Novela z. Ústava České republiky

⁠‌‌‌‌‌‌‌‌‌‌⁠

Zhodnocení platného právního stavu

Pojem „český jazyk (čeština)“ se v právním řádu České republiky běžně užívá, a to jak v zákonech, tak i v dalších obecně závazných předpisech. Podle účelu těchto předpisů a dále v činnosti veřejných institucí i právnických a soukromých osob při vyřizování úředních záležitostí a v nejrůznějších veřejnoprávních i soukromoprávních vztazích se čeština používá a označuje jako jazyk úřední, jednací, služební, vyučovací, smluvní, pracovní, národní, mateřský atd. Na rozdíl od některých evropských států (a to včetně států nově vstupujících do Evropské unie) však Česká republika nemá ve svém právním řádu zakotvenu nezbytnou základní ochranu národního jazyka jako nedílné a podmiňující součásti státní a národní identity.

II.

Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy

Hlavním posláním a smyslem předloženého návrhu je začlenit do základního zákona státu (a současně tak i potvrdit) principiální, základní ochranu českého jazyka představujícího jeden z nejvýraznějších znaků naší státní a národní identity.

III.

Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Návrh není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. V návaznosti na preambuli ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, naopak navazuje na závazek „společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství“.

IV.

Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, její slučitelnost s právními akty EU

Navrhovaná právní úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, ani s právními akty EU.

Ekonomický rozbor

Přijetí návrhu nebude mít žádný finanční dopad na státní ani ostatní veřejné rozpočty.

Milan Bičík v.r.

Vojtěch Filip v.r.

Václav Exner v.r.

Marta Bayerová v.r.

František Beneš v.r.

Ludmila Brynychová v.r.

Ladislav Býček v.r

Vlastimil Dlab v.r..

Jiřina Fialová v.r. Ivana Levá v.r.

Pavel Hojda v.r.

Vladimír Koníček v.r.

Zdeněk Maršíček v.r.

Jiří Maštálka v.r.

Ladislav Mlčák v.r.

Miroslav Opálka v.r.

Svatomír Recman v.r.

Ladislav Urban v.r.

Karel Vymětal v.r.

Vlastislav Antolák v.r.

K článku I

K bodu 1:

Znění nově navrhovaného článku se doporučuje vložit za dosavadní článek 14 (státní symboly) ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, neboť svým obsahem na něj organicky navazuje.

K odstavci (1):

Je navrhováno, aby český jazyk (čeština) byl současně deklarován jako jazyk národní i jako jazyk úřední. Deklarace češtiny jako národního jazyka je chápána jako potvrzení vůle Parlamentu chránit ji jako jeden ze symbolů české identity a svébytnosti, stanovení jazykem úředním pak ve svém důsledku vymezí jazykovou základnu pro tvorbu nových právních předpisů.

K odstavci (2):

Navrhuje se deklaratorně vyjádřit vůli státu dbát o ochranu českého jazyka tak, jak je tomu například v článku 7 Ústavy v případě šetrného využívání přírodních zdrojů a ochrany přírodního bohatství.⁠‌‌‌‌‌‌‌‌‌‌⁠

K odstavci (3):

Je navrhováno, aby součástí navrhované úpravy bylo i jasné potvrzení jazykových práv občanů státu – příslušníků národnostních a etnických menšin.

K článku II

Navrhuje se, aby ústavní zákon nabyl účinnosti dnem vyhlášení, neboť nabytí účinnosti nebude znamenat zásah do aktuální činnosti orgánů státní moci ani právnických a fyzických osob.

Znění dotčené části ústavního zákona s vyznačením navrhovaných změn

(změny jsou vyznačeny tučně a kurzívou)

Čl. 11

Území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem.

Čl. 12

(1) Nabývání a pozbývání státního občanství České republiky stanoví zákon.

(2) Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.

Čl. 13

Hlavním městem České republiky je Praha.

Čl. 14

Státními symboly České republiky jsou velký a malý státní znak, státní barvy, státní

vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna.

Státní symboly a jejich používání upraví zákon.

Čl. 14 a

(1) Národním jazykem České republiky a úředním jazykem všech orgánů veřejné moci České republiky je český jazyk (čeština).

(2) Stát dbá o ochranu českého jazyka jako nedílné součásti státní a národní identity.

(3) Práva občanů České republiky, příslušníků národnostních a etnických menšin, obsažená v Listině základních práv a svobod tím zůstávají nedotčena.

H L A V A D R U H Á

Moc zákonodárná

Čl. 15

Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu.

Parlament je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem.