Postupně se však ukazuje, že privatizace tohoto majetku prostřednictvím této organizační složky je zdlouhavá a neefektivní, neboť zamýšleného cíle prozatím nebylo dosaženo (například v poslední době skončily neúspěchem dva privatizační projekty v případě majetku na území prostoru Milovic). Výjimkou je pouze privatizace části nemovitostí, konkrétně bytových domů.
Majetek státu nacházející se na těchto územích tak i nadále chátrá bez účelného využití, přičemž náklady na jeho správu zbytečně zatěžují státní rozpočet. O tyto nemovitosti projevují dlouhodobě zájem představitelé územních samosprávných celků, a to jak krajů, tak obcí, kteří bezpochyby znají problematiku a potřeby těchto lokalit lépe než reprezentanti státu a jeho organizačních složek. Takovým přechodem vlastnického práva ze státu na územní samosprávné celky se na jedné straně sníží zbytečné zatížení státního rozpočtu, na druhé straně tento krok napomůže revitalizaci těchto území lépe než pokračující pokusy státu o privatizaci majetku.
Cíl návrhu
Cílem navrhovaného zákona je realizace přechodu vlastnického práva státu ve prospěch příslušných územních samospráv tak, aby k přechodu vlastnického práva došlo přímo ex lege, a to ke dni nabytí účinnosti navrhovaného zákona. Do vlastnictví Středočeského kraje se převádí letiště, sousedící pozemky a další nemovitosti na nich se vyskytující v prostoru bývalého vojenského újezdu Milovice - Mladá, do vlastnictví Libereckého kraje zákon převádí letiště a sousedící pozemky a budovy na nich v prostoru Ralska.
Ostatní majetek přechází ze zákona na obce, na jejichž území se tento majetek nachází. Kritériem přechodu konkrétního majetku je tedy umístění majetku v některém z katastrálních území, jež tvoří součást území příslušných obcí.
Slučitelnost navrhované úpravy s mezinárodními závazky a ústavním pořádkem
Navrhovaná právní úprava se nikterak nedotýká stávajících mezinárodních závazků České republiky.
Vzhledem k tomu, že zákonem dochází k přechodu vlastnického práva k majetku (aktivům) ve prospěch územních samosprávných celků, které navíc s tímto přechodem souhlasí, nelze v daném případě hovořit o dotčení práva těchto celků na samosprávu (čl. 8, čl. 100 Ústavy ČR). Zákon nepočítá s tím, že by na územní samosprávné celky přešly jakékoliv závazky státu vůči třetím subjektům (takovou úpravu by bylo třeba považovat za neústavní, jak ostatně již judikoval Ústavní soud v nálezu ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. Pl ÚS 5/03, ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky). Předkládaná právní úprava je z toho hlediska zcela konformní s ústavním pořádkem ČR.
Finanční a hospodářský dopad navrhované úpravy
Výdaje spojené s přechodem vlastnického práva státu na územní samosprávné celky jsou mizivé oproti nákladům, jež musí stát vynakládat na udržování majetku, který se v inkriminovaných prostorech nachází. Například v roce 2001 činily výdaje vynaložené ze státního rozpočtu na provoz této organizační složky téměř 45 mil. Kč. Přitom jak vyplynulo z kontrolní zprávy NKÚ, která se v roce 2002 zaměřila na hospodaření této organizační složky, činilo saldo příjmů a výdajů -19.511 tis. Kč. Organizace PRIVUM přitom podle NKÚ porušilo rozpočtovou kázeň ohledně prostředků, jež dosahují výše 15.182.338,50 (srov. kontrolní závěr NKÚ ze dne 2. 6. 2003, usnesení č. 8/VIII/2003).
Ze shora uvedeného vyplývá, že finanční přínos, jenž by eventuelně plynul do státního rozpočtu v případě realizované privatizace majetku, je pouze relativní v závislosti na úspěšnosti privatizace a na době, po níž bude majetek nadále ve vlastnictví České republiky.