpisů Evropských společenství. V oblasti ochrany ozonové vrstvy Země jsou upraveny také ty prvky, které jsou předmětem přímo platných právních předpisů Evropských společenství s tím, že příslušná ustanovení budou zrušena ke dni vstupu České republiky do Evropské unie a nahrazena přímo platným předpisem, který se téhož dne stane pro Českou republiku závazným. Navrhovaný nový zákon nahradí současně platné zákony – zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami, ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 86/1995 Sb., o ochraně ozonové vrstvy Země.

Nad rámec současné české právní úpravy jsou do návrhu zákona zahrnuta jednak ustanovení transponující příslušné právní předpisy Evropských společenství, jednak ustanovení reflektující požadavky, které plynou z mezinárodních úmluv a protokolů, k nimž Česká republika přistoupila či hodlá v nejbližších letech přistoupit (zejména Úmluva EHK OSN o dálkovém znečišťování ovzduší překračujícím hranice států a její protokoly, Vídeňská úmluva o ochraně ozonové vrstvy Země včetně Motrealského protokolu a jeho dodatků) a rámcová úmluva OSN o změně klimatu včetně Kjótského protokolu.

Vzhledem k dynamice vývoje právních předpisů Evropských společenství a k legislativnímu procesu České republiky se návrh zákona snaží o co největší obecnost a flexibilitu tak, aby maximální možné množství konkrétních ustanovení mohlo být upraveno prováděcími předpisy, které mohou mnohem pružněji reagovat na změny právních předpisů Evropských společenství.

K zákonu o ochraně ovzduší je navrhováno zhruba 10 prováděcích předpisů typu vyhlášky. Zmocňovací ustanovení v návrhu jsou formulována tak, aby bylo možno v případě potřeby vydat prováděcí předpisy další a naopak, případně některé problémové okruhy spojit do jedné vyhlášky.

Předpokládá se, že ve formě vyhlášek budou upraveny oblasti ochrany ovzduší a klimatického systému Země, které se týkají:

• seznamu látek znečišťujících ovzduší a stanovených skupin těchto látek, obecné emisní limity, přípustnou tmavost kouře,

• podmínek a požadavků pro hodnocení a řízení kvality ovzduší a imisní limity, meze tolerance, vymezení zón a aglomerací a oblastí s dobrou kvalitou ovzduší, hodnot pachových čísel a čichových prahů,

• emisních limitů a další podmínek provozování zvláště velkých spalovacích zdrojů znečišťování o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a více,

• emisních limitů, přípustné tmavosti kouře a dalších podmínek provozování zvláště velkých, velkých, středních a malých spalovacích zdrojů znečišťování,

• emisních limitů a dalších podmínek provozování spaloven odpadu, zařízení pro spoluspalování odpadu a pro spalování odpadních olejů,

• emisních limitů a dalších podmínek provozování ostatních zdrojů znečišťování včetně zdrojů emitujících těkavé organické látky a znečišťující látky z výroby oxidu titaničitého a s výskytem azbestu,

• zásad vytváření a provozu smogových regulačních systémů,

• podmínek ochrany ozonové vrstvy Země, včetně metodiky kontroly a evidence úniku látek poškozujících ozonovou vrstvu Země,

• nejvyšší přípustné úrovně dovozu a spotřeby regulovaných látek poškozujících ozonovou vrstvu Země,

• způsobu zpracování plánu na snížení emisí a plánu zavedení zásad správně zemědělské praxe u stacionárního zdroje,

• zásad a náležitostí vedení provozní evidence u zvláště velkých, velkých a středních zdrojů znečišťování ovzduší,

• požadavků na kvalitu paliv,

• způsobu kategorizace zdrojů znečišťování, vybraných kategorií zdrojů znečišťování, specifických a obecních emisních limitů, emisních faktorů, způsobu stanovení a vyhodnocování přípustné tmavosti kouře,

• postupů a podmínek pro měření a zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek u zdrojů znečišťování, postupy a podmínky autorizace k měření a dalším činnostem,

• požadavků na vybrané skupiny výrobků z hlediska ochrany ovzduší,

• podmínek ochrany klimatického systému Země.

Vydání nařízení vlády se předpokládá pro oblast bilancování emisí látek znečišťujících ovzduší včetně stanovení závazných emisních stropů, k provádění emisních inventur a emisních projekcí pro určité kategorie zdrojů a pro hodnoty emisních limitů k ochraně klimatického systému Země.

Přehled platné právní úpravy, ke které se navrhovaný zákon váže

Základními právními předpisy obsahujícími právní ochranu ovzduší a právní ochranu ozonové vrstvy Země jsou:

• Zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami, ve znění zákonů č. 218/1992 Sb. a č. 158/1994 Sb., úplné znění pod č. 211/1994 Sb.

• Zákon České národní rady č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, ve znění zákonů č. 211/1993 Sb., č. 158/1994 Sb. (úplné znění pod č. 212/1994 Sb.) a č. 86/1995 Sb.

• Zákon č. 86/1995 Sb., o ochraně ozonové vrstvy Země.

• Opatření FVŽP k zákonu č. 309 ze dne 9. července 1991 o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami vyhlášené v částce 84/1991 Sb., ve znění opatření Federálního výboru pro životní prostředí ze dne 23. června 1992 v částce 84/1992 Sb.

• Vyhláška MŽP č. 117/1997 Sb., kterou se stanovují emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů znečišťování a ochrany ovzduší, ve znění vyhlášky č. 97/2000 Sb.

• Vyhláška MŽP č. 41/1992 Sb., kterou se vymezují oblasti vyžadující zvláštní ochranu ovzduší a stanoví zásady vytváření a provozu smogových regulačních systémů a některá další opatření k ochraně ovzduší, ve znění vyhlášky č. 279/1993 Sb.

• Vyhláška MŽP č. 614/1992 Sb., kterou se upravuje ověřování odborné způsobilosti pro podávání odborných posudků v řízení podle zákona o ovzduší.

• Vyhláška MŽP č. 256/1996 Sb., kterou se stanoví celkové roční nejvyšší přípustné množství látek poškozujících nebo ohrožujících ozonovou vrstvu Země, které mohou být vyrobeny nebo dovezeny v letech 1997 až 1999.

• Vyhláška MŽP č. 316/1997 Sb., kterou se stanoví množství látek poškozujících nebo ohrožujících ozonovou vrstvu Země, které jsou určeny pro zajištění základní potřeby v letech 1998 a 1999.

Emise z mobilních zdrojů znečišťování ovzduší a související technické požadavky a dále požadavky na kvalitu pohonných hmot jsou upraveny následujícími právními předpisy:

• Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejícíh zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb.

• Vyhláška MD č. 102/1995 Sb., o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích, ve znění vyhlášek č. 299/1996 Sb. a č. 244/1999 Sb.

• Vyhláška MD č. 103/1995 Sb., o pravidelných prohlídkách a měření emisí silničních vozidel.

Právní předpisy související s ochranou ovzduší a ochranou ozonové vrstvy Země jsou:

• Zákon ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

• Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí.

