Důvodová zpráva k Vládní návrh trestního zákona

i důvodové zprávy; zde jsou uvedeny i dokumenty, o jichž věcné promítnutí do vnitrostátní právní úpravy návrh usiluje.

S přijetím a prováděním navrhovaného zákona nejsou spojeny nároky na státní rozpočet.

Část první

K bodu 1 (§ 62a):

Podle čl. 110 Statutu mezinárodního trestního soudu (tzv. Římského statutu) stát, který zajišťuje výkon trestu odnětí svobody uložený Mezinárodním soudem, nemá právo odsouzeného propustit na svobodu dříve, než je vykonán celý uložený trest. Právo rozhodnout o podmíněném propuštění v takovém případě soudu ani jinému orgánu státu výkonu rozsudku nepřísluší. Vzhledem k tomu, že v současné době probíhá proces přípravy ratifikace citované mezinárodní úmluvy, je třeba shora uvedený požadavek v ní obsažený promítnout do vnitrostátní právní úpravy.

K bodu 2 (§ 66):

V souladu s novelizací § 181a a 181b a doplněním trestního zákona o nové skutkové podstaty postihující poškozování životního prostředí podle § 181c až 181h a je třeba provést odpovídající úpravy i v tomto ustanovení o účinné lítosti.

K bodu 3 (§ 89 odst. 11):

Navrhuje se do odstavce 11 tohoto ustanovení obsahujícího definici pojmu „škoda“ doplnit ekvivalent – „náklady k odstranění následků poškození životního prostředí“, jenž je potřebný při aplikaci skutkové podstaty trestného činu podle § 181a odst. 1 a dalších navrhované novely. K tomu blíže viz odůvodnění § 181a a 181b.

K bodu 4 (§ 89 odst. 17):

Definice zločinného spolčení se upravuje ve shodě s vymezením tohoto pojmu ve Společném opatření přijatém Radou na základě článku K 3 Smlouvy o Evropské unii, o stanovení toho, že zapojení ve zločinecké organizaci je v členských státech Evropské unie trestným činem. Proti dosavadnímu pojetí dochází ke změně, spočívající v tom, že se nevyžaduje, aby ve všech případech cílem zločinného spolčení bylo dosažení zisku, ale připouští se, aby v některých případech zločinné spolčení sledovalo negativní ovlivnění chodu státního aparátu, případně aby vůbec nemělo převažující jednotící cíl, který svojí činností sleduje, resp. aby se jej nepodařilo vůbec vymezit.

K bodům 5 až 7 (§ 118):

V posledních letech dochází ve větším rozsahu k neoprávněnému podnikání spočívajícím v průmyslové výrobě lihu a výrobě alkoholických nápojů, z které pachatelé získávají značné zisky, aniž by z takové neoprávněné výroby platili daně. Vzhledem k platné právní úpravě je nelze postihnout pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148, neboť tito pachatelé by se tím nepřímo nutili k oznámení své vlastní trestné činnosti spočívající v neoprávněném podnikání podle § 118, což je v rozporu se zásadou, že k doznání nesmí být obviněný donucován žádným způsobem (srov. § 92 odst. 1 tr. řádu). S přihlédnutím k tomu se upravují trestní sazby odnětí svobody stanovené u trestných činů podle § 118 odst. 1, 2 a dále se doplňuje nová okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby spočívající v získání prospěchu velkého rozsahu jako samostatný odstavec 3 se sazbou dvě léta až osm let odnětí svobody. Tím bude zajištěno, aby zmíněné, ale i další v budoucnu se vyskytující trestné činy spočívající v různých formách neoprávněného podnikání, mohly být adekvátně postiženy s přihlédnutím k jejich stupni nebezpečnosti pro společnost.

K bodu 8 (§ 143):

Stávající ustanovení § 143 trestního zákona, podle kterého se trestněprávní ochrana před paděláním a pozměňováním peněz vztahuje též na cizozemské peníze, tuzemské a cizozemské bezhotovostní platební prostředky a cenné papíry, se rozšiřuje tak, aby zahrnovala též měnu Evropské unie. Není důvodu trestněprávní ochranu této měně neposkytovat, byť se nejedná ve smyslu dosavadní právní úpravy o peníze cizího státu.

K bodům 9 a 10 (§ 147 a § 147a):

Cílem navrhované úpravy je umožnit postih neplacení všech druhů daní. Současná úprava obsažená v § 147 postihuje pouze jednání, kdy plátce neodvede státu zákonné srážky, které provedl u svých zaměstnanců. Vztahuje se jen na neodvedení daní, nikoliv obecně na jejich neplacení. Navrhovaná úprava by měla postihnout všechny, kdo mají povinnost daň zaplatit (tzn. např. i ručitele v souladu s § 57 zákona č. 337/1992 Sb.).

Navržená úprava spočívá v doplnění nadpisu (slova ”a neplacení”) a drobné úpravě odstavce 1, kterou je vypuštění slov ”jako plátce” a ”za poplatníka”. Zároveň se v odstavci 1 doplňuje dikce ”nebo ve velkém rozsahu povinnost platit daň”, v důsledku čehož by neplacení daní bylo postihováno v případech, kdy půjde o porušení povinnosti ve velkém rozsahu, tj. půjde o částku dosahující nejméně pětisetnásobku nejnižší měsíční mzdy stanovené nařízením vlády (v případě neodvedení daně je dosud postihováno - a mělo by i nadále postihováno být -porušení povinnosti ve větším rozsahu, tj. ve výši nejméně dvacetinásobku nejnižší měsíční mzdy stanovené pro účely trestního zákona.

V návaznosti na změnu odstavce 1 se navrhuje i úprava odstavce 2, která umožní zvýšený postih v případech neodvedení daní, kdy půjde o velký rozsah neplnění povinnosti (tj. o částku dosahující nejméně pětisetnásobku nejnižší měsíční mzdy).

Zakotvení navrhované úpravy v trestním zákoně by se stalo nepřímým donucovacím prostředkem ke zlepšení platební kázně a dalším prostředkem k účinnějšímu vybírání daní.

K bodu 11 (§ 162a):

Podle Společného postupu z 22. prosince 1998 přijatého Radou na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o korupci v soukromém sektoru (98/742/JHA), se členské státy zavazují jako trestné činy postihovat jednání spočívající v aktivní nebo pasivní korupci v soukromém sektoru, které představuje „minimálně jakékoliv neloajální jednání vytvářející porušení zákonné povinnosti nebo povinnosti spočívající v dodržování profesionálních předpisů nebo instrukcí, které platí v oblasti podnikání a kterými se minimálně deformuje konkurence v rámci společného trhu“. Promítnutí tohoto závazku se navrhuje provést doplněním definice obstarávání věcí obecného zájmu jako jednoho ze zákonných znaků trestných činů podřazených do oddílu úplatkářství.

K bodům 12 a 13 (§ 175 a § 175a):

Z hlediska nové úpravy trestního řízení, kdy se má v praxi realizovat princip, že znalecký posudek předložený stranou má stejnou důkazní hodnotu jako znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení, je třeba rozšířit skutkovou podstatu trestného činu podle § 175 tak, aby dopadala na všechny případy vědomě nepravdivého znaleckého posudku podávaného znalci, ať již zapsanými v seznamu znalců, nebo přibranými postupem předpokládaným v zákoně o znalcích a tlumočnících ad hoc. Navíc je třeba z hlediska potřeb praxe zavést trestněprávní ochranu i na všechny další případy, bez ohledu na to, zda jde o řízení před soudem či jiným státním orgánem, nebo např. podávání znaleckého posudku v souvislosti s oceňováním nemovitosti jako předmětu zástavy při poskytování bankovního úvěru.

Obdobně je třeba zajistit i náležité tlumočení a písemné překládání listin v řízení před státními orgány a proto se zavádí trestněprávní odpovědnost tlumočníků za podání úmyslně zkresleného tlumočnického úkonu, který se týká skutečnosti nebo okolnosti, jež má podstatný význam pro rozhodnutí státního orgánu. Jinak se ponechává rozsah trestní odpovědnosti tlumočníků v nezměněné podobě, byť se s ohledem na specifikum tlumočnické činnosti upravuje v samostatném ustanovení.

S přihlédnutím k tomu, že sankci za nepravdivé vysvětlení podané v trestním řízení v rámci zjednodušeného řízení obsahuje souběžně projednávaný návrh novelizace zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (vládní návrh – sněmovní tisk č. 785), nenavrhuje se v této souvislosti rozšiřovat skutkovou podstatu trestného činu o křivé vysvětlení a i nadále se předpokládá, že trestně postižitelná bude pouze křivá svědecká výpověď.

