Zhodnocení platného právního stavu
Zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu člení Českou republiku na 7 krajů (hlavní město Prahu definuje jako samostatnou územní jednotku) a 76 okresů. Území krajů je definováno prostřednictvím okresů. Hlavní město Praha se člení na 10 obvodů. Toto členění se využívalo pro vymezení územní působnosti správních úřadů, soudů, státních zastupitelství a dalších státních orgánů. Přitom území okresů není zákonem definováno. Vymezení území okresů a území obvodů v hlavním městě Praze je provedeno vyhláškou č. 564/2002 Sb., o stanovení území okresů České republiky a území obvodů hlavního města Prahy. Ústava vyžaduje, aby působnost správních úřadů i soudů (tedy i územní působnost) byla stanovena zákonem. Proto některé zvláštní zákony vymezují územní působnost správních úřadů vlastním výčtem obcí definujícím území okresu (nebo jiného správního obvodu) ve kterém vykonávají státní správu (např. územní finanční orgány), převážná většina zákonů však vymezuje územní působnost pouze odkazem na okresy podle zákona o územním členění státu. K definování územní působnosti státních orgánů neexistuje tedy jednotný přístup, což činí výkon veřejné moci pro jeho adresáty ne zcela přehledným.
Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, vytvořil 14 vyšších územních samosprávných celků (krajů) a vymezil jejich území, a to prostřednictvím jednotlivých okresů podle zákona o územním členění státu ke dni účinnosti ústavního zákona (1.1.2000). Zákonem č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) a zákonem č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze byla tato území vyšších územních samosprávných celků pro potřeby státní správy vykonávané jejich orgány označena s odkazem na čl. 100 odst. 1 věta druhá Ústavy jako správní obvody. Přijetím ústavního zákona, resp. krajského zřízení vzniklo dvojí krajské uspořádání, a to členění území státu na kraje podle zákona o územním členění státu a na správní obvody krajů podle zákona č. 347/1997 Sb. Tento stav je z hlediska organizace a uspořádání výkonu veřejné moci a jeho srozumitelnosti pro její klienty nežádoucí.
V důsledku reformy územní veřejné správy došlo k dalším změnám v územním členění státu, když byly pro účely výkonu státní správy svěřené orgánům obcí vytvořeny na základě zákona č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností vyhláškou č. 388/2002 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností správní obvody obcí s pověřeným obecním úřadem a správní obvody obcí s rozšířenou působností. Vzhledem k tomu, že územní působnost orgánů státu na území hlavního města Prahy vymezily zvláštní zákony (s výjimkou, kterou byly finanční úřady a úřady práce), stalo se obecné členění území hlavního města Prahy na 10 obvodů prakticky nadbytečným. Na tyto skutečnosti však již zákon o územním členění státu nereagoval.
Okres jako územně správní jednotka je však i nadále nezastupitelný. Na okresy stanovené v zákoně o územním členění státu a jejich obvody vymezené vyhláškou č. 564/2002 Sb. navazuje řada právních předpisů. Např. zákon č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů stanoví, že okresní správy sociálního zabezpečení se zřizují pro obvody, které jsou shodné s územními obvody okresů; zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, rovněž vymezuje správní obvody úřadů práce odkazem na územní obvody okresů; zákon č. 248/2000 Sb., o regionálním rozvoji definuje region jako území vymezené hranicemi krajů a okresů; zákonem č. 381/1991Sb., o Komoře veterinárních lékařů ČR jsou okresy prohlášeny za území, v němž působí základní články Komory.
Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
Při tvorbě nového zákona o územně správním členění státu se vycházelo z výše uvedených změn v organizaci a výkonu veřejné moci, a to nejen orgány územní samosprávy (to je orgány obcí, krajů a hlavního města Prahy), ale i orgány státu (správními úřady, soudy, Policií ČR apod.).