• Zákon ČNR č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa.

• Zákon ČNR č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky.

• Zákon ČNR č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

• Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí.

• Zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 167/1998 Sb.

• Zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

• Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

• Zákon ČNR č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

• Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.

• Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.

• Vyhláška MZ č. 45/1966 Sb., o vytváření zdravých životních podmínek.

Soulad s ústavním pořádkem České republiky, jejími mezinárodními závazky a právními předpisy Evropských společenství

Soulad s ústavním pořádkem České republiky

Právní úprava ochrany ovzduší, ochrany ozonové vrstvy a klimatického systému Země bude řešena novým zákonem o ochraně ovzduší a o změně některých zákonů, který bude obsahovat i jednotnou úpravu státní správy. Zákon neřeší problematiku emisí znečišťujících látek z mobilních zdrojů znečišťování ovzduší, která je upravena zvláštními zákony.

Novým zákonem budou zrušeny stávající zákony č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami, ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 86/1995 Sb., o ochraně ozonové vrstvy Země, a související prováděcí předpisy.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

Soulad s mezinárodními závazky České republiky

Navrhované řešení je v souladu s  mezinárodními závazky, tj. mezinárodními úmluvami a příslušnými protokoly, k nimž Česká republika přistoupila a hodlá přistoupit. Jsou to

• Rámcová úmluva OSN o změně klimatu a Kjótský protokol.

• Vídeňská úmluva k ochraně ozonové vrstvy Země.

• Montrealský protokol k látkám poškozujícím ozonovou vrstvu Země.

• Dodatek k Montrealskému protokolu o látkách poškozujících ozonovou vrstvu Země (Londýnský dodatek 1990).

• Dodatek k Montrealskému protokolu o látkách poškozujících ozonovou vrstvu Země (Kodaňský dodatek 1994).

• Dodatek k Montrealskému protokolu o látkách poškozujících ozonovou vrstvu Země (Montrealský dodatek 1997).

• Dodatek k Montrealskému protokolu o látkách poškozujících ozonovou vrstvu Země (Pekingský dodatek 1999).

• Úmluva EHK OSN k dálkovému znečišťování ovzduší překračujícímu hranice států.

• Protokol k Úmluvě EHK OSN k dálkovému znečišťování ovzduší překračujícímu hranice států o financování společného programu monitoringu a vyhodnocování dálkového přenosu znečišťujících látek v Evropě (EMEP).

• Protokol k Úmluvě EHK OSN k dálkovému znečišťování ovzduší překračujícímu hranice států o snížení emisí síry nebo jejích přeshraničních toků o alespoň 30 % (první protokol o síře).

• Protokol k Úmluvě EHK OSN k dálkovému znečišťování ovzduší překračujícímu hranice států o regulaci emisí oxidů dusíku nebo jejich přeshraničních toků.

• Protokol k Úmluvě EHK OSN k dálkovému znečišťování ovzduší překračujícímu hranice států o dalším snížení emisí síry (druhý protokol o síře).

• Protokol k Úmluvě EHK OSN k dálkovému znečišťování ovzduší překračujícímu hranice států o snížení emisí těkavých organických látek (VOC).

• Protokol k Úmluvě EHK OSN k dálkovému znečišťování ovzduší překračujícímu hranice států k snížení emisí persistentních organických polutantů (POP).

• Protokol k Úmluvě EHK OSN k dálkovému znečišťování ovzduší překračujícímu hranice států o snížení emisí těžkých kovů.

• Protokol k Úmluvě EHK OSN k dálkovému znečišťování ovzduší překračujícímu hranice států o potlačování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu (ACETO).

Soulad s právními předpisy Evropských společenství

Navrhované řešení je v souladu se všemi relevantními právními předpisy Evropských společenství, kterými jsou:

• Council Directive 96/62/EC of 27 September 1996 on Ambient Air Quality Assessment and Management (“Air Quality Framework“).

• Council Directive 80/779/EEC of 15 July 1980 on Air Quality Limit Values and Guide Values for Sulphur Dioxide and Suspended Particulates ve znění Council Directive 81/857/EEC, Council Directive 89/427/EEC, Council Directive 90/656/EEC a Council Directive 91/692/EEC.

• Council Directive 82/884/EEC of 3 December 1982 on a Limit Value for Lead in the Air ve znění Council Directive 90/656/EEC a Council Directive 91/692EEC.

• Council Directive 85/203/EEC of 7 March 1985 on Air Quality Standards for Nitrogen Dioxide ve znění Council Directive 85/580/EEC, Council Directive 90/656/EEC a Council Directive 91/692/EEC.

• Council Directive 92/72/EEC of 21 September 1992 on Air Pollution by Ozone.

• Council Directive 1999/30/EC of 22 April 1999 Relating to Limit Values for Sulphur Dioxide, Nitrogen Dioxide and Oxides of Nitrogen, Particulate Matter and Lead in Ambient Air.

• Council Decision 82/459/EEC of 24 June 1982 Establishing a Reciprocal Exchange of Information and Data from Networks and Individual Stations Measuring Air Pollution within the Member States.

• Council Decision 97/101/EC of 27 January 1997 Establishing a Reciprocal Exchange of Information and Data from Networks and Individual Stations Measuring Ambient Air Pollution within Member States.

• Council Directive 93/12/EEC of 23 March 1993 Relating to the Sulphur Content of Certain Liquid Fuels.

• European Parliament and Council Directive 94/63/EC of 20 December 1994 on the Control of Volatile Organic Compound (VOC) Emissions Resulting from the Storage of Petrol and its Distribution from Terminals to Service Stations.

• Council Directive 1999/32/EC Relating to a Reduction of the Sulphur Content of Certain Liquid Fuels and Amending Directive 93/12/EEC.

• Council Directive 84/360/EEC of 28 June 1984 on the Combating of Air Pollution from Industrial Plants ve znění Council Directive 90/656/EEC a Council Directive 91/692/EEC.

• Council Directive 88/609/EEC of 24 November 1988 on the Limitation of Emissions of Certain Pollutants into the Air from Large Combustion Plants ve znění Council Directive 90/656/EEC a Council Directive 94/66/EC.

• Council Directive 89/369/EEC of 8 June 1989 on the Prevention of Air Pollution from New Municipal Waste Incineration Plants.

• Council Directive 89/429/EEC of 21 June 1989 on the Reduction of Air Pollution from Existing Municipal Waste Incineration Plants.

• Council Directive 94/67/EEC of 16 December 1994 on the Incineration of Hazardous Waste.

• Commission Decision 97/283/EC of 21 April 1997 on Harmonized Measurement Methods to Determine the Mass Concentration of Dioxins and Furans in Atmospheric Emissions in Accordance with Article 7(2) of Directive 94/67/EC on the Incineration of Hazardous Waste.

• Council Directive 99/13/EC on Limitation of Emissions of Volatile Organic Compounds due to the Use of Organic Solvents in Certain Industrial Activities.

• Council Directive 96/61/EC of 24 September 1996 Concerning Integrated Pollution Prevention and Control.

