Důvodová zpráva k Vládní návrh zákona o přiznání k majetku

K ČÁSTI PRVNÍ

K § 1

Navržené ustanovení stanoví předmět úpravy, kterým je vymezena povinnost podávat přiznání, postup při jeho sestavování a zdanění přírůstku  majetku, u nějž nebude fyzickou osobou, která je povinna podat přiznání prokázáno, že přírůstek majetku byl získán ze zdaněných prostředků. Toto přiznání je svým charakterem daňovým přiznáním a vztahují se na něj, není-li v navrženém zákoně uvedeno jinak, příslušná ustanovení zákona o správě daní a poplatků.

K § 2

V tomto ustanovení se vysvětlují základní pojmy používané v návrhu zákona (majetek, povinná osoba, přírůstek majetku, pojem ”sbírka”, rozhodná cena, zdaněné prostředky, přírůstek majetku, neprokázaný přírůstek majetku apod.). Osobou povinnou podat přiznání je fyzická osoba, o které zákon stanoví, že, mimo jiné zákonem stanovené podmínky, má v České republice stálý byt nebo zde pobývá alespoň 183 dnů v roce.

K § 3

Limitující částka rozhodné ceny majetku, s výjimkou majetku osvobozeného od přihlašovací povinnosti se navrhuje ve výši 10 mil. Kč. Tato částka byla stanovena s ohledem na skutečnost, že účelem zákona je postihnout vysoké nezdaněné příjmy, event. se pokusit zamezit praní špinavých peněz, což by v současné době již nesplňovala původní hranice 1 mil. Kč.

Přiznání je povinna podat povinná osoba finančnímu úřadu příslušnému podle zákona o správě daní a poplatků podle místa trvalého pobytu (místně příslušný správce daně je stejný jako u daně z příjmů fyzických osob).

Majetek ve společném jmění manželů se pro účely tohoto zákona dělí mezi manžele rovným dílem, což znamená, že přiznání podává každý za sebe ve výši poloviny ceny majetku ve společném jmění, k níž přičte i cenu majetku v jeho výlučném vlastnictví. Obdobně se dělí i zdaněné prostředky. Závazky jsou rovněž součástí společného jmění manželů. V daňovém systému není upraveno rodinné zdanění, avšak v případě zdanění majetkového přírůstku, u něhož nebylo prokázáno, že byl pořízen ze zdaněných prostředků, se majetkový přírůstek podle § 10 zákona o daních z příjmů, vzniklý ze společného jmění manželů zdaňuje u jednoho z nich (úprava u daně z příjmů fyzických osob).

Majetek v podílovém spoluvlastnictví uvede povinná osoba do přiznání ve výši podílu na ni připadajícím. Pokud se jedná o spoluvlastnický podíl na nemovitosti, je vyjádřen ideální, nikoli reálnou částí.

Současně se navrhuje osvobodit některé druhy majetku od povinnosti uvádět je do přiznání. Jedná se o movité věci osobní potřeby, tj. věci nesloužící k podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, obvyklé vybavení domácnosti povinné osoby (ve smyslu § 322 o. s. ř.), což znamená, že je nutné posuzovat každý konkrétní případ zvlášť, neboť úplnou definici obvyklého vybavení pro jeho různorodost není možné uvést ani v zákonu ani v prováděcí vyhlášce k němu. Dále věci sloužící zdravotně postiženým osobám apod. Do přiznání se neuvádějí také peněžní prostředky v hotovosti, pokud jejich úhrn nepřesahuje k rozhodnému dni částku 200 000 Kč a pohledávky, jestliže jejich úhrnná hodnota nepřesahuje částku 100 000 Kč. Důvodem je snaha nezatěžovat fyzické osoby povinností uvádět do přiznání např. i standardní vybavení domácnosti a další stanovené věci a oceňovat je, což by i z hlediska správy, bylo zbytečně administrativně náročné a nekontrolovatelné.

Výtvarná díla, vytvořená vlastní činností povinné osoby by se do přiznání rovněž neuváděla.

Do přiznání zahrnuje povinná osoba také majetek, který sice již k 1. lednu kalendářnímu roku, ve kterém se přiznání podává, neměla, ale nabyla jej v období od předcházejícího přiznání. Tím se podchytí i spekulativní převody majetku.

