a) Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy jako celku
Zákon, kterým se mění některé zákony v působnosti Ministerstva vnitra v souvislosti s přijetím kontrolního řádu [dále též „změnový zákon“], je nezbytnou součástí realizace sjednocení procesněprávního prostředí v oblasti kontroly, která byla započata přijetím zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).
Základním cílem změnového zákona je eliminace speciálních procesněprávních ustanovení upravujících kontrolní postupy ve zvláštních zákonech s tím, že tato ustanovení budou nahrazena aplikací příslušných ustanovení kontrolního řádu. Dílčím způsobem jsou upraveny též některé další otázky související s předmětnými kontrolami. V rámci změny zákona o archivnictví a spisové službě je současně reagováno na aktuální problém, týkající se povinností tzv. komerčních spisoven při zajišťování odborné správy jim svěřených dokumentů a provádění kontroly plnění těchto povinností (viz dále).
b) Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace podle obecných zásad (RIA)
Nebyla samostatně provedena, neboť změny souvisejících zákonů byly předpokládány již v rámci hodnocení dopadů regulace (RIA) zpracovaného ke kontrolnímu řádu, na nějž předkládaný materiál navazuje. Výjimku z povinnosti zpracovat hodnocení dopadů regulace schválila v souladu s čl. 3 odst. 8 písm. e) Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA) vláda v rámci Plánu legislativních prací vlády na rok 2013 (str. 21, bod 7 přílohy k usnesení vlády z 12. prosince 2012, č. 916).
V části šestnácté změnového zákona (změna zákona o archivnictví a spisové službě) je provedena normativní úprava, která je závěrem pracovní skupiny sestavené ministrem vnitra na základě bodu II usnesení vlády ze dne 13. června 2012 č. 422 k Analýze typů dokumentů nacházejících se v komerčních spisovnách, na jejichž ukládání je veřejný zájem. Pracovní skupina jako příčinu vzniku velmi závažného problému, kdy jsou fyzické osoby při neexistenci ústředního informačního systému sociálního zabezpečení vyzývány (objektivně proto nelze použít § 6 odst. 2 správního řádu), aby předkládaly při uplatňování svého práva na přiznání sociálních dávek dokumenty vzniklé v rámci jejich předcházejících pracovněprávních nebo obdobných vztahů, identifikovala problematické uložení takových dokumentů v zaniklé komerční spisovně, anebo v komerční spisovně, jejíž provozovatel přerušil výkon živnostenského podnikání nebo nezajistil odbornou správu jemu svěřených dokumentů požadovaným způsobem.
S ohledem na výše uvedené a s přihlédnutím k časové naléhavosti řešení identifikovaného problému je proto navržena úprava shodného postavení provozovatele komerční spisovny při odborné správě dokumentů, jaké má původce nebo jeho právní předchůdce, jehož dokumenty jsou na základě smlouvy svěřeny komerční spisovně. Současně je doplňována působnost státního oblastního archivu v oblasti kontroly odborné správy dokumentů zajišťované provozovatelem komerční spisovny. Uvedené normativní řešení jednak vytváří zcela jednoznačné podmínky provozování odborných činností při správě dokumentů svěřených provozovateli komerční spisovny, jednak vytváří dostatečně účinný dohled nad kvalitou výkonu těchto činností, přičemž současně spolu s dalšími opatřeními metodické povahy umožňuje přijetí včasných preventivních opatření nebo náhradních řešení při sekundárním uložení dokumentů spojených s výkonem práv třetích osob. Včasným řešením uvedeného problému je současně reagováno na požadavky vyplývající ze Závěrečné zprávy o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2011.
Navrhované řešení neporušuje zákaz diskriminace. Nemá žádné negativní dopady do oblastí rovného postavení žen a mužů, podnikatelské sféry ani do jednotlivých rozpočtů. Dopady tohoto řešení do sociálního postavení fyzických osob lze hodnotit pozitivně.
c) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Stejně jako kontrolní řád respektuje i změnový zákon příslušná ustanovení Ústavy ČR i Listiny základních práv a svobod, neboť pouze reaguje na novou úpravu kontrolního řádu.
S ohledem na tyto skutečnosti lze tedy konstatovat, že změnový zákon je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
d) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, její slučitelnost s právem Evropské unie
Kontrola ve veřejné správě není komplexně řešena ani právem mezinárodním ani unijním, tj. právem Evropské unie, a nejedná se ani o některou ze společných politik Evropské unie.
V mezinárodním právu je problematika kontroly, resp. auditu, upravena obecně v Limské deklaraci z roku 1977, jež byla přijata v rámci mezinárodní organizace INTOSAI. Tato mezinárodní smlouva ovšem neřeší kontrolní procesy, popř. výkon kontroly obecně, nýbrž se zabývá především problematikou finančních auditů a postavení nejvyšších kontrolních institucí státu. V případě České republiky je tedy významná zejména pro činnost Nejvyššího kontrolního úřadu. Navíc se jedná o právně nezávazný dokument. I navzdory těmto skutečnostem však byly její obecné základní principy při přípravě návrhu zákona o kontrole též zohledněny. Některé mezinárodní dohody pak upravují určitou konkrétní specifickou oblast, přičemž na navrhované obecné procesněprávní kontrolní postupy se nevztahují a neregulují je.
