Národní park Šumava je vyhlašován na ochranu přírodně nejhodnotnější partie Šumavy, které jsou po celém obvodu lemovaný stejnojmennou chráněnou krajinnou oblastí. Vyhlášení národního parku zákonem uvede v soulad požadavky stávající obecné právní úpravy, kterou je zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož jsou národní parky zřizovány zákonem. Tomuto požadavku neodpovídá současný zřizovací akt Národního parku Šumava, a to nařízení vlády č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany, které nabylo účinnosti dne 10. května 1991.
Národní park Šumava je nejrozlehlejším ze všech národních parků České republiky (jeho plocha zaujímá 69 030 ha), spolu s 24 250 ha plochy sousedního německého Národního parku Bavorský les zaujímá jen přibližně třetinu plochy nejrozsáhlejšího středoevropského lesního komplexu. Pro svou polohu uprostřed hustě osídlené krajiny střední Evropy, relativně vysokou zachovalost přírody, vysokou lesnatost i bohaté vodní zdroje je Šumava často nazývána „Zelenou střechou Evropy“.
Území Národního parku Šumava zahrnuje většinu nejcennějších přírodních společenstev Šumavy s potřebou přísné ochrany. Jsou to například zbytky pralesovitých porostů horských lesů, ledovcová jezera nebo horská či údolní vrchoviště. Zároveň je však jedním ze základních rysů národního parku téměř všudypřítomné prolínání těchto přírodních lokalit se stopami staleté přítomnosti člověka v této krajině, které dodávají této velmi řídce osídlené oblasti specifický charakter a osobité kouzlo.
Navrhovaný zákon, kterým se vyhlašuje Národní park Šumava, vymezuje jeho území, zřizuje jeho správu nadanou výkonem státní správy v rozsahu stanoveném zákonem, stanoví základní kritéria pro členění území národního parku do zón ochrany přírody, specifikuje vztah chráněného území k jeho obyvatelstvu, územnímu rozvoji a obcím obecně, konkretizuje bližší ochranné podmínky Národního parku Šumava s ohledem na jeho specifika a usměrňuje využívání území v péči o les a při výkonu práva myslivosti a rybářství.
Navrhovaná právní úprava není tedy rozsáhlá a v podstatě zachovává režim současně platné právní normy s tím, že ji po formální stránce transformuje do zákonem požadované formy.
Zhodnocení platného právního stavu
Podle současně platné právní úpravy, která je závazná pro výkon státní správy na úseku ochrany přírody a krajiny, tj. podle zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, jsou národní parky , jejich poslání a bližší ochranné podmínky vyhlašovány samostatným zákonem (§ 15 odst. 3).
V případě Národního parku Šumava přetrvává z toho důvodu, že tento národní park byl zřízen před nabytím účinnosti citovaného zákona stav, kdy jeho zřizovacím aktem je nařízení vlády č. 163/1991 Sb. Stávající situace tedy – pokud jde o formu vyhlášení národního parku - neodpovídá tomu, co předpokládá platná obecná právní úprava.
Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
Hlavním důvodem, pro který je předkládán tento návrh zákona o vyhlášení Národního parku Šumava, je skutečnost, že tímto způsobem bude stávající existence národního parku uvedena v soulad s požadavky platné legislativy (viz předchozí odstavec). Po věcné stránce se (s přihlédnutím k relevantním pasážím zákona č. 114/1992 Sb.) v postavení a zajištění tohoto chráněného území příliš nezmění (bližší pozornost je oproti současnému stavu věnována pouze vztahu národního parku a jeho správy k obcím). Navrhovaný zákon v podstatě zachovává režim současně platné právní normy s tím, že ji po formální stránce transformuje do zákonem požadované podoby.
Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
I když současný stav, popsaný ve výše uvedených odstavcích, existuje v podstatě od samého počátku platnosti současného zákona ČNR č. 114 /1992 Sb., tj. od roku 1992 dodnes aniž by přinášel zvláštní obtíže, potřeba souladu právních norem je v právním státě zcela evidentní. Tuto skutečnost reflektuje i usnesení vlády České republiky ze dne 17. června 1998 č. 415, kterým byl schválen Státní program ochrany přírody a krajiny ČR, ukládající Ministerstvu životního prostředí ve svém bodě 5.2.6 připravit rekodifikaci stávajících národních parků samostatnými zákony. Národní park Šumava je tak prvním územím, u kterého je předloženým návrhem naplňován úkol stanovený citovaným vládním usnesením (Národní park České Švýcarsko byl již v souladu s platnou právní úpravou vyhlášen samostatným zákonem č.161/1999 Sb.).
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem ČR
Navrhovaná právní úprava je zcela v souladu s ústavním pořádkem České republiky, jejím přijetím bude naopak odstraněn stávající nesoulad, týkající se právní formy vyhlášení Národního parku Šumava.
Zhodnocení souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána a s právními akty EU
Problematika zřizování národních parků obecně, ani ve speciálním případě Národního parku Šumava, nepodléhá žádným mezinárodním úmluvám, jimiž je Česká republika vázána. Charakter, poslání a ochranný režim Národního parku Šumava navíc v daném vymezení zcela odpovídají kategorii II. podle Zásad pro kategorizaci chráněných území podle managementu Světové komise IUCN pro chráněná území, Federace EUROPARC a Světového monitorovacího střediska ochrany přírody.
Rovněž existující právní akty Evropské unie ponechávají členským zemím volnost při přijímání národních opatření k zabezpečení povinností, vyplývajících ze závazných směrnic, pokud se týká způsobu zřizování zvláště chráněných území.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet.
Národní park Šumava existuje a je vybaven fungující správou s patřičným vybavením a hospodářsko-technickým zázemím. Předkládaný návrh zákona pouze uvádí v soulad legislativně-právní aspekt existence tohoto národního parku s platnou právní úpravou a není spojen s žádnými nároky na státní rozpočet.
K § 1
Území Národního parku Šumava je jedinečné jako rozsáhlá oblast hlubokých jehličnatých lesů, které odedávna tvořily naši přirozenou západní hranici. Zaujímá českou část bilaterálního velkoplošného chráněného území rozsáhlého středoevropského lesního komplexu Šumavy a Bavorského lesa, dosud po stránce přírodních hodnot zachovalého a málo dotčeného lidskou činností. Mimořádný vědecký a výchovný význam mají zejména zbytky pralesovitých porostů horských lesů, ledovcová jezera nebo horská či údolní rašeliniště zahrnutá do nejcennější 1. zóny národního parku. Tímto je naplněno ustanovení § 15 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
Z vymezení poslání a náplně národního parku je zřejmé, že navrhovaná právní úprava respektuje mezinárodní definice národních parků z roku 1969 (New Delhi) a z roku 1990 (Peruggia), které obecně vylučují intenzivní hospodářskou činnost z území národních parků.
Jelikož území národního parku podléhá zvláštnímu režimu, je nutné jeho přesné vymezení. Území je vymezeno slovním popisem hranice, který tvoří přílohu č. 1 zákona a grafickým zákresem v mapě obsaženým v příloze č. 2 zákona. Pro tento účel bylo zvoleno měřítko map 1 : 25 000. Mapy jsou uloženy u orgánů a institucí zákonem stanovených.
Národní park Šumava se zřizuje bez ochranného pásma, neboť směrem do vnitrozemí je celé jeho území obklopeno Chráněnou krajinnou oblastí Šumava, která tak plní vlastně funkci ochranného pásma národního parku.
K § 2
Pro zajištění státní správy na území národního parku se zřizuje samostatná právnická osoba - Správa Národního parku Šumava (dále jen „Správa NP“), která bude vykonávat státní správu v ochraně přírody v rozsahu, který je správě národního parku svěřen v § 78 zákona č. 114/1992 Sb. Současně bude také jako státní příspěvková organizace mít právo hospodařit s vymezeným nemovitým – zejména lesním - majetkem státu na území národního parku.
Zákon vymezuje v několika bodech hlavní předmět činnosti správy.
K § 3
Území národního parku bude vzhledem k diferencovaným zájmům na intenzitě ochrany přírody rozděleno do tří zón ochrany přírody. Každá ze zón je v tomto ustanovení charakterizována popisem.
Nejpřísnější ochrana je v zóně první, nejméně omezení platí pro zónu třetí.
K § 4
Zastavěné a zastavitelné území obcí bude součástí parku, pokud občané obce v místním referendu nerozhodnou jinak. Pokud by rozhodli, že zastavěné území obce není součástí národního parku, stalo by se toto území ze zákona součástí území Chráněné krajinné oblasti Šumava.
Obcím je přiznána náhrada za ušlou daň, vyplývající z vyjmutí kategorie lesů zvláštního určení z daňové povinnosti.
K § 5
Územní rozvoj v národním parku dle tohoto ustanovení se uskutečňuje na základě schválené územně plánovací dokumentace. Pro rozvoj obcí, místní řemeslné výroby a regulovaného cestovního ruchu se vymezuje území třetí zóny s tím, že povolené nové stavby a jejich změny musí odpovídat charakteru území, krajinnému rázu, místním stavebním tradicím a podmínkám ochrany národního parku.
K § 6
Ustanovení tohoto paragrafu upřesňuje ustanovení § 20 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, o radě národního parku a jejím složení a reaguje tak na vznik a existenci krajů.
K § 7
Omezení a zákazy činností v tomto ustanovení uvedené řeší specifika národního parku a doplňují tak základní ochranné podmínky obsažené v zákoně ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
Bližší ochranné podmínky jsou rozděleny dle závažnosti na podmínky vztahující se na celé území národního parku, uvedené v odst.1, kde se zakazuje umisťování a povolování nových staveb nadzemních energovodů a telekomunikačních sítí, létání motorem poháněných letadel a helikoptér pod letovou hladinou 1000 m, zejména s ohledem na potřebnou ochranu volně žijících živočichů, stavět nové vodní elektrárny a používat světelné reklamy a efekty na budovách.
V odst.2 jsou uvedeny bližší ochranné podmínky zakazující některé specifické činnosti, které by mohly negativně ovlivnit přírodně nejcennější 1.zónu národního parku, jako je např. kácení dřevin rostoucích mimo les, zasahování do přirozených koryt vodních toků, skladování pohonných hmot a chemických přípravků, ale i zemědělské obhospodařování nelesních pozemků a používání biocidů.
V odst.3 jsou uvedeny činnosti zakázané na území 2.zóny, jako je hnojení průmyslovými hnojivy, včetně používání kejdy, silážních šťáv a ostatních tekutých odpadů. Dále se zakazuje používání statkových hnojiv v ročních dávkách nad stanovené množství, chov hospodářských zvířat nad uvedené zatížení, změna druhů pozemků a umísťování a povolování nových staveb mimo nezbytné stavby pro potřeby ochrany přírody, péči o les, orientaci návštěvníků.
V odst.4 jsou uvedeny zákazy činností v první a druhé zóně, dotýkající se používání maziv motorových pil, vápnění pozemků, provozování volného a stánkového prodeje, nocování ve volné krajině, volného pohybu domácích zvířat a zřizování či rozšiřování lyžařských sjezdových tratí a vleků.
Účelem ustanovení odst.5 je usměrnit a regulovat aktivity související se zvýšenou návštěvností území národního parku.
K § 8
Ustanoveními tohoto paragrafu se stanoví kompetence orgánů ochrany přírody (Ministerstva životního prostředí a správy národního parku) k jednotlivým úkonům při udělování výjimek z ustanovení (zákazů), daných v předchozím paragrafu. Současně je formulována stálá výjimka ze zákazu vstupu do první zóny pro osoby obhospodařující pozemky v této zóně.
