Zákonem č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, byla provedena zcela nová úprava služebního poměru vojáků z povolání, včetně právní úpravy výsluhových náležitostí.
Zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů, přiznával při splnění stanovených podmínek vyplácení výsluhového příspěvku od propuštění ze služebního poměru:
po dobu jednoho roku, jestliže voják z povolání konal službu v ozbrojených silách po dobu kratší 10 let,
po dobu dvou let, jestliže voják z povolání konal službu v ozbrojených silách po dobu nejméně 10 let, avšak kratší 20 let, a
do 60 let věku, jestliže voják z povolání konal službu v ozbrojených silách po dobu nejméně 20 let,
přičemž nejvyšší výměra ke dni jeho přiznání nesměla překročit měsíčně 130% částky, do níž se započítává plně část osobního vyměřovacího základu pro stanovení výpočtového základu pro vyměření důchodu z důchodového pojištění, která činila ke dni účinnosti zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, maximálně 7.930,- Kč (podle § 15 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se částka 6.100,- Kč násobená koeficientem 1,3 rovnala částce 7.930,- Kč).
Při souběhu výsluhového příspěvku s příjmem z výdělečné činnosti nebo s příjmy, jež nahrazují výdělek, se výsluhový příspěvek nekrátil (viz § 33 odst. 4 zákona č. 76/1959 Sb.) a pokud poživatel výsluhového příspěvku byl zaměstnán po splnění nároku na starobní důchod, zvyšoval si jeho procentní výměru.
Při souběhu výsluhového příspěvku podle zákona č. 76/1959 Sb. se starobním, plným invalidním nebo částečným invalidním důchodem, náležel vojákovi z povolání podle jeho volby (a to až do 60 let věku) buď příspěvek nebo důchod (viz § 33 odst. 5 zákona č. 76/1959 Sb.).
Nově přiznávaný výsluhový příspěvek podle zákona č. 221/1999 Sb. není již tímto způsobem stanoveným v zákoně č. 76/1959 Sb. omezen. Jeho omezení je stanoveno pouze 55 % průměrného měsíčního hrubého platu vojáka z povolání a konal-li voják službu zvláštní povahy nebo službu zvláštního stupně nebezpečnosti 60 % jeho průměrného měsíčního hrubého platu. Poskytování výsluhového příspěvku po dobu dvou let od vzniku nároku na starobní důchod zabezpečuje poživateli výsluhového příspěvku v tomto období možnost výdělku bez omezení jeho výše. Z uvedeného vyplývá, že nově přiznávané výsluhové příspěvky jsou vzhledem k omezení vázanému na určité procento průměrného měsíčního hrubého platu poskytovány ve vyšších částkách než příspěvky přiznané podle zákona č. 76/1959 Sb. u kterých do dne účinnosti zákona č. 221/1999 Sb. nenastal zánik nároku na výsluhový příspěvek z důvodu dovršení 60 let věku.
Záměrem zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, bylo určitým způsobem přizpůsobit novou právní úpravu výsluhového příspěvku i pro dosavadní poživatele této dávky, neboť je zřejmé, že dva roky po vzniku nároku na starobní důchod může být tento důchod nižší, než pokud by byl výsluhový příspěvek poskytován do 60 let věku a jeho poživatel by si odkladem odchodu do důchodu zvyšoval jeho výši. Případný rozdíl mezi výší výsluhového příspěvku a výší důchodu stanovenou po dvou letech po vzniku nároku na důchod nebo ke dni účinnosti nového zákona o vojácích z povolání, je potom poskytován doživotně a je samozřejmě zvyšován bez přihlédnutí k výši důchodu. Na druhé straně v určitém počtu případů tato skutečnost nikdy nenastane a starobní důchod bude vyšší než výsluhový příspěvek. Např. při posouzení 981 osob k 1. 2. 2000 (počátek realizace výpočtu rozdílu) u 553 osob, kterým byl vypočítán výsluhový příspěvek před účinností zákona č. 221/1999 Sb. došlo při souběhu nároku na výsluhový příspěvek s nárokem na starobní důchod z důchodového pojištění k tomu, že výsluhový příspěvek byl vyšší a tudíž jejich postavení je oproti předchozí právní úpravě výhodnější, neboť podle ní se jim rozdíl mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem nadále vyplácí. Pravdou je, že u dalších 428 osob byl vyměřený starobní důchod vyšší než výsluhový příspěvek a tudíž jim nová právní úprava určité nabyté nároky nezachovala, ale představuje určitá omezení oproti stavu před 1. 12. 1999.
