Práva, povinnosti a organizační uspořádání provozovatele rozhlasového vysílání ze zákona upravuje zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění zákona č. 36/1993 Sb., zákona č. 253/1994 Sb., zákona č. 301/1995 Sb. a zákona č. 135/1997 Sb. (dále jen „zákon o Českém rozhlasu“).

K problematice rozhlasového vysílání se rovněž vztahují další právní předpisy. Jedná se především o zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění zákona č. 597/1992 Sb., zákona č. 36/1993 Sb., zákona č. 253/1994 Sb., zákona č. 40/1995 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 301/1995 Sb., zákona č. 135/1997 Sb., zákona č. 46/2000 Sb. a zákona č. 121/2000 Sb., dále o zákon č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, ve znění zákona č. 474/1992 Sb., zákona č. 36/1993 Sb., zákona č. 331/1993 Sb., zákona č. 253/1994 Sb., zákona č. 301/1995 Sb., zákona č. 135/1997 Sb. a zákona č. 151/2000 Sb., a o zákon č. 597/1992 Sb., o zrušení Československého rozhlasu, Československé televize a Československé tiskové kanceláře. Českého rozhlasu se přímo dotýkají rovněž zákon č. 36/1993 Sb., o některých opatřeních v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, zákon č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění zákona č. 135/1997 Sb., a zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění zákona č. 258/2000 Sb.⁠​​‌‌‌‌​​​‌​​​‌‌‌⁠

Český rozhlas byl založen jako instituce provozující rozhlasové vysílání, která hospodaří s vlastním majetkem. Jedná se o právnickou osobu, která je nezávislá na státu a neručí za jeho závazky stejně tak, jako stát neručí za závazky její. Zákon této veřejnoprávní instituci ukládá plnění specifických úkolů, které ji výrazně odlišují od soukromých provozovatelů rozhlasového vysílání. Zákon o Českém rozhlasu stanoví provozovateli povinnost poskytovat službu veřejnosti, kterou plní zejména tím, že tvoří a šíří programy na celém území České republiky. Jeho posláním je poskytovat objektivní, vyvážené, ověřené a všestranné informace tak, aby se mohly svobodně vytvářet názory a rozvíjet kulturní identita všech obyvatel České republiky včetně příslušníků národnostních a etnických menšin.

Orgánem, jehož prostřednictvím se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programů je Rada Českého rozhlasu (dále jen „Rada“), která má 9 členů volených Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky (dále jen „Poslanecká sněmovna“) na pětileté funkční období. Do působnosti Rady mimo jiné náleží jmenování a odvolávání generálního ředitele, schvalování rozpočtu a závěrečného účtu, zřizování a zrušování rozhlasových studií, rozhodování o stížnostech týkajících se ředitele apod. Rada je povinna předkládat Poslanecké sněmovně výroční zprávu o činnosti a hospodaření Českého rozhlasu. Je tedy de facto spoluodpovědna za hospodaření veřejnoprávního provozovatele rozhlasového vysílání, ačkoli jediným nástrojem, jímž může jeho hospodaření ovlivnit, je schvalování rozpočtu a závěrečného účtu. Za způsob hospodaření Českého rozhlasu ji však nelze odvolat, což bylo v minulosti terčem opakované kritiky.

Jako instituce nezávislá na státu a státním rozpočtu je Český rozhlas financován prostřednictvím poplatků vybíraných na základě zákona č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, na principu držby rozhlasového přijímače. Finančními zdroji Českého rozhlasu jsou též příjmy z reklamy a z další podnikatelské činnosti, avšak zákon mu stanoví omezující časový limit pro vysílání reklamy na 3 minuty denního vysílacího času na každém celoplošném programu, resp. na 5 minut denního vysílacího času na každém regionálním programu.

Zákon o Českém rozhlasu obsahuje výčet rozhlasových studií, která nelze zrušit. O zřizování a rušení dalších studií rozhoduje Rada.

Návrh novely zákona o Českém rozhlasu zavádí nový pojem veřejné služby, který vychází z užívaného pojmu „veřejnoprávní vysílání“ a v  rámci definování úkolů veřejné služby podrobněji vymezuje úkoly Českého rozhlasu, jejichž naplňování odlišuje veřejnoprávního provozovatele od soukromých provozovatelů vysílání.