K bodu 14 (§ 175b):

Stávající právní úprava neumožňuje trestně postihnout společensky nebezpečnou činnost lékařů, kteří pro účely orgánů sociálního zabezpečení v řízeních o sociálních dávkách nebo službách podmíněných nepříznivým zdravotním stavem, anebo v jiných řízeních před orgány veřejné správy a před soudy vědomě vystaví lékařské zprávy a nálezy neodpovídající skutečnému zdravotnímu stavu osob, jichž se tyto lékařské zprávy a nálezy týkají, ale ani fyzických osob, které shora uvedené lékařské zprávy a nálezy využijí či padělají s úmyslem oklamat takový orgán. Proto se navrhuje zařadit do trestního zákona novou skutkovou podstatu trestného činu padělání a vystavování nepravdivých lékařských zpráv a nálezů podle § 175a, která by takové společensky nebezpečné jednání postihovala. Obdobné skutkové podstaty obsahují i trestní zákoníky zemí Evropské unie (srov. např. § 277 až 279 německého trestního zákoníku).

K bodu 15 (§ 181a § 181b):

Trestní právo díky svému výrazně represivnímu charakteru je důležitým nástrojem pro ochranu životního prostředí. U nás, na rozdíl od jiných států, dosud je pro tento účel zatím nedostatečně používané. Je však třeba, aby též v České republice byly nejzávažnější protiprávní činy páchané proti životnímu prostředí trestně postihovány v plné šíři.

Stávající právní úprava trestně právní odpovědnosti za ohrožování životního prostředí je obsažena v § 181a a § 181b trestního zákona (trestné činy ohrožení životního prostředí). Kromě toho je v této oblasti používán i § 179 (obecné ohrožení) tam, kde hrozí nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví lidí.

Ustanovení § 181a a § 181b jsou trestné činy ohrožovací (k naplnění skutkové podstaty postačí ohrožení chráněného zájmu). Liší se od sebe jen subjektivní stránkou (úmysl - nedbalost).

Nedostatkem těchto skutkových podstat trestných činů je, že jsou příliš neurčité. Chybí v nich přesný popis znaků trestného činu. Hovoří se zde o „závažném poškození životního prostředí", což je naprosto neurčitý pojem (poškození životního prostředí je sice obecně definováno v zákoně č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ale míra „závažnosti“ není nikde určena). V dalších odstavcích předmětných ustanovení se hovoří o značné újmě a o újmě velkého rozsahu, což jsou opět pojmy v trestním zákoně nepoužívané a nevysvětlené. To jsou zřejmě také důvody, proč se v praxi tyto skutkové podstaty téměř nepoužívají. Spíše je v praxi používán § 179 (obecné ohrožení), který však nemůžeme pokládat za dostačující, i když je formulován hodně široce. Zde se jedná vždy o bezpečnost či život lidí, problém je však v tom, že je nutno chránit i životní prostředí samotné. Je řada závažných případů, kdy bezpečnost lidí sice není přímo ohrožena, avšak poškození okolního životního prostředí přesto snižuje kvalitu jejich života a ve svých dlouhodobých důsledcích ohrožuje rovněž jejich zdraví.

Při konstrukci skutkových podstat trestných činů ohrožení či poškození životního prostředí je třeba, aby byly dány dva předpoklady:

1. protiprávnost,

2. nežádoucí stav - ohrožení či poškození životního prostředí, tj. porušení či ohrožení zájmů společnosti, jež je v zákoně označeno za trestný čin.

Termín „ohrožení životního prostředí“ není definován v zákoně č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, který zná pouze pojmy znečišťování a poškozování. Ale např. v  Listině základních práv a svobod (čl. 35 odst. 3) se praví „Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat a poškozovat ....životní prostředí“. Užívání pojmů ohrožení životního prostředí a poškození životního prostředí (popř. jeho složek) považujeme za optimální a vycházelo se z něj i při zpracování této novely trestního zákona. Při užívání pojmu „životní prostředí“ se opíráme o jeho definici v § 2 zákona č. 17/1992 Sb.

Základním problémem dosavadní i předchozí právní úpravy byla snaha najít peněžní ekvivalent ke škodě na životním prostředí, popř. k pojmu „závažné poškození životního prostředí“.

V § 181b se v dalších odstavcích upouští od pojmu „poškození“ a hovoří se o „značné újmě na životním prostředí“ či o „újmě velkého rozsahu“. Vzájemný vztah mezi těmito dvěma pojmy je zřejmě podobný jako vztah „značné škody“ a „škody velkého rozsahu“ (§ 89 odst. 14 trest. zákona), ale nejde zde o škodu majetkovou nebo jen majetkovou, ale o škodu (újmu) ekologickou ve smyslu zákona č. 17/1992 Sb.

Pojem „ekologická újma“ je definován v § 10 zákona č. 17/1992 Sb. Je však značně obtížné najít peněžní ekvivalent této újmy. Způsob výpočtu ekologické újmy dodnes nebyl zvláštním předpisem stanoven, ačkoliv v § 27 odst. 1 zákona č. 17/1992 Sb. je zmocňovací ustanovení. V § 27 odst. 4 tohoto zákona se uvádí, že podpůrně se pro ekologickou újmu použijí obecné předpisy o odpovědnosti za škodu a náhradě škody. To však nelze považovat za vhodné řešení.

Je zde totiž jedno úskalí, a to že ekologická újma není vždy totožná se škodou, která vznikne vlastníkovi pozemku, který je určitou součástí životního prostředí. Když např. vlastník vykácí protiprávně les a dřevo se ziskem prodá, škoda mu nevznikne, škoda však vznikne životnímu prostředí, a tím potažmo celé společnosti. Tím se liší ekologická újma od škody a zde jsou zdroje potíží s jejím vyčíslováním. Oprávněným ke kompenzaci zde není vlastník jako u náhrady škody, oprávněným je stát a nejde ani tak o peněžní náhradu jako spíše o nápravu životních podmínek. Ekologickou újmu vzhledem k výše uvedenému považujeme za vyloženě veřejnoprávní institut, zatímco škoda patří do sféry soukromoprávní. To koresponduje i s obdobným chápáním náhrady škody ve vyčíslení § 89 odst. 12 trestního zákona „... Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav“. Problém je však v tom, že toto vyčíslení ekologické újmy, která je, jak výše řečeno, něco jiného než škoda v původním soukromoprávním pojetí, může být vždy jen přibližné. V takovém vyčíslení není zahrnuta případná škoda na lidském zdraví, vymizení vzácného druhu, škoda morální atd.

Proto se v navrhovaných skutkových podstatách navrhuje toto upravit tak, že se bude vycházet jednak z měřítek plošných a jinak kvantifikovatelných vzhledem k míře poškození životního prostředí a dále též – zejména při použití vyšších sankcí - z výše nákladů nezbytných k obnovení poškozené části životního prostředí.

Na podporu uvedeného přístupu lze uvést, že na obdobném principu jsou stavěny skutkové podstaty trestných činů ohrožení životního prostředí i v dalších evropských státech (např. Rakousko, Německo, Švédsko, z jejichž právní úpravy jsme nejvíce čerpali). V trestněprávní úpravě uvedených států se buď nevyčísluje žádná „škoda“ ani „ekologická újma“, spíše se rozlišují případy závažnější a méně závažné, k čemuž zřejmě existuje obsáhlá judikatura (Německo), nebo se stanoví - obdobně jako v našem návrhu jako hraniční ukazatel, že náklad potřebný k odstranění poškození životního prostředí překračuje určitou sumu (Rakousko).

Důležité je vymezit hranici, podle níž by bylo možno odlišit trestné činy od přestupků v téže oblasti. Trestné činy se liší od přestupků především materiálně, a to nejvyšším stupněm nebezpečnosti pro společnost a mimo to formálně přesným popisem znaků (§ 3 tr. zákona). Jako určité vodítko je stanovení výše nákladů na rekonstrukci poškozeného životního prostředí. Obdobná úprava platí např. v Rakousku, kde je hranice trestného činu dána tím, že potřebný náklad k odstranění znečištění nebo poškození překročí částku 500 000 Sch.

Pokud uvažujeme o možných formách zavinění v oblasti trestních činů v oblasti životního prostředí, úmyslná jednání zde budou zřejmě řídkým jevem, resp. se nebude dařit úmysl prokázat, jak naznačují dosavadní skutečnosti z praxe. Na rozdíl od toho nedbalost bude možno prokázat podstatně snáze. Z tohoto důvodu je třeba skutkové podstaty formulovat jak pro dolózní, tak i kulpózní trestné činy, opět v souladu s praxí evropských států.

V § 181a a 181b se jedná o skutkové podstaty trestných činů proti životnímu prostředí, koncipované v obecném měřítku ve vztahu ke všem složkám životního prostředí (pokud jde o definici životního prostředí, odkazujeme na § 2 zákona č. 17/ 1992 Sb., o životním prostředí). Výčet složek životního prostředí je v této definici sice demonstrativní, ale v podstatě půjde především o složky tam uvedené.

Trestné činy podle § 181a a 181b se zde dělí na dolózní a kulpózní. Nutným předpokladem uplatnění těchto ustanovení je porušení existujícího právního předpisu o ochraně životního prostředí, popř. jeho jednotlivých složek.

Ustanovení § 181a odst. 1 je formulováno v podstatě tak, že při jeho aplikaci se vychází v odstavci 1 z hlediska územního a hlediska ochrany ekosystému - ochrany volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin před jejich poškozováním ve větším měřítku tím, že je poškozováno jejich životní prostředí, a v dalších odstavcích též z hlediska stanovení určitého stupně poškození životního prostředí, jež se vyznačuje na jedné straně trvalostí či dlouhodobým působením a na straně druhé výší nákladů, které je třeba vynaložit na jeho odstranění, anebo, pokud se odstranění následků poškození životního prostředí nebude reálně provádět (ať už z důvodů ekonomických nebo jiných), tak nákladů, které by se teoreticky na takové odstranění škod na životním prostředí musely vynaložit. Jedná se o nutné náklady.

V odstavci 3 se stanoví přísnější postih pro zvláště chráněná území (národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace a přírodní památky) podle § 14 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a dále pro ochranná pásma vodních zdrojů (§ 19 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů) za předpokladu jejich závažného poškození v takové míře, že tím zanikne nebo je oslaben důvod jejich ochrany, tj. jejich hodnoty důležité z celospolečenských zájmů.

K bodu 16 (§ 181c až 181h):

Ustanovení § 181c je třeba považovat za tzv. privilegovanou skutkovou podstatu. Oproti obecně pojaté formulaci v § 181a toto ustanovení vymezuje konkrétní činnost podléhající trestnímu postihu, a to protiprávní těžbu lesních porostů od určité hranice. Důvodem pro tuto úpravu nad rámec obecné skutkové podstaty je, že podle § 181a nelze v potřebné míře dosáhnout potrestání společensky nežádoucí těžby, jež vede k devastaci lesů v České republice a jež podle lesnických statistik každoročně narůstá. Lesy mají oproti jiným složkám životního prostředí specifické postavení už z hlediska vyčíslení stínových nákladů. Zatímco uvedení znečištěné půdy či vody do původního stavu je velmi nákladné (v milionech Kč), u lesů jsou finanční náklady na zalesnění vykáceného lesa mnohem nižší (cca 80 000 Kč/ha), přičemž však tímto počinem nedochází k uvedení do původního stavu. Uvedení lesa do původního stavu trvá 80 až 100 let a po tuto dobu les nemůže zcela plnit důležité ekologické funkce v krajině, jež jsou celospolečenským zájmem (funkce protierozní, vodoochranná, klimatická, krajinotvorná, ochrana biologické rozmanitosti atd.). Proto je třeba zajistit ochranu proti neoprávněnému kácení.

V důsledku protiprávní těžby mohou nastat dva případy:

a) vznik tzv. holé seče, což je odstranění veškerého lesního porostu na určité ploše, nebo

b) proředění lesního porostu dosahující určitého stupně.

Ad a) Vznik větších nebo souvisejících holin, resp. holých sečí, v lesích vede k přímému ohrožení lesa, neboť jsou následně obtížně zalesnitelné a kromě toho větší holiny vedou k ohrožení okolních lesních porostů. Ke škodlivosti přispívá, že jsou umísťovány neodborně.

Ad b) V § 34 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, je stanoven zákaz prořeďovat porosty pod hranici 0,7 plného zakmenění. V některých vymezených případech v tomto ustanovení zákon připouští možnost překročení této hranice. K naplnění skutkové podstaty však je třeba též protiprávnosti, takže případy povolené lesním zákonem nejsou postižitelné. Do navrhovaného ustanovení bylo na základě odborných podkladů navrženo rovněž kritérium 0,7 plného zakmenění jako hraniční limit, a to od určitých stanovených výměr. Pod touto hranicí proředění je již ohrožení lesa bezprostřední a mělo by být trestné.

V § 181d je formulováno společné ustanovení, jež je nezbytné pro aplikaci § 181a, 181b a 181c. Zde se stanoví určitá kritéria z hlediska územního, jež jsou určující pro oddělení trestného činu od správního deliktu.

V § 181e se jedná o nakládání s nebezpečnými odpady ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. Pro vznik trestnosti musí být současně splněny 2 podmínky: rozpor s právními předpisy upravujícími nakládání s odpady a zároveň ohrožení či poškození životního prostředí. Skutkovou podstatu trestného činu v odstavci 1 a 2 lze naplnit jen při podnikatelské činnosti, což vyplývá z odkazu na příslušné předpisy v oblasti odpadů. Odstavec 2 dopadá na nedovolený dovoz a vývoz nebezpečných odpadů přes hranice České republiky. Tímto ustanovením je plněn i požadavek Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států, publikované pod č. 100/1994 Sb., a požadavek EU na doplnění trestněprávní úpravy v této oblasti.

V § 181f a 181g se navrhuje trestní postih jednání, jež jsou nebezpečná pro přežití ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, a to jednak na našem území a jednak v celosvětovém měřítku. Chráněnými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin se rozumí jednak zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů a planě rostoucích rostlin podle § 48 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a jednak druhy chráněné podle § 2 zákona č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ochráněných druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně přírody a krajiny, který byl vydán k provedení Úmluvy CITES, vyhlášené ve Sbírce zákonů sdělením FMV č. 572/1992 Sb. V obou případech jsou stanoveny sankce za přestupky a jiné správní delikty, avšak pro nejvíce nebezpečné činy je třeba doplnit i trestněprávní koncovku, stejně jako je tomu v zemích EU i v dalších evropských zemích. Silný důraz je kladen na ochranu druhů kriticky ohrožených - § 48 odst. 2 písm. a) zákona ČNR č. 114/1992 Sb. a § 14 vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. - a exemplářů druhů přímo ohrožených vyhubením - § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 16/1997 Sb., a § 1 odst. 2 vyhlášky MŽP č. 82/1997 Sb.

Jsou zde upraveny opět skutkové podstaty trestných činů kulpózních i dolózních. Skutková podstata v odstavci 1 je dělena do tří skupin a chráněným objektem jsou zde jednak druhy přímo ohrožené vyhubením, jednak další chráněné druhy, jedná-li se o hromadný útok na ně anebo o útok opětovný.

Velký důraz se klade, obdobně jako v předchozích skutkových podstatách, na snahu po vyvolání výchovného a preventivního účinku tím, že opětovné spáchání takového trestného činu v určitém časovém rozmezí má za následek zvýšení trestní sazby. U kulpózního trestného činu je třeba zvolit mírnější úpravu, aby nedocházelo k přílišné tvrdosti, protože se skutečně může stát, že laik nepozná, že jde o některý neobvyklejší chráněný druh, jehož existence je ohrožena. Počítat se též musí s případy, kdy někdo najde mládě či zraněného jedince a snaží se je zachránit. Neoprávněné nakládání s chráněným druhem v menším měřítku, pokud není úmyslné, by se mělo ponechat jen správnímu potrestání sankcemi správního práva a navíc možností odebrat neoprávněně držené jedince (§ 89 zákona č. 114/1992 Sb., § 27 zákona č. 16/1997 Sb.). Pokud by však toto pachatel činil opětovně, pak už bude potrestán i u kulpózního trestného činu za držení v celém rozsahu.

Aktuální je též nebezpečí vzniku různých organizovaných skupin, jejichž exploatace jak naší přírody, tak přírody v celosvětovém měřítku (exemplářů CITES v jejich domovských zemích a následně mezinárodní obchod s nimi) je z hlediska ochrany přírody velmi nebezpečná. Konkrétně, v souladu s praxí států EU, je nutno posílit trestní sankce na poli mezinárodního obchodu s exempláři CITES, který je poměrně silně rozvinut. Jedná se o velmi lukrativní a často dobře organizovanou činnost, které často proudí obdobnými cestami jako např. pašování drog. U nás je nezbytné takto chránit řadu našich domácích druhů, např. protiprávní odchyt sokolovitých ptáků a dravců vůbec (včetně vybírání vajec a mláďat z hnízd), kteří jsou na Západě i na Blízkém východě prodáváni za astronomické ceny(často jde i současně o druhy CITES, ale ne vždy). Tento trend se s postupným ubýváním druhů a přírodních stanovišť v Evropě bude pravděpodobně do budoucna ještě zesilovat.

V § 181h se navrhuje postih případů bezohledné exploatace jednotlivých volně žijících druhů z volné přírody, jež nabývá na aktuálnosti (jedná se např. o odchyt tisíců pěvců na našem území za účelem jejich exportu do Itálie k potravinářským účelům).

K bodu 17 (§ 188a):

Doplněním stávajícího odstavce 2 v § 188a se provádí závazek vyplývající z čl. 9 Společného postupu odsouhlaseného Radou na základě článku K3 Smlouvy o Evropské unii týkající se přibližování zákonů a praktik členských států Evropské unie v boji proti narkomanii a týkající se prevence a boje proti nezákonnému obchodování s drogami, který vyžaduje, aby při postihu podněcování nebo vybízení k nezákonnému užívání nebo výroby narkotik členské státy věnovaly zvláštní pozornost používání údajů zpracovaných na počítači a zejména na Internetu. Vedle šíření toxikomanie prostřednictvím veřejně přístupné počítačové sítě, jakou je Internet, se demonstrativním výčtem doplňují další obdobně účinné formy (obdobně jako je tomu např. u § 206 odst.2).

K bodu 18 (§ 196):

Skutková podstata trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci se doplňuje tak, aby poskytovala trestněprávní ochranu též před závažnými útoky motivovanými nenávistí k určité etnické skupině. Uvedené doplnění je v souladu s požadavkem obsaženým ve Směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se provádí zásada rovného zacházení mezi osobami bez ohledu na jejich rasový nebo etnický původ.

K bodu 19 (§ 197a):

Skutková podstata trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci ve formě výhrůžek usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou se v souladu s požadavkem vyplývajícím především z Rezoluce Evropské unie o ochraně svědků v boji proti mezinárodní organizované kriminalitě z 23.11.1995 doplňuje tak, aby zvýšené ochrany požívali svědkové, znalci a tlumočníci, pokud je čin namířen proti nim pro plnění jejich povinnosti. Výměra trestní sazby přihlíží ke skutečnosti, že se jedná o ohrožovací trestný čin, který má návaznost především na trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 trestního zákona.

K bodům 20 a 21 (§ 198 odst. 1 a § 198a odst. 1):

Důvody doplnění těchto ustanovení jsou stejné jako u změny vztahující se k § 196 odst. 2.

K bodu 22 (§ 198a):

Doplnění odstavce 3 v § 198a je provedeno v souladu s čl. I, A. písm. d) a e) Společného postupu odsouhlaseného Radou na základě článku K. 3 Smlouvy o Evropské unii týkající se boje proti rasismu a xenofobii, kde se vyžaduje, aby členské státy účinně spolupracovaly při potírání uvedených trestných činů.

K bodu 23 (§ 205):

Způsoby jednání u trestného činu ohrožování mravnosti ve formě nakládání s tzv. tvrdou pornografií, která zobrazuje sexuálně patologické praktiky, se v souladu s požadavky zakotvenými ve Společném postupu odsouhlaseném Radou na základě článku K. 3 Smlouvy o Evropské unii týkající se boje proti nezákonnému obchodování s lidskými bytostmi a boje proti sexuálnímu zneužívání dětí, doplňují o další formy, a to průvozu, vývozu nebo přechovávání za účelem dovozu, průvozu nebo vývozu. Současně se navrhuje přísněji trestat typově nejzávažnější projevy šíření pornografie.

K bodu 24 (§ 216b):

Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 182 o zákazu a okamžitém odstranění nejhorších forem dětské práce ve svém článku 2 stanoví, že za dítě, kterému se na základě uvedené úmluvy poskytuje ochrana, se považuje každá osoba mladší 18 let. K dosažení souladu mezi závazkem vyplývajícím z uvedené úmluvy a vnitrostátní úpravou obsaženou v § 216b trestního zákona se navrhuje provést změnu citovaného ustanovení.

K bodům 25 až 27 (§ 219 odst. 2, § 221 odst. 2 a § 222 odst. 2):

Důvody doplnění těchto ustanovení jsou stejné jako u změny vztahující se k § 196 odst. 2.

K bodu 28 (§ 224 odst. 3):

Je třeba doplnit do výčtu právních předpisů, jejichž hrubým porušením je způsobena těžká újma na zdraví nebo smrt více osob, též předpisy o ochraně životního prostředí, jež logicky do tohoto výčtu náleží. Předpisy o ochraně životního prostředí často bezprostředně navazují na předpisy hygienické a též poskytují ochranu zdraví lidí.

K bodu 29 (§ 235 odst. 2):

Důvody doplnění těchto ustanovení jsou stejné jako u změny vztahující se k § 196 odst. 2.

