Důvodová zpráva
Předkládanou novelizaci si též vyžádala potřeba provést úpravy v oblasti předepisování a výdeje potravin pro zvláštní lékařské účely v návaznosti na změny některých zákonů (zákon č.79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších zákonů) a k nim vydaných prováděcích předpisů. Podle těchto předpisů totiž došlo k vyčlenění potravin pro zvláštní lékařské účely z kategorie léčiv, do které byly do té doby zařazeny. Jejich předepisování a výdej byl tedy umožněn právními předpisy upravujícími předepisování a výdej léčiv (vyhláška č.343/1997 Sb., kterou se stanoví způsob předepisování léčivých přípravků, náležitosti lékařských předpisů a pravidla jejich používání, ve znění pozdějších předpisů a vyhláška č.255/2003 Sb., kterou se stanoví správná lékárenská praxe, bližší podmínky přípravy a úpravy léčivých přípravků, výdeje a zacházení s léčivými přípravky ve zdravotnických zařízeních a bližší podmínky provozu lékáren a dalších provozovatelů vydávajících léčivé přípravky). Navrhovaná změna se nijak nedotýká úhrady potravin pro zvláštní lékařské účely z veřejného zdravotního pojištění, neboť ta je upravena zákonem č. 48/1997 Sb. a dále vyhláškou č. 589/2004 Sb., o úhradách léčiv a potravin pro zvláštní lékařské účely.
Některé z těchto potravin se poskytují při poskytování ústavní zdravotní péče jako její součást. V těchto případech je dosavadní právní úprava pro tyto případy dostatečná. Zdravotní stav pacienta však vždy nevyžaduje jeho hospitalizaci a pro tyto případy je zapotřebí zakotvit možnost potraviny pro zvláštní lékařské účely předepisovat na recept a vydávat je v lékárnách. Tento postup však prováděcí předpisy k zákonu č. 79/1997 Sb. neumožňují, neboť tyto potraviny nejsou léčivy a zákon č. 79/1997 Sb. se na ně nevztahuje. Smyslem navrhovaných ustanovení je umožnit použití právních předpisů pro předepisování a výdej léčivých přípravků též pro potraviny pro zvláštní lékařské účely.
K čl. I bodu 1
Doplněním „potravin pro zvláštní lékařské účely“ se tato kategorie dostane na stejnou úroveň z hlediska jejich poskytování v rámci zdravotní péče jako léčiva a zdravotnické prostředky.
V tomto bodu se odstraňuje nesprávný a nikde nedefinovaný pojem „lék“ a nahrazuje se pojmem „léčivo“, a dále se doplňují „potraviny pro zvláštní lékařské účely“, které, z hlediska účelu jejich používání, jsou součástí zdravotní péče. Potraviny pro zvláštní lékařské účely jsou pak vymezeny ve vyhlášce č.54/2004 Sb., na kterou se odkazuje.
Doplněním „potravin pro zvláštní lékařské účely“ se mění i definice „lékárenské péče“, neboť tyto potraviny budou zajišťovány a vydávány na recepty v těchto zdravotnických zařízeních.
K čl. I bodu 4
Skutečnost, že potraviny pro zvláštní lékařské účely již nepatří do kategorie léčiv neumožňuje, aby se při jejich předepisování a výdeji nadále postupovalo podle právních předpisů upravujících předepisování a výdej léčiv (vyhláška č.343/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů a vyhláška č.255/2003 Sb.), které jsou prováděcími právními předpisy k zákonu o léčivech. Jako zcela nadbytečné se však jeví upravovat tuto oblast na základě výslovného zmocnění samostatnou vyhláškou k provedení zákona č. 20/1966 Sb. , neboť by obsah této vyhlášky byl shodný s obsahem shora uvedených vyhlášek týkajících se předepisování a výdeje léčiv. Navrhuje se proto přiměřeně použít pro předepisování a výdej potravin pro zvláštní lékařské účely předpisy upravující předepisování a výdej léčiv.
V ustanovení se rovněž stanoví výjimka pro vyloučení možnosti seznámit se s některými prostředky léčby duševně nemocných pacientů:
autorizované psychologické metody jsou autorskými právy nebo etickými kodexy profesních organizací klinických psychologů na celém světě určeny pouze do rukou expertů. Jejich nekontrolované šíření a transparentnost jejich principů by vedla k jejich znehodnocení. I pro pacienta není důležitý obsah nebo konstrukce užité metody, ale porozumění odborné interpretaci získaných výsledků,
popis léčby psychoterapeutickými prostředky (záznamy psychoterapie) jsou pracovním nástrojem lékaře a klinického psychologa, zahrnují jeho vlastní postoje a emoční reakce na situaci s pacientem, hypotézy o jeho motivech a vyvíjející se charakteristice léčebného vztahu. Přístupnost popisu léčby psychoterapeutickými prostředky by znemožnila využít správný léčebný postup, práci se vztahem - a poškozovala pacienta. Záznamy psychoterapie u dětí mohou obsahovat utajované postoje dítěte k rodičům, které je třeba odborně zpracovávat a chránit tak i důvěru dítěte - a nikoliv automatickým zpřístupněním ohrozit rodinné vztahy či duševní stav dítěte.
Pro ilustraci se uvádí stručný popis přístupnosti psychologické a psychoterapeutické dokumentace v několika zemích Evropy.
Švýcarsko:
Právo pacienta nahlížet do psychoterapeutické dokumentace existuje, ale ta je povinně vymezena na popis příznaků, diagnózu a krátký popis terapeutického přístupu. Záznamy psychoterapie jsou chápány jako vlastní osobní poznámky psychoterapeuta a jako takové pacientovy ukázány být nesmějí. Když se psychoterapeut obává, že i ona minimální informace může pacienta poškodit, požádá zdravotní úřad, aby povolil zákaz nahlížení pacienta do dokumentace.
Slovensko:
Zákon o poskytování zdravotní péče, § 25, odst. 3 – poskytovatel může odmítnout nahlédnutí do zdravotnické dokumentace osobě, které se poskytuje zdravotní péče ve specializovaném oboru psychiatrie nebo klinická psychologie, jestliže by to negativně ovlivnilo její léčbu.
Německo:
Věc řeší etické kodexy regionálních komor psychoterapeutů samostatně, byť v tomto ohledu prakticky shodně – právo pacienta nahlížet do dokumentace psychologa a psychoterapeuta se týká pouze diagnózy, symptomů a interpretace testových výsledků, vše ostatní je považováno za soukromé pracovní hypotézy a dojmy.
Holandsko:
Pacient na právo nahlížet a kopírovat dokumentaci – v případě psychologa a psychoterapeuta se týká vstupního formuláře, interpretace testových metod, diagnózy, závěru a případné korespondence s jinými specialisty či úřady. Odděleny jsou tzv. pracovní poznámky psychologa a psychoterapeuta (které jsou považovány za osobní úvahy a myšlenky), které přístupné nejsou.
Ustanovení rovněž respektuje a dále zohledňuje dosavadní právní úpravu obsaženou v § 67b odst. 12 zákona č. 20/1966 Sb., to je právo pacienta na informace vedené v jiných zápisech než je zdravotnická dokumentace, pokud se vztahují k jeho zdravotnímu stavu. Právo na informace v tomto případě se rozšiřuje o právo nahlížet do těchto zápisů a o právo na pořízení výpisů, opisů nebo kopií. Těmito zápisy mohou být například zápisy znaleckých komisí.