Změny se podstatně dotýkají ustanovení o Radě, která je charakterizována jako orgán, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti Českého rozhlasu. Podle návrhu zákona předkládají Poslanecké sněmovně návrhy kandidátů na členy Rady organizace a sdružení představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy s tím, že členové Rady by měli být voleni pouze z takto navržených kandidátů. Tato změna sleduje posílení veřejného aspektu kontroly veřejnoprávního média a je v souladu s Doporučením Rady Evropy č. R(96)10, k zárukám nezávislosti veřejnoprávního vysílání, jež deklaruje, že členové dozorčích orgánů mají zastupovat obecné zájmy společnosti a mají být jmenováni otevřeným a pluralistickým způsobem. V zájmu zajištění reprezentativnosti Rady ve vztahu k množství rozdílných organizací, jež mohou navrhovat kandidáty na členy Rady, se rovněž navrhuje rozšířit počet členů Rady ze současných devíti na patnáct. Koncepce, že Rada je ze své činnosti odpovědna orgánu, který ji volí, tedy Poslanecké sněmovně, zůstává nezměněna. Způsoby odvolání jednotlivých členů Rady i Rady jako celku byly upraveny s ohledem na nově formulované úkoly.

Návrh zákona rovněž rozšiřuje a zpřesňuje výčet funkcí a činností neslučitelných s členstvím v Radě, jakož i podmínky, které způsobují zánik funkce člena Rady. Příslušná ustanovení bylo třeba doplnit vzhledem k jejich zastaralosti a nutnosti věcné precizace.

Rada nemá možnost zasahovat do vysílání. Kvalitu vysílání a tím i naplňování veřejné služby (§ 2) mohla dosud ovlivňovat pouze výběrem generálního ředitele. V tomto ohledu bylo postavení Rady posíleno novými oprávněními vydávat doporučení týkající se programové nabídky a schvalovat dlouhodobé plány programového rozvoje, jakož i navazující povinností generálního ředitele v případech stanovených Statutem s Radou konzultovat jmenování a odvolání vedoucích zaměstnanců Českého rozhlasu.

Návrh novely zakotvuje princip veřejného jednání Rady jako další významný posun ke zprůhlednění její činnosti. Veřejnosti, kterou Rada zastupuje, se tím dává větší možnost kontroly práce tohoto orgánu.

Přestože je Rada odpovědna za činnost Českého rozhlasu Poslanecké sněmovně, kromě výběru generálního ředitele nemá dostatečně efektivní nástroje k ovlivňování chodu této instituce. Návrh novely proto zavádí širší oprávnění Rady, která by jí měla umožňovat uplatnění většího vlivu na celkový vývoj Českého rozhlasu a na jeho programové schéma. Rada tak bude schopna prostřednictvím svého souhlasu ovlivňovat technický a ekonomický rozvoj i programové schéma na každý kalendářní rok. Bude nejen schvalovat, ale i kontrolovat plnění rozpočtu, a schvalovat závěrečný účet Českého rozhlasu. K zabezpečení této funkce návrh novely stanoví povinnost Rady ustavit si jako poradní orgán dozorčí komisi, která jí bude nápomocna při kontrole hospodaření Českého rozhlasu. Dozorčí komise bude Radou volena a odvolávána a jí bude také plně odpovědna. Financování činnosti dozorčí komise bude zajištěno ze zvláštní výdajové položky rozpočtu Českého rozhlasu, vyhrazené na zabezpečení činnosti Rady.

Navrhovaná úprava je nezbytná, neboť je potřeba přesně vymezit úkoly Českého rozhlasu, jako poskytovatele veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání. Důvodem navrhované úpravy je i fakt, že Rada je za činnost Českého rozhlasu odpovědna Poslanecké sněmovně, avšak sama nemá dostatečně účinné nástroje k působení na toto médium, zejména v oblasti hospodaření s rozhlasovými poplatky. Současně se jako žádoucí jeví zavedení veřejnosti zasedání Rady, což by mělo zamezit spekulacím týkajícím se její činnosti a naplňování jejích úkolů.