V rámci Evropské unie je obecně kontrolní činnost vykonávaná uvnitř členského státu, resp. procesní postupy při výkonu této činnosti, ponechána k úpravě jednotlivým národním legislativám. Odlišná je pouze situace, kdy Evropská unie poskytuje své finanční prostředky národním právnickým a fyzickým osobám ve formě příspěvků na projekty, granty, příspěvky ze strukturálních fondů apod. V těchto případech je nutno dodržovat standardy dané Evropskou unií a kontrolní akce institucí Evropské unie respektovat jako primární. Tyto standardy a kontroly se však týkají finančních toků v rámci Evropské unie, jichž se předkládaný návrh právní úpravy nedotkne, jelikož vzhledem k jeho subsidiární aplikaci, se předpokládá buďto existence speciální právní úpravy zohledňující požadavky Evropské unie, ať už v podobě přímo použitelného předpisu Evropské unie či národního právního předpisu implementujícího základní cíle a požadavky Evropské unie, přičemž takových ustanovení se změnový zákon nedotýká, jelikož respektuje jejich specialitu, anebo naopak aplikace obecných institutů zákona o kontrole není v daných případech s požadavky Evropské unie v rozporu. Totéž lze konstatovat o dalších právních předpisech unijního práva, upravujících kontrolu v určitých konkrétních oblastech. Jedná se tedy nikoli o právní normy obecné, nýbrž o právní úpravu s omezenou věcnou působností např. v oblasti zboží a služeb, zdravotnictví, krmiv, potravinářských a zemědělských výrobků a komodit, mořských živočichů, zdraví a životních podmínek zvířat, chemických látek apod. [např. nařízení – jako např. nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat]. A konečně tentýž závěr lze uvést rovněž např. pro případ Smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii, upravující např. v bodě 5. kontrolu v oblasti daní, či Smlouvy o fungování Evropské unie, která však upravuje především kontrolní činnost vykonávanou orgány Evropské unie v rámci jejich působnosti, zejm. v oblasti financí, jednotného vnitřního trhu, životního prostředí apod.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že mezinárodní smlouvy upravující, resp. určitým způsobem se dotýkající kontrolní činnosti, jež jsou pro Českou republiku závazné, a právní akty unijního práva se na problematiku regulovanou návrhem změnového zákona a priori bezprostředně nevztahují, nicméně jejich existence byla při přípravě změnového zákona zohledněna.
Návrh zákona novelizuje implementační ustanovení zákona č. 101/2000 Sb., kterým byla do českého právního řádu promítnuta směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů.
Lze tedy konstatovat, že návrh změnového zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, jakož i s právem Evropské unie.
e) Předpokládaný hospodářský a finanční dosah a případné další dopady navrhované právní úpravy
Navrhované úpravy ve změnovém zákoně nepředpokládají žádné významné dopady na státní rozpočet ani na ostatní veřejné rozpočty.
Nová právní úprava kontroly rovněž nepředpokládá negativní sociální dopady, dopady na životní prostředí, ani dopady z hlediska zákazu diskriminace.
Na podnikatelské prostředí České republiky se taktéž žádný negativní hospodářský a finanční dopad nepředpokládá. Nepředpokládají se ani jiné negativní dopady.
Přínosem úpravy v části patnácté (změna zákona o archivnictví a spisové službě) je zajištění důsledné ochrany odborné správy dokumentů ukládaných v tzv. komerčních spisovnách, a to jednak z pohledu jejich uchovávání samotného, jednak z pohledu zajištění jejich autenticity a integrity v zájmu zachování jejich věrohodnosti pro další využití žadateli o nahlížení do nich, což jsou zpravidla fyzické osoby, které tyto dokumenty vyžadují pro uplatnění svých práv v oblasti sociálního zabezpečení nebo pracovního práva (při neexistenci ústředního informačního systému sociálního zabezpečení tyto dokumenty bývají jedinečným zdrojem údajů pro zahájení příslušných správních řízení).
f) Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Vzhledem k tomu, že se jedná o změny navazující na úpravu kontrolního řádu, nevyvolává předkládaný materiál sám o sobě žádné dopady na ochranu soukromí či osobních údajů.
g) Hodnocení protikorupčních rizik (CIA)
Návrh je svým rozsahem přiměřený množině vztahů, které má upravovat, jelikož pouze dává do souladu procesní úpravu obsaženou ve zvláštních zákonech s obecnou úpravou v kontrolním řádu, nerozšiřuje kompetence orgánů veřejné správy, úprava osob kompetentních k rozhodování se nemění ani nedochází k jinému rozdělení pravomocí nebo odpovědnosti. Také úprava opravných prostředků se dává do souladu s kontrolním řádem. Vzhledem k tomu, že se jedná o technické změny jednotlivých zákonů spojené s kontrolním řádem, převážně o odstranění duplicitní zvláštní právní úpravy, nevyvolává předkládaný návrh zákona žádná korupční rizika.
K části první – změna kompetenčního zákona
Doplňuje se výslovně kompetence Ministerstva vnitra k výkladu kontrolního řádu.
K části druhé – změna zákona o požární ochraně
K bodu 1:
Zčásti se jedná o legislativně-technickou úpravu označení písemného výstupu z kontroly tak, aby byla v souladu s terminologií kontrolního řádu (místo zápisu se bude pořizovat protokol o kontrole). A dále je zohledněna určitá specifická povaha požárních kontrol, kdy lze v protokolu o kontrole přímo uložit určitá opatření, proti nimž nelze podávat námitky ve smyslu kontrolního řádu. Účelem je zajistit kontinuální průběh kontroly a včasné odstranění zjištěných nedostatků, které svým charakterem přímo ohrožují bezpečnost osob, případně majetku.
K bodům 2 až 4:
Účelem je sjednocení terminologie ve vztahu ke kontrolnímu řádu.
K části třetí -– změna zákona o obecní policii
Doplňuje se upřesnění reagující na některé případy vznikajících výkladových nejasností při interpretaci zvláštních zákonů upravujících některé úseky činnosti obecní policie (např. zákon č. 379/2005 Sb.), které poněkud nepřesně hovoří o kontrole prováděné obecní policií, ač z povahy věci a systematiky těchto předpisů plyne, že nejde o pojem kontroly ve smyslu zákona o státní kontrole nebo kontrolního řádu. Proto se výslovně stanovuje, že na kontrolní činnost prováděnou obecní policií podle zvláštních zákonů se kontrolní řád nepoužije.
K části čtvrté – změna zákona o zpravodajských službách
Účelem tohoto ustanovení je na jednu stranu zachování a respektování specifického postavení zpravodajských služeb, avšak zároveň zabránění úplnému zmaření provedení kontroly. Ředitel zpravodajské služby tak nemůže provedení kontroly zcela vyloučit, resp. neumožnit, má však možnost provést kontrolu vlastními prostředky, jsou-li adekvátní výkonu kontroly kontrolním orgánem, popř. v dohodě s kontrolním orgánem stanovit určitá specifická pravidla výkonu kontroly, která musí kontrolní orgán respektovat. Nesmí se však jednat o pravidla, v jejichž důsledku by byla kontrola zmařena.
K části páté – změna zákona o cestovních dokladech
V souvislosti s nabytím účinnosti kontrolního řádu je nezbytné provést úpravu ustanovení zákona o cestovních dokladech, které se týká provádění kontroly na obecních úřadech obcí s rozšířenou působností, respektive odkazu na ustanovení o kontrole zákona o obcích.
K části šesté – změna zákona o ochraně osobních údajů
K bodům 1 a 2:
Navrhované ustanovení řeší souběh kontrolního procesu nad probíhajícím zpracováním osobních údajů s registračním řízením chystaného zpracování osobních údajů, jehož předmětem má být na rozdíl od kontroly předběžné posouzení nového, dosud nezahájeného zpracování. Smyslem a cílem posuzování oznámení o zpracování podle § 16 není doplnění nebo náhrada kontroly, případně náprava probíhajícího zpracování osobních údajů, ale předem určit a vyjasnit případná rizika budoucího zpracování osobních údajů a odstranit důvodné pochybnosti v úmyslu oznamovatele a s případným návazným postupem podle § 17.
K bodu 3:
Navrhuje se doplnit ustanovení, které náleží do skupiny právních norem formulovaných s přihlédnutím k jednomu z hlavních vzorů, podle něhož byl Úřad pro ochranu osobních údajů koncipován, tedy podle postavení a organizace Nejvyššího kontrolního úřadu. Navrhuje se tak doplnit oprávnění na odchodné předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů, a to odkazem na oprávnění prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu a v dikci totožné s nárokem Veřejného ochránce práv. Dosavadní absence takového ustanovení a odlišnost úpravy od jiných nejvyšších představitelů veřejné moci nemá zjevně žádné opodstatnění.
K bodu 4:
Jsou zde zohledněny zkušenosti vycházející z dlouhodobější praxe činnosti kontrolujících, ústící v požadavek společných a sjednocujících postupů i závěrů v oblasti kontroly. Návrh současně zohledňuje, že řízení kontroly bylo zákonem, s ohledem na potřebu nezávislého dozoru stanovenou unijní směrnicí 95/46/ES, svěřeno inspektorům Úřadu pro ochranu osobních údajů. Nově se tak ustanovení § 33 soustřeďuje na řízení kontroly a upouští se od oprávnění k jednotlivým úkonům, které se v minulosti neosvědčilo.
K bodu 5:
Navrhuje se vzhledem k speciálnímu charakteru postavení jednotlivých inspektorů, mj. také s přihlédnutím k jiným regulačním a kontrolním orgánům, ustanovení kolegia jako kolektivního orgánu Úřadu pro ochranu osobních údajů s vymezenou působností. Jedná se současně o přizpůsobení stávající praxi, kdy inspektoři formou společných a pravidelných porad projednávají zásadní otázky a společné problémy týkající se dozoru.
K bodům 6 a 7:
Navrhovanou změnou se odstraňují všechna ustanovení duplicitní s kontrolním řádem. Ponechává se dosavadní zákonné oprávnění kontrolujících na přístup ke všem potřebným informacím, zejména informacím chráněným zvláštními režimy, u nichž zvláštní právo přístupu kontrolní řád neupravuje. Tato pravomoc je založena směrnicí 95/46/ES, která požaduje pro orgány dozoru jednak pravomoc přístupu k údajům, které jsou předmětem zpracování, jednak pravomoc shromažďovat veškeré informace nezbytné pro splnění dozoru.
Dále se ponechává osvědčené ustanovení, upravující povinnost kontrolujícího prokazovat se kontrolovanému průkazem.
K bodu 8:
Je zjednodušen postup při ukládání nápravných opatření, kdy je výslovně stanoveno, že smějí být součástí kontrolního protokolu. Důvodem je procesní ekonomie, neboť by bylo zbytečné vedle kontrolního vést duplicitní standardní správní řízení o vydání výměru s nápravným opatřením.
K bodu 9:
Nově se zavádí podrobná úprava opravného prostředku proti opatřením k nápravě. Přitom se stejně jako v předchozím ustanovení přihlíží k zásadě procesní ekonomie. Proto je výslovně upraveno jak společné rozhodování o opravném prostředku a o námitkách, tak zrušení navazujících opatření k nápravě po vyhovění námitce proti kontrolnímu zjištění.
Po vzoru jiných kontrolních úřadů se zavádí pravomoc uvážit, zda a v jakých případech je možno upustit od uložení pokuty za porušení povinností při zpracování osobních údajů. Dlouhodobé poznatky Úřadu pro ochranu osobních údajů ukazují, že se v oblasti ochrany dat vyskytuje řada drobných či krátkodobých pochybení, která jsou odstraněna ještě v průběhu kontroly v součinnosti s kontrolujícími a nejsou systémovými pochybeními, případně zásadně neohrožují bezpečnost osobních údajů. Jako podpůrné hledisko pro nově navrhovaný paragraf se jeví nové postupy alternativní k trestní represi, zejména v oblasti elektronických komunikací a čerstvě zavedená zákonná povinnost oznamovat porušení ochrany osobních údajů Úřadu pro ochranu osobních údajů a případně o tomto stavu dále vyrozumět dotčené osoby.
K bodu 10:
Pro nadbytečnost se zrušují ustanovení, která vyjadřovala vztah ke starším právním předpisům, včetně zákona o státní kontrole.
K bodům 11 a 12:
Zavádějí se nové správní delikty: potrestání nesplnění nápravného opatření po vzoru § 66 odst. 5 zákona o odpadech, který zní: „Pokutu do výše 1 000 000 Kč uloží příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo inspekce fyzické osobě oprávněné k podnikání nebo právnické osobě, která poruší jinou povinnost stanovenou tímto zákonem nebo povinnost uloženou rozhodnutím na základě tohoto zákona.“ Smyslem je těmto jednáním přiřadit kvalifikované a tedy přísněji trestné skutkové podstaty.
K části sedmé – změna zákona o obcích
K bodům 1 a 2:
Za účelem posílení právní jistoty adresátů právních norem se explicitně vyjadřuje subsidiární povaha předmětných kontrol a kompetenční výluka z kontroly výkonu samostatné působnosti. Obě skutečnosti jsou v zákoně o obcích uvedeny již nyní, ovšem nesystematicky jen v ustanoveních o výkonu dozoru – § 124 odst. 6 a § 127 odst. 5 zákona o obcích. Je však zřejmé, že se vztahují i na oblast kontroly. Je-li totiž určitá oblast podrobena speciální kontrole, není vhodné, aby ji kontrolovaly dva kontrolní orgány (tedy např. Ministerstvo vnitra na základě zde uvedené obecné kompetence a jiný kontrolní orgán na základě kompetence stanovené jiným právním předpisem). Toto pojetí ostatně naplňuje též jeden ze záměrů sjednocení procesní právní úpravy v oblasti kontrol, a sice omezení nadměrné zátěže kontrolovaných osob počtem kontrol. Pro úplnost je třeba ještě dodat, že stanoví-li jiný právní předpis kompetenci kontrolního orgánu ke kontrole činnosti obcí, aplikuje se na procesní postup kontrolní řád, coby obecný předpis, případně speciální úprava v daném právním předpise, nikoli však zákon o obcích, jehož procesněprávní úprava je nahrazena kontrolním řádem.
Vyloučení soukromoprávních předpisů z předmětu kontrol výkonu samostatné působnosti pak vychází ze skutečnosti, že v rámci soukromoprávních vztahů vystupují totiž obce jako ostatní právnické osoby, přičemž spory z těchto vztahů jsou příslušné řešit civilní soudy. Pro kontrolu ze strany Ministerstva vnitra zde není prostor ani důvod, neboť kontrolu hospodaření obcí, tj. kontrolu nakládání s veřejnými prostředky, na které jediné by v dané oblasti mohl být veřejný zájem, provádí krajské úřady anebo auditoři dle zákona č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí.
K bodu 3:
Jedná se o legislativně-technickou úpravu zohledňující dále uvedené změny, díky nimž je úprava § 129b odst. 3, na niž se zde odkazuje, nahrazena úpravou kontrolního řádu. Ponechání tohoto odkazu by tudíž bylo zavádějící.
K bodu 4:
Jedná se o legislativně-technickou úpravu označení osob vykonávajících kontrolu (kontrolujících) tak, aby byla v souladu s terminologií kontrolního řádu, čímž dochází i k odstranění legislativní zkratky pro její nadbytečnost.
K bodu 5:
Dochází ke změně za účelem odstranění duplicitní právní úpravy s kontrolním řádem. Ponechávají se pouze hmotněprávní a speciální procesní ustanovení týkající se kontroly výkonu samostatné či přenesené působnosti územních samosprávných celků zohledňující určitá specifika těchto druhů kontrol. Ustanovení o vztahu ke správnímu řádu je nadbytečné, neboť na kontrolu se bude plně aplikovat kontrolní řád, vůči němuž se subsidiárně využije též správní řád.
Zachována zůstávají pouze ustanovení na kontrolu navazující, která kontrolní řád neupravuje, jež jsou navíc posílena o informační povinnost jak vůči veřejnosti, tak vůči kontrolnímu orgánu, a současně je nově za účelem posílení efektivity kontrol uložena povinnost k realizaci opatření k nápravě. V oblasti kontrol výkonu přenesené působnosti je rovněž ponechána bližší specifikace osoby vykonávající jménem kontrolované osoby (obce, případně městského obvodu nebo městské části územně členěného statutárního města) její práva a povinnosti související s výkonem kontroly.
K bodu 6:
Dochází ke změně za účelem sjednocení právní úpravy se zákonem o kontrole.
K části osmé – změna zákona o krajích
K bodu 1:
Jedná se o legislativně-technickou úpravu, aby odkaz v poznámce pod čarou nebyl vzhledem k nové úpravě kontrolního řádu zavádějící.
K bodům 2 a 3:
Za účelem posílení právní jistoty adresátů právních norem se explicitně vyjadřuje subsidiární povaha předmětných kontrol a kompetenční výluka z kontroly výkonu samostatné působnosti. Obě skutečnosti jsou v zákoně o krajích uvedeny již nyní, ovšem nesystematicky jen v ustanovení o výkonu dozoru – § 82 odst. 6 zákona o krajích. Je však zřejmé, že se vztahují i na oblast kontroly. Je-li totiž určitá oblast podrobena speciální kontrole, není vhodné, aby ji kontrolovaly dva kontrolní orgány (tedy např. Ministerstvo vnitra na základě zde uvedené obecné kompetence a jiný kontrolní orgán na základě kompetence stanovené jiným právním předpisem). Toto pojetí ostatně naplňuje též jeden ze záměrů sjednocení procesní právní úpravy v oblasti kontrol, a sice omezení nadměrné zátěže kontrolovaných osob počtem kontrol. Pro úplnost je třeba ještě dodat, že stanoví-li jiný právní předpis kompetenci kontrolního orgánu ke kontrole činnosti krajů, aplikuje se na procesní postup kontrolní řád, coby obecný předpis, případně speciální úprava v daném právním předpise, nikoli však zákon o krajích, jehož procesněprávní úprava je nahrazena kontrolním řádem.
Vyloučení soukromoprávních předpisů z předmětu kontrol výkonu samostatné působnosti pak vychází ze skutečnosti, že v rámci soukromoprávních vztahů vystupují totiž kraje jako ostatní právnické osoby, přičemž spory z těchto vztahů jsou příslušné řešit civilní soudy. Pro kontrolu ze strany Ministerstva vnitra zde není prostor ani důvod, neboť kontrolu hospodaření krajů, tj. kontrolu nakládání s veřejnými prostředky, na které jediné by v dané oblasti mohl být veřejný zájem, provádí Ministerstvo financí dle zákona č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí.
K bodu 4:
Jedná se o legislativně-technickou úpravu zohledňující dále uvedené změny, díky nimž je úprava § 88 odst. 3, na niž se zde odkazuje, nahrazena úpravou kontrolního řádu. Ponechání tohoto odkazu by tudíž bylo zavádějící.
K bodu 5:
Jedná se o legislativně-technickou úpravu označení osob vykonávajících kontrolu (kontrolujících) tak, aby byla v souladu s terminologií kontrolního řádu, čímž dochází i k odstranění legislativní zkratky pro její nadbytečnost.
K bodu 6:
Dochází ke změně za účelem odstranění duplicitní právní úpravy s kontrolním řádem. Ponechávají se pouze hmotněprávní a speciální procesní ustanovení týkající se kontroly výkonu samostatné či přenesené působnosti územních samosprávných celků zohledňující určitá specifika těchto druhů kontrol. Ustanovení o vztahu ke správnímu řádu je nadbytečné, neboť na kontrolu se bude plně aplikovat kontrolní řád, vůči němuž se subsidiárně využije též správní řád.
Zachována zůstávají pouze ustanovení na kontrolu navazující, která kontrolní řád neupravuje, jež jsou navíc posílena o informační povinnost jak vůči veřejnosti, tak vůči kontrolnímu orgánu, a současně je nově za účelem posílení efektivity kontrol uložena povinnost k realizaci opatření k nápravě. V oblasti kontrol výkonu přenesené působnosti je rovněž ponechána bližší specifikace osoby vykonávající jménem kontrolované osoby (kraje) její práva a povinnosti související s výkonem kontroly.
K bodu 7:
Dochází ke změně za účelem sjednocení právní úpravy se zákonem o kontrole.
K části deváté – změna zákona o hlavním městě Praze
K bodu 1:
Jedná se o legislativně-technickou úpravu (odstranění legislativní zkratky pro její nadbytečnost).
K bodům 2 a 3:
Za účelem posílení právní jistoty adresátů právních norem se explicitně vyjadřuje subsidiární povaha předmětných kontrol a kompetenční výluka z kontroly výkonu samostatné působnosti. Obě skutečnosti jsou v zákoně o hlavním městě Praze uvedeny již nyní, ovšem nesystematicky jen v ustanoveních o výkonu dozoru – § 107 odst. 6 a § 110 odst. 5 zákona o hl. m. Praze. Je však zřejmé, že se vztahují i na oblast kontroly. Je-li totiž určitá oblast podrobena speciální kontrole, není vhodné, aby ji kontrolovaly dva kontrolní orgány (tedy např. Ministerstvo vnitra na základě zde uvedené obecné kompetence a jiný kontrolní orgán na základě kompetence stanovené jiným právním předpisem). Toto pojetí ostatně naplňuje též jeden ze záměrů sjednocení procesní právní úpravy v oblasti kontrol, a sice omezení nadměrné zátěže kontrolovaných osob počtem kontrol. Pro úplnost je třeba ještě dodat, že stanoví-li jiný právní předpis kompetenci kontrolního orgánu ke kontrole činnosti hlavního města Prahy, aplikuje se na procesní postup kontrolní řád, coby obecný předpis, případně speciální úprava v daném právním předpise, nikoli však zákon o hl. m. Praze, jehož procesněprávní úprava je nahrazena kontrolním řádem.
Vyloučení soukromoprávních předpisů z předmětu kontrol výkonu samostatné působnosti pak vychází ze skutečnosti, že v rámci soukromoprávních vztahů vystupuje totiž hlavní město Praha jako ostatní právnické osoby, přičemž spory z těchto vztahů jsou příslušné řešit civilní soudy. Pro kontrolu ze strany Ministerstva vnitra zde není prostor ani důvod, neboť kontrolu hospodaření hlavního města Prahy, tj. kontrolu nakládání s veřejnými prostředky, na které jediné by v dané oblasti mohl být veřejný zájem, provádí Ministerstvo financí či auditoři dle zákona č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí.
K bodu 4:
Jedná se o legislativně-technickou úpravu zohledňující dále uvedené změny, díky nimž je úprava § 115 odst. 3, na niž se zde odkazuje, nahrazena úpravou kontrolního řádu. Ponechání tohoto odkazu by tudíž bylo zavádějící.
K bodu 5:
Jedná se o legislativně-technickou úpravu označení osob vykonávajících kontrolu (kontrolujících) tak, aby byla v souladu s terminologií kontrolního řádu, čímž dochází i k odstranění legislativní zkratky pro její nadbytečnost.
K bodu 6:
Dochází ke změně za účelem odstranění duplicitní právní úpravy s kontrolním řádem. Ponechávají se pouze hmotněprávní a speciální procesní ustanovení týkající se kontroly výkonu samostatné či přenesené působnosti územních samosprávných celků zohledňující určitá specifika těchto druhů kontrol. Ustanovení o vztahu ke správnímu řádu je nadbytečné, neboť na kontrolu se bude plně aplikovat zákon o kontrole, vůči němuž se subsidiárně využije též správní řád.
Zachována zůstávají pouze ustanovení na kontrolu navazující, která kontrolní řád neupravuje, jež jsou navíc posílena o informační povinnost jak vůči veřejnosti, tak vůči kontrolnímu orgánu, a současně je nově za účelem posílení efektivity kontrol uložena povinnost k realizaci opatření k nápravě. V oblasti kontrol výkonu přenesené působnosti je rovněž ponechána bližší specifikace osoby vykonávající jménem kontrolované osoby (hlavního města Prahy či její městské části) její práva a povinnosti související s výkonem kontroly.
K bodu 7:
Dochází ke změně za účelem sjednocení právní úpravy se zákonem o kontrole.
K části desáté – změna zákona o elektronickém podpisu
K bodu 1 až 3:
Dochází ke sjednocení terminologie v souvislosti s kontrolním řádem.
K bodu 4:
Dochází ke změně za účelem odstranění duplicitní právní úpravy či sjednocení právní úpravy (zrušení pořádkové pokuty, která je nahrazena pokutou dle kontrolního řádu) s kontrolním řádem. Ustanovení odkazující na použití zákona o státní kontrole je nadbytečné, neboť subsidiární aplikace kontrolního řádu vyplývá z jeho § 1 a 2. Zároveň se zrušuje i odkaz na zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, který je kontrolním řádem zrušen.
K části jedenácté – změna zákona o Hasičském záchranném sboru České republiky
Stanoví se nově pravomoc pro vydávání průkazů ke kontrolní činnosti pro hasičské záchranné sbory ve smyslu § 4 odst. 3 písm. b) kontrolního řádu. Tento průkaz bude předkládán při kontrole společně se služebním průkazem.
K části dvanácté – změna zákona o integrovaném záchranném systému
Ustanovení odkazující na použití zákona o státní kontrole je nadbytečné, neboť subsidiární aplikace kontrolního řádu vyplývá z jeho § 1 a 2. Zároveň se zrušuje i odkaz na zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, který je kontrolním řádem zrušen.
K části třinácté – změna krizového zákona
Ustanovení odkazující na použití zákona o státní kontrole je nadbytečné, neboť subsidiární aplikace kontrolního řádu vyplývá z jeho § 1 a 2. Zároveň se zrušuje i odkaz na zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, který je kontrolním řádem zrušen.
K části čtrnácté – změna zákona o informačních systémech veřejné správy
K bodu 1:
Ustanovení odkazující na použití zákona o státní kontrole je nadbytečné, neboť subsidiární aplikace kontrolního řádu vyplývá z jeho § 1 a 2. Zároveň se zrušuje i odkaz na zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, který je kontrolním řádem zrušen.
K bodu 2:
Dochází ke zpřesnění v souvislosti s kontrolním řádem.
K bodům 3 a 4:
Změna v bodě 3 vyplývá ze znění § 19 odst. 1 kontrolního řádu, změna v bodě 4 na ni formulačně navazuje.
K bodům 5 a 6:
Ustanovení odkazující na použití zákona o státní kontrole je nadbytečné, neboť subsidiární aplikace kontrolního řádu vyplývá z jeho § 1 a 2. Zároveň se zrušuje i odkaz na zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, který je kontrolním řádem zrušen. Odkaz na zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, byl zrušen novelizačním bodem 1. Současně dochází ke sjednocení terminologie v souvislosti s kontrolním řádem.
K části patnácté – změna zákona o dobrovolnické službě
Dochází ke změně za účelem sjednocení právní úpravy s kontrolním řádem.
K části šestnácté – změna zákona o archivnictví a spisové službě
K bodu 1:
V nově navrženém odstavci 4 se výslovně stanoví stejné postavení provozovatele tzv. komerční spisovny jako původce, od kterého převzal k uchování dokumenty. Toto doplnění je nezbytné pro vytvoření podmínek kontroly povinností provozovatele této spisovny státními oblastními archivy, která je významným nástrojem pro umožnění výběru archiválií z dokumentů, které mají požadované vlastnosti a pro něž jsou důsledně zaznamenávány údaje o jejich životním cyklu. Jedním z důvodů pro stanovení těchto podmínek výkonu kontroly je také předcházení stavu, kdy takto uložené dokumenty nejsou zpřístupňovány nebo nejsou uchovávány, ačkoliv s jejich obsahem je spojena možnost uplatnění práva třetích osob, a to zejména v oblasti sociálního zabezpečení, pracovního práva nebo stavebního řízení.
K bodu 2:
Navrhovaným ustanovením je odstraňována chyba v dosavadním znění § 18a odst. 2 zákona č. 499/2004 Sb., jejímž negativním důsledkem je provádění nekontrolovatelné výměny archiválií, které tvoří Národní archivní dědictví, v případech, kdy tato výměna je prováděna mezi veřejnými archivy; současný stav neodpovídá veřejnému zájmu na ochraně archiválií a zásadám jejich evidence, jejíž součástí je také údaj o místě uložení archiválie tak, aby bylo možné prověřovat stav archiválie a plnění povinností vlastníka, popřípadě držitele archiválie, a současně aby bylo ke konkrétní archiválii vždy zajištěno právo pro její badatelské zpřístupňování. Naléhavost řešení tohoto chybného stavu, kdy rozhodování o převodu archiválií mezi archivy je Ministerstvu vnitra svěřeno pouze v případech, kdy se jedná o archiválie v péči soukromých archivů, prokázala v současné době probíhající generální inventura archiválií evidovaných v evidenci Národního archivního dědictví.
K bodu 3:
Navrhovaná změna je pouze legislativně-technická úprava ve smyslu čl. 40 odst. 1 Legislativních pravidel vlády terminologicky sjednocující znění § 3 odst. 3 (viz bod 1) a § 49 odst. 1 písm. r) zákona č. 499/2004 Sb.
K bodu 4:
Navrhovaná úprava stanoví státním oblastním archivům působnost v oblasti kontroly odborné správy dokumentů u provozovatelů komerčních spisoven, a to v rozsahu úkonů odborné správy dokumentů převzatých od původců, popřípadě jejich právních předchůdců, nebo likvidátorů těchto původců, kteří k předaným dokumentům mají podle zákona č. 499/2004 Sb. tito původci. Stanovení této působnosti úzce souvisí s postavením státních oblastních archivů jako garanta realizace veřejného zájmu na provedení výběru archiválií a na kvalitě dokumentů přebíraných k přijetí do evidence Národního kulturního dědictví.
K bodu 5:
Legislativně-technická změna související s přečíslováním odstavců u § 3.
K bodům 6 až 8:
Navrhovaná změna odstraňuje v oblasti podmínek výkonu kontroly dosavadní nesoulad mezi § 49 odst. 1 a § 71 odst. 1 písm. c) zákona č. 499/2004 Sb., a to co do stanovení výčtu kontrolovaných subjektů v působnosti státních oblastních archivů.
K bodu 9:
Navrhovaná změna jednak zajišťuje terminologický soulad s kontrolním řádem, jednak ponechává na obecné úpravě podmínky výkonu kontroly, zejména pak prokazování se kontrolujícího kontrolovanému.
K bodům 10 a 11:
Navrhované změny zajišťují terminologický soulad se změnami provedenými v předchozím bodu.
K bodu 12:
Navrhovaná změna je legislativním důsledkem změny provedené v bodě 7 (ponechání úpravy základních postupů při kontrole v rovině obecné úpravy jako úpravy zastřešující).
K bodu 13:
Navrhovaná změna je legislativním upřesněním dosavadního textu.
K bodu 14:
Navrhovaná změna odstraňuje dosavadní nedostatek vyplývající z rozlišení skupin tzv. určených původců a původců, kteří vykonávají spisovou služby v omezeném rozsahu podle § 63 odst. 2 zákona č. 499/2004 Sb., přičemž co do definování skutkových podstat správních deliktů podle § 74 odst. 8 tohoto zákona se jedná v obou případech o nositele obdobných povinností (výjimkou je ustanovení § 68 odst. 4 – viz v § 63 odst. 2 stanovený rozsah výkonu spisové služby). Původce podle § 63 odst. 2 zákona č. 499/2004 Sb. je přitom v současné době možné postihovat pouze v rozsahu skutkových podstat správních deliktů stanovených v § 74 odst. 6 tohoto zákona, což nepostihuje kontrolovaný rozsah jemu uložených povinností; kontrolující orgán tak ztrácí nástroje k vymožení povinnosti a navíc nedůvodně rozděluje původce ve stejném právním postavení co do odpovědnosti za své případně závadné jednání.
K bodu 15:
Navrhovaná změna v souvislosti s prováděním kontrol odstraňuje dlouhodobý problém, kdy stanovená 10letá lhůta pro zánik odpovědnosti za porušení povinností stanovených pro výkon spisové služby a péči o archiválie, neumožňuje reálně ověřit, zda uložená povinnost byla nebo nebyla splněna všude tam, kde je skartační lhůta delší než těchto 10 let. Vzhledem k tomu, že delší skartační lhůta je delší u dokumentů zcela zásadní povahy (např. u mzdových listů je to 45 let nebo u dokumentů vztahujících se k EU 15 let), je nutné přiměřeně umožnit provedení kontroly u těchto dokumentů se současným uplatněním sankčních mechanismů při zjištění neplnění těchto povinností, a to alespoň ve lhůtách odpovídajících trvání lhůt k uplatnění odpovědnosti (v opačném případě se v praxi objevují případy, kdy původce po uplynutí 10 let již dokumenty neuchovává, a tedy současně u nich neumožní výběr archiválií).
K části sedmnácté – Změna zákona o Vojenském zpravodajství
K bodu 1:
Navrhovaná změna spočívá ve vypuštění ustanovení, které Vojenskému zpravodajství ukládá zničit evidenci osob jednajících ve prospěch Vojenského zpravodajství hned po splnění úkolu. Toto ustanovení má původ ještě v původním zákoně o Vojenském obranném zpravodajství z počátku 90. let minulého století a je zřejmou reakcí na tehdejší zveřejnění seznamů spolupracovníků StB. Zákon tehdy měl zajistit, aby takové seznamy nevznikaly. Po mnohaleté zkušenosti Vojenského zpravodajství s tímto ustanovením se ukazuje jeho značná nepraktičnost, jelikož se může v mnoha případech stát, že ačkoli spolupráce s některou osobou byla z různých důvodů ukončena, služba na tutéž osobu může v budoucnu při své činnosti narazit znovu. Není-li vedena evidence o její předešlé spolupráci a jejích výsledcích, může být takové nevědomé znovuobnovení spolupráce velmi vážným bezpečnostním rizikem.
K bodu 2: Cílem této změny je upřesnění vztahu kontrolního řádu ke kontrole Vojenského zpravodajství Komisí pro kontrolu Vojenského zpravodajství Poslanecké sněmovny (dále jen „Komise“). Vzhledem k tomu, že působnost kontrolního řádu je pojata velmi široce a z textu zákona vyplývá, že pokud by zákon v konkrétních případech nestanovil jinak, vztahoval by se i na kontrolní orgány Parlamentu, je nezbytné z důvodu vyloučení pochybností výslovně stanovit, že na kontrolu Vojenského zpravodajství Komisí se použije jako dosud zvláštní právní úprava v části páté zákona o Vojenském zpravodajství, se subsidiárním použitím zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, avšak s výslovným vyloučením kontrolního řádu. Kontrola Vojenského zpravodajství ze strany moci zákonodárné je značně specifická, vykazuje mnohé odlišnosti od standardní veřejnoprávní kontroly za strany správních orgánů a jako taková nemůže podléhat procesním postupům určeným právě pro takovou standardní kontrolu. Proto také zákon o Vojenském zpravodajství od samého počátku své platnosti upravuje kontrolu zvláštním způsobem.
K části osmnácté – změna zákona o Policii České republiky
K bodu 1:
Podle stávající úpravy zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, se náklady spojené s ověřováním dodržení hygienických limitů ukazatelů pitné vody, potravin a pokrmů, jakož i splnění hygienických požadavků na výkon epidemiologicky závažných činností, provedeným podle § 49 odst. 2 písm. b) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o policii“), nehradí. Odebírání vzorků potravin pro analýzu je přitom činnost, kterou ochranná služba policie při ochraně osob vykonává velmi často. Proto se navrhuje sladit hrazení těchto nákladů s existujícím systémem hrazení věcné pomoci poskytnuté policii.
Vzhledem k tomu, že se pro činnost policie obecně vylučuje působnost kontrolního řádu, navrhuje se, aby se použité vzorky hradily stejně jako jiná věcná pomoc poskytnutá kýmkoliv policii podle § 18 zákona o policii, tedy aby ji hradilo Ministerstvo vnitra podle § 96 zákona o policii.
Současně je nadbytečné upravovat jakákoliv oprávnění policie při výše uvedeném ověřování, protože policie již veškerá oprávnění, která jsou kontrolním řádem stanovena pro kontrolujícího, čerpá z ustanovení zákona o policii., a to konkrétně: oprávnění požadovat prokázání totožnosti podle § 8 písm. a) kontrolního řádu odpovídá oprávnění policisty podle § 63 odst. 2 písm. l) a § 114 zákona o policii; oprávnění odebírat vzorky, provádět potřebná měření, sledování, prohlídky a zkoušky podle § 8 písm. b) kontrolního řádu je stanoveno § 49 odst. 2 písm. b) a § 114 zákona o policii; oprávnění požadovat poskytnutí údajů, dokumentů a věcí vztahujících se k předmětu kontroly nebo k činnosti kontrolované osoby a oprávnění zajišťovat originální podklady podle § 8 písm. c) kontrolního řádu odpovídá oprávnění policisty podle § 18 a § 114 zákona o policii; § 18 zákona o policii se navíc výslovně vztahuje i na údaje osobní; oprávnění pořizovat obrazové nebo zvukové záznamy podle § 8 písm. d) kontrolního řádu odpovídá § 62 zákona o policii; oprávnění užívat technických prostředků kontrolované osoby podle § 8 písm. e) kontrolního řádu a vyžadovat od kontrolované osoby a povinné osoby další součinnost potřebnou k výkonu kontroly podle § 8 písm. f) kontrolního řádu plyne z § 18 a § 114 zákona o policii; oprávnění, jemuž odpovídá povinnost kontrolované osoby vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených tímto zákonem a poskytovat k tomu potřebnou součinnost podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu, stejně jako povinnost k součinnosti povinné osoby podle § 10 odst. 3 kontrolního řádu, je obsaženo v § 18 a 114 zákona o policii.
K bodu 2:
Ustanovením § 98 zákona o policii se upravuje výkon kontroly použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, použití sledování osob a věcí a rušení provozu elektronických komunikací, kterou provádí kontrolní orgán Poslanecké sněmovny. Jedná se o zcela specifický druh kontroly vykonávaný orgánem moci zákonodárné vůči orgánu moci výkonné, a proto se navrhuje v případě této kontroly vyloučit působnost kontrolního řádu.
K bodu 3:
Podle § 4 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, kontrole podle uvedeného zákona nepodléhá výkon působnosti ozbrojených bezpečnostních sborů. Kontrolní řád oproti tomu absentuje jakékoliv výjimky, přičemž možnost případného vyloučení své aplikace přenechává speciálním právním úpravám.
Policie je v mnoha případech oprávněna provádět činnost, kterou by bylo možno považovat za kontrolu ve smyslu kontrolního řádu. Jelikož jsou však práva a povinnosti při této činnosti upraveny svébytně a v některých případech použití ustanovení kontrolního řádu nepřichází ani z povahy věci v úvahu, navrhuje se obecné vyloučení působnosti kontrolního řádu pro postupy policie, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak.
Formalizované kontroly prováděné policií podle zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 310/2006 Sb., o nakládání s některými věcmi využitelnými k obranným a bezpečnostním účelům na území České republiky a o změně některých dalších zákonů (zákon o nakládání s bezpečnostním materiálem), ve znění pozdějších předpisů, budou na základě ustanovení těchto zákonů probíhat podle kontrolního řádu.
K části devatenácté – změna zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů
K bodu 1:
Ustanovením § 57 zákona č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů, se upravuje výkon kontroly činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů, kterou provádí kontrolní orgán Poslanecké sněmovny. Jedná se o zcela specifický druh kontroly vykonávaný orgánem moci zákonodárné vůči orgánu moci výkonné, a proto se navrhuje v případě této kontroly vyloučit působnost kontrolního řádu.
K bodu 2:
Podle § 4 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, kontrole podle uvedeného zákona nepodléhá výkon působnosti ozbrojených bezpečnostních sborů. Kontrolní řád oproti tomu absentuje jakékoliv výjimky, přičemž možnost případného vyloučení své aplikace přenechává speciálním právním úpravám.
Generální inspekce bezpečnostních sborů je v mnoha případech oprávněna provádět činnost, kterou by bylo možno považovat za kontrolu ve smyslu kontrolního řádu. Jelikož jsou však práva a povinnosti při této činnosti upraveny svébytně a v některých případech použití ustanovení kontrolního řádu nepřichází ani z povahy věci v úvahu, navrhuje se obecné vyloučení působnosti kontrolního řádu pro postupy Generální inspekce bezpečnostních sborů, které bude platit, pokud speciální právní úprava nestanoví jinak.
K části dvacáté – změna zákona o evropské občanské iniciativě
K bodu 1:
Dochází ke sjednocení terminologie v souvislosti s kontrolním řádem.
K bodu 2:
Vzhledem k tomu, že při posuzování prohlášení o podpoře občanské iniciativy Ministerstvem vnitra je nezbytné ověřit, zda podporovatel evropské občanské iniciativy dosáhl věku alespoň 18 let a je občanem státu Evropské unie, a je tedy způsobilý k podpoře občanské iniciativy, navrhuje se doplnit oprávnění Ministerstva vnitra využívat ze základního registru obyvatel a informačního systému evidence obyvatel údaj o datu a místu narození a údaj o státním občanství, popřípadě státní příslušnosti. K zamezení zneužívání údajů o zemřelých osobách je rovněž třeba ověřit, že daná osoba nezemřela dříve, než byla příslušná občanská iniciativa registrována u Evropské komise, a také, že nebyly zneužity údaje osob, které byly prohlášeny za mrtvé, z tohoto důvodu se navrhuje doplnit oprávnění Ministerstva vnitra využívat ze základního registru obyvatel a informačního systému evidence obyvatel údaje o datu úmrtí nebo dnu, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti, popřípadě jako den, který osoba prohlášená za mrtvou nepřežila. Organizátoři mají na sběr prohlášení o podpoře občanské iniciativy lhůtu 12 měsíců, během nichž může dojít ke změně údajů podepsaných osob. Proto se navrhuje doplnit přístup Ministerstva vnitra do informačních systémů i k předcházejícím údajům. Historické údaje z informačního systému evidence obyvatel bude možné využít pouze v případě, že podepsaná osoba nebude ztotožněna na základě údajů uvedených v prohlášení o podpoře, respektive v základním registru obyvatel.
K části dvacáté první – účinnost
Zákon, kterým se mění některé zákony v působnosti Ministerstva vnitra v souvislosti s přijetím zákona o kontrole (kontrolního řádu), by měl nabýt účinnosti současně s kontrolním řádem, a to vzhledem k úzkému propojení a vzájemné závislosti obou zákonů. S ohledem na aktuální potřebu zajistit nástroje pro kontrolu prohlášení o podpoře občanské iniciativy co nejdříve se navrhuje, aby ustanovení čl. XX bod 2 nabylo účinnosti již dnem vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů.
V Praze dne 29. května 2013
předseda vlády v zastoupení 1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, v. r.
ministr vnitra Jan Kubice, v. r.