K § 9
Některé činnosti nejsou na území národního parku zakázány, k jejich provádění je však třeba získat předchozí souhlas orgánu ochrany přírody. Výčet těchto činností ( s rozlišením pro druhou a třetí zónu a celé území národního parku ) podává tento paragraf. Orgánem ochrany přírody, oprávněným vydat souhlas, je podle § 78 odst. 1 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, správa národního parku.
K § 10
Lesnictví (péče o lesy) je nejvýznamnější plošnou hospodářskou aktivitou na území národního parku. Ve zdejších lesích zvláštního určení se předpokládá hospodaření, avšak se zřetelem k jejich zvláštnímu poslání zde mohou být prováděna jen vhodná, přírodě blízká opatření, sledující zachování ostatních (mimoprodukčních) funkcí lesa a jeho genetického potenciálu rostlinných a živočišných druhů. Stanoví se povinnost hospodaření podle schváleného plánu péče a jako součást péče o les s ponecháním potřebného množství vytěženého dřeva k zetlení.
Aplikace ustanovení o lhůtách k zalesnění holin, k zajištění lesních porostů na nich a ustanovení o přednostním zpracování nahodilé těžby podle zákona č. 289/1995 Sb. (lesní zákon), se nepoužije při hospodaření v lesích na území 1. zóny národního parku.
K § 11
K § 12
Výkon práva myslivosti a rybářského práva na území národního parku slouží výhradně k zajištění účelového hospodaření se zvěří a rybami v souladu s posláním národního parku. Výkon práva myslivosti na území národního parku, s výjimkou souvislých území jiných vlastníků než státu, přísluší správě národního parku.
K části druhé:
K § 13
V příloze zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, se tímto ustanovením nahrazuje dosavadní nařízení vlády č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany, uvedením navrhovaného zákona č….. Sb., vyhlášení o Národního parku Šumava, jako právního předpisu, jímž je národní park vyhlášen.
K části třetí:
K § 14
Navržené ustanovení řeší povinnost organizačních složek státu a jiných státních právnických osob, které obhospodařují pozemky zemědělského půdního fondu a pozemky určené k plnění funkcí lesa na území 1. a 2. zóny národního parku ke dni účinnosti zákona, převést tyto pozemky bezúplatně správě, a to nejpozději do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona. Tato povinnost se nevztahuje na pozemky zemědělského půdního fondu a na ostatní plochy, které se nacházejí v zastavěném území obcí.
Kontinuita výkonu státní správy při přechodu na novou právní normu je zajištěna ustanovením, že řízení zahájená před účinností navrhovaného zákona budou dokončena podle stávajících předpisů.
K § 15
V souvislosti s přijetím zákona o vyhlášení Národního parku Šumava je nutno zrušit nařízení vlády České republiky č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany.
K § 16
Závěrečný paragraf stanoví datum nabytí účinnosti navrhovaného zákona, navržené s ohledem na předpokládanou dobu trvání legislativního procesu, na jehož konci by mělo být schválení zákona. Předpokládá se, že by tento zákon měl nabýt účinnosti ke dni 1. ledna 2002.
Miroslav Máče v.r. Vojtěch Filip v.r. Libor Ambrozek v.
1 § 15 odst. 3 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění
2 Zákon ČNR č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, v platném znění
3 § 16 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění
4 § 78 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění
5 § 22 odst.2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, v platném znění
6 zákon ČNR č.298/1992 Sb., o místním referendu
7 § 20 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění
8 § 8 odst. 2, 3 zákona ČNR č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, v platném znění
9 § 16 odst. 2 písm. b) zákona ČNR č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, v platném
10 Zákon ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, v platném znění
11 § 24 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, v platném znění
12 §§ 31 až 35 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), v platném znění
13 § 22 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění
14 Zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, v platném znění a zákon č. 102/1963 Sb., o rybářství, v platném znění