K bodu 30 (§ 246):

Trestný čin obchodování se ženami se upravuje tak, aby se vztahoval na obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku, a to bez ohledu na, zda jde o dítě, ženu nebo muže. Tím se zajišťuje i z hlediska trestněprávní ochrany rovnost pohlaví, jak je vyžadována čl. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že v souvislosti s touto v poslední době se rozšiřující trestnou činností dochází i k zvlášť závažným následkům, zavádí se zároveň i přísnější postih v závislosti na takových okolnostech podmiňujících použití vyšší trestní sazby. Toto ustanovení při obchodování s dětmi bude speciální ve vztahu k trestnému činu obchodování s dětmi podle § 216a.

K bodům 31 až 33 (§ 251a, 252 a 252a)

Navrhovaná změna souvisí se závazky, vyplývajícími z Evropské úmluvy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu, která členským státům ukládá promítnout do vnitrostátního zákonodárství skutkovou podstatu trestného činu praní špinavých peněz, která by postihovala jednání, kterým se pachatel snaží dosáhnout legalizace výnosu z trestné činnosti, tedy vzbudit zdání, že výtěžek z trestné činnosti je legálně nabytým příjmem. Obdobný požadavek na zavedení zvláštní skutkové podstaty tohoto trestného činu se objevuje i ve Společném opatření přijatém Radou na základě článku K3 Smlouvy o Evropské unii o praní špinavých peněz, identifikaci, sledování, zmrazování, zadržení a konfiskaci zisků ze zločinu (CELEX 498X0699).

V porovnání s dosavadním stavem se skutková podstata uvedená dosud v § 251a vyčleňuje z ustanovení postihujících pouhé podílnictví, neboť jejím obsahem není jen převod výtěžku z trestné činnosti, ale i následné jednání vedené snahou zajistit zdání jeho legálnosti. Současně se rozšiřuje předmět takové trestné činnosti a přísněji se navrhuje postihovat pachatele, který ke spáchání takového činu zneužije svého postavení v zaměstnání nebo funkce.

K bodu 34 (§ 257a):

Ustanovení § 257a o trestném činu poškození a zneužití záznamu na nosiči informací se zpřesňuje tak, aby nevznikaly pochybnosti v tom směru, že získání přístupu k nosiči informací musí být provedeno již v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou újmu nebo získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Z logiky věci vyplývá, že přístup k nosiči informací je často získán bez takového specifického úmyslu, např. z titulu zaměstnání nebo funkce a uvedený úmysl je pojat až dodatečně. I takové případy jsou nepochybně značně společensky nebezpečné a je proto třeba na ně vztáhnout ustanovení § 257a, jak nakonec vyložila i přes nepřesnou dikci platná judikatura.

K bodům 35 až 40 (§ 269 až 270a, § 272a až 272c):

Z mnoha nálezů Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 18. 9. 1995 sp. zn. IV. ÚS 81/1995, publikovaný pod č. 50/1995 Sb. nál. a usn. ÚS, C. H. Beck, sv. 4, s. 41; nález ze dne 20. 3. 1997 sp. zn. I. ÚS 184/96, publikovaný pod č. 32/1997 Sb. nál. a usn. ÚS, C. H. Beck, sv. 7, s. 209) vyplývá, že je třeba zajistit při jediném odsouzení náležitý postih takové intenzity, aby nedošlo k nežádoucímu zvýhodnění těch, kdo právo porušují, oproti těm, kdo svoje povinnosti splní. Přitom Ústavní soud vyjádřil přesvědčení, že zákonodárná moc zváží uzákonění i jiných sankcí, než je odnětí svobody. Již ze zmíněných rozhodnutí Ústavního soudu vyplývá, že dosavadní právní úprava není z těchto hledisek vyhovující, když ani dostatečně neumožňuje náležitou diferenciaci trestního postihu pachatelů v konkrétních trestních věcech, a proto bylo přistoupeno k odstranění uvedených vad a pochybností.

Navrhovaná úprava především odstraňuje pochybnosti, které v judikatuře vznikaly o možnosti opakovaného postihu tak, že jednoznačně uvádí, že opakovaný postih za trestné činy nenastoupení služby v ozbrojených silách a nenastoupení civilní služby není možný. Přitom současně podstatně více diferencuje sazby z hlediska jednotlivých okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby.

Část druhá

Doplnění § 24 uvedeného zákona bezprostředně navazuje na změnu navrhovanou v § 147 trestního zákona, neboť § 24 zákona o správě daní a poplatků na toto ustanovení odkazuje.

Část třetí

Datum účinnosti se stanoví s přihlédnutím k předpokládanému průběhu legislativního procesu a k požadavku alespoň minimální legisvakance.

V Praze dne 13. června 2001

předseda vlády

ministr spravedlnosti