Je-li možno za dobu účinnosti nového zákona hodnotit v oblasti výsluhových náležitostí jeho dopad, lze konstatovat, že pro vojáky z povolání, propouštěné podle stávající právní úpravy, se závažnější problémy v souvislosti se vznikem nároku a výší dávek výsluhového příspěvku nevyskytují. Na druhou stranu je nová právní úprava kriticky přijímána některými poživateli dávek přiznaných a vyplácených podle zákona č. 76/1959 Sb., kteří se svým nárokem přešli do režimu zákona č. 221/1999 Sb. s odůvodněním, že si nemohou zvyšovat výměru starobního důchodu do 60 let věku při současném pobírání výsluhového příspěvku.
Zákon č. 221/1999 Sb. podřídil výsluhové příspěvky přiznané před jeho účinností svému režimu tak, že se poskytují za podmínek jako výsluhové příspěvky podle zákona nového, i když byly přiznány v podstatně nižších výměrách než výsluhové příspěvky poskytované podle stávající právní úpravy. Jednalo se zejména o způsob zvyšování a stejný způsob omezení jejich výplaty v plné výši dobou dvou let po vzniku nároku na starobní důchod. Skutečností však zůstává, že nároky vzniklé podle dosavadní právní úpravy by měly být zachovány, a že by nemělo docházet ke zhoršení postavení jejich adresátů. Z tohoto důvodu se předloženým návrhem sleduje obnovit pro takto stanovený okruh osob možnost volby mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem, která jim byla umožněna před 1. 12. 1999. Obnovením volby mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem se určitému počtu osob, které si zvolí vyplácení výsluhového příspěvku až do 60 let věku, umožní v průběhu další pracovní činnosti zvyšovat percentuální nárůst pro výpočet starobního důchodu.
Zpětné vyplacení příspěvků nelze přesně vyčíslit, lze však konstatovat, že pokud poživatel výsluhového příspěvku pobíral starobní důchod, půjde o zanedbatelné částky rozdílu mezi výší příspěvku a výší starobního důchodu. Pokud si poživatel výsluhového příspěvku zvýší výměru starobního důchodu i za dobu od dosažení dvou let po splnění nároku na starobní důchod do 60 let, sníží se při přiznání starobního důchodu rozdíl mezi jeho výší a výší výsluhového příspěvku nebo v některých případech i zanikne, neboť starobní důchod bude vyšší. V případě, že poživatel nepobíral starobní důchod, přestože na něj měl nárok, lze kalkulovat s ojedinělými případy, kdy by opět výše zpětného přiznání výsluhového příspěvku měla byt vztažena ke skutečnosti, že starobní důchod, na který měl nárok si „nevyzvednul“, což ovšem může učinit v průběhu 3 let zpětně.
Návrh zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a s ústavním pořádkem České republiky a neklade žádné nároky na státní rozpočet.
K čl. I bodu 1
Čl. I bod 1 doplňuje stávající ustanovení § 165 odst. 5 zákona č. 221/1999 Sb., které výsluhové příspěvky nabyté podle zákona č. 76/1959 Sb. prohlašuje za výsluhové příspěvky podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležely ke dni 1. prosince 1999. Dále stanoví podmínky jejich zvyšování a vyplácení, čímž je v plném rozsahu podřídil pod novou právní úpravu.
Takto provedenou právní úpravou poživatelům výsluhových příspěvků byla snížena jejich valorizace na polovinu a při splnění podmínek nároku na některý z důchodů byla odňata možnost volby mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem podle předchozí právní úpravy. Tím zanikla možnost, aby si odkladem odchodu do důchodu zvyšovaly jeho výši, a to až do 60 let věku tak, jak jim umožňoval již citovaný zákon č. 76/1959 Sb.
Navrhovaným doplněním stávajícího ustanovení § 165 odst. 5 se jim umožňuje, aby provedli volbu mezi příspěvkem a důchodem podle vlastního uvážení. Zvyšování a vyplácení výsluhového příspěvku zůstává plně v režimu nové právní úpravy, a to i po dosažení 60 let věku.
K čl. I bodu 2
Navrhované řešení umožní, aby oprávněné osoby, kterým vznikl nárok na vyplácení výsluhového příspěvku do 60 let věku v době účinnosti zákona č. 76/1959 Sb., a jejichž nárok nezanikl ke dni 1.12.1999, a kterým po uplynutí doby dvou let po vzniku nároku na starobní důchod byla výplata výsluhového příspěvku omezena nebo zastavena, opětovně obnovit výplatu výsluhového příspěvku ode dne jeho omezení nebo zastavení. Obnova vyplácení výsluhového příspěvku bude obligatorním nárokem za předpokladu, že o to oprávněné osoby požádají. V takovém případě se výplata výsluhového příspěvku obnoví ode dne jeho omezení nebo zastavení ve výši, která by jim náležela, kdyby výsluhový příspěvek nebyl omezen nebo zastaven v souladu s § 137.
Současně se řeší případ, kdy poživatel po omezení nebo zastavení výsluhového příspěvku pobíral starobní důchod. V těchto případech opět dojde k obnovení výsluhového příspěvku, ale pouze na základě žádosti a zúčtování vyplaceného starobního důchodu s náležejícím výsluhovým příspěvkem.
Ustanovení o nároku na výsluhový příspěvek a jeho výplatu, přiznaný podle dosavadních předpisů, který zanikl ke dni účinnosti zákona č. 221/1999 Sb., zůstává nedotčeno.
Petr Nečas v.r. Miloš Titz v.r.
Pavel Severa v.r. František Ondruš v.r.
Václav Frank v.r.
V Praze dne 27.6. 2001
Platné znění zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění zákona č. 155/2000 Sb., s vyznačením navrhovaných změn
(Změny jsou vyznačeny tučně.)
§ 165
Přechodná ustanovení k výsluhovým náležitostem
Voják, jehož služební poměr zanikl propuštěním podle
§ 19 odst. 1 písm. b) až d) a písm. f) a k) a § 19 odst. 2, nebo
§ 19 odst. 1 písm. g), j) a l) a splnil závazek ke službě podle dosavadních předpisů anebo konal vojenskou činnou službu alespoň po dobu 20 let,
si může místo výsluhového příspěvku podle § 132 a odchodného podle § 140 zvolit nárok na výsluhový příspěvek a odchodné podle dosavadních právních předpisů. V tom případě náleží vojákovi výsluhový příspěvek a odchodné, jako kdyby byl propuštěn ze služebního poměru podle dosavadních právních předpisů z organizačních důvodů.
Odbytné, na které vznikne nárok podle tohoto zákona, nesmí být nižší než měsíční výše výsluhového příspěvku a odchodného, na které by vznikl nárok podle dosavadních předpisů.
Místo výplaty odbytného si může voják, jehož služební poměr vznikl podle dosavadních předpisů, zvolit výplatu výsluhového příspěvku a odchodného podle dosavadních předpisů.
Při stanovování výše výsluhového příspěvku se nepřihlíží k jeho úpravě v souběhu s plným nebo částečným invalidním anebo starobním důchodem z důchodového pojištění.
Výsluhový příspěvek přiznaný podle dosavadních předpisů se považuje za výsluhový příspěvek podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležel ke dni účinnosti tohoto zákona, a nadále se vyplácí a zvyšuje za podmínek, které stanoví tento zákon. Poživateli výsluhového příspěvku, který mu byl přiznán podle právních předpisů účinných před 1. prosincem 1999 do 60 let věku, bude na základě jeho žádosti vyplácen výsluhový příspěvek za podmínek stanovených v první větě, a to nejdéle do 60 let věku. Nejpozději při dosažení 60 let věku mu náleží výsluhový příspěvek za podmínek stanovených v § 134.
Pokud poživatel výsluhového příspěvku již splnil podmínky nároku na plný nebo částečný invalidní anebo starobní důchod z důchodového pojištění a ke dni účinnosti tohoto zákona uplynula doba 2 let po vzniku nároku na starobní důchod, upraví se výsluhový příspěvek na výši, kterou stanovuje tento zákon. Úprava se provede od třetí měsíční splátky výsluhového příspěvku po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Zanikl-li ke dni účinnosti tohoto zákona nárok na výsluhový příspěvek a jeho výplatu podle dosavadních předpisů, zaniklý nárok se již neobnovuje.
Vojákům se do doby trvání služebního poměru rozhodné pro přiznání výsluhových náležitostí do dne účinnosti tohoto zákona započítávají doby služby v rozsahu, v jakém jim byly započteny podle dosavadních předpisů; jde-li o nárok na odbytné, započítává se doba trvání služebního poměru stejným způsobem jako pro nárok na odchodné.
Vojákovi, který byl na základě dobrovolnosti reatestován48) a shledán způsobilým konat dále službu nebo jehož služební poměr trvá ke dni účinnosti tohoto zákona, se do doby trvání služebního poměru, rozhodné pro přiznání výsluhových náležitostí, započítává doba služby v rozsahu uvedeném v odstavci 7 bez přihlédnutí k vyloučení doby služby podle zvláštního právního předpisu.49) Pokud byl takovému vojákovi po skončení služebního poměru přiznán výsluhový příspěvek, který mu byl snížen nebo zastaven z důvodu uvedeného zvláštním právním předpisem, přiznává se výsluhový příspěvek zpětně a jeho výše se přepočte ode dne účinnosti tohoto zákona, a to za podmínek a ve výši náležející ke dni skončení služebního poměru po přičtení všech zvýšení, která by k němu náležela od tohoto dne, pokud nárok na výsluhový příspěvek nezanikl uplynutím doby nebo dosažením věku 60 let.
Skončí-li služební poměr vojáka propuštěním podle dosavadních právních předpisů nejdříve dnem před dnem účinnosti tohoto zákona
ze zdravotních důvodů, nebo
z organizačních důvodů, nebo
z důvodů splnění podmínek nároku na starobní důchod,
má nárok na výsluhové náležitosti, jako kdyby byl propuštěn z důvodu uvedeného v § 19 odst. 1 písm. d) tohoto zákona.
________________
48) Rozkaz ministra obrany č. 015/90 a usnesení branných a bezpečnostních výborů Federálního shromáždění ČSFR ze dne 18. prosince 1990 č. 47 o vyslání poslanců Federálního shromáždění ČSFR do prověrkových komisí Ministerstva obrany ČSFR.
49) Zákon č. 34/1995 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů.
§ 165a
Úprava výplaty výsluhového příspěvku
Poživateli výsluhového příspěvku, který mu byl přiznán podle právních předpisů účinných před 1. prosincem 1999 do 60 let věku, jemuž bylo v době od 1. prosince 1999 vyplácení výsluhového příspěvku omezeno nebo zastaveno proto, že dosáhl věku o dva roky vyššího než je věk rozhodný pro vznik nároku na starobní důchod, se přizná výsluhový příspěvek na základě jeho žádosti nejdříve ode dne omezení nebo zastavení jeho vyplácení po přičtení všech zvýšení podle § 137, která by k němu od tohoto dne náležela. Nejpozději při dosažení 60 let věku mu náleží výsluhový příspěvek za podmínek stanovených v § 134.
Pobíral-li poživatel po dobu omezení nebo zastavení výplaty výsluhového příspěvku podle odstavce 1 starobní důchod, přizná se mu výsluhový příspěvek na základě jeho žádosti ode dne omezení nebo zastavení jeho vyplácení ve výši, která se rovná rozdílu mezi starobním důchodem a výsluhovým příspěvkem přepočteným podle odstavce 1, pokud bude takto přepočtený výsluhový příspěvek vyšší.