Česká republika se po roce 1989 pokouší napravit zločiny, křivdy a škody napáchané komunistickým režimem na svých vlastních občanech. Do této kategorie patří také snahy odškodnit politické vězně, tzv. třetí odboj (pojem stále ještě nezakotvený v právním řádu ČR). Prvním krokem bylo jednorázové odškodnění zákonem 261/2001 Sb., o poskytnutíjednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, které se týkalo odbojářů z druhé světové války a politických vězňů komunistického režimu. Jako minimální podmínka získání jednorázového odškodného dle tohoto zákona byla stanovena celková tříměsíční doba strávená v odboji, resp. ve vězení.
Druhým krokem je nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální. Tento nástroj je určen speciálně jen politickým vězňům a za každý započatý měsíc věznění jim k důchodu připočítává 50 Kč.
Třetím opatřením, které se opět vztahovalo zároveň na odbojáře z druhé světové války, bylo poskytování nejrůznějších slev při užívání služeb vlastněných nebo regulovaných státem (doprava, telekomunikace, zdravotní péče). Veškeré tyto výhody byly v souvislosti s přijetím zákona č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů, zrušeny a nahrazeny finanční kompenzací ve výši 2 500 Kč měsíčně. Tento příspěvek se týká jak odbojářů, tak politických vězňů. U nich však dochází k neodůvodněné diskriminaci.
Narozdíl od všech dřívějších úprav v této oblasti a narozdíl od podmínek stanovených pro odbojáře (3 měsíce aktivní účasti v odboji) se délka doby nezákonného věznění rozhodná pro přiznání příspěvku politickým vězňům zvýšila na 12 měsíců. Tímto opatřením byl příspěvek odepřen osobám, kterým byl vyměřen kratší trest odnětí svobody, případně byly svobody zbaveny jiným způsobem.
Předkladatelé po konzultaci s historiky i samotnými politickými vězni a jejich organizacemi nevidí k takovému znevýhodnění důvod. Zbavení svobody z politických důvodů i na dobu kratší než je 12 měsíců svědčí o osobní statečnosti takto postižených jedinců a jejich odporu proti totalitě. Ti stateční, kteří nesli pochodeň svobody v dobách diktatury a kteří jsou stále naživu, si zaslouží naše uznání. Proto je navrhována tato změna zákona č. 357/2005 Sb., která snižuje hranici rozhodnou pro získání nároku na příspěvek na 3 měsíce a vyrovnává tak úpravu nároku pro politické vězně a odbojáře a dále navazuje na předchozí právní normy z této oblasti.
Předkládaný návrh zákona není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a je kompatibilní s právem ES a mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.
Celkový odhad počtu osob, kterých se tato úprava dotkne, je dosti obtížný. Podle dostupných údajů ČSSZ je 8 275 osob, které z titulu věznění z politických důvodů mají nárok na příplatek k důchodu dle Nařízení vlády č. 622/2004 Sb. ve výši 50 Kč za každý započatý měsíc věznění. Dle údajů KPV činí počet politických vězňů s trestem do 1 roku cca 10% z celkového počtu politických vězňů. Lze tedy dovodit celkový počet kolem 800 oprávněných. Měsíčně tedy dojde ke zvýšení výdajů státního rozpočtu o max. 2 mil Kč, ročně nejvýše o 24 mil Kč. V dalších letech bude celková částka klesat.
Vzhledem k jednoduchosti a zároveň naléhavosti přijetí dané úpravy, a dále s ohledem na stáří dotčených osob, předkladatelé navrhují, aby v souladu s § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, byl s návrhem vysloven souhlas již v prvním čtení.
K Čl. I
Zkracují se časová období pro přiznání nároku politického vězně z 12 na 3 měsíce strávené ve vězení či táborech nucených prací.
K Čl. II
Zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Vilém Holáň v.r.
Josef Janeček v.r.
Platné znění zákona č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich,
o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám,
o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945
a o změně některých zákonů, s vyznačením navrhovaných změn
HLAVA DRUHÁ
ZVLÁŠTNÍ PŘÍSPĚVEK K DŮCHODU
§ 5
(1) Občan České republiky, který pobírá starobní důchod nebo plný invalidní důchod nebo částečný invalidní důchod z českého důchodového pojištění1) a
a) kterému byla výše důchodu upravena jako účastníkovi odboje5), nebo
b) kterému Ministerstvo obrany (dále jen „ministerstvo“) na základě splnění podmínek stanovených v § 7 vydalo potvrzení o jeho účasti na povstání v květnu 1945 (dále jen „potvrzení“) na žádost podanou ministerstvu do jednoho roku po nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo
c) který
1. je
účasten rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní
rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., nebo u něhož bylo
odsuzující soudní rozhodnutí pro trestné činy uvedené v § 2
zákona č. 119/1990 Sb., ve znění zákona č. 47/1991 Sb., zrušeno
přede dnem jeho účinnosti, anebo byl účasten rehabilitace podle
§ 22 písm. c) zákona č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci,
jestliže neoprávněný výkon vazby nebo trestu odnětí svobody
činil celkem alespoň 12
měsíců 3
měsíce,
nebo
2. byl
zařazen v táboře nucených prací nebo v pracovním útvaru,
jestliže rozhodnutí o tomto zařazení bylo zrušeno podle § 17
odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích,
anebo ve vojenském táboře nucených prací, jestliže rozkaz o
jeho zařazení do tohoto tábora byl zrušen podle § 18 odst. 1
zákona č. 87/1991 Sb., ve znění zákona č. 267/1992 Sb. a zákona
č. 78/1998 Sb., anebo v centralizačním klášteře s režimem
obdobným táborům nucených prací, pokud celková doba pobytu v
těchto zařízeních činila alespoň 12
měsíců
3 měsíce,
(dále jen „oprávněný“), má nárok na zvláštní příspěvek k důchodu (dále jen „zvláštní příspěvek“).
(2) Nárok na zvláštní
příspěvek má rovněž vdova nebo vdovec, pokud pobírá po osobě
uvedené v odstavci 1 písm. a) nebo c) vdovský nebo vdovecký
důchod z českého důchodového pojištění1)
nebo jim takový důchod není vyplácen jen proto, že jiný
vyplácený důchod přesahoval hranici nejvyšší výměry úhrnu
důchodů podle předpisů účinných před 1. lednem 1996.
Pobíráním důchodu po osobě uvedené v odstavci 1 písm. a) nebo
c) se pro tyto účely rozumí též pobírání vdovského nebo
vdoveckého důchodu po osobě, která splňovala příslušnou
podmínku uvedenou v těchto ustanoveních, třebaže ke dni svého
úmrtí starobní ani plný invalidní důchod nepobírala. Osobou
podle odstavce 1 písm. c) se pro tyto účely rozumí i osoba, která
byla neoprávněně omezena na osobní svobodě způsobem uvedeným v
tomto ustanovení po dobu kratší než 12
měsíců
3 měsíce, avšak byl na ní vykonán trest
smrti anebo která v průběhu tohoto neoprávněného zbavení
osobní svobody zemřela.