Novela z. o veřejném zdravotním pojištění

Platný právní stav

Zákonem č. 298/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a zákonem č. 369/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, došlo mimo jiné ke změně ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) zákona o veřejném zdravotním pojištění, čímž byla uzákoněna možnost změnit zdravotní pojišťovnu pouze k 1. lednu následujícího kalendářního roku. Dle platné právní úpravy je k možnosti změny zdravotní pojišťovny dále třeba, aby pojištěnec nebo jeho zákonný zástupce podal vybrané zdravotní pojišťovně přihlášku, a to nejpozději 6 měsíců před požadovaným dnem změny, přičemž přihlášku lze podat pouze jednu. Každý pojištěnec je tak limitován podáním přihlášky a v příslušném kalendářním roce může přemýšlet o změně pojišťovny pouze do 30. června příslušného kalendářního roku. Současný právní stav tak výrazně zhoršuje možnost pojištěnce změnit zdravotní pojišťovnu a tím i práva pojištěnce na výběr pojišťovny a na poskytování pojišťovnou hrazených služeb. Přitom mezi důvody, proč dochází ze strany pojištěnce ke změně zdravotní pojišťovny, patří právě nedostatečný rozsah poskytovaných zdravotních služeb a regionální působnost některých zdravotních pojišťoven, když poskytovatel zdravotních služeb nemá v daném regionu uzavřenu smlouvu se zdravotní pojišťovnou. V obou případech pak hrozí nebezpečí z prodlení v poskytování zdravotních služeb, způsobené mimo jiné právě nemožností změnit zdravotní pojišťovnu v častějších intervalech. Příkladem současné nevyhovující právní úpravy může být situace, kdy pojištěnec, který byl doposud zdráv a nevyužíval služeb poskytovatele zdravotních služeb, při první návštěvě nemocnice zjistí, že tento poskytovatel nemá smlouvu s jeho zdravotní pojišťovnou. Pojišťovnu si mohl zvolit před mnoha lety a přestěhoval se na jiný konec republiky. Některé pojišťovny totiž působí jen regionálně a málokterý poskytovatel zdravotních služeb má uzavřeny smlouvy se všemi zdravotními pojišťovnami. Poskytovatel zdravotních služeb může vykázat pouze akutní vyšetření a odmítne další péči o pacienta. Pokud tento stav zjistí pacient

například 2. července, může dle platné právní úpravy změnit pojišťovnu až za 18 měsíců.

Podobná situace nastává, pokud pojištěnec zjistí, že jeho pojišťovna nehradí takové zdravotní služby, které jsou potřebné k řešení jeho zdravotního stavu, takže musí dlouhou dobu strpět nedostatečné služby, což může mít negativní vliv na průběh jeho nemoci (zvláště u chroniků). V případě, že se bude jednat o choroby s dramatickým průběhem, jejichž léčbu dosud zvolená pojišťovna nehradí, povede současný právní stav k situaci, že se pojištěnec (pacient) nebude muset ani dožít změny zdravotní pojišťovny. Přitom právo na ochranu zdraví je zakotveno v čl. 31 Listiny základních práv a svobod. V případě, že toto právo nebude naplňováno, nastane situace, kdy pacienti budou podávat stížnosti k Ústavnímu soudu České republiky, aby se dovolali svých práv. Dalším nevyhovujícím aspektem platné právní úpravy je to, že se výrazně zhoršují podmínky pro korektní soutěž mezi pojišťovnami. Zvýšení konkurence zdravotních pojišťoven je přitom ve vládním programovém prohlášení v části zdravotnictví. Nastavení korektní soutěže zdravotních pojišťoven je jeden z klíčových reformních kroků, ke kterým se vláda zavázala. Bez tohoto kroku se nemůže zlepšit postavení pacienta, jakožto pojištěnce, neboť pacienti nemohou vytvářet tlak na pojišťovny tak, aby jim byly poskytovány co nejlepší služby. Přitom zdravotní pojištění je služba jako každá jiná. Z ekonomické praxe jasně vyplývají výhody konkurence na trhu a trh s veřejným zdravotním pojištěním není v tomto směru výjimkou. V případě, že tato činnost bude utlumována vědomím pojišťoven, že tyto si udrží pacienty po delší dobu, než je navrhováno, vede tento stav jednoznačně ke zhoršení kvality nabízených služeb. Právě vytvoření podmínek pro nabídku zajištění zdravotní péče pojišťovnami mělo být obsahem druhé části reformy zdravotnictví. S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že platná právní úprava výrazně zhoršuje práva pojištěnců. Hlavní cíle předkládané novely zákona proto jsou:  zajistit vyšší kvalitu zdravotní péče pro pojištěnce;  účinnější fungování systému zdravotního pojištění a trhu zdravotních pojišťoven. Navrhovaná právní úprava je v souladu s programovým prohlášením vlády a lépe naplňuje zajištění práv pojištěnců.

Zhodnocení souladu navrhované úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Předložený návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

Zhodnocení souladu navrhované úpravy s právem Evropské unie a s mezinárodními smlouvami

Návrh zákona je v souladu se závazky České republiky vyplývajícími z mezinárodních smluv podle čl. 10 Ústavy České republiky, jimiž je Česká republika vázána, zejména s čl. 3 Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: Úmluva o lidských právech a biomedicíně. Předložený návrh je současně plně v souladu s právem Evropské unie, a to jak s čl. 168 Smlouvy o fungování Evropské unie, tak s čl. 35 Listiny základních práv Evropské unie.

Zhodnocení dopadů návrhu zákona na veřejné rozpočty

Návrh zákona nemá dopady na státní rozpočet ani na rozpočty krajů a obcí. Návrh nemá přímý dopad na rozpočty zdravotních pojišťoven, ale nepřímo vede k posílení odpovědnosti za jejich hospodaření.