K § 4

Lhůty k podávání přiznání jsou navrženy tak, aby povinná osoba měla dostatek času k přípravě podání (tj. aby např. měla čas příp. opatřit si znalecký posudek k ocenění určité věci apod.). V případě, že přiznání za povinnou osobu zpracovává a podává daňový poradce, prodlužuje se lhůta o 3 měsíce za podmínky, že povinnou osobou byla správci daně v neprodlouženém termínu, tj. do 30. 6. předmětného roku, podána plná moc pro daňového poradce. Jedná se o ustanovení odpovídající příslušné úpravě v zákonu o správě daní a poplatků (§ 40 uvedeného zákona).

Lhůta dvou let pro podání druhého přiznání je navržena kratší než pro podávání dalších přiznání proto, aby bylo možné vyhodnotit účinnost zákona a připravit případné úpravy (např. novelu zákona). Základem pro zjišťování majetkového přírůstku je první podané přiznání. Tím je míněno např. i přiznání podané v roce 2004 nebo i v dalších termínech, pokud povinné osobě poprvé vznikla přihlašovací povinnost v pozdějších termínech než v roce 2002.

S ohledem na to, že nelze připustit zákonem stanovenou retroaktivitu, nelze stanovit ani povinnost prokazovat původ majetku uvedeného v přiznání podaném poprvé. Ovšem zákon o správě daní a poplatků dává správci daně možnost prověřit údaje uvedené v přiznání.

K § 5

Pro účely přiznání se nemovitost vložená do obchodního majetku pro podnikání nebo jinou samostatnou výdělečnou činnost do přiznání uvede ve výši vstupní ceny (§ 29 zákona č. 586/1992 Sb., zákona o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů). V případě úplatného nabytí nemovitého majetku se tento majetek uvede v pořizovací ceně. Zákon stanoví, co se touto cenou rozumí. U nemovitosti nabyté dědictvím nebo darováním se vychází z ceny zjištěné pro účely dědického řízení nebo pro účely daně darovací. Dále jsou stanoveny případy, kdy se majetek ocení podle zvláštních právních předpisů upravujících ocenění majetku, kterým je zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku) nebo podle cenových předpisů platných v době vydání věci v restituci a dále případy, kdy se cena nemovitostí nabytých úplatně, v rámci restituce, dědictvím, darováním nebo ve vlastní režii, se zvyšuje o náklady prokazatelně vynaložené na opravy a technické zhodnocení.

Dále se navrhuje cenu věcí movitých ocenit cenou pořizovací nebo není-li tato cena známa, cenou podle oceňovacího předpisu. U pojištěných výtvarných děl, sbírek a sbírkových předmětů se navrhuje vycházet z ceny uvedené v pojistné smlouvě a není-li cena ve smlouvě uvedena, cenou rovněž podle oceňovacího předpisu .

V případě výše uvedených věcí by bylo zřejmě obtížné prověřovat jejich existenci a hodnotu přímo na místě, kde jsou umístěny a mohl by eventuálně vyvstat rozpor s Čl. 12 odst. 3 Listiny základních lidských práv a svobod. Z důvodu úplnosti majetku, kterého by se týkala přihlašovací povinnost, se navrhuje do něj zahrnout i výtvarná díla, sbírky a sbírkové předměty a usnadnit jejich ocenění jak povinné osobě, tak i při kontrolní činnosti správci daně tím, že jejich cena bude do přiznání uvedena cenou zjištěnou v příslušné pojistné smlouvě. Z hlediska správce daně se jedná o opatření, které je již kontrolovatelné na základě předložení listinného důkazu (opis, fotokopie pojistné smlouvy).

Vklady na účtech u bank, zahraničních bank, poboček zahraničních bank a družstevních záložen se ocení podle § 21 zákona č. 151/1997 Sb., tj. včetně příslušných úroků, ve výši podle stavu na účtech k 1. 1. roku, ve kterém se přiznání podává.

Podíl na obchodní společnosti nebo v družstvu se stanoví podle oceňovacího předpisu (§ 23 zákona o ocenění majetku).

Stav peněžních prostředků evidovaných penzijním fondem ve prospěch účastníka penzijního pojištění se státním příspěvkem nelze ocenit podle stavu na účtu k 1. 1. roku, ve kterém povinná osoba podává přiznání, neboť doklad ověřující stav prostředků na účtu obdrží povinná osoba až po zasedání valné hromady peněžních fondů, kterou je podle obchodního zákoníku povinen fond svolat do 30. 6. běžného roku. Proto se navrhuje, aby dokladem prokazujícím stav na účtu pro účely tohoto zákona byl stav k 30. 6. roku předcházejícímu roku, v němž se přiznání podává. Jedná se pouze o prostředky evidované penzijním fondem nebo pojišťovnou ve prospěch účastníka, vyjádřených úhrnem všech prostředků, tj. příspěvky účastníka, příspěvky zaměstnavatele a státní příspěvek.