• Council Directive 75/439/EEC of 16 June 1975 on the Disposal of Waste oils ve znění Council Directive 87/101/EEC a Council Directive 90/656/EEC.

• Council Directive 82/883/EEC of 3 December 1982 on Procedures for the Surveillance and Monitoring of Environment Concerned by Waste from the Titanium Dioxide Industry

• Council Directive 92/112/EEC of 15 December 1992 on Procedures for Harmonizing the Programmes for the Reduction and Eventual Elimination of Pollution Caused by Waste from the Titanium Dioxide Industry.

• Council Directive 87/217/EEC of 19 March 1987 on the prevention and reduction of environmental pollution by asbestos.

• Regulation (EC) No 2037/2000 of the European Parliament and of the Council of 29 June 2000 on Substances that Deplete the Ozone Layer .

• Council Decision 94/69/EC of 15 December 1993 concerning the conclusion of the United Nations Framework Connection on Climate Change.

• Council Decision 99/296/EC of 26. April 1999 amending decision 93/389/EEC according to the mechanism of monitoring CO₂ emission and other greenhouse gases.

• Directive 2000/69/EC of the European Parliament and of the Council on Limit Values for Benzene and Carbon Monoxide in Ambient Air.

• Directive 2000/76/EC of the European Parliament and the Council on the Incineration of Waste.

Navrhované řešení přihlíží také k následujícím návrhům relevantních právních předpisů Evropských společenství:

• Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council COM(2000) 51 final relating to Ozone in Ambient Air.

• Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council COM(2000) 52 final on National Emission Ceilings for Certain Atmospheric Pollutants.

• Amended Proposal for a Directive of the European Parliament and the Council COM(1999) 611 final amending Directive 88/609/EEC on the Limitation of Emissions of Certain Pollutants into the Air from Large Combustion Plants.

Podrobný popis transpozice jednotlivých článků výše uvedených právních předpisů Evropských společenství do návrhu zákona je uveden v části III. 2 této důvodové zprávy.

EKONOMICKÉ VYHODNOCENÍ DOPADŮ NOVÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY

Všeobecně

Rozhodující část ekonomického dopadu aproximace evropského práva v oblasti Kvalita ovzduší a jeho právní úpravy v ČR byla již projednávána vládou ČR jako součást:

• Aproximační strategie pro oblast životního prostředí vzaté na vědomí usnesením vlády ČR č. 677 ze dne 28. června 1999,

• Investiční strategie financování požadavků na zajištění implementace legislativy Evropského společenství v oblasti životního prostředí vzaté na vědomí usnesením vlády ČR č. 1230 ze dne 22. listopadu 1999,

• Dodatku k Pozičnímu dokumentu České republiky ke kapitole 22: Životní prostředí, schváleného usnesením vlády ČR č. 550 ze dne 31. května 2000,

• Implementačního plánu pro oblast životního prostředí schváleného vládou usnesením vlády ČR č. 772 ze dne 26. července 2000.

Původní odhady dopadů na státní rozpočet a podnikatelské subjekty vycházející z Aproximační strategie byly revidovány a zpřesněny v Implementačním plánu pro oblast životní prostředí. Z tohoto dokumentu vycházejí propočty všech relevantních ekonomických dopadů. Další podrobnosti týkající se implementační strategie jsou uvedené v IP, část B1a-b, B2a-b, B4, C2, C3, G7 a F1b.

Zpřesnění požadavků na státní rozpočet bude dále posuzováno při přípravě návrhu státního rozpočtu a jeho jednotlivých rozpočtových kapitol na příslušný rok. Další zpřesnění ekonomických dopadů poskytne studie Phare „Implementation/Investment Strategies of EC Air Directives“ v červnu 2001.

Část A uvádí dopady na státní rozpočet, část B na podnikatelský sektor, část C se věnuje problematice poplatků jak z hlediska jejich dopadů na průmyslovou sféru, tak z hlediska vlivu na příjmy SFŽP.

1. Souhrnné dopady aproximace na státní rozpočet

Vzhledem k tomu, že systém státní správy v oblasti ochrany ovzduší a ochrany ozonové vrstvy Země včetně podpůrných odborných institucí již byl na základě stávající právní úpravy vytvořen, nebudou další náklady v oblasti státní správy podstatně vyšší.

Z nových povinností, které nebyly upraveny stávající právní úpravou, lze určité náklady očekávat u následujících položek:

• rozšíření a vybavení sítě monitorovacích stanic v souladu s požadavky nové úpravy,

• zajištění technických prostředků a kapacit pro reciproční výměnu dat,

• zajištění kapacit pro zajištění zvýšených nároků na sledování a řízení kvality ovzduší,

• příprava programů ke zlepšení kvality ovzduší v zónách a sídelních seskupeních,

• příprava národních/státních programů ke snižováni emisí,

• příprava emisních inventur a emisních projekcí.

Nad rámec současné právní úpravy lze očekávat zvýšené náklady na zajištění výkonu státní správy ochrany ovzduší na úrovni krajů, obcí, resp. magistrátů a náklady spojené s kontrolní činností ČIŽP (tyto náklady nezahrnují požadavky vyplývající z integrované prevence a omezování znečišťování).

Celkové dodatečné požadavky na státní rozpočet v období 2001-2003 činí 1.074,15 mil. Kč, z toho personálního posílení se týká 121,0 mil. Kč, ostatní výdaje resortů MŽP, MZ, MO a MV činí 953,15 mil. Kč (podrobně viz část 1.1 a 1.2). Na celkových požadavcích na státní rozpočet v období 2001-2003 se jednotlivé rozpočtové kapitoly podílí následovně:

Tab. 1: Požadavky na personální posílení a celkové dodatečné požadavky na státní rozpočet podle rozpočtových kapitol v období 2001-2003:

Rozpočtová kapitola	2001	2002	2003	Celkem 2001-2003
MŽP personální posílení (počet osob) celkové požadavky na státní rozpočet	38 64,2	16 38,5	- 31,2	54 133,9
MO personální posílení (počet osob) celkové požadavky na státní rozpočet	1 430,5	1 210,95	1 63,2	3 704,65
MV personální posílení (počet osob) celkové požadavky na státní rozpočet	- 54,0	- 80,0	- 0	- 134,0
MZ personální posílení (počet osob) celkové požadavky na státní rozpočet	0,5 9,4	- 9,4	- 25,2	0,5 44,0
MF, vč. VPS (KÚ, obce, magistráty) personální posílení (počet osob) celkové požadavky na státní rozpočet	48 28,8	- 14,4	- 14,4	48 57,6
MPO personální posílení (počet osob) celkové požadavky na státní rozpočet	- 0	4 0	- 0	4 0
CELKEM personální posílení (počet osob) celkové požadavky na státní rozpočet	87,5 586,9	21 353,25	1 134,0	109,5 1.074,15

Náklady personálního posílení ČOI-MPO budou zahrnuty v rámci úrovně výdajů resortu MPO na rok 2000.

Požadavky rozpočtové kapitoly MŽP na rok 2001, které nejsou pokryty v rámci státního rozpočtu na rok 2001 schváleného vládou usnesením č. 925 ze dne 18. září 2000, budou kryty ve smyslu usnesení vlády č. 550/2000 z příjmu státního rozpočtu získaných z poplatků za povolený odběr podzemních vod podle nového návrhu zákona o vodách. V návrhu rozpočtové kapitoly MŽP pro rok 2001 schváleného výše uvedeným usnesením vlády jsou pokryty požadavky na výzkum, vývoj a odbornou podporu související s implementací směrnic EU v oblasti Ochrana ovzduší ve výši 2,5 mil. Kč.

1.1 Požadavky na personální posílení

Tab. 2: Požadavky na personální posílení institucí:

Popis	Instituce	Požadavky na personální posílení v letech 2001 – 2003
		2001	2002	2003
legislativa, koordinace, metodické vedení, vydávání licencí (CFC)	MŽP-aparát	7
měření, stanovení zón, modelování, kontrola	ČHMÚ	6	1
kontrola	ČIŽP	25	15
státní správa – koordinace, informace	MZ	0,5
státní správa – koordinace, informace	MO	1	1	1
akční plány, programy	KÚ obce magistráty	18 13 17
kontrolní činnost, vzorkování – jakost benzínu a motorové nafty, monitorování kvality topných olejů	ČOI		4
CELKEM	Σ = 109,5	87,5	21	1

Personální posílení orgánu státní správy na lokální a regionální úrovni vyplývá ze zajištění úkolů týkajících se zejména zpracovávání akčních plánů a programů v nejzatíženějších regionech znečištěním ovzduší, což představuje:

• 18 tabulkových míst pro posílení krajských úřadů do 6 nejcitlivějších oblastí po třech pracovnících (Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, Ústí n. L., Liberec),

• 13 tabulkových míst pro posílení obecních úřadů ve spádových obcích (Český Těšín, Děčín, Havířov, Chomutov, Jablonec n. N., Kadaň, Karviná, Kláštěrec n. O., Litvínov, Most, Tanvald, Teplice, Třinec),

• 17 tabulkových míst pro posílení magistrátů (hl. město Praha - 3, Brno - 3, Ostrava - 3, Plzeň - 3, Ústí n. L. - 3, Liberec - 2).

Podle implementačního plánu celkové požadavky na personální posílení ČIŽP v oblasti ochrany ovzduší a ochrany ozonové vrstvy Země činí oproti roku 1999 celkem 84 pracovníků. Část těchto požadavků byla pokryta již v rámci personálního posílení v II. polovině roku 1999 a v roce 2000.

Od roku 2004 se s dalším personálním posílením nepočítá. Náklady personálního posílení ČOI budou zahrnuty do výdajů resortu MPO na rok 2000. Ostatní požadavky jsou spojené s posílením prostředků ze státního rozpočtu.

Požadavky na státní rozpočet spojené s navýšením mzdových nákladů v období 2001-2003 oproti výdajům v roce 2000 (výdaje v roce 2002 zahrnují také mzdy pro pracovníky přijaté v roce 2001) jsou uvedeny v následující tabulce (v mil. Kč):

Tab. 3: Požadavky na státní rozpočet spojené s personálním posílením (mil.Kč).

	2001	2002	2003	2004
Počet nových pracovníků	87,5	17+(4)	1	-
Jednorázové investiční a neinvestiční - provozní náklady spojené s vybavením pracovišť	26,25	5,1	0,3	-
Mzdové a režijní náklady	26,25	31,4	31,7	31,7
Celkem	52,5	36,5	32,0	31,7

Předpoklady: 300 tis. Kč jednorázové náklady a 300 tis. Kč mzdové a režijní náklady spojené s vytvořením 1 nového pracovního místa. Výše uvedené údaje vycházejí ze sníženého předpokladu průměrných nákladů spojených s vytvořením nového pracovního místa. Náklady představují úroveň dodatečných výdajů oproti roku 2000 v cenách roku 2000. Personální posílení ČOI není spojené s dodatečnými požadavky resortu MPO na státní rozpočet.

Požadavky na státní rozpočet spojené s personálním posílením činí v období 2001 až 2003 celkem 121,0 mil. Kč.

1.2. Další orientační finanční požadavky na státní rozpočet

Tab. 4: Požadavky na státní rozpočet, kromě výdajů na personální posílení institucí.

v mil. Kč	Resort / Instituce	2001	2002	2003	2004	2005
Rozšíření monitoringu – investice - provozní Výzkum a vývoj, odborná podpora	ČHMÚ ČHMÚ MŽP	38,9 2,5	15,0 2,5	15,0	15,0	15,0
Vybavení měřících stanic, počítače	MZ	9,1	9,2	25,0
Investice do lakoven Úprava tepelných zařízení Vybavení zařízení ke zpětnému vracení par	MV	18,0 28,0 8,0	80,0
Investice do lakoven, konzervačních linek a laboratoří Úprava tepelných zařízení Výstavba plnicích lávek (PH) Vybavení pro plnění a stáčení v terminálech - rekuperace par automobilových benzínu u čerpacích stanic - úprava výdejních stojanů - rekonstrukce skladu	MO	43,6 321,3 20,0 19,4 5,6 20,0	36,65 173,4	15,0 47,0	12,0	2,9
Celkem (2001-2005) = 998,05 mil. Kč		534,4	316,75	102,0	27,0	17,9

Investice MO a MV na úpravu tepelných zařízení vyplývají již z požadavků stávající právní úpravy, bez jejich profinancování však nebudou splněné požadavky vyplývající z implementovaných směrnic EU.

Celkové investice na rozšíření části monitorovací sítě v rámci ČHMÚ činí cca 232 mil. Kč (viz tabulka 5). Předpokládá se, že cca 50 mil. Kč bude financováno z prostředků státního rozpočtu, v roce 2000 bylo zakoupeno zboží za cca 10 mil. Kč, požadavek na státní rozpočet v roce 2001 činí cca 39 mil. Kč. Z Phare 2000 se předpokládá pokrýt požadavky ve výši cca 36 mil. Kč. Další výdaje ve výši cca 150 mil. Kč mohou být financovány z prostředků EU - Program Phare 2001 a ISPA. Část dodatečných provozních nákladů na rozšíření monitoringu bude pokryta z prostředků SFŽP.

Tab. 5: Investiční náklady na rozšíření monitoringu

Položka	počet kusů	celkové náklady, v mil. Kč
analyzátor PM-10	60	34,2
analyzátor PM-2,5	10	12,1
samplery PAH	10	12,1
software ORACLE	1	3,9
NOx analyzátory	60	31,6
SO2 analyzátory	15	6,4
O3 analyzátory	23	11,7
automat. řid. syst.	60	21,3
stavební práce	-	13,6
BTX analyzátory	10	42,6
samplery pro TK	20	15,6
ICP analyzátor	1	10,2
Hg analyzátory	3	6,1
HV sampler PM-10	2	4,0
GIS pracovní stanice, vč. softwaru	1	5,1
síťové výstupy, vč. softwaru	-	1,5
Celkem		231,9

Další výdaje od roku 2001 mohou představovat opatření spojené s doplněním rekuperačních systémů, úpravou výdejových systémů a skladováním benzínů ve společnosti ČEPRO.

Dodatečný dopad na výdaje státního rozpočtu může mít požadavek na kontrolu vzorků a laboratorní rozbory (těžký topný olej, plynový olej), která je v současné době prováděna Českou obchodní inspekcí a financována ze státního rozpočtu. Náklady na provádění rozborů budou nést subjekty, které tato paliva umisťují na trh. Laboratorní rozbory budou moct provádět akreditované laboratoře nebo autorizované osoby. Dodatečný dopad na státní rozpočet by měl být nulový, případně pozitivní při pokrytí nákladů kontrolních orgánů na prováděné rozbory prodejci paliv.

2. Souhrnné dopady aproximace na podnikatelský sektor

1. Požadavky na kvalitu paliv a výroby paliv

Největší požadavky na investice - cca 9,6 mld. Kč - související s implementací směrnic EU pro oblast „Kvalita ovzduší“ se týkají rekonstrukce rafinerií. Investiční program financování těchto investic se však týká období 1999-2001. Tyto investice souvisí zároveň s obměnou technologického procesu a nebudou představovat dodatečný dopad vyvolaný novou platnou úpravou.

Limitní hodnota síry (ze směrnice 1999/32/EC) pro těžký topný olej je provozovatelem (Česká rafinérská, a.s.) splněna. U limitní hodnoty síry (ze směrnice 1999/32/EC) pro plynový olej bude zapotřebí dokončení modernizace rafinerií. Limitní hodnoty síry (ze směrnice 93/12/EEC) pro motorovou naftu jsou provozovateli splněny (Česká rafinérská, PARAMO), ale pro limitní hodnotu síry (ze směrnice 98/70/EC) bude zapotřebí dokončení modernizace rafinerií.

Náklady laboratorních rozborů paliv vyplývající se směrnice Rady 93/12/EEC o obsahu síry v určitých kapalných palivech a 99/32/EC o snižování obsahu síry určitých kapalných paliv se odhadují na cca 2 tis. Kč na jeden vzorek. Z hlediska výše nákladů na provádění rozborů se nepočítá s výrazným zvýšením nákladů subjektů, které budou paliva spotřebovávat. Výrazný vliv na konečnou cenu těchto paliv se proto nepředpokládá.

2. Omezování emisí VOC

Požadavky budou vést k modifikaci výrobních procesů, zavádění nejlepších dostupných technologií a zařízení k omezování VOC. Celkové náklady se odhadují na cca 4,0 mld. Kč, které by měly být pokryty do vstupu ČR do EU.

3. Spalovací zařízení

Stávající zdroje znečišťování, jejichž tepelný příkon je 50 MW nebo vyšší, budou muset v souladu se směrnicí Rady 88/609/EEC, o omezování emisí některých škodlivin do ovzduší z velkých spalovacích zařízení, ve znění pozdějšího dodatku 94/66/EC, dosáhnout emisních limitů stanovených směrnicí Rady.

Nové zdroje podle směrnice Rady 88/609/EEC, na které bylo vydáno stavební povolení po 1. 7. 1987, budou muset dosáhnout stanovených požadavků do 1. 1. 2003. Na základě šetření u 21 nových zdrojů nebude aplikace emisních limitů vyžadovat zásadní investiční náklady v 18 závodech. U dvou závodů budou provozovány kotle s celkovým příkonem nižším než 50 MW, na které se tyto požadavky nevztahují, u jednoho závodu nejsou zdroje tohoto rozsahu nainstalovány.

Stávající zdroje představují zdroje, na které bylo vydáno stavební povolení do 1.7.1987. Tvoří je přibližně 160 zdrojů (teplárny, průmyslové výtopny, uhelné elektrárny). Tyto zdroje musí splňovat emisní limity nebo definovat a implementovat emisní redukční plán na národní úrovni do 1. 1. 2008. Většina těchto závodů investovala do snížení emisí do ovzduší v minulém období značné částky. Většina investic však měla charakter koncových technologií. Ve střednědobém horizontu nebudou požadavky na ochranu ovzduší implikovat výraznější dodatečné výdaje. Další snížení emisí síry bude možné docílit zvýšením účinnosti koncových technologií, což povede k určitému zvýšení provozních nákladů. Požadavky na snížení emisí dusíku však mohou vyvolávat další dodatečné investice. Nepředpokládají se výraznější investice oproti plánovaným investicím relevantních subjektů. Nápravná opatření k dodržení emisních limitů v ČEZ, a.s., se odhadují maximálně ve výši 2,5–4,0 mld. Kč. Celkové dopady je potřebné dát do souvislosti s požadavky integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci a omezování znečištění, jehož znění se v současné době připravuje.

Směrnice Rady 88/609/EEC je v současné době předmětem radikální novelizace. Z návrhu směrnice COM 2000/52/EC vyplývá požadavek na snížení emisí u zdrojů, které obdržely stavební povolení od 1. 1. 2000, resp. od platnosti směrnice, na dvojnásobně nižší úrovni. Protože se jedná pouze o návrh, referenční datum, které se bude vztahovat na požadavky z této směrnice, není možné přesně stanovit. Návrh zákona přejímá tento požadavek s tím, že tyto požadavky budou muset plnit zdroje, které obdržely povolení od 1. 1. 2003. Určitá nejistota se týká požadavků pro závody, které získají povolení v období od referenčního data stanoveného v nové směrnici do referenčního data vyplývajícího z české právní úpravy (1. 1. 2003). Z důvodu zamezení konkurenční výhody těchto potenciálních závodů na jednotném vnitřní trhu EU bude potřebné případné problémy řešit ad hoc. Nepředpokládá se, že v tomto termínu bude vystavěno větší množství spalovacích závodů tohoto rozsahu. Z důvodu zamezení velkých ekonomických dopadů bude ČIŽP informovat investory a budoucí provozovatele o těchto nových požadavcích již při vydávání povolení pro nové investice. V současné době není možné tyto náklady predikovat. Celkové náklady je potřebné dát do souvislosti také s integrovaným omezováním a kontrolou znečištění (IPPC směrnice).

4. Spalovny odpadu

Ke dni vstupu budou muset všechny provozované spalovny odpadů dosahovat požadavků stanovených pro spalovny komunálního odpadu směrnicí Rady 89/369/EEC a pro spalovny nebezpečného odpadu směrnicí Rady 94/67/EC. U spaloven nebezpečného odpadu je požadováno dodržení emisního limitu pro dioxiny. Zákon transponuje i směrnici 2000/76/EC, která vešla v účinnost ke dni 28.12.2000.

Zvýšené investiční náklady na měření emisí z nových spaloven komunálního odpadu činí 100 mil. Kč a měly by být vynaloženy již před platností nového zákona (v období 2000-2001). Vyšší náklady si vyžádá úprava technologií  nových spaloven komunálního odpadu, které se odhadují na 1,7 mld. Kč, a to v období let 2001-2003.

Zvýšené provozní náklady na měření emisí spaloven nebezpečného odpadu se odhadují na 135 mil. Kč ročně. Další dopad představuje případné vyvolané rušení nebo rekonstrukce těchto spaloven. Celkové investice nebo ekonomické dopady je však v současné době velice těžko kvantifikovat. Hrubý odhad těchto nákladů se pohybuje ve výši 0,5 mld. Kč. Tyto náklady by však měly být vynaloženy více méně do doby vstupu ČR do EU.

5. Integrovaná prevence a omezování znečišťování

Na celkovou výši ekonomických dopadů je však potřebné nahlížet komplexněji, zejména z hlediska dopadů požadavků vyplývajících z integrovaného povolení vydávaných pro velká zařízení podle připravovaného zákona o integrované prevenci a omezování znečištění. Tyto požadavky vedou k požadavku na nejlepší dostupnou technologii, avšak implementace tohoto požadavku bude ovlivněna jak technickými, tak ekonomickými podmínkami provozu. Výsledkem tak mohou být kvalitněji a efektivněji využité investice, které by stejně byly vyvolány obměnou zastaralého vybavení a které by vedly k úspoře materiálů, energií a odpadů, a tedy i provozních nákladů výroby.

C. Poplatky

1. Poplatky za výrobu a dovoz látek poškozujících ozonovou vrstvu Země a výrobků takové látky obsahujících

Návrh zákona vychází ze zákona č. 86/1995 Sb. a výše poplatku se zdvojnásobuje na hodnotu 400 Kč/kg, za účelem vyvolání dalšího stimulačního ekonomického efektu regulace výroby a spotřeby těchto látek. Legislativa EU tento ekonomický nástroj neobsahuje. Poplatek je příjmem SFŽP. Výnos bude přednostně využíván při ochraně ozonové vrstvy Země pro podporu financování nákladů opatření a projektů „freonového programu“ (řešení zbývajících problémů likvidace starých chladicích zařízení, likvidace nevyužitelných CFC, sběr halonů atd.). Za jinak stejných podmínek, při ročním objemu vývozu a dovozu okolo 150 - 200 tun regulovaných látek (180,6 tun zpoplatněných látek v roce 1999), se výnos odhaduje na 60 - 80 mil. Kč, tedy o cca 25 mil. Kč ročně více. V roce 1999 bylo zaevidováno 143 plátců. Za jinak stejných podmínek bude průměrný dopad na jednoho plátce činit cca 500 tis. Kč ročně. V budoucnu se očekává snižování výroby a dovozu těchto látek, což se odrazí v klesajícím ročním výnosu poplatků.

2. Poplatky za znečišťování ovzduší

Rozsah zpoplatněných zdrojů je oproti současné úpravě rozšířen i o malé zdroje znečišťování jiné než spalovací zařízení z důvodu dalšího omezení emisí tuhých látek (zdravotní rizika). Spektrum zpoplatněných látek je oproti dosavadnímu rozsahu poněkud zúženo tak, že mezi zpoplatňovanými látkami jsou ty, pro které má ČR stanoveny emisní stropy, a dále látky, jejichž přítomnost v imisích je zvláště nebezpečná, s výjimkou amoniaku. Ve skupině hlavních znečišťujících látek je kategorie uhlovodíků nahrazena výstižnější kategorií těkavých organických látek, dále jsou zde zařazeny polycyklické aromatické uhlovodíky a těžké kovy.

Poplatek se platí za samostatný zdroj znečišťování. Sazby poplatků u velkých, zvláště velkých a středních zdrojů jsou odvozeny ze sazeb současných, přičemž u oxidu uhelnatého není navrhováno zpoplatnění z důvodu jeho nevyhnutelného vzniku v důsledku stechiometrie chemických reakcí především u metalurgických procesů. Zde nelze emise této znečišťující látky ekonomicky schůdným způsobem omezit. Bylo přihlédnuto i k tomu, že u oxidu uhelnatého dochází v atmosféře k jeho brzké chemické přeměně na netoxický oxid uhličitý.

Sazby poplatků u malých zdrojů znečišťování jsou také odvozeny ze sazeb současných s tím, že:

1. horní hranice sazeb u spalovacích zdrojů byly částečně navýšeny,

2. struktura zpoplatněných zdrojů v případě topných olejů je upravena s ohledem na požadavky na limitní obsah síry (směrnice Rady 1999/32/EC),

3. nově je navrhováno zpoplatnění technologických zdrojů znečišťování (postihuje mj. provozy spotřebovávající těkavé organické sloučeniny (např. rozpouštědla), zdroje emisí tuhých znečišťujících látek) v rozsahu 500 až 5 000 Kč ročně,

4. upouští se od zpoplatnění malých zemědělských zdrojů znečišťování.

Vyměřování poplatků u zvláště velkých a velkých zdrojů je v kompetenci krajských úřadů, u středních zdrojů je v kompetenci okresních úřadů. Poplatky vybírá a vymáhá místně příslušný finanční úřad. Tyto poplatky jsou příjmem SFŽP ČR. Administrace a výnos poplatků z malých zdrojů jsou ponechány orgánům obcí.

Institut odpuštění části poplatku je navržen i do nové právní úpravy, přestože se podle názoru orgánů ochrany ovzduší v minulosti příliš neosvědčil. Příslušná ustanovení se snaží jednak o to, aby byl přínos odpuštění poplatku srovnatelný s náklady investičních akcí pro snižování emisí, jednak o to, aby investiční akce byla řádně dokladována a dozor nad poplatky byl řádně institucionálně zajištěn. Stimulační efekt je podpořen zvýšením procentního podílu poplatků, které mohou být odloženy a po splnění stanovených podmínek (snížení emisí zpoplatněné látky alespoň o 15 % a dalších podmínek stanovených v prováděcím předpise) následně odpuštěny, ze 40 % (podle § 8 odst. 5 zákona 389/1991 Sb.) na 60 %.

Odůvodnění poplatku za znečišťování ovzduší

Stávající systém ochrany ovzduší vychází z dominantní úlohy normativních nástrojů (emisních limitů a dalších technických požadavků na provoz zdrojů znečišťování ovzduší). V případě, že zdroj znečištění nedodržuje emisní limit, k základnímu poplatku se připočte přirážka 50 %. Takto konstruované poplatky za znečišťování ovzduší měly velice omezenou stimulační funkci. Institut zvýšených poplatků o 50 % se v případě neplnění emisních limitů provozovatelem ruší.

Ideou poplatků z nové právní úpravy je kombinace normativního a ekonomického řešení (při normativním řešení znečišťovatel platí jen za ochrannou technologii do výše emisního limitu, při kombinovaném způsobu k tomu přistupují i poplatky za každou emitovanou tunu). Příjmy z poplatků jsou alokovány na financování opatření ke snižování emisí (včetně úspor energie a přechodu na ušlechtilejší a ekologicky čistší způsoby získávání energie).

Z hlediska společenských nákladů je kombinovaný způsob ochrany ovzduší efektivnější než normativní řešení. Ideálním řešením je dosažení společenského optima, ve kterém mezní přínos z emisních poplatků vynaložených do podpory úspor energií a ekologicky čistších forem získávání energie, resp. ostatních forem ochrany životního prostředí je roven meznímu přínosu plynoucímu z odvráceného poškození zdraví lidí a zhodnocení kvality životního prostředí (přírodního kapitálu).

Poplatky za znečišťování ovzduší jsou v obecné rovině aplikací principu „znečišťovatel platí“ v oblasti ochrany ovzduší, podle kterého je znečišťovatel odpovědný za náklady, které výrobou společnosti vznikly. Každá jednotka znečištění je „oceněna“. I když návrh obsahuje některé výjimky a celková výše nepokrývá všechny negativní externality, poplatky můžeme v této souvislosti chápat jako částečnou internalizaci externích efektů. V praxi to znamená, že i v případě dodržování emisních limitů a dalších požadavků na provoz zdroje znečišťování ovzduší dochází k emisi určitého, byť omezeného množství znečišťujících látek, a tedy ke vzniku negativního externího efektu, který by měl být přičten k tíži původce. Problém nastává v okamžiku stanovení výše poplatků, protože externality mohou být kvantifikovány a finančně ohodnoceny pouze velmi obtížně a v některých případech je to z mnoha důvodů nemožné (např. finanční vyjádření zdravotní újmy nebo poškození ekosystémů). Pragmatickou metodou stanovení výše poplatku je proto její odvození z funkce, jejíž naplnění je od poplatku očekáváno, při současném respektování souboru omezujících kritérií (zejména účinnost, jednoduchost, politická prosaditelnost, administrativní náročnost, výše výnosu, která musí výrazně převyšovat administrativní náklady a náklady spojené s aplikací poplatku).

V současné době většina odsiřovacích zařízení nainstalovaných na velkých zdrojích znečištění může vést k dalšímu výraznějšímu snížení emisí oxidů síry pod stanovené emisní limity. Celkové společenské přínosy tak mohou být zvýšeny za relativně nižší náklady na provoz těchto zařízení. Neexistuje však ekonomický stimul, aby zařízení byla provozována tak, aby zdroje plnily jen emisní limity. Na druhé straně relativně levná opatření k omezení emisí již byla realizována v období 1992–1999. Další snižování emisí se pravděpodobně bude odehrávat v nelineárně rostoucí oblasti nákladových křivek a stimulující sazby poplatků by musely být ještě více než o řád vyšší.

Srovnání výnosu z poplatků za znečišťování ovzduší v období 1992–1999 (velké a střední zdroje) s celkovou výší investic k ochraně ovzduší je uvedeno v následující tabulce:

Tab. 6: Srovnání výnosu SFŽP z poplatků a celkových investic v oblasti ochrany ovzduší

Rok	Výnos poplatků – příjmy SFŽP (mld. Kč)	Celkové investice k ochraně ovzduší (mld. Kč)	Poměr poplatků k celkovým investicím (%)
1992	0,846	5,75	14,7
1993	0,854	7,88	10,8
1994	1,416	13,49	10,5
1995	1,397	17,89	7,8
1996	1,569	21,47	7,3
1997	1,639	22,32	8,1
1998	1,223	20,14	6,0
1999	0,956	20,0*	4,8
Celkem	9,900	128,94	7,7

Zdroj: Statistické ročenky Životní prostředí ČR, 1996, 1997, 1998, 1999.

Ze srovnání vyplývá, že celkový výnos z poplatků je více než o řád nižší než investice vyvolané právní úpravou ochrany ovzduší (nutnost dosažení hodnot emisních limitů v daném termínu) a v případě neexistence zákonných požadavků normativního charakteru by bylo pro provozovatele zdrojů znečišťování ovzduší výrazně výhodnější platit poplatky a nepřijímat žádná opatření k omezování emisí. Takovéto sazby mají omezený stimulační efekt.

Stávající poplatky za znečišťování ovzduší prakticky nemohou plnit ani funkci kompenzační, a to jednak z důvodu nízkých sazeb, jednak z dalších objektivních důvodů (daná struktura energetiky a průmyslu).

Za významnou lze naopak považovat funkci fiskální. Vytvořený výnos z poplatků byl z rozhodující části využit k podpoře investic k ochraně ovzduší (zejména plynofikace měst a obcí), které by jinak nebyly realizovány. Přechod z vytápění tuhými palivy na vytápění zemním plynem přináší, kromě přímého (eliminace emisí tuhých látek a oxidu siřičitého) a nepřímého (omezení možnosti spalovat v lokálních topeništích tuhý komunální odpad) omezení znečišťování ovzduší, ještě další pozitivní efekty (eliminace vzniku popela, snížení emisí oxidu uhličitého, lepší využití energetického obsahu paliva vlivem účinnější regulace, zvýšení kvality života obyvatel) a je proto velmi žádoucí.

Navrhované ponechání poplatků, které bylo jako princip schváleno vládou při projednání věcného záměru zákona, neohrozí konkurenceschopnost českého průmyslu, naopak důsledkem stimulačního a kompenzačního efektu bude přirozeně vést k modernizaci technologií a zefektivnění výrob.

Analýza dopadu poplatků

Dopad poplatků za znečištění ovzduší zahrnuje analýzu:

• celkového objemu emisí,

• emisí rozdělených podle kategorií zdrojů, zejména pro hlavní znečišťující látky,

• zpoplatněných emisí,

• výše sazeb,

• vlivu odkladu placení poplatků.

V průběhu 90. let došlo k výraznému snížení objemu emisí hlavních znečišťujících látek, zejména důsledkem normativního požadavku na dodržování emisních limitů (viz tab. 7). Podíl jednotlivých kategorií zdrojů na emisích hlavních znečišťujících látkách v roce 1999 uvádí tab. 8.

Tab. 7: Vývoj emisí hlavních znečišťujících látek v letech 1990 – 1999, v tis. t za rok

Rok	Tuhé látky	SO2	NOX	CO	Těkavé organické látky
1990	631	1 876	742	1 055	435
1991	592	1 776	725	1 102	398
1992	501	1 538	698	1 045	359
1993	441	1 419	574	967	338
1994	355	1 278	434	1 026	310
1995	201	1 091	412	874	286
1996	179	946	432	886	284
1997	128	701	423	877	272
1998	86	443	413	767	269
1999	67	269	390	686	265

Tab. 8: Podíl jednotlivých kategorií zdrojů znečišťování ovzduší na celkových emisích hlavních znečišťujících látek ze stacionárních zdrojů v roce 1999, v tis. t za rok a jako procento z celkových emisí dané látky

Znečišťující látka	Celkové emise tis. t	Velké zdroje		Střední zdroje		Malé zdroje		Mobilní zdroje
		kt	%	kt	%	kt	%	kt	%
Tuhé látky	67,0	16,1	24,0	8,7	13,0	33,0	49,3	9,2	13,7
Oxid siřičitý	269,0	193,1	71,8	10,5	3,9	58,1	21,6	7,3	2,7
Oxidy dusíku	389,9	135,0	34,6	5,9	1,5	14,9	3,8	234,1	60,0
Oxid uhelnatý	685,8	159,9	23,3	16,0	2,3	177,1	25,8	332,8	48,5
Uhlovodíky*	171,7	21,2	12,3	7,8	4,5	37,5	21,8	105,2	61,3

* Data pro uhlovodíky jsou z roku 1998. Oproti datům uvedeným v tab. 7 (těkavé organické látky) zahrnuje položka „uhlovodíky“ pouze „C_xH_y.

