V letech druhé světové války mnozí občané Československé republiky bojovali v emigraci za osvobození Československa jako příslušníci československé armády v zahraničí, spojeneckých armád nebo účastníci zahraničního hnutí. Řada z nich v boji položila život, byli zajati, utrpěli různé formy újmy na zdraví, jejich rodiny byly vystaveny persekuci. Jejich podíl na osvobození republiky byl oceněn různými způsoby, mimo jiné i vydáním zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození.
Už v době přijetí zákonodárce stanovil mravní kritéria pro ocenění odbojářské činnosti, mimo jiné také explicitně stanovil, že toto ocenění nemůže náležet osobě, která se projevila jako osoba protidemokratická.
Hodnotí-li se však aktivity v období druhé světové války, není možné nevzít v potaz chování po roce 1948. Z morálního hlediska je problematické, aby společnost materiálně i jinak oceňovala odbojáře, kteří následně myšlenku odboje zradili, svou protidemokratickou činností pošlapali odkaz exilového odboje v čele s prezidentem Benešem a podíleli se na likvidaci těch svých spolubojovníků, kteří bojovali za obnovu demokratického Československa. Navrhovaná norma pro takové případy nestanovuje žádnou sankci nebo postih, ale odnímá v takových případech právo na ocenění a na výhody z něj plynoucí. Ostatně již zákon z roku 1946 počítá s tím, že ocenění nebude automaticky náležet každému odbojáři, když stanoví, že vlastnosti odbojáře nemůže nabýt osoba, která se projevila „jako osoba protidemokratická“. Je proto naprosto zřejmé, že již tehdejší zákonodárce pokládal za nezbytné zdůraznit, že odboj vedený z jiných než prodemokratických pohnutek nemá tu hodnotu, kterou chce zákonodárce ocenit. Osoby, které bojovaly proti totalitě za účelem nahradit ji totalitou jinou, nelze nazývat odbojáři. Proto je třeba zákon upravit tak, aby ocenění náleželo jen těm, kteří mohou být skutečně označeni za „mravní páteř národa“, jak ve svém usnesení z dubna 1995 označila odbojáře i Poslanecká sněmovna.
Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a není v rozporu s mezinárodními smlouvami jimiž je ČR vázána. Návrh se týká oblasti, která není upravena komunitárním právem EU, její úprava je tedy plně v působnosti národních právních řádů. Návrh neklade nároky na státní nebo jiný veřejný rozpočet.
K Čl. I:
Navrhuje se pozbytí platnosti osvědčení o odbojářské činnosti ze zákona těm případným odbojářům nebo těm osobám, kteří se později zkompromitovali spoluprací s totalitním režimem a které se tak bezpochyby projevily jako osoby protidemokratické. Osoby protidemokratické nemohou dle stávajícího §1 odst. 3 písm. e) vůbec nabýt vlastností účastníka národního boje za osvobození. Novela demonstrativním výčtem ukazuje, na základě jakého jednání lze osobu označit za protidemokratickou a zbavit jí dříve nabytého osvědčení o odbojářské činnosti. Jedná se tedy o naplnění účelu výše zmíněného ustanovení, zabránit osobám protidemokratickým v přístupu k výhodám plynoucím z osvědčení. Cílem je zachování mravní hodnoty odbojářské činnosti. Pozbytím platnosti osvědčení zároveň zanikají práva a právní nároky s tímto osvědčením spojené.
K Čl. II:
V přechodných ustanoveních se nejprve výslovně uvádí, že osvědčení u osob uvedených v § 8a pozbývá platnosti dnem vyhlášení. Další používání osvědčení, uplatňování práv z něj nebo přijímání nároků na jeho základě lze pak zjevně sankcionovat podle stále platného § 19 zákona č. 255/1946 Sb. nebo podle příslušných ustanovení trestního zákona. Ministerstvu obrany, které v těchto věcech vykonává působnosti již podle stávajícího znění zákona, je návrhem uloženo ve lhůtě šesti měsíců provést revizi stávajících osvědčení a vyrozumět držitele osvědčení a další zúčastněné subjekty o skutečnostech nastalých z titulu přijetí tohoto zákona.
K Čl. III:
Společenská závažnost návrhu novely odůvodňuje stanovit okamžik nabyté účinnosti co nejdříve, účinnost je proto navrhována již dnem následujícím po vyhlášení zákona.
V Praze dne 28.6.2005
Josef Janeček, v.r.
Vilém Holáň, v.r.
Miroslav Kalousek v.r.
Jan Kasal v.r.
Jaromír Talíř v.r.
Jiří Karas v.r.
Josef Vícha v.r.
Ladislav Šustr v.r.
Jan Škopík v.r.
Jaroslav Lobkowicz v.r.
Pavel Severa v.r.
Platné znění zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, ve znění zákona č. 101/1964 Sb. s vyznačením navrhovaných změn.
§ 8
(1) Práva podle tohoto zákona může uplatnit jen osoba, které bude vydáno osvědčení o účasti na národním boji za osvobození.
(2) Toto osvědčení obsahující údaje o osobě, způsobu její účasti na národním boji za osvobození a právech, k jichž uplatnění je oprávněna, vydá v jediném vyhotovení oprávněné osobě na její žádost ministerstvo národní obrany; u účastníků zahraničního boje za osvobození stane se tak, je-li třeba, v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí, a u účastníků domácího boje za osvobození v dohodě s ministerstvem vnitra.
§ 8a
(1) Osvědčení vydané podle § 8 pozbývá platnosti v případě, že se osoba, které bylo osvědčení vydáno nebo osoba, na níž práva účastníka národního boje za osvobození přešla podle § 6 (dále jen „držitel osvědčení“) projevila jako osoba protidemokratická, a to zejména tím, že
a) byla příslušníkem Sboru národní bezpečnosti zařazeným ve složce Státní bezpečnosti,
b) byla evidována v materiálech Státní bezpečnosti jako rezident, agent, držitel propůjčeného bytu, držitel konspiračního bytu, informátor nebo ideový spolupracovník Státní bezpečnosti,
c) byla tajemníkem orgánu Komunistické strany Československa nebo Komunistické strany Slovenska od stupně okresního nebo jemu naroveň postaveného výboru výše, členem předsednictva těchto výborů, členem ústředního výboru Komunistické strany Československa nebo ústředního výboru Komunistické strany Slovenska, členem Byra pro řízení stranické práce v českých zemích nebo členem Výboru pro řízení stranické práce v českých zemích, s výjimkou těch, kteří tyto funkce zastávali pouze v období od 1. ledna 1968 do 1. května. 1969,
d) byla pracovníkem aparátu orgánů uvedených pod písmenem c) na úseku politického řízení Sboru národní bezpečnosti,
e) byla příslušníkem Lidových milicí,
f) byla členem akčního výboru Národní fronty po 25. únoru 1948, prověrkových komisí po 25. únoru. 1948 nebo prověrkových a normalizačních komisí po 21. srpnu 1968,
g) byla studentem na Vysoké škole Felixe Edmundoviče Dzeržinského při Radě ministrů Svazu sovětských socialistických republik pro příslušníky Státní bezpečnosti, Vysoké škole ministerstva vnitra Svazu sovětských socialistických republik pro příslušníky Veřejné bezpečnosti, Vyšší politické škole ministerstva Svazu sovětských socialistických republik nebo vědeckým aspirantem anebo účastníkem kursů delších než 3 měsíce na těchto školách,
h) se jakýmkoliv způsobem podílela na persekucích účastníků odboje případně na akcích namířených proti misi prezidenta Edvarda Beneše v Anglii,
ch) v rozporu s československými zákony organizovala politické strany uvnitř armády,
i) podílela se na odvlékání československých občanů do sovětských koncentračních táborů.
(2) Pozbytím platnosti osvědčení zanikají i všechna práva a nároky, které jsou s osvědčením spojeny.