Z hlediska ústavního pořádku České republiky je východiskem navrhovaného právního předpisu zejména čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Návrh novely zákona o České televizi a zákona o Českém rozhlasu plně respektuje právo na informace, právo na jejich příjem a vyhledávání. Návrh zákona je rovněž v souladu s čl. 25 Listiny základních práv a svobod, který zaručuje příslušníkům národnostních a etnických menšin právo na rozvíjení vlastní kulturní identity.

Návrh zákona je v souladu s čl. 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jež deklaruje právo na svobodu projevu a informací bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice.

Právní předpisy Evropských společenství neobsahují žádnou speciální úpravu pro veřejnoprávní vysílání. Na veřejnoprávní televizní vysílání se obecně vztahuje Směrnice č. 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání, novelizovaná směrnicí č. 97/36/ES. Základní ustanovení těchto směrnic byla transponována do poslaneckého návrhu zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, který již byl projednán a schválen dne 10. dubna 2001 Poslaneckou sněmovnou a dne 17. května 2001 rovněž Senátem. Některá ustanovení uvedených směrnic se dotýkají rovněž připravovaného vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, jehož ustanovení by měla platit pro veřejnoprávní i soukromé provozovatele vysílání.

Návrh zákona je v souladu s Protokolem o systému veřejnoprávního vysílání v členských zemích Evropských společenství, který je přílohou tzv. Amsterodamské smlouvy. Protokol uvádí, že veřejnoprávní rozhlas plní důležité společenské funkce při ochraně plurality ve vysílání a jsou spojeny s demokratickými, sociálními a kulturními potřebami společnosti. Protokol nechává zcela na členských státech otázku financování veřejnoprávních médií za podmínky, že toto financování neovlivní podmínky obchodu a soutěže.

Návrh zákona je v souladu s rezolucí Rady Evropy ze dne 25.2.1999 (1999/C 30/01), která zdůrazňuje hlavní úkoly a poslání veřejnoprávního vysílání spočívající v příspěvku veřejnoprávního vysílání k posílení demokracie, sociální soudržnosti a kulturní a jazykové rozmanitosti, a s doporučením Rady Evropy č. R (96)10, které obsahuje všeobecná pravidla pro veřejnoprávní vysílání zaručující co možná nejkvalitnější a nezávislé vysílání.

Náklady na činnost Rady a dozorčí komise, jejíž zřízení návrh zákona předpokládá (včetně odměn jejím členům), budou hrazeny ze zvláštní výdajové položky rozpočtu Českého rozhlasu. V důsledku navýšení počtu členů Rady a zřízení dozorčí komise bude nutné zvýšit přiměřeně prostředky určené v rozpočtu Českého rozhlasu pro Radu. Výše těchto prostředků je však zároveň ve smyslu navrhovaného znění § 8 odst. 3 limitována hranicí 0,35 % schváleného rozpočtu Českého rozhlasu na příslušný kalendářní rok. Současný podíl nákladů na činnost Rady ve vztahu k rozpočtu Českého rozhlasu je uveden v následující tabulce.

Z údajů Českého rozhlasu o výši rozpočtových výdajů za poslední dva roky vyplývá následující:

Na základě usnesení Poslanecké sněmovny č. 670 z roku 1998 činí odměna členů Rady Českého rozhlasu 13.000 Kč, místopředsedů Rady 16.500 Kč a předsedy Rady 20.000 Kč měsíčně.

V návrhu novely zákona o Českém rozhlasu se zpřesňují podmínky provozování rozhlasového vysílání do zahraničí. Náklady s tímto vysíláním spojené by měly být hrazeny ze státního rozpočtu jen v případě, že jeho objednatelem bude stát, proto se ani  v této souvislosti nepředpokládá dopad na státní rozpočet. Podle vyjádření Ministerstva zahraničních věcí výdaj státního rozpočtu na rozhlasové vysílání do zahraničí v roce 2000 činil 62 milionů korun a jeho předpokládaná výše na rok 2001 je 60 milionů korun.

Ustanovení, jímž se deklarovalo, že Český rozhlas jako instituce zřízená zvláštním zákonem se nezapisuje do podnikového rejstříku se stalo nadbytečným a navrhuje se jeho vypuštění.

Ustanovení § 2 a 3 určují koncepci Českého rozhlasu jako veřejnoprávní instituce. Nové znění § 2 a 3 bylo vyvoláno potřebou vymezení pojmu veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání a především způsobu jejího naplňování. Specifikace úkolů veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání a prostředků jejího naplňování je preciznější, než tomu bylo v původním znění § 2 a 3. Přesná definice úkolů veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání by měla být zárukou co nejširší nezávislosti Českého rozhlasu jako veřejnoprávního hromadného sdělovacího prostředku.

V § 3 se mimo jiné vymezuje územní rozsah vysílání Českého rozhlasu s tím, že zákon připouští šíření vysílání Českého rozhlasu nejen prostřednictvím zemských vysílacích radiových zařízení, ale i jinými technickými prostředky (např. prostřednictvím družice). Ustanovení o územním rozsahu vysílání Českého rozhlasu je s ohledem na skutečný počet programů širší než v platné právní úpravě. Pro umožnění provozování rozhlasových programů je státnímu orgánu, který vykonává správu kmitočtového spektra, uložena povinnost vyhradit (garantovat) příslušné kmitočty. Aby se předešlo obsahové neurčitosti pojmu celoplošného programu, stanovuje se podíl alespoň 70% obyvatel České republiky počítaných podle údajů vyplývajících z posledního sčítání lidu, jež je v souladu s návrhem novely zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání.

Výslovně se upravuje provozování rozhlasového vysílání do zahraničí. Toto vysílání je hrazeno ze státního rozpočtu pouze v případě, že objednatelem tohoto vysílání je Česká republika.

Navrhuje se zvýšit počet členů Rady z dosavadních devíti na patnáct, a to s ohledem na navrhované znění § 4 odst. 2, podle nějž mohou navrhovat kandidáty na členy Rady nejrůznější společenské organizace. Vyšší počet členů Rady se navrhuje s ohledem na funkci tohoto orgánu jakožto reprezentanta veřejnosti, v němž by se mělo odrážet co nejširší spektrum názorů ve společnosti.

Nahrazení pojmu „tvorba a šíření programů“ za obecnější pojem „činnost“ vyplývá z faktu, že Český rozhlas jako veřejnoprávní instituci, je třeba z hlediska kontroly naplňování jejího poslání chápat komplexně (např. rozšířit odpovědnost za hospodaření s finančními prostředky, které z velké části tvoří rozhlasové poplatky vybírané na základě zákona č. 252/1994 Sb.).

Věta třetí se mění s ohledem na ústavní pořádek České republiky.

Účelem nového odstavce 2 v § 4 je prohloubení stávající úpravy v § 4 odst. 1 větě třetí, podle níž mají mít v Radě Českého rozhlasu (dále jen „Rada“) zastoupení významné kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní názorové proudy tím, že se širokému spektru zájmových organizací a sdružení přiznává právo přímo navrhovat kandidáty na členství v Radě. Tento princip výběru kandidátů by měl zaručit, že členové Rady budou skutečnými reprezentanty veřejnosti. Lhůta 15 dnů pro předkládání návrhů na členy Rady by měla subjektům oprávněným k předkládání návrhů poskytnout dostatek času pro doručení těchto návrhů Poslanecké sněmovně, aniž by byl zároveň neúnosně prodlužován proces volby členů Rady.

Nový odstavec 3 v § 4, doplňuje ustanovení platného zákona o předpokladech a podmínkách pro výkon funkce člena Rady.

Změna § 4 odst. 4 navazuje na nový § 4 odst. 2 (bod 4). Cílem je podpořit vlastní smysl výše uvedeného ustanovení tím, že Poslanecká sněmovna bude členy Rady vybírat skutečně z navržených kandidátů, neboť členové Rady mají být zástupci veřejnosti a nikoliv jednotlivých politických stran.

Legislativně technické změny v odkazech na již neexistující Českou národní radu.