Základem nově navrhované úpravy se stalo členění České republiky na oblasti, vymezené správními obvody krajů podle ústavního zákona č. 347/1997 Sb. Vznik oblastí je obecnou reakcí na potřebu vytvořit pro účely výkonu státní moci (zejména v oblasti působnosti soudů, Policie ČR a státní zastupitelství) rozsáhlejší územně správní jednotku než je správní obvod samosprávného kraje. Názvy jednotlivých oblastí jsou převzaty z názvů administrativních krajů stanovených zákonem č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, ve znění pozdějších předpisů. Správní obvody krajů podle citovaného ústavního zákona jsou vymezené prostřednictvím okresů podle jejich stavu k 1.1.2000. Okresy jako správní obvody pro výkon státní správy zůstávají zachovány. Nově se však stanoví, že okresy se člení na správní okrsky. Tyto okrsky budou tvořeny dosavadními správními obvody obcí s rozšířenou působností podle zákona č. 314/2002 Sb., resp. vyhlášky č. 388/2002 Sb. Názvy správních okrsků jsou odvozeny od názvu příslušné obce s rozšířenou působností. Cílem bylo zachovat skladebnost správních obvodů obcí, správních obvodů obcí s rozšířenou působností, na které byla přenesena značná část působností bývalých okresních úřadů, okresů a správních obvodů krajů, a to tak, aby se do stávajícího stavu zasahovalo pokud možno co nejméně. Rovněž se zachovává začlenění vojenských újezdů do správních okrsků (nyní správních obvodů obcí s rozšířenou působností), tak jak je tomu ve vyhlášce č. 388/2002 Sb.
Zrušením zákona č. 36/1960 Sb. dojde ke zrušení členění území státu na kraje vytvořené podle tohoto zákona. Počátkem účinnosti ústavního zákona č. 347/1997 Sb. se začala územní působnost řady státních orgánů přizpůsobovat členění území ČR na území krajů podle tohoto ústavního zákona (viz např. hasičské záchranné sbory krajů podle zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky, obvodní báňské úřady podle vyhlášky Českého báňského úřadu č. 306/2002 Sb., kterou se určují obvody působnosti obvodních báňských úřadů, katastrální úřady podle zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění zákona č. 175/2003 Sb., krajské hygienické stanice podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., státní oblastní archivy podle zákona č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění zákona č. 320/2002 Sb.).
Zbývající státní orgány, jejichž územní působnost se dosud odvozuje z území krajů vytvořených zákonem č. 36/1960 Sb., přizpůsobují svou působnost navrhovanému územně správnímu členění ČR prostřednictvím zákonů, které jsou v současné době v legislativním procesu ( např. novela zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech) a nebo jsou obsaženy v návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o územně správním členění státu ( např. novela zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, novela zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích)
Účelem zákona o územně správním členění je upravit standardní členění území státu pro účely výkonu státní správy, a to jak státní správy přímé vykonávané orgány státu tak částečně i státní správy nepřímé vykonávané orgány územních samosprávných celků (částečně proto, že návrh neobsahuje zmínku o správních obvodech obecních úřadů obcí s pověřeným obecním úřadem, které i nadále zůstávají upraveny vyhláškou č. 388/2002 Sb. ani o správních obvodech matričních, resp. stavebních úřadů). Navrhovaný zákon záměrně nepostihuje situace, kdy je mezi obcemi s rozšířenou působností uzavřena veřejnoprávní smlouva podle § 66a zákona č. 128/2000 Sb., o obcích a kdy na základě této smlouvy obecní úřad jedné obce s rozšířenou působností vykonává přenesenou působnost nebo část přenesené působnosti i pro správní obvod jiného obecního úřadu (jiných obecních úřadů) obce (obcí) s rozšířenou působností, která je (resp. které jsou) účastníkem (účastníky) veřejnoprávní smlouvy.
Bylo by neúčelné vytvářet pro tyto případy v zákoně o územně správním členění státu zvláštní konstrukci např. v tom smyslu, že v takovém případě (ale právě jen v takovém případě) je správním obvodem pro výkon přenesené působnosti území tvořené správními okrsky podle toho, které obce s rozšířenou působností jsou stranami veřejnoprávní smlouvy. Podobně, či snad ještě tím spíše to platí i pro případy odnětí výkonu přenesené působnosti obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností podle § 66b zákona o obcích, k němuž prozatím nedošlo a nic prozatím nenasvědčuje tomu, že by snad dojít mělo a rovněž tak pro možnost svěření výkonu státní správy obce s rozšířenou působností obci s pověřeným obecním úřadem podle § 66b odst. 3 a 4 zákona o obcích, které je s ohledem deficity, které toto ustanovení vykazuje ve vztahu k ústavním požadavkům na výkon státní správy, v praxi neaplikovatelné. Z uvedených důvodů proto návrh zákona o územně správním členění státu neobsahuje žádné odkazy ani zvláštní úpravu reagující na uvedené situace.
Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že zákon o územně správním členění státu je v právním řádu nezbytný, musí však reagovat na změny, které se uskutečnily v organizaci veřejné správy v průběhu reformy územní veřejné správy. Zrušení stávajícího zákona o územním členění státu bez náhrady by vážně ohrozilo výkon působnosti řady státních orgánů z hlediska čl. 79 odst. 1 Ústavy. V případě zrušení tohoto zákona bez nahrazení novou právní úpravou by řada územních orgánů státu odkazujících se na zákon o územním členění (okresy) neměla vymezenu svoji územní působnost, nemohla by tak být stanovena jejich místní příslušnost ve správním řízení, být vedeny různé evidence, jejichž základem je území okresu atd. Pokud by byl zákon zrušen, musela by být územní působnost státních orgánů na okresní úrovni definována ve zvláštních zákonech, což by vedlo k duplicitním právním úpravám, resp. k praktické nemožnosti zajistit harmonizaci správních obvodů jednotlivých státních orgánů při případných dílčích novelách dotčených zákonů.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem
Navrhovaný zákon je v souladu s požadavky stanovenými Ústavou pro vymezení působnosti státních orgánů (čl. 79 odst. 1 a čl. 91 odst. 2). Podle čl. 79 odst. 1 Ústavy lze ministerstva a jiné správní úřady zřídit a jejich působnost stanovit toliko zákonem, přičemž působností je i působnost územní.
V návaznosti na tento princip proto navrhovaný zákon v těch případech, kde vytváří územní správní jednotky pro výkon územní působnosti orgánů státu (správní obvody krajů, okresy, případně správní okrsky) přímo vymezuje jejich území, a to v případě krajů okresy, v případě okresů správními okrsky a správní okrsky prostřednictvím území obcí.
Správní obvody pro výkon přenesené působnosti orgány územní samosprávy jsou rovněž stanoveny zákonem a to tak, že správní obvody krajů jsou vymezeny okresy, správní obvody obcí s rozšířenou působností (správní okrsky) jsou definovány taxativním výčtem obcí a vojenských újezdů převzatým z vyhlášky Ministerstva vnitra č. 388/2002 Sb. a správní obvody obcí jsou vymezeny jejich územím. Tím jsou území obcí základem územně správního členění.
Jakákoliv změna správního obvodu kraje, okresu nebo správního obvodu obce s rozšířenou působností (správního okrsku) tak bude napříště možná toliko formou zákona, který v přechodných ustanoveních zároveň vždy upraví právní důsledky změny územní působnosti, zejména pokud jde o probíhající správní nebo jiná řízení.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, její slučitelnosti s právními akty Evropských společenství
Z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, se k navrhovanému zákonu nepřímo vztahuje Evropská charta místní samosprávy publikovaná ve Sbírce zákonů pod číslem 181/1999 Sb., konkrétně její čl. 5, podle kterého hranice místních správních jednotek (local authority boundaries) nelze měnit bez předchozí konzultace s obyvatelstvem dotčených jednotek, provedené pokud možno referendem, kde zákon referendum umožňuje. Čl. 5 se stricto sensu vztahuje toliko na ochranu hranic místních (samosprávných) společenství (česká verse Charty publikovaná ve Sbírce zákonů pojem „local authorities“ překládá v čl. 5 jako „místní správní jednotky“, zatímco v čl. 4 jako „místní společenství“). I s touto výhradou lze nicméně konstatovat, že i změny správních obvodů orgánů obcí vykonávajících státní správu se (přestože to Charta výslovně nevyžaduje) v praxi uskutečňují vždy po konzultacích s představiteli dotčených územních samosprávných celků.
Z hlediska vztahu právního řádu České republiky k právu Evropských společenství lze konstatovat, že navrhovaná právní úprava nespadá do pravomoci Evropských společenství, nýbrž do pravomoci členských států a je proto s právem ES slučitelná.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, hospodářské subjekty, zejména na malé a střední podnikatele, sociální dopady a dopady na životní prostředí
Navrhovaný zákon nebude mít finanční dopady na státní rozpočet ani na ostatní veřejné rozpočty, na hospodářské subjekty ani žádné sociální dopady ani dopady na životní prostředí. Případné finanční náklady spojené s úpravou působností jednotlivých správních úřadů, které mohou vyplynout s možnou změnou hranic okresů, budou ve smyslu usnesení vlády č. 993 z 8. 10. 2003 hrazeny z rozpočtů jednotlivých resortů.
K § 1:
Základem územně správního členění České republiky, tedy členění území státu pro účely výkonu státní správy, jsou oblasti, jenž vznikly s ohledem na potřebu vytvořit, pro účely výkonu státní moci (zejména v oblasti působnosti soudů, Policie ČR a státní zastupitelství), rozsáhlejší územně správní jednotku než je správní obvod samosprávného kraje. Jedná se o územně správní jednotku, která má univerzální charakter, tzn. že bude sloužit pro určení územního rozsahu více kompetencí většímu počtu orgánů veřejné moci. Dalším důvodem k vytvoření této jednotky je skutečnost, že pomocí oblastí a okresů bude řešena potřeba přizpůsobení soudních obvodů krajských a okresních soudů územně správním jednotkám předpokládaných v navrhovaném zákoně o územně správním členění státu. Vlastní úprava soudních obvodů je obsažena v návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o územně správním členění státu.
Příslušná ustanovení zákona o krajích a zákona o hlavním městě Praze v návaznosti na čl. 100 odst. 1 věta druhá Ústavy stanoví, že pokud je orgánům kraje nebo hlavního města Prahy svěřen výkon přenesené působnosti (státní správy), je území kraje (hlavního města Prahy) správním obvodem. S ohledem na to, že účelem zákona je právě provést členění území České republiky pro potřeby výkonu státní správy (toto členění Ústava neřeší a lze ho tedy originálně upravit zákonem, na rozdíl od členění území ČR pro účely výkonu územní samosprávy, které naopak definuje čl. 99 Ústavy), jakož i s přihlédnutím k tomu, že v období od 1.1.2000, kdy nabyl účinnosti ústavní zákon č. 347/1997 Sb., do současnosti již některé státní orgány (např. katastrální úřady, krajské hasičské záchranné sbory, krajské hygienické stanice) přizpůsobily vymezení své územní působnosti právě členění území ČR na správní obvody vyšších územních samosprávných celků (krajů), staly se tyto správní obvody základním kamenem územně správního členění.
Ve věci vymezení správních obvodů samosprávných krajů navrhované znění § 1 vychází (ve vztahu k čl. 99 Ústavy ČR) z toho, že ústavní zákon č. 347/1997 Sb. vytvořil 14 vyšších územních samosprávných celků (krajů). Hlavní město Praha sice není ústavním zákonem explicitně označeno jako kraj, to však ve vztahu k čl. 99 Ústavy neznamená, že by krajem nebylo, neboť sama Ústava zná jen vyšší územní samosprávné celky, které označuje bez výjimky, tedy včetně hlavního města Prahy, jako kraje. I hlavní město Praha je proto podle ústavního zákona č. 347/1997 Sb. krajem.
Obecný model vymezení správních obvodů krajů prostřednictvím okresů zůstává zachován z důvodů uvedených v obecné části důvodové zprávy. Okres jako územně správní jednotku není v současné době možné z právního řádu bez dalšího vypustit, aniž by to vyžadovalo rozsáhlé změny souvisejících právních předpisů upravujících působnost územních orgánů státní správy, které při vymezování územní působnosti na okresy vytvořené podle stávajícího zákona o územním členění státu odkazují. S ohledem na to, že okres je tradiční správní jednotkou a s ohledem na to, že přinejmenším pro účely územní organizace soudů a na ně navazujících státních zastupitelství, resp. orgánů Policie ČR jako orgánů činných v trestním řízení tato jednotka tak jako tak součástí územního členění státu v širším smyslu zůstane (v zákoně o soudech a soudcích, resp. v zákoně o státním zastupitelství, který odkazuje na územní organizaci soudů), se v zájmu maximální harmonizace obvodů pro výkon veřejné moci navrhuje z právního řádu ji nevypouštět i při vědomí toho, že podstatná část výkonu územní státní správy se po zániku okresních úřadů přesunula na orgány obcí s rozšířenou působností, resp. orgány krajů a postavení okresů se tak od 1.1.2003 výrazně proměnilo.
Pro účely státní správy vykonávané správními úřady a jinými orgány státu se přebírají dosavadní okresy, které jsou s ohledem na sledovaný princip skladebnosti jednotlivých správních jednotek definovány novým způsobem, a to prostřednictvím již existujících správních obvodů obecních úřadů obcí s rozšířenou působností vytvořených vyhláškou č. 388/2002 Sb. nově zákonem označovaných jako správní okrsky.
Nově se tedy z hlediska terminologického zavádí územní správní jednotky označované jako správní okrsky. Ty jsou de facto správními obvody obcí s rozšířenou působností, převzatými z vyhlášky č. 388/2002 Sb. Nezbytnost zařazení správních obvodů obcí s rozšířenou působností do soustavy obecného územně správního členění vychází především ze skutečnosti, že po zrušení okresních úřadů je s účinností od 1.1.2003 značná část územní státní správy vykonávána právě na úrovni těchto správních obvodů, které se tak dostaly do obecného povědomí. Stanovení obcí s rozšířenou působností je v současné době provedeno zákonem č. 314/2002 Sb. Jejich správní obvody - správní okrsky – však budou vymezeny zákonem. Tím se do systému územně správního členění státu vnáší nezbytný prvek stability, neboť okresy vymezené právě správními okrsky budou sloužit jako územní obvody pro výkon státní správy vykonávané orgány státu. Prosté převzetí stávajícího pojetí, kdy jsou správní obvody obcí s rozšířenou působností vymezeny pouhou vyhláškou Ministerstva vnitra, do nového zákona, by při navrhované vazbě správních okrsků na okresy znamenalo, že změna vyhlášky Ministerstva vnitra by měla (mohla mít), byť nepřímo, za následek změnu správního obvodu okresu sloužícího pro vymezení územní působnosti státních orgánů, a to se všemi negativními důsledky z toho plynoucími (faktický přechod územní působnosti, který by se dotkl především osob žijících na daném území, ale zasáhl by významně a možná i neočekávaně do výkonu působnosti orgánů veřejné moci). S ohledem na to, že něco takového nelze podle čl. 79 odst. 1 Ústavy připustit, bylo zvoleno uvedené řešení, tedy vymezení správních okrsků výčtem správních obvodů obcí a vojenských újezdů přímo zákonem, neboť jinak by se správní okrsky součástí územního členění státu bez rizika zpochybnění takového řešení z hlediska zmíněného čl. 79 odst. 1 Ústavy stát nemohly.
Zavedení nové terminologie pro správní obvody obcí s rozšířenou působností – správní okrsky – si vyžádá provedení změn i v dalších zákonech. Tyto obsahuje návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o územně správním členění státu.
K § 2 :
S ohledem na zachování principu skladebnosti, spočívající v tom, že území nižší územně správní jednotky nepřesahuje hranice územně správní jednotky vyšší, bylo stanoveno, že oblasti jsou vymezeny správními obvody 14 vyšších územních samosprávných celků (krajů) vytvořených ústavním zákonem č. 347/1997 Sb. Názvy jednotlivých oblastí byly převzaty z názvů administrativních krajů stanovených podle zákona č. 36/1960 Sb. Obecný model vymezení správních obvodů krajů prostřednictvím okresů zůstává zachován z důvodů uvedených v obecné části důvodové zprávy.
Vymezením správních okrsků výčtem správních obvodů obcí a na ně navazujícím vymezením okresů prostřednictvím správních okrsků se naplňuje ústavní zásada obsažená v čl. 79 odst. 1 Ústavy, a to že správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit toliko zákonem, což je tak ve vztahu k těm orgánům státu, které svou územní působnost odvozují od území okresů, resp. ji budou odvozovat od správních okrsků (např. finanční úřady) uvedeným způsobem splněno.
Součástí správních okrsků jsou v souladu s dosavadní právní úpravou též vojenské újezdy jakožto územní správní jednotky určené k zajišťování obrany státu a k výcviku ozbrojených sil (§ 30 odst. 1 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky), pro jejichž území vykonávají orgány obcí s rozšířenou působností (jakož i orgány krajů) státní správu. V § 73a zákona č. 222/1999 Sb. je stanovena příslušnost území jednotlivých újezdů ke kraji, v příloze č. 1 tohoto zákona pak jejich příslušnost k okresu, ze které vychází i návrh zákona o územně správním členění státu, když přiřazuje příslušné újezdy k jednotlivým správním okrskům v rámci příslušných okresů a správních obvodů krajů.
Dosavadní počet okresů se nemění, mění se však způsob vymezení jejich území ve srovnání s vyhláškou č. 564/2002 Sb., která je vymezovala výčtem obcí. Nyní budou okresy vymezeny správními okrsky. Vymezením okresů správními okrsky je zajišťována skladebnost jednotlivých správních obvodů i na nejnižší úrovni.
K § 3 :
Z hlediska zabezpečení stability správních okrsků sloužících k vymezení okresů jsou správní okrsky vymezeny správními obvody jednotlivých obcí, které jsou tvořeny jejími územími ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Pokud by došlo k oddělení obcí nebo ke sloučení obcí přes hranice správních okrsků nebo okresů a nedošlo by současně ke změně zákona (přílohy), zůstane začlenění obcí do správních obvodů zachováno. Tím bude dosaženo i žádoucí stability.
Navrhované ustanovení upravuje, jak budou dokončena správní řízení zahájená správními úřady před účinností předkládaného návrhu zákona. Jedná se například o správní řízení na úřadech práce, pozemkových úřadech, správách sociálního zabezpečení atd. Účelem ustanovení je to, aby se zahájená a neskončená správní řízení řídila po účinnosti zákona již novým správním členěním, a to zejména v souvislosti s řízením o opravných prostředcích podle správního řádu (např. vrácení věci k novému projednání v případě odvolání apod.). Jde tedy o stejný model, který byl uplatněn v § 4 zákona č. 387/2004 Sb., o změnách hranic krajů a o změně zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností.
K § 4 :
Derogační klausule reaguje na novou právní úpravu. Řada zákonů, kterými byl zákon č. 36/1960 Sb. změněn, již byla zrušena v souvislosti s přijetím zákonů o obcích a o hlavním městě Praze (např. zákon č. 69/1967 Sb., o národních výborech, zákon č. 175/1968 Sb., o městě Brně, zákon č. 40/1969 Sb., o městě Ostravě, zákon č. 41/1969 Sb., o městě Plzni, zákon č. 71/1969 Sb. apod.).
K § 5 :
Účinnost předkládaného zákona se s ohledem na předpokládaný průběh legislativního procesu předpokládá k 1. 7. 2006, aby tak bylo odstraněno především dvojí krajské uspořádání a došlo ke sjednocení obvodů pro výkon veřejné moci ve lhůtě co nejkratší.
V Praze dne 29. června 2005
předseda vlády
Ing. Jiří Paroubek, v. r.
ministr vnitra
Mgr. František Bublan, v. r.
1) § 2 odst. 2 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. 231/2002 Sb.
2) § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze.
3) § 30 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky.