Důvodová zpráva k Novela z. o rodině

Návrh zákona je reakcí na nepříznivý stav v oblasti adopcí v České republice. Před pěti lety byla přijata komplexní novela zákona o rodině, od které si mnozí slibovali zlepšení podmínek pro náhradní rodinnou péči. To se však nestalo a situace zůstává nadále nepříznivá. O mnohém vypovídají statistické údaje: v roce 2001 bylo například osvojeno 545 dětí, přičemž počet žadatelů o osvojení byl 2100. Vezmeme-li v úvahu, že 2130 dětí bylo v roce 2001 svěřeno rozhodnutím soudu do ústavní výchovy, jednoznačně vidíme, že současný systém náhradní rodinné péče není funkční a efektivní. Je velkou chybou, že mnoho způsobilých zájemců o náhradní rodinnou péči nemůže svůj záměr realizovat z důvodů nedokonalé hmotněprávní úpravy a pomalé práce soudů. Napravení obou těchto nedostatků je cílem tohoto návrhu.

Jsme přesvědčeni, že je třeba učinit maximum pro to, aby co nejvíce opuštěných dětí v co nejranějším věku našlo svou náhradní rodinu. Dlouhodobý pobyt dítěte v ústavu není výhodný pro žádnou ze zastoupených stran snad kromě zanedbávajícího rodiče. Pro stát je tato forma péče nejnákladnější, jeden den dítěte v ústavu státní pokladnu přijde zhruba na 1000 Kč.

Vyrůstá-li dítě od co nejútlejšího věku v náhradní rodině, jeho vývoj je podstatně méně narušen a poznamenán absencí biologických rodičů než je tomu v případě ústavní péče, která i při velkém úsilí zaměstnanců ústavu nedokáže vytvořit skutečné rodinné klima. Čísla ukazují, že žadatelů o osvojení je dost na to, aby mohlo být do náhradní rodiny umístěno mnohem více dětí, než je tomu v současnosti. Aby byl tento potenciál využit, je ovšem třeba systém adopcí zefektivnit.

Meritem návrhu zákona je jednak urychlení adopcí v případech, kdy matka dítěte je již v době jeho narození rozhodnuta svěřit je k adopci, jednak zajištění rychlejšího rozhodování soudů o tzv. kvalifikovaném nezájmu, který je ve většině případů podmínkou řízení o osvojení a následné adopce.

V současnosti matka může udělit souhlas s adopcí nejdříve po šesti týdnech od narození dítěte. To má ve většině případů za následek neudělení souhlasu a faktické oddálení adopce, neboť matka se po porodu „vytratí“. Musí se tak čekat na uplynutí dvouměsíční lhůty tzv. absolutního nezájmu, kdy teprve není třeba souhlasu biologického rodiče k adopci. Z dosavadní praxe kojeneckých ústavů a dětských domovů přitom vyplývá, že 99% matek, které již před porodem deklarovaly svůj záměr dát dítě k osvojení, tento svůj souhlas neodvolalo. Dochází tak ke zbytečným prodlevám s negativním dopadem především na dítě. Dlouholetá praxe před přijetím novely zákona o rodině č. 91/1998 Sb., přitom vypovídá o tom, že v případě souhlasu rodičů s osvojením podepsaným krátce po porodu lze dítě velmi rychle vyšetřit (laboratorní, neurologické a pediatrické vyšetření) a ve věku 3-4 týdnů předat do péče nové rodiny. Zkušenosti ukazují, že i zájem osvojitelů je především o co nejmenší děti. Není nadnesené tvrzení, že pro navázání pevných citových a sociálních pout mezi dítětem a rodiči jsou rozhodující nikoliv měsíce a týdny, ale dny a hodiny. Věk dítěte tu zkrátka hraje zásadní roli.

Návrh je založen na možnosti udělit souhlas s adopcí již ve zdravotnickém zařízení, kde dítě přišlo na svět, s tím, že tento souhlas nabude právních účinků až uplynutím šesti týdnů po narození dítěte. Během této doby může matka vzít svůj souhlas zpět, čímž je zachována ochranná doba vyžadovaná mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána. Důležité je, že dítě tak může být již bez zbytečných odkladů svěřeno do předadopční péče a po uplynutí příslušných lhůt může být zahájeno řízení o osvojení. Zvýší se tak šance, že se dítě dostane do náhradní rodiny v co nejkratší možné lhůtě.

Druhá část návrhu, spočívající v urychlení rozhodování soudů o tzv. kvalifikovaném nezájmu, je pro zefektivnění systému adopcí neméně důležitá. Nezřídka se totiž stává, že soudy o této otázce rozhodují šest měsíců, rok, i dva roky. Přitom v převážné většině nejde o složité případy. Soudy často čekají s projednáním věci a rozhodnutím až na dobu, kdy se biologičtí rodiče dostaví k soudu, což mnohdy trvá déle než rok. Stanovení závazné lhůty pro rozhodnutí znamená, že na prvním místě není zájem biologických rodičů, ale zájem dětí.

Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem ČR, mezinárodními závazky a právem ES a neklade nároky na státní rozpočet.