Cílem navrhované úpravy je napravit nerovnost, jež vznikla v souvislosti s přijetím zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, vzhledem k předchozí právní úpravě. Konkrétně jde o nerovnost vyplývající z rozdílného postavení jednotlivých vojáků z povolání pokud jde o nárok na výsluhový příspěvek.
Výsluhový příspěvek je dávka, jež náleží vojákům z povolání, kteří jsou za zákonem stanovených podmínek propuštěni ze služebního poměru. Smyslem této dávky je vyrovnat ztíženou možnost uplatnění se v civilním sektoru, která pramení z nemožnosti během trvání služebního poměru vykonávat jiné ekonomické činnosti.
Nerovnost, již má předkládaný návrh zákona odstranit, byla založena § 165 odst. 8 zákona č. 221/1999 Sb. (v současné době jde o § 165 odst. 7 zákona; k přečíslování odstavců došlo v souvislosti s předchozími novelizacemi).
Původně problematiku výsluhového příspěvku upravoval zákon č. 76/1959 Sb., o vojácích z povolání, který ve znění novel platil až do 30. 11. 1999. S účinností od 1. 12. 1999 byl nahrazen zákonem č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání.
Zákon č. 76/1959 Sb. původně přiznával nárok na výsluhový příspěvek těm vojákům z povolání, kteří byli v souladu se zákonem propuštěni ze služebního poměru. Délka pobírání výsluhového příspěvku závisela na počtu odsloužených let. V případě, že voják odsloužil více než 20 let, měl nárok na výsluhový příspěvek až do dosažení věku 60 let, sloužil-li od 10 do 20 let, měl nárok na výsluhový příspěvek po dobu 2 let a pokud sloužil méně než deset let, měl nárok na výsluhový příspěvek po dobu 1 roku od skončení služebního poměru.
Na počátku 90. let, v souvislosti s reorganizací armády, odešla celá řada vojáků z povolání do civilu, přičemž v mnoha případech šlo o vojáky, kteří odsloužili zákonem vyžadovaný počet let pro přiznání výsluhového příspěvku na maximální možnou dobu, tj. až do dosažení 60 let věku.
V roce 1995 byla přijata novela zákona č. 76/1959 Sb., která byla vyhlášena pod č. 34/1995 Sb. Tento zákon stanovil, že do doby rozhodné pro určení výše výsluhového příspěvku a pro určení doby jeho pobírání se nezapočítává doba služby v určitých funkcích, jež zákon vyjmenovával. V důsledku přijetí zákona č. 34/1995 Sb. tak došlo k přepočítání doby rozhodné pro stanovení výsluhového příspěvku včetně délky jeho pobírání a v případě mnoha vojáků došlo k odnětí výsluhového příspěvku, protože v důsledku odpočítání určité doby strávené ve funkcích zákonem vypočtených nesplnili zákonem stanovenou dobu 20 odsloužených let. Takto postižených vojáků byla v té době cca 2500.
Zákon č. 221/1999 Sb. však v § 165 odst. 8 (nyní § 165 odst. 7) stanovil, že některým vojákům, kterým byla doba služby ve funkcích vypočtených v zákoně č. 34/1995 Sb. z doby rozhodné pro určení výsluhového příspěvku vyloučena, bude tato doba služby znovu započítána, a to dokonce zpětně, avšak za splnění určitých podmínek. V důsledku těchto podmínek vznikly dvě skupiny vojáků, kterým měla být znovu započtena doba služby vyloučená ze zápočtu zákonem č. 34/1995 Sb. První skupinu tvoří vojáci, jejichž služební poměr trval ke dni účinnosti zákona č. 221/1999 Sb., tj. k 1. 12. 1999. Druhou skupinu pak vojáci, jejichž služební poměr již před účinností zákona č. 221/1999 Sb. zanikl, avšak kteří byli „na základě dobrovolnosti reatestováni a shledáni způsobilými dále konat službu“. Právě v těchto podmínkách spatřují předkladatelé zdroj nerovnosti v postavení jednotlivých vojáků a usilují o jeho odstranění. Zákon totiž umožnil zpětné započtení doby služby pouze bývalým vojákům z povolání, kteří sloužili původně ve vojenské kontrarozvědce, později (v roce 1990) ve Vojenském obranném zpravodajství a v rámci Vojenského obranného zpravodajství byli „reatestováni“ podle „Rozkazu ministra obrany č. 015/90 a usnesení branných a bezpečnostních výborů Federálního shromáždění ČSFR ze dne 18. prosince 1990 č. 47, o vyslání poslanců Federálního shromáždění ČSFR do prověrkových komisí Ministerstva obrany ČSFR“.
Zákon ve svém současném znění tedy umožnil zpětně přiznat výsluhový příspěvek pouze malé části z těch vojáků, kterým byl zákonem v roce 1995 odňat. Šlo asi o 150 bývalých vojáků z povolání, kteří byli v roce 1990 podle uvedeného rozkazu reatestováni a měli tedy nárok na zpětné vyplacení výsluhového příspěvku.
Nerovnost zákonem založenou spatřují předkladatelé v tom, že v roce 1995 zákonodárce rozhodl, že určitá skupina vojáků z povolání nemá mít nárok na výsluhový příspěvek. V roce 1999 bylo rozhodnutí opačné v tom smyslu, že někteří z těchto vojáků mají mít na výsluhový příspěvek opět nárok. Zůstala však značná skupina vojáků, kterým byl výsluhový příspěvek na základě zákona č. 34/1995 Sb. odňat, aniž by jim byl v roce 1999 též vrácen. Pro zákonem zavedené rozlišování nespatřují předkladatelé žádný důvod a navrhují proto jeho odstranění.
Problém totiž spočíval v tom, že reatestací v zákonem stanoveném smyslu se mohli účastnit vojáci sloužící u vojenské kontrarozvědky (před listopadem 1989) a později u Vojenského obranného zpravodajství (v roce 1990), přestože v důsledku zákona č. 34/1995 Sb. došlo k odnětí výsluhového příspěvku i u vojáků z povolání, kteří ve vojenské kontrarozvědce nikdy nesloužili a neměli tedy možnost se reatestací účastnit.
Kromě skupiny vojáků, kterým byl výsluhový příspěvek odňat podle zákona č. 34/1995 Sb., existuje i skupina vojáků, kterou tvoří vojáci, jejichž služební poměr byl ukončen ke dni účinnosti zákona č. 221/1999 Sb., tj. k 1. 12. 1999, a kterým též nebyl výsluhový příspěvek přiznán zpětně (resp. jim nebyly započítány doby služby vyloučené zákonem č. 34/1995 Sb. ze započtení), ač se podrobili řízení, které je obdobné řízení reatestačnímu.
Navrhovaný zákon je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, dokonce lze tvrdit, že odstraňuje nerovnost založenou nyní platným a účinným zákonem č. 221/1999 Sb., která je v rozporu s ustanovením Listiny základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách. Navrhovaný zákon není v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.
Navrhovaná úprava zakládá tzv. nepravou retroaktivitu. Vzhledem k tomu, že v tomto případě bude právní předpis ve prospěch oprávněných osob, nelze ji považovat za nepřípustnou. Stejné řešení bylo navíc zvoleno již při přijetí zákona č. 221/1999 Sb., kdy byl výsluhový příspěvek přiznán „reatestovaným“ bývalým vojákům z povolání.
Přijetí zákona si vyžádá jednorázově předpokládanou částku 190 milionů korun ze státního rozpočtu. Podle dostupných údajů by se měl návrh týkat maximálně 823 bývalých vojáků z povolání, kteří by nově splnili podmínky zákona pro přiznání výsluhového příspěvku. Při průměrné výši výsluhového příspěvku 7000,- Kč měsíčně lze dospět k uvedené částce. Roční výdaje ze státního rozpočtu za následující roky budou činit 70 milionů korun. Výdaje na výsluhové příspěvky vojáků se nicméně budou v příštích letech snižovat úměrně tomu, jak bude klesat počet vojáků, kteří na výsluhový příspěvek budou mít nárok, jelikož jeho vyplácení je omezeno dosažením 60 let věku.
K bodu 1
Ustanovení § 165 odst. 8 zákona č. 221/1999 Sb. (v nyní platném znění § 165 odst. 7) zavádělo jako kritérium pro zpětné přiznání výsluhového příspěvku „reatestaci“ ve smyslu Rozkazu ministra obrany č. 015/1990. Navíc se vyžadovalo, aby reatestovaný voják byl shledán způsobilým konat dále službu.
Protože předkladatelé nevidí žádný důvod pro to, aby byl výsluhový příspěvek přiznán pouze „reatestovaným“ vojákům, navrhují rozšířit podmínky pro zpětné přiznání výsluhového příspěvku tak, aby na něj měli nárok i ti vojáci, kteří podstoupili různá jiná hodnocení v rámci armády, přestože vykonávali v té době různé jiné funkce. Proto se příkladmo v poznámce pod čarou odkazuje i na další rozkazy, jež nařizovaly provedení jiných druhů prověrek. Tím má být umožněno zpětné přiznání výsluhového příspěvku i dalším bývalým vojákům z povolání, kterým byl výsluhový příspěvek odňat zákonem č. 34/1995 Sb. Podmínkou však nadále zůstává absolvování prověrek, atestací atd. s výsledkem, že posuzovaný voják byl shledán způsobilým sloužit v armádě.
Zároveň novela odstraňuje legislativně technické nedostatky, jež vznikly při předchozích novelizacích (odkaz na odstavec 6 – současný odkaz na odstavec 7 je chybný, neboť toto ustanovení odkazuje samo na sebe; k této chybě došlo přečíslováním jednotlivých odstavců, aniž by došlo ke změně jejich textu).
K čl. II.
Navrhuje se stanovit účinnost již ode dne vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů, neboť není žádný důvod pro oddalování zpětného přiznání výsluhového příspěvku bývalým vojákům z povolání.
Předkladatelé:
Vojtěch Filip, v.r.
Václav Frank, v.r.
Alexander Černý, v.r.
Zdeněk Maršíček, v.r.
Úplné znění návrhem dotčeného ustanovení:
Návrh nového znění je vyznačen tučně.
Současný text zákona |
Navrhovaný text zákona |
§ 165
Přechodná ustanovení k výsluhovým náležitostem
(1) Voják, jehož služební poměr zanikl podle a) § 18 písm. a), h), i) a § 19 odst. 1 písm. a), b), c), e) a g), b) § 19 odst. 1 písm. h), k) a l) a splnil závazek ke službě podle předpisů platných před 1. prosincem 1999 nebo konal vojenskou činnou službu alespoň po dobu 20 let, si může místo výsluhového příspěvku podle § 132 a odchodného podle § 140 zvolit nárok na výsluhový příspěvek a odchodné podle předpisů platných před 1. prosincem 1999; vojákovi náleží výsluhový příspěvek a odchodné, jako kdyby byl propuštěn ze služebního poměru podle předpisů platných před 1. prosincem 1999 z organizačních důvodů. (2) Odbytné, na které vznikne nárok podle tohoto zákona, nesmí být nižší než měsíční výše výsluhového příspěvku a odchodného, na které by vznikl nárok podle dosavadních předpisů. (3) Místo výplaty odbytného si může voják, jehož služební poměr vznikl podle dosavadních předpisů, zvolit výplatu výsluhového příspěvku a odchodného podle dosavadních předpisů. (4) Výsluhový příspěvek přiznaný podle dosavadních předpisů se považuje za výsluhový příspěvek podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležel ke dni účinnosti tohoto zákona, a nadále se vyplácí a zvyšuje za podmínek, které stanoví tento zákon. Poživateli výsluhového příspěvku, který mu byl přiznán podle právních předpisů účinných před 1. prosincem 1999 do 60 let věku, bude na základě jeho žádosti vyplácen výsluhový příspěvek za podmínek stanovených ve větě první, a to nejdéle do 60 let věku. Nejpozději při dosažení 60 let věku mu náleží výsluhový příspěvek za podmínek stanovených v § 134. (5) Pokud poživatel výsluhového příspěvku již splnil podmínky nároku na plný nebo částečný invalidní anebo starobní důchod z důchodového pojištění a ke dni účinnosti tohoto zákona uplynula doba 2 let po vzniku nároku na starobní důchod, upraví se výsluhový příspěvek na výši, kterou stanovuje tento zákon. Úprava se provede od třetí měsíční splátky výsluhového příspěvku po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Zanikl-li ke dni účinnosti tohoto zákona nárok na výsluhový příspěvek a jeho výplatu podle dosavadních předpisů, zaniklý nárok se již neobnovuje. (6) Vojákům se do doby trvání služebního poměru rozhodné pro přiznání výsluhových náležitostí do dne účinnosti tohoto zákona započítávají doby služby v rozsahu, v jakém jim byly započteny podle dosavadních předpisů; jde-li o nárok na odbytné, započítává se doba trvání služebního poměru stejným způsobem jako pro nárok na odchodné. (7) Vojákovi, který byl na základě dobrovolnosti reatestován48) a shledán způsobilým konat dále službu nebo jehož služební poměr trvá ke dni účinnosti tohoto zákona, se do doby trvání služebního poměru, rozhodné pro přiznání výsluhových náležitostí, započítává doba služby v rozsahu uvedeném v odstavci 7 bez přihlédnutí k vyloučení doby služby podle zvláštního právního předpisu.49) Pokud byl takovému vojákovi po skončení služebního poměru přiznán výsluhový příspěvek, který mu byl snížen nebo zastaven z důvodu uvedeného zvláštním právním předpisem, přiznává se výsluhový příspěvek zpětně a jeho výše se přepočte ode dne účinnosti tohoto zákona, a to za podmínek a ve výši náležející ke dni skončení služebního poměru po přičtení všech zvýšení, která by k němu náležela od tohoto dne, pokud nárok na výsluhový příspěvek nezanikl uplynutím doby nebo dosažením věku 60 let. (8) Skončí-li služební poměr vojáka propuštěním podle dosavadních právních předpisů nejdříve dnem před dnem účinnosti tohoto zákona a) ze zdravotních důvodů, nebo b) z organizačních důvodů, nebo c) z důvodů splnění podmínek nároku na starobní důchod, má nárok na výsluhové náležitosti, jako kdyby byl propuštěn z důvodu uvedeného v § 19 odst. 1 písm. e) tohoto zákona. 48) Rozkaz ministra obrany č. 015/90 a usnesení branných a bezpečnostních výborů Federálního shromáždění ČSFR ze dne 18. prosince 1990 č. 47 o vyslání poslanců Federálního shromáždění ČSFR do prověrkových komisí Ministerstva obrany ČSFR. 49) Zákon č. 34/1995 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů. |
§ 165
Přechodná ustanovení k výsluhovým náležitostem
(1) Voják, jehož služební poměr zanikl podle a) § 18 písm. a), h), i) a § 19 odst. 1 písm. a), b), c), e) a g), b) § 19 odst. 1 písm. h), k) a l) a splnil závazek ke službě podle předpisů platných před 1. prosincem 1999 nebo konal vojenskou činnou službu alespoň po dobu 20 let, si může místo výsluhového příspěvku podle § 132 a odchodného podle § 140 zvolit nárok na výsluhový příspěvek a odchodné podle předpisů platných před 1. prosincem 1999; vojákovi náleží výsluhový příspěvek a odchodné, jako kdyby byl propuštěn ze služebního poměru podle předpisů platných před 1. prosincem 1999 z organizačních důvodů. (2) Odbytné, na které vznikne nárok podle tohoto zákona, nesmí být nižší než měsíční výše výsluhového příspěvku a odchodného, na které by vznikl nárok podle dosavadních předpisů. (3) Místo výplaty odbytného si může voják, jehož služební poměr vznikl podle dosavadních předpisů, zvolit výplatu výsluhového příspěvku a odchodného podle dosavadních předpisů. (4) Výsluhový příspěvek přiznaný podle dosavadních předpisů se považuje za výsluhový příspěvek podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležel ke dni účinnosti tohoto zákona, a nadále se vyplácí a zvyšuje za podmínek, které stanoví tento zákon. Poživateli výsluhového příspěvku, který mu byl přiznán podle právních předpisů účinných před 1. prosincem 1999 do 60 let věku, bude na základě jeho žádosti vyplácen výsluhový příspěvek za podmínek stanovených ve větě první, a to nejdéle do 60 let věku. Nejpozději při dosažení 60 let věku mu náleží výsluhový příspěvek za podmínek stanovených v § 134. (5) Pokud poživatel výsluhového příspěvku již splnil podmínky nároku na plný nebo částečný invalidní anebo starobní důchod z důchodového pojištění a ke dni účinnosti tohoto zákona uplynula doba 2 let po vzniku nároku na starobní důchod, upraví se výsluhový příspěvek na výši, kterou stanovuje tento zákon. Úprava se provede od třetí měsíční splátky výsluhového příspěvku po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Zanikl-li ke dni účinnosti tohoto zákona nárok na výsluhový příspěvek a jeho výplatu podle dosavadních předpisů, zaniklý nárok se již neobnovuje. (6) Vojákům se do doby trvání služebního poměru rozhodné pro přiznání výsluhových náležitostí do dne účinnosti tohoto zákona započítávají doby služby v rozsahu, v jakém jim byly započteny podle dosavadních předpisů; jde-li o nárok na odbytné, započítává se doba trvání služebního poměru stejným způsobem jako pro nárok na odchodné. (7) Vojákovi, který byl na základě dobrovolnosti atestován, reatestován nebo se podrobil hodnocením, prověrkám či pohovorům48) a byl shledán způsobilým konat dále službu nebo jehož služební poměr trval ke dni 1. 12. 1999, se do doby trvání služebního poměru, rozhodné pro přiznání výsluhových náležitostí, započítává doba služby v rozsahu uvedeném v odstavci 6 bez přihlédnutí k vyloučení doby služby podle zvláštního právního předpisu.49) Pokud byl takovému vojákovi po skončení služebního poměru přiznán výsluhový příspěvek, který mu byl snížen nebo zastaven z důvodu uvedeného zvláštním právním předpisem, přiznává se výsluhový příspěvek zpětně, a to za podmínek a ve výši náležející ke dni skončení služebního poměru po přičtení všech zvýšení, která by k němu náležela od tohoto dne, pokud nárok na výsluhový příspěvek nezanikl uplynutím doby nebo dosažením věku 60 let. Přiznání nebo úprava výsluhového příspěvku se provede na žádost. (8) Skončí-li služební poměr vojáka propuštěním podle dosavadních právních předpisů nejdříve dnem před dnem účinnosti tohoto zákona a) ze zdravotních důvodů, nebo b) z organizačních důvodů, nebo c) z důvodů splnění podmínek nároku na starobní důchod, má nárok na výsluhové náležitosti, jako kdyby byl propuštěn z důvodu uvedeného v § 19 odst. 1 písm. e) tohoto zákona. 48) Například Rozkaz ministra národní obrany ČSSR č. 11/90 ze dne 16. 2. 1990, Rozkaz ministra obrany č. 015/90 a usnesení branných a bezpečnostních výborů Federálního shromáždění ČSFR ze dne 18. prosince 1990 č. 47 o vyslání poslanců Federálního shromáždění ČSFR do prověrkových komisí Ministerstva obrany ČSFR, Rozkaz ministra obrany ČR č. 23/1993 ze dne 11. 5. 1993 49) Zákon č. 34/1995 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů. |