Rovněž i cenné papíry se navrhuje oceňovat podle příslušného oceňovacího předpisu.

Ocenění pohledávky je závislé na okolnosti, zda je zahrnuta v obchodním majetku povinné osoby či nikoli a zda povinná osoba účtuje v soustavě podvojného nebo jednoduchého účetnictví.

Při oceňování majetku v zahraničí nebo v zahraniční měně se navrhuje rovněž postupovat podle oceňovacího předpisu (§ 21 zákona o oceňování majetku), neboť tento postup pokládáme za nejjednodušší jak pro povinnou osobu, tak i pro správce daně.

Za účelem omezení různých spekulací při nakládání s majetkem, který se uvádí v přiznání, bylo vloženo ustanovení upravující postup při převodu majetku mezi osobami ekonomicky nebo personálně spojenými. Pojem ”ekonomicky nebo personálně spojené osoby” i způsob ocenění takového převodu je uveden v § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. O osoby ekonomicky nebo personálně spojené se jedná, jestliže se jedna osoba podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo jmění druhé osoby, nebo jestliže se shodné fyzické osoby přímo nebo nepřímo podílejí na vedení, kontrole nebo jmění obou osob a nebo fyzické osoby blízké (ve smyslu § 116 obč. zák.).

Navrhuje se nepřihlížet ke změnám hodnoty majetku, které vznikly pouze v důsledku vývoje cen na trhu, změn oceňovacích předpisů a změny hodnoty podílu na obchodní společnosti nebo družstvu v důsledku nerozdělených zisků nebo ztráty. Jde tedy výhradně o případy, které nemají dopad na daň z příjmů.

Ocenění majetku uvedené v přiznání, nemusí být doloženo znaleckým posudkem, což je však povinná osoba povinna učinit na výzvu správce daně do 60 dnů.

K § 6

V navrhovaném ustanovení je uveden postup správce daně při zjišťování majetkového přírůstku. Majetek uvedený ve druhém, resp. dalších přiznáních porovná správce daně s majetkem uvedeným v prvním, resp. předchozím přiznání a zjistí-li kladný rozdíl - majetkový přírůstek - zjišťuje, zda byl pořízen ze zdaněných prostředků. Tento přírůstek porovná s majetkem uvedeným v předchozím přiznání a pokud zjistí, že majetkový přírůstek nebo jeho část nenasvědčuje tomu, že byl pořízen ze zdaněných prostředků, je oprávněn vyzvat povinnou osobu k prokázání, že k němu došlo ze zdaněných prostředků (§ 2 navrhovaného zákona). Nepodaří-li se povinné osobě tuto skutečnost prokázat, posuzuje se takovýto majetkový přírůstek za ostatní příjem podle § 10 zákona o daních z příjmů, a to v tom roce, kdy byl přírůstek zjištěn. Pokud se jedná o příjem podle § 10 zákona o daních z příjmů, vztahují se na tento příjem všechna ustanovení týkající se postupu při zdaňování ostatních příjmů. Bude-li povinná osoba v přiznání vykazovat i jiné dílčí základy daně, bude celková daň stanovena ze součtu všech dílčích základů daně po snížení o nezdanitelné části základu daně sazbou podle § 16 zákona o daních z příjmů a ke zdanění dojde ve lhůtě pro podání přiznání k dani z příjmů fyzických osob tj. k 31. březnu následujícího roku, případně k 30. červnu, podává-li přiznání daňový poradce.

Zjistí-li správce daně, že určitá osoba měla podat přiznání k majetkovému přírůstku a  nepodala ho, je oprávněn ji k tomu vyzvat. Postupuje v souladu s § 40 zák. č. 337/1992 Sb., o  správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Obdobně postupuje i při zjištění, že povinná osoba podala přiznání neúplné nebo zkreslené. Účinnost tohoto opatření je posílena ustanovením § 8.