Ustanovení § 5 odst. 1 o neslučitelnosti členství v Radě s výkonem některých funkcí bylo třeba doplnit o další významné veřejné funkce, jejichž zastávání členy Rady by mohlo ohrožovat důvěru v jejich nezávislost.

Navržená úprava v § 5 odst. 2 větě první zpřesňuje ustanovení, jehož cílem je zajištění nezávislosti členů Rady na zájmech politických stran či subjektů působících v oblasti rozhlasového nebo televizního vysílání.

Druhá věta v § 5 odst. 2 zpřesňuje ustanovení o zajištění nezávislosti člena Rady, tím, že nepřipouští, aby měl z provozování rozhlasového vysílání jiný majetkový prospěch než peněžitá plnění poskytovaná v souvislosti s výkonem funkce podle tohoto zákona. Majetkovým prospěchem z provozování rozhlasového vysílání se rozumí např. podíl určité osoby na tvorbě a výrobě rozhlasových pořadů, zajišťování reklamy pro provozovatele vysílání apod.

Nezávislost členů Rady by měla být zajištěna rovněž ve vztahu k instituci, na jejíž činnost Rada dohlíží, tedy k Českému rozhlasu. Proto se navrhuje, aby v pracovněprávním či jiném obdobném poměru k Českému rozhlasu nesměli být členové Rady ani osoby jim blízké.

Jedná se o zpřesnění, formulační a legislativně technické úpravy stávajících způsobů zániku členství v Radě.

Nově se upravují podmínky odvolatelnosti jednotlivých členů Rady a Rady jako celku. Nedotčená zůstává možnost Poslanecké sněmovny kontrolovat činnost Rady, stejně jako její právo jednotlivé členy Rady i Radu jako celek za stanovených podmínek odvolat. Individuální odpovědnost člena Rady je odvozena od faktického vykonávání funkce. Kolektivní odvolatelnost souvisí s odpovědností Rady za výkon povinností, které jsou jí zákonem ukládány jako orgánu sui generis. Prostředkem kontroly jsou především Výroční zprávy Rady, které obsahují informace o naplňování úkolů veřejné služby v programové oblasti a informace o hospodaření Českého rozhlasu.

Jmenování a odvolání generálního ředitele Českého rozhlasu je nejzávažnějším rozhodnutím Rady a nejvýznamnějším nástrojem uplatňování jejího vlivu na chod Českého rozhlasu. Pro přijetí tohoto rozhodnutí se tudíž navrhuje vyšší kvórum, tedy souhlas nejméně deseti členů Rady.

Rada je definována jako orgán jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti Českého rozhlasu, proto se stanoví zásada veřejnosti zasedání Rady, jakož i povinnost uveřejňovat zápisy z jejích jednání. Transparentnost jednání a rozhodování Rady by mělo zamezit spekulacím o činnosti tohoto orgánu.

Jelikož se jedná o jednu z nejvýznamnějších pravomocí Rady, bylo potřeba náležitosti jejího rozhodnutí o odvolání generálního ředitele zpřesnit a doplnit povinností zveřejnění tohoto rozhodnutí tak, aby byly splněny požadavky maximální možné transparentnosti.

Radě se explicitně ukládá povinnost kontrolovat plnění rozpočtu Českého rozhlasu, což se promítá i do dalších ustanovení o dozorčí komisi.

Kodex Českého rozhlasu, který je přílohou Radou schvalovaného Statutu Českého rozhlasu, je dokumentem, který definuje principy, na nichž je založeno poskytování veřejné služby (např. zásady zpravodajství a tvorby programu, etické zásady novinářské práce). Tento dokument by podle návrhu zákona měl podléhat schvalování Radou a Rada by také měla dohlížet na jeho dodržování.

Zřizování a zrušování rozhlasových studií by mělo být podmíněno tím, že tento krok navrhne vedení Českého rozhlasu reprezentované generálním ředitelem. Oproti platné právní úpravě se v případě zřizování a zrušování rozhlasových studií předpokládá pouze souhlas Rady, nikoli její rozhodování ve věci samé.

Pravomoc Rady rozhodovat o stížnostech týkajících se generálního ředitele zůstává v nové právní úpravě zachována. Do textu se pouze promítá legislativní zkratka „generální ředitel“ nově zavedená v § 7 odst. 2.

Působnost Rady byla doplněna o další pravomoci. Obecně se deklaruje, že Rada dohlíží na plnění úkolů veřejné služby, což by mělo být v praxi vyjádřeno především vydáváním doporučení týkajících se programové nabídky. Prostřednictvím těchto doporučení může Rada vyjadřovat své případné výhrady k fungování Českého rozhlasu.

Rada má možnost ovlivňovat i celkový vývoj Českého rozhlasu, a to prostřednictvím schvalování dlouhodobých plánů jeho programového, technického a ekonomického rozvoje. Jelikož se na základě návrhu zákona Rada stává odpovědnou za hospodaření Českého rozhlasu, ukládá se jí povinnost zřídit jako svůj poradní orgán zaměřený právě na sledování účelnosti a hospodárnosti využívání finančních prostředků a majetku Českého rozhlasu zvláštní dozorčí komisi.

Zároveň se výslovně uvádí, že Rada schvaluje plat a odměny generálního ředitele.

Rozdělení výroční zprávy o činnosti a hospodaření Českého rozhlasu na dvě samostatné zprávy je vedeno potřebou vzájemně odlišit dvě obsahově různé zprávy. Výroční zpráva o činnosti představuje hodnotící zprávu o naplňování poslání Českého rozhlasu, zatímco Výroční zpráva o hospodaření obsahuje především hodnocení finanční efektivnosti poskytování veřejné služby, tj. prokazování hospodárnosti vynakládání rozhlasových poplatků.

Pokud jde o termíny pro předkládání Výročních zpráv Poslanecké sněmovně, vychází se z dosavadní praxe.

V zájmu posílení principu publicity se Radě ukládá uveřejnit tyto zprávy způsobem umožňujícím dálkový přístup do tří dnů ode dne, kdy je schválí.

Náklady na činnost Rady a odměny jejích členů, jakož i náklady na činnost dozorčí komise a na odměny jejích členů, by měly být nové hrazeny ze zvláštní výdajové položky rozpočtu Českého rozhlasu k tomuto účelu vyhrazené. Její maximální výše není v platném znění zákona zakotvena, avšak podle návrhu zákona nesmí překročit 0,35 % schváleného rozpočtu Českého rozhlasu na příslušný kalendářní rok. Tento limit by vzhledem k dosavadním, jakož i v souvislosti se zřízením dozorčí komise předpokládaným, výdajům v uvedené oblasti měl zaručovat dostatečný objem finančních prostředků na činnost Rady a jejího poradního orgánu.

Nový § 8a navazuje na zakládanou povinnost Rady vytvořit si zvláštní poradní orgán, který bude zaměřen na kontrolu hospodárnosti využívání finančních zdrojů a majetku Českého rozhlasu. Rada, která je odpovědná za výsledek hospodaření, tak získá pomocný orgán, který by měl být složen z odborníků specializujících se na ekonomiku, finanční řízení, účetnictví apod. O svých zjištěních by dozorčí komise měla Radu průběžně informovat, její každoroční souhrnná zpráva by pak měla být podkladem pro Výroční zprávu o hospodaření Českého rozhlasu.

Do textu § 9 se promítá legislativní zkratka statutárního orgánu nově zavedená v § 7 odst. 2. Generální ředitel se tak zřetelně odliší od ředitelů rozhlasových studií. Zajištění přesného výkladu postavení generálního ředitele má umožnit zákonná deklarace odkazu na zákoník práce s ohledem na speciálně stanovené výjimky zákona o Českém rozhlasu.

Jmenování generálního ředitele by mělo předcházet výběrové řízení, jehož účastníci musí splňovat základní předpoklady stanovené zákonem pro členství v Radě.

Zákon výslovně stanoví, za jakých podmínek může Rada odvolat generálního ředitele z  funkce.

Nově doplněná povinnost generálního ředitele projednat s Radou v případech stanovených Statutem jmenování nebo odvolání vedoucích zaměstnanců Českého rozhlasu před jejich jmenováním nebo odvoláním znamená posílení pravomoci Rady dohlížet na kvalitu vysílání a tím na naplňování poslání a plnění služby veřejnosti.

Ve výčtu jednotlivých studií Českého rozhlasu se rozhlasovému studiu v Olomouci, které existuje od roku 1994, přiznává stejné postavení jako ostatním existujícím rozhlasovým studiím Českého rozhlasu.

Nově se řeší i situace, kdy se generální ředitel funkce vzdá nebo je odvolán, případně uvolní-li se jeho funkce z jiného důvodu. Rada v tomto případě jmenuje prozatímního ředitele Českého rozhlasu, který vykonává funkci generálního ředitele do doby jmenování nového generálního ředitele. Tato doba nesmí být delší než tři měsíce. I na prozatímního ředitele Českého rozhlasu je třeba vztáhnout obdobně požadavky podle § 4 odst. 3 a § 5 odst. 1 a 2.

Jedná se o vypuštění ustanovení o oprávnění Českého rozhlasu provozovat vysílání do zahraničí, které je nově obsaženo v § 3 odst. 2.

Účelem změn je zpřesnění terminologie zákona.

Nahrazení slova „poslání“ slovem „úkoly“ navazuje na změny § 2 a 3.

Časové omezení pro vysílání reklamy se vypouští, aby se vyloučila duplicita úpravy ve vztahu k novému zákonu o provozování rozhlasového a televizního vysílání, který již byl schválen oběma komorami Parlamentu.

Nově je zde obsaženo ustanovení omezující použití finančních prostředků na úkoly vyplývající pro veřejnoprávního provozovatele podle § 2 a 3.

Jedná se o změnu odkazu na správné ustanovení návrhu zákona.

Sjednocuje se terminologie zákona.

Obdobně je jako je tomu v případě generálního ředitele, nově navrhovaná úprava stanoví rovněž pro ředitele jednotlivých rozhlasových studií zákonné předpoklady pro jejich jmenování, jakož i pro výkon funkce.

V důsledku změn § 3 se mění i odkaz na tento paragraf v souvislosti s oprávněními rozhlasových studií; věcná úprava zůstává nedotčena.

Ustanovení omezující použití technické a výrobní základny na úkoly vyplývající z § 2 a 3 je potřeba upravit i v případě Českého rozhlasu vzhledem k jeho povaze jako veřejnoprávního provozovatele.

Vzhledem k doplnění výčtu funkcí a činností neslučitelných s výkonem funkce člena Rady Českého rozhlasu v § 5 odst. 1 a 2, resp. dalších podmínek v § 5 odst. 3, a v souvislosti se změnami týkajícími se počtu a způsobu volby členů Rady, se navrhuje zánik členství v Radě těch členů, kteří byli zvoleni přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy za jiných podmínek, než jaké stanoví návrh novely. Členství v Radě by stávajícím členům Rady mělo zaniknout uplynutím 120 dnů po dni nabytí účinnosti zákona. Tato doba je stanovena s ohledem na komplikovanější proceduru volby členů Rady (podávání návrhů kandidátů, posuzování náležitostí návrhů kandidátů apod.). V případě zániku členství v Radě dnem nabytí účinnosti zákona, by totiž na dobu několika měsíců přestala existovat celá Rada. Proto se navrhuje, aby Rada zvolená podle platných právních předpisů vykonávala svou činnost ještě po určitou dobu po dni nabytí účinnosti zákona.

Organizační zajištění volby členů Rady Českého rozhlasu by mělo být obdobné jako při volbě členů Rady České televize. Proto se navrhuje náležité doplnění § 46a odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů.

Platné znění § 46a odst. 2 věty první zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, umožňuje, aby volební výbor zřízený Poslaneckou sněmovnou pro účely volby členů Rady České televize, sám vyřazoval některé kandidáty na členy Rady, je-li celkový počet kandidátů vyšší než trojnásobek počtu členů Rady. Volebnímu výboru tedy výslovně zakládá právo vyloučit volbu některých kandidátů Poslaneckou sněmovnou, byť byli řádně navrženi oprávněnými organizacemi a sdruženími, a to aniž by zákon jakkoli upravoval kritéria pro tento postup.

Ustanovení věty druhé odstavce 2 § 46a zákona č. 90/1995 Sb. pak volebnímu výboru umožňuje, aby v případě, kdy celkový počet kandidátů navržených oprávněnými organizacemi a sdruženími není vyšší než trojnásobek členů Rady, předložil Poslanecké sněmovně k volbě jen ty kandidáty, kteří splňují předpoklady podle „tohoto zákona“, t.j. zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny však žádné „předpoklady“, které by měli kandidáti splňovat, nestanoví. Ani čl. 6 odst. 1 Volebního řádu pro volby konané Poslaneckou sněmovnou a pro nominace vyžadující souhlas Poslanecké sněmovny, který tvoří přílohu č. 2 zákona č. 90/1995 Sb., nelze považovat za ustanovení, jež by takové předpoklady stanovilo. Předpoklady, resp. podmínky předkládání návrhů kandidátů, stanoví § 4 odst. 2 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi. Předpoklady vztahující se k osobám kandidátů stanoví § 4 odst. 3 téhož zákona.

V obou uvedených případech patrně není úprava postupu volebního výboru, obsažená v § 46a odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, v souladu s  Čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Cit. ustanovení Listiny stanoví, že občané mají právo na přístup k voleným funkcím za rovných podmínek a rovné podmínky znamenají, že právním předpisem jakékoli právní síly ani praxí orgánů státní moci nelze preferovat či diskriminovat některé občany před jinými občany.

Dále je zřejmé, že § 46a odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb. jako ustanovení procesní povahy, koliduje rovněž se zákonem č. 483/1991 Sb., o České televizi, tedy předpisem hmotně právní povahy.

§ 4 odst. 1 věta druhá zákona o České televizi totiž stanoví, že členy Rady volí Poslanecká sněmovna tak, aby v ní byly zastoupeny všechny významné názorové proudy. Tzn. že jedině Poslanecká sněmovna sama je ve smyslu tohoto ustanovení oprávněna určovat proporcionalitu zastoupení významných názorových proudů v Radě a podle toho její jednotlivé členy vybírat, resp. volit. Tuto svou pravomoc nemůže na volební výbor delegovat.

S rozhodováním Poslanecké sněmovny o zastoupení významných názorových proudů v Radě pak souvisí její pravomoc s konečnou platností rozhodnout, zda v konkrétním případě byl návrh kandidáta na členy Rady předložen organizací nebo sdružením oprávněným ve smyslu § 4 odst. 2 věty první zákona o České televizi, neboť právě jí – t.j. Poslanecké sněmovně – se dle dikce zákona návrhy kandidátů předkládají.

Konečně z § 4 odst. 2 věty druhé zákona o České televizi vyplývá, že i způsob předkládání návrhů stanoví Poslanecká sněmovna svým usnesením, proto jedině ona sama by měla s definitivní platností rozhodovat o tom, zda byl tento způsob v konkrétních případech dodržen.

Předkládaný návrh změny ustanovení § 46a odst. 2 zákona 90/1995 Sb. byl vzhledem k uvedeným argumentům upraven tak, aby volební výbor na základě předložených návrhů pro Poslaneckou sněmovnu připravoval pouze podklad k jejímu rozhodování a sám v konkrétních případech s definitivní platností nerozhodoval. Konkrétní podobu tohoto podkladu může určit Poslanecká sněmovna svým usnesením.

Důsledkem navrhované změny § 46a odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb. je nadbytečnost úpravy, podle níž by volební výbor při svém postupu podle § 46a odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb. používal v rozsahu určeném Poslaneckou sněmovnou volební řád, který tvoří přílohu č. 2 k tomuto zákonu. V odstavci 3 § 46a zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny se tudíž stran možnosti použití volebního řádu ponechává pouze odkaz na odstavec 1.

Termín nabytí účinnosti zákona je navrhován pevným datem, a to dnem 1. října 2001. Tento termín vychází z předpokládané procedury projednávání návrhu zákona v obou komorách Parlamentu a zároveň navazuje na úpravu obsaženou v přechodném ustanovení podle Čl. II.