Z uvedených skutečností je zřejmé, že podíl středních zdrojů na celkových emisích ze stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší je ve všech případech nejnižší.

Pro odhad příjmu z poplatků za znečištění ovzduší jsou relevantní údaje o množství emisí vycházející z předepsaných poplatků ČIŽP v daném roce (pro ilustraci viz tab. 9). Tyto emise jsou projektovány na základě objemu emisí u provozovatelů v předcházejícím roce. Předepsané poplatky, které jsou potenciálním příjmem SFŽP, však zahrnují zpoplatněné emise nominální sazbou, zpoplatněné emise sníženou 50% sazbou a případné nedoplatky z předcházejících let.

Tab. 9: Množství zpoplatněných látek v roce 1999 pro velké zdroje znečištění a projekce pro střední zdroje znečištění, v tunách

	Množství zpoplatněných látek, tuny	Celkové emise, tuny
Tuhé látky	20 731	16 100
Oxid siřičitý	291 185	193 100
Oxidy dusíku	130 671	135 000
Oxid uhelnatý	164 673	159 900
Uhlovodíky*	16 185	21 200

V následující tabulce je uveden propočet teoretické výše poplatků u hlavních znečišťujících látek v roce 1999 (velkých a středních zdrojů znečištění na základě celkových emisí emitovaných v roce 1999 dle tab. 8). Poplatky za emise těkavých organických látek vycházejí z celkového objemu, přičemž jsou propočteny dle podílu velkých a středních zdrojů znečištění emisemi uhlovodíků. Propočet nezahrnuje již emise CO, které podle návrhu nebudou již zpoplatňovány. Tyto emise pro velké a střední zdroje znečištění představovaly 175 900 tun. Množství zpoplatněných emisí CO pro velké zdroje předepsané ČIŽP činil v roce 1999 164 673 tun. To by představovalo při sazbě 600 Kč/t ekonomický dopad na průmysl a příjem SFŽP ve výši cca 100 mil. Kč (zpoplatněné emise zahrnují však i emise nad emisní limit, které jsou zpoplatňovány 50% sazbou a odklady z poplatků).

Tab. 10: Propočet výše poplatků u hlavních znečišťujících látek pro velké a střední zdroje znečištění v roce 1999-2000, zaokrouhleno na mil. Kč

Znečišťující látka	Výše poplatků za znečištění ovzduší
Období let:	2000-2003		2004-2005		2006-2007		2008-2009		2010-2011
	V	S	V	S	V	S	V	S	V	S
Tuhé emise	48	26	53	29	58	31	68	37	97	52
Oxid siřičitý	193	10	212	12	232	13	270	15	386	21
Oxidy dusíku	108	5	122	5	135	6	149	6	216	9
Oxid uhelnatý	100	10	-	-	-	-	-	-	-	-
Těkavé organické látky*	42	16	73	26	79	29	92	34	132	48
Celkem – podle kategorie zdrojů	492	67	460	72	504	79	579	92	831	130
Predikce výše poplatků z emisí ostatních látek	110		105		115		135		190
Celkem	669		637		698		806		1 151

V – velké zdroje znečištění; S – střední zdroje znečištění.

* Množství u položky „Těkavé organické látky“ v období 2000-2003 představuje množství uhlovodíků dle tab. 8, v ostatních obdobích projektované celkové emise těkavých organických látek.

Podíl velkých zdrojů na celkovém výnosu z poplatků u velkých a středních zdrojů činil 85-90 %. Předepsané poplatky pro velké zdroje v roce 1999 činí 824 mil. Kč, celkové příjmy SFŽP z emisních poplatků činily v roce 1999 956 mil. Kč. Podobný podíl (85-90 %) představuje výnos z poplatků 5 hlavních znečišťujících látek. Výnos z poplatků ostatních znečišťujících látek predikujeme ve výši 20 % hodnoty výnosu z poplatků hlavních znečišťujících látek.

Další vliv na výši výnosu z poplatků bude mít změna kategorizace zpoplatnění některých látek. Zejména se jedná o zpoplatnění amoniaku (1000-2000 Kč/t), přesunutí některých látek a sloučenin z II. třídy do I. třídy nebo vyloučení některých druhů látek ze zpoplatnění. Posouzení ekonomických dopadů těchto přesunů nebylo provedeno z důvodu nedostatků dat.

Při počtu 2 200 velkých zdrojů činí výnos z poplatků z jednoho velkého zdroje v průměru 250 tisíc Kč. Při počtu cca 30 tisíc středních zdrojů činí výnos z poplatků z jednoho středního zdroje v průměru cca 2 800 Kč.

V případě malých zdrojů nejsou informace o výnosu z poplatků k dispozici, lze však předpokládat, že významná část malých zdrojů je provozována fyzickými osobami za účelem vytápění obytných prostorů, a není proto zpoplatněna. Sazba poplatku u malých zdrojů není v přímém vztahu k množství produkovaných emisí, ale je v rámci limitní výše stanovována orgány obcí.

Vliv na příjmy SFŽP

V současné době jsou příjmy SFŽP z emisních poplatků přibližně vyrovnány s výdaji do této oblasti. V roce 1999 činily příjmy SFŽP z emisních poplatků v oblasti ochrany ovzduší 956 mil. Kč (podrobně viz tab. 6) a vykazují klesající trend. Splátky půjček z akcí k ochraně ovzduší činily v roce 1999 částku 592,3 mil. Kč. Příjem ze splátek půjček z velké části představuje tok prostředků poskytnutých v rámci Národního programu na ozdravění ovzduší v obcích, který byl financován z příjmů z privatizace, nikoliv z příjmů z poplatků. Výdaje na ochranu ovzduší činily v roce 1999 částku 872,7 mil. Kč, výdaje na tento program 189,2 mil. Kč. Výše příjmu SFŽP z  poplatků za znečišťování ovzduší bude ovlivněna:

• snižováním emisí ovlivněním technickými podmínkami provozů, restrukturalizací ekonomiky a dalšími faktory (negativní vliv),

• ekonomickou stimulací snižování emisí vyššími sazbami (negativní efekt),

• vyššími sazbami (pozitivní vliv),

• příjmem z předepsaných poplatků z emisí emitovaných v předcházejícím období (odklady, nedoplatky apod.).

Po posouzení výše uvedených faktorů nepředpokládáme zvýšení výnosu SFŽP z poplatků za znečišťování ovzduší do roku 2005 vzhledem k záměru nezvyšovat současné sazby poplatků.

Výnos z poplatků za výrobu a dovoz látek poškozujících ozonovou vrstvu Země a výrobků takové látky obsahujících se odhaduje ve výši cca 60 mil. Kč ročně, tj. o 25 mil. Kč více.