To však mimo jiné znamená, že v rozsahu daném uvedeným zákonem může správce daně provádět kontrolu údajů uvedených v přiznání nebo při stanovení základu daně a eventuálně v případech, kdy povinná osoba nespolupracuje se správcem daně, stanovit daň podle pomůcek

( § 31 odst. 5, § 44 odst. 2, § 46 odst. 2 a 46 odst. 3 cit. zákona ).

K § 7

Stanoví se, že se při řízení postupuje podle zákona o správě daní a poplatků, pro posílení právní jistoty takovéhoto postupu je stanoveno, že povinná osoba má postavení daňového subjektu, není-li zákonem o přiznání k majetku stanoveno, že se postupuje jinak. Navržená právní úprava, ve které nejsou stanovena zvláštní procesní pravidla, je opatřením jak ve prospěch povinné osoby, tak i správce daně, neboť se jedná o ”zaběhnuté” instituty.

K ČÁSTI DRUHÉ

K § 8

Ke zvýšení účinnosti navrhovaného zákona o přiznání k majetku a jeho přírůstku se navrhuje současně novela trestního zákona tak, že se doplňuje o novou skutkovou podstatu trestného činu za nesplnění povinnosti podat uvedené přiznání a důsledky uvedení majetku podléhajícího přihlašovací povinnosti v nižší ceně. Použití pouze finančního postihu podle zákona o správě daní a poplatků se nepovažuje za dostatečné.

K ČÁSTI TŘETÍ

K § 9

Účinnost se navrhuje k 1. lednu 2002.

V Praze dne 6. června 2001

Předseda vlády České republiky

Ing. Miloš Zeman

Ministr financí

Ing. Jiří Rusnok

Platné znění části

ZÁKONA Č. 140/1961 SB., TRESTNÍ ZÁKON, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ,

s vyznačením navrhovaného doplnění

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon,ve znění zákona č. 120/1962 Sb., zákona č. 53/1963 Sb., zákona č. 56/1965 Sb., zákona č. 81/1966 Sb., zákona č. 148/1969 Sb., zákona č. 45/1973 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 10/1989 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 47/1990 Sb., zákona č. 84/1990 Sb., zákona č. 175/1990 Sb. zákona č. 457/1990 Sb., zákona č. 545/1990 Sb., zákona č. 490/1991 Sb., zákona č. 557/1991 Sb., nálezu Ústavního soudu ČSFR ze dne 4. 9. 1992, publikovaného v částce č. 93 z roku 1992, zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., zákona č. 91/1994 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 19/1997 Sb., zákona č. 103/1997 Sb., zákona č. 253/1997 Sb., zákona č. 92/1998 Sb., zákona č. 112/1998 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 167/1998 Sb., zákona č. 96/1999 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 210/1998 Sb., zákona č. 223/1999 Sb., zákona č. 238/1999 Sb., zákona č. 305/1999 Sb., zákona č. 327/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 405/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 139/2001 Sb. a zákona č. 144/2001 Sb., se mění takto:

§ 148

Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby

(1) Kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou jim podobnou povinnou platbu, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem.

(2) Stejně bude potrestán, kdo vyláká výhodu na některé z povinných plateb uvedených v odstavci 1.

(3) Odnětím svobody na jeden rok až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 nejméně se dvěma osobami,

b) poruší-li k usnadnění takového činu úřední uzávěru, nebo

c) způsobí-li takovým činem značnou škodu.

(4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu.

§ 148a

Porušení předpisů o nálepkách k označení zboží

(1) Kdo s nálepkami k označení zboží pro daňové účely nakládá v rozporu s právním předpisem v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, nebo kdo v rozporu s právním předpisem uvádí do oběhu zboží bez nálepek k jeho označení pro daňové účely,bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nejméně se dvěma osobami,

nebo

b) získá-li takovým činem značný prospěch.

(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 prospěch velkého rozsahu.

§ 148b

Nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení

(1) Kdo nesplní svoji zákonnou oznamovací povinnost vůči správci daně a ohrozí tak ve větším rozsahu řádné a včasné vyměření daně jinému nebo její vymáhání, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li takovým činem značnou škodu.

§ 148c

Nesplnění povinnosti podat přiznání k majetku a jeho přírůstku

Kdo nesplní zákonnou povinnost tím, že nepodá přiznání k majetku a jeho přírůstku ač k tomu byl povinen nebo uvede v přiznání k majetku a jeho přírůstku nesprávně majetek podléhající přihlašovací povinnosti v nižší ceně, přičemž rozdíl přesáhne částku 250 000 Kč, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem.