D ů v o d o v á z p r á v a
O b e c n á č á s t:
Radou Evropské unie bylo dne 13. června 2002 schváleno rámcové rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu a procesu předávání mezi členskými státy č. 2002/584/JVV, které mezi členskými státy Evropské unie nahrazuje Evropskou úmluvu o vydávání z roku 1957 se dvěma dodatkovými protokoly z let 1975 a 1978, Evropskou úmluvu o potlačování terorismu z roku 1977, opatření v rámci Schengenské prováděcí úmluvy z roku 1990, Úmluvu o zjednodušeném vydávacím postupu mezi členskými státy Evropské unie z roku 1995 a Úmluvu o vydávání mezi členskými státy Evropské unie z roku 1996. Toto rámcové rozhodnutí přijala Rada Evropské unie jako jedno z nejdůležitějších opatření reagujících na teroristické útoky na Spojené státy americké. Rámcové rozhodnutí přináší tři základní nové prvky. Jedná se o zrušení rozhodovací pravomoci ústředního správního orgánu (ve většině států Evropské unie je jím ministerstvo spravedlnosti), prolomení zásady dvojí trestnosti a zásady nevydávání vlastních občanů. Ve vztahu k třetím zemím zůstane zachována původní úprava vydávacího procesu.
Evropský zatýkací rozkaz je rozhodnutím vydaným soudem nebo jiným justičním orgánem členského státu Evropské unie, kterým se vyžaduje zatčení a předání požadované osoby jiným členským státem. Může být vydán na podezřelé ze spáchání trestných činů, za které je možno uložit trest odnětí svobody (nebo jiné opatření omezující svobodu) s horní hranicí sazby alespoň dvanáct měsíců, a nebo na odsouzené k trestu odnětí svobody (nebo k ochrannému opatření) v délce alespoň čtyř měsíců.
V případech 32 výslovně uvedených protiprávních jednání, pokud je za ně možno (v dožadujícím členském státě) uložit trest odnětí svobody s horní hranicí sazby alespoň tří let, je prolomena zásada dvojí trestnosti. Postačí tedy, když skutek, pro který je požadováno předání, je trestný podle práva dožadující země a není nutné, aby byl trestný také podle práva dožádané země. Kromě trestného činu terorismu a dalších trestných činů klasicky spojovaných s terorismem (např. únos letadla nebo plavidla, únos, omezování osobní svobody a braní rukojmí) jsou i další skutkové podstaty, které stojí v centru zájmu Evropské unie, např. obchodování s lidmi, pohlavní zneužívání dětí a dětská pornografie, nedovolený obchod s drogami a psychotropními látkami, nedovolený obchod se zbraněmi, municí a výbušninami, korupce, podvod. Zahrnuta je také násilná trestná činnost, jako je trestný čin vraždy, těžké újmy na zdraví, loupeže, znásilnění apod. V případech trestných činů nezahrnutých mezi těchto 32 protiprávních jednání může být předání podmiňováno dvojí trestností.
Rámcové rozhodnutí stanoví, kdy soud, který zatýkací rozkaz vykonává, musí a kdy může odmítnout výkon zatýkacího rozkazu. Výkon zatýkacího rozkazu může být případně podmiňován některými taxativně uvedenými podmínkami – pro případ, kdy bylo rozhodnutí vyneseno v nepřítomnosti dotyčné osoby, kdy se jedná o trestný čin, za který je možno uložit doživotní trest odnětí svobody. V případě, kdy je předáván občan vykonávajícího státu, může být předání podmíněno tím, že občan bude vrácen zpět k výkonu trestu odnětí svobody (nebo ochranného opatření), pokud mu bude v členském státě, který zatýkací rozkaz vydal, uložen. Možnosti stanovit podmínku zpětného vrácení vlastního občana k výkonu trestu hodlá Česká republika využít, pokud to bude tato předávaná osoba vyžadovat.
Z v l á š t n í č á s t:
Zkušenosti členských států Evropské unie ukazují, že mnohé úmluvy, které byly v oblasti vydávání sjednány, neměly úspěch z důvodů liknavého přístupu mnoha států k jejich ratifikaci. Pro účely zajištění účinnosti evropského zatýkacího rozkazu byla proto zvolena forma úpravy rámcovým rozhodnutím, jež stanoví závazný výsledek, kterého mají členské státy dosáhnout národními úpravami. Rámcové rozhodnutí nabylo účinnosti dne 7.srpna 2002; od členských států se požaduje, aby ho do svých právních řádů zavedly do 31. prosince 2003. Rámcové rozhodnutí je instrumentem třetího pilíře Evropské unie a je vlastně obdobou směrnice z prvního pilíře. Nejedná se podle Smlouvy o Evropské unii o vnitrostátně přímo použitelný právní předpis a vyžaduje plnou transpozici do vnitrostátního práva v každém státě Evropské unie. Z tohoto důvodu si i v České republice vyžádá úplnou transpozici.
K nezbytnému prolomení zásady nevydávání vlastních občanů je proto nutná novelizace Listiny základních práv a svobod, kde musí být změněno znění článku 14, a to vložením nového odstavce 5, ve kterém se stanoví, že občan může být vydán členskému státu Evropské unie k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody pokud to vyplývá ze závazků České republiky jako členského státu Evropské unie, které nelze omezit ani vyloučit.
Česká republika musí ke dni vstupu do Evropské unie splnit veškeré závazky členského státu Evropské unie, u kterých nebylo sjednáno přechodné období či derogace. To znamená, že ke dni svého vstupu do Evropské unie musí být Česká republika schopna v plné míře provádět evropský zatýkací rozkaz. Na splnění této povinnosti novými členskými zeměmi klade Evropská unie značný důraz.
Příloha k vládnímu návrhu
Listina základních práv a svobod
vyznačení navrhovaných změn
Čl.14
(1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.
(2) Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní Republiky, má právo svobodně je opustit.
(3) Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody.
(4) Každý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti.
(5) Občan může být vydán členskému státu Evropské unie k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody, pokud to vyplývá ze závazků České republiky jako členského státu Evropské unie, které nelze omezit ani vyloučit.
(5) (6) Cizinec může být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem.