Závěrečná zpráva k  hodnocení dopadů regulace Podle obecných zásad

Zákon, kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.⁠‌​​​​‌‌​​‌‌​​​​‌⁠

Návrh zákona je předkládán z důvodu nutnosti jeho úprav spočívajících především v nejasnosti terminologie, v řadě výkladových problémů výrazně komplikujících aplikaci zákona v praxi a také vzhledem ke vzrůstajícímu množství dotazů a upozornění především ze strany obecních úřadů, správců místních poplatků, na nedostatečnou právní úpravu.

Vybraná ustanovení zákona, jehož poslední rozsáhlá novela byla provedena zákonem č. 229/2003 Sb., mnohdy neodpovídají změnám provedeným v  souvisejících právních předpisech, které spočívají v jiném obsahovém vymezení nebo úplném zrušení některých pojmů. Při aplikaci zákona dochází k výkladovým problémům např. ohledně snížené sazby poplatku ze psa, jehož držitelem je poživatel invalidního, starobního, vdovského nebo vdoveckého důchodu, pokud nemá žádný jiný zdroj příjmu, osvobození od poplatku ze psů pro osoby provozující útulky pro ztracené nebo opuštěné psy, osvobození u poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt nebo absence údaje o datu narození v evidenční knize, ze kterého lze ověřit nárok na osvobození poplatníka u tohoto poplatku.

V důsledku nedostatečné právní úpravy je u poplatku za užívání veřejného prostranství a poplatku ze vstupného vytvořen předpoklad pro možnost spekulativního jednání pořadatelů akcí, kteří prohlásí, že akce je pořádána za účelem získání finančních prostředků na charitu nebo veřejně prospěšné účely, ale následně žádný finanční výtěžek na tuto činnost neodvedou. Problémy s aplikací zákona v praxi jsou identifikovány také u poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst, které spočívají především v  povolování krátkodobých vjezdů a v administrativní činnosti spojené s jeho správou.

Kromě výše uvedených problémů v oblasti hmotně právních úprav zákona o místních poplatcích jsou identifikovány také problémy v procesně právní oblasti:

Výrazný nárůst administrativní činnosti obecních úřadů způsobuje úprava vyměřování místních poplatků. Zákon o místních poplatcích stanoví povinnost vyměřit místní poplatek v případě, že není zaplacen včas nebo ve správné výši. Nejsou jednoznačně řešeny případy, kdy je poplatek z iniciativy poplatníka dodatečně zaplacen nebo doplacen do správné výše. I v těchto případech je obecní úřad povinen vydat rozhodnutí o vyměření poplatku.

Poplatkové subjekty nemají v oblasti místních poplatků povinnost daňového tvrzení ve smyslu daňového řádu, ale jsou povinny splnit zákonem o místních poplatcích stanovenou ohlašovací povinnost a oznámit veškeré údaje, popř. jejich změny spojené se vznikem nebo zánikem jejich poplatkové povinnosti. Stanovení těchto povinností je v praxi neúčinné, neboť zákon postrádá sankci za jejich nesplnění.

Místní poplatky jsou upraveny zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, na jehož základě je obcím umožněno získávat vlastní finanční prostředky plynoucí do jejich rozpočtů a dle svého uvážení ovlivňovat v zákonných mezích jejich výši. Pouze na základě tohoto zákona a v jeho mezích mohou obce vydávat obecně závazné vyhlášky, kterými zavedou na svém území místní poplatky, stanoví jejich výši a upraví další podrobnosti jejich vybírání. Přes skutečnost, že místní poplatky netvoří velkou část příjmů obecních rozpočtů, patří obecně závazné vyhlášky o místních poplatcích k nejčastěji vydávaným právním předpisům obcí.

Zákon o místních poplatcích stanoví jednotlivé druhy místních poplatků, které mohou být v obci zavedeny v taxativním výčtu. Poplatky mají fakultativní povahu a povinnými se stávají až jejich zavedením obecně závaznou vyhláškou obce. Z této skutečnosti je zřejmé, že pouze obci přísluší rozhodnout, které poplatky na svém území zavede. Současně zákon stanoví některé podrobnosti týkající se správy místních poplatků, u ostatních postupů při řízení o poplatcích se subsidiárně použije daňový řád.

Oprávnění stanovit místní poplatky je ve výlučné působnosti členských států Evropské unie. Na předkládaný návrh zákona se vztahuje Evropská charta místní správy. Tato mezinárodní úmluva byla přijata v rámci Rady Evropy dne 15. října 1985 ve Štrasburku a jménem České republiky byla podepsána dne 28. května 1998, aby byla následně publikována ve Sbírce zákonů pod. č. 181/1999 Sb. a vstoupila v platnost pro ČR dne 1. září 1999. Ústavní soud publikoval, že Evropská charta místní samosprávy není pouhou deklarací, ale je skutečnou mezinárodní smlouvou, která váže své smluvní strany. Ve smyslu této mezinárodní úmluvy mají místní společenství v rámci hospodářské politiky státu právo na přiměřené vlastní finanční zdroje, se kterými mohou v rámci svých pravomocí volně nakládat, alespoň část finančních zdrojů má pocházet z místních daní a poplatků, jejichž sazbu mohou místní společenství v mezích zákona stanovit. Finanční systémy, na nichž se zakládají zdroje, které jsou místním společenstvím k dispozici, musí být natolik různorodé a pružné, aby umožňovaly, že tyto zdroje budou, pokud možno, stále odpovídat skutečnému vývoji nákladů na plnění úkolů, které místní společenství mají.

Dle hodnocení dopadů navrhovaného zákona lze konstatovat, že dotčenými subjekty jsou:

Dopady na tyto subjekty vyplývají z jednotlivých variant úprav zákona.

Budoucí úpravy spočívající v řešení identifikovaných problémů by měly vést k:

Navržené úpravy povedou k jednoznačnější interpretaci obsahu příslušných ustanovení zákona a současně dojde k zapracování poznatků vycházejících z aplikační praxe při realizaci tohoto zákona.

Navrhovaná úprava přistupuje stejně k právům a povinnostem mužů a žen.

S výjimkou dílčích novelizací zákona v letech 2007 až 2011, týkajících se např. místního poplatku z ubytovací kapacity a místního poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí a  některých změn v souvislosti s přijetím daňového řádu, nabyla účinnosti poslední rozsáhlejší novela zákona o místních poplatcích v roce 2004.

K výrazné změně zákona o místních poplatcích došlo zákonem č. 174/2012 Sb. předloženým poslaneckou iniciativou, který s  účinností od 1. července 2012 u poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů rozšiřuje okruh poplatníků tak, aby poplatek byl placen všemi subjekty, které systém nakládání s komunálním odpadem fakticky využívají, umožňuje obcím zvýšení sazby poplatku a stanoví postup při placení poplatků nezletilými osobami.

V případě ponechání současného stavu budou i nadále přetrvávat problémy v aplikační praxi způsobené neaktuálními pojmy v jednotlivých ustanoveních zákona, které neodpovídají obsahu ani terminologii vyplývající z jiných zákonů. Bude stále zakotvena složitá aplikace zákona se zavedením poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst a tím ztížená možnost obcí tímto poplatkem regulovat dopravu v určitých částech obce nebo města. Obecní úřady v postavení správců poplatku se budou i nadále nacházet v právní nejistotě, zda při vyměřování poplatků postupovat v souladu se zákonem nebo se zásadou procesní ekonomie s nebezpečím případných soudních sporů. Obecní úřady nebudou disponovat sankcí, která by vedla k řádnému plnění ohlašovací povinnosti ze strany poplatníků a plátců místních poplatků a v důsledku toho budou nuceny ve vyšší míře i nadále přistupovat k finančně a administrativně náročnému řízení. Bude zachována absence jednoduché úpravy dávající obcím možnost rozhodnout o prominutí poplatku a reagovat na mimořádné a složité životní situace některých skupin poplatníků.

V souladu s obecnými zásadami pro hodnocení dopadů regulace (RIA) provedlo Ministerstvo financí v průběhu přípravy návrhu zákona konzultace. Cílem konzultace bylo především získat od konzultantů zkušenosti z praxe, návrhy nových možností řešení, zjistit možná úskalí a problémy, se kterými by se mohlo navrhované řešení setkat.

Jako konzultanti byly osloveny kraje, hlavní město Praha, vybraná statutární města a obce, Svaz měst a obcí ČR, Asociace krajů ČR, Sdružení lázeňských míst ČR, Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů a Národní síť Zdravých měst ČR.

Konzultantům byly předloženy k posouzení a vyjádření konkrétní otázky, kterými se předkladatel bude v návrhu zákona zabývat.

Předmětem konzultací byly dále otázky, týkající se  řešení problematiky

Z vyjádření konzultantů ke  jmenovaným problémům vyplynuly zejména následující obecné závěry:

Návrh na stanovení možnosti placení poplatku za povolení vjezdu prostřednictvím technického zařízení se u konzultantů setkal s pozitivním ohlasem. Pokud jde o zrušení či úpravy ustanovení, která dávají možnost stanovení poplatku paušální částkou, nemají konzultanti žádné zásadní výhrady ke stávající úpravě.

K zavedení možnosti uložit sankci za nesplnění ohlašovací povinnosti, včetně povinnosti oznámit změnu údajů uvedených v ohlášení, se konzultované subjekty vesměs vyjadřují kladně, jelikož jak uvádějí, podle daňového řádu nemají možnost uložit pořádkovou pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy bez předchozí výzvy. K  neplnění ohlašovací povinnosti dochází poměrně často a možnost uložení sankci v takových případech by byla žádoucí, neboť by motivovala poplatníka a plátce k tomu, aby v budoucnu již tuto povinnost plnil.

Z vyjádření konzultantů vyplynul dále jednoznačný požadavek k problematice místních poplatků, a to k institutu prominutí místních poplatků, který byl zrušen novelou zákona o místních poplatcích učiněnou zákonem č. 281/2009 Sb. Dosavadní zkušenosti obecních úřadů ukazují, že existují případy, které nelze souhrnně zahrnout do obecně závazných vyhlášek pod osvobození od poplatku. Jedná se o případy, kdy se obyvatelé dostanou do složité životní situace a snaží se ji sami řešit, ale nejsou toho schopni. Konzultanti se v této záležitosti shodují na požadavku vrátit do zákona ustanovení o možnosti obce prominout místní poplatek.

VARIANTY ŘEŠENÍ

VARIANTA 0

Vycházet z dosavadního stavu a ten ponechat beze změny.

Negativem daného řešení je skutečnost, že nelze smysluplně odůvodnit, proč by v případě souběhu např. starobního a vdoveckého důchodu, nemohlo dojít ke vzniku nároku na sníženou sazbu poplatku. Úhrn příjmu poživatele starobního a vdovského (vdoveckého) důchodu bývá často nižší než v případech, kdy starobní důchodce, který je držitelem psa, žije ve společné domácnosti s jiným starobním důchodcem. V případě úmrtí jednoho z nich se sociální situace druhého obvykle zhorší a tím, že získá nárok na vdovský nebo vdovecký důchod, by absurdně ztratil nárok na sníženou sazbu.

VARIANTA 1

Navrhované řešení formulační úpravou textu ohledně „zdroje příjmu“ povede k odstranění pochybností, zda nárok na využití snížené sazby poplatku ze psů uvedené v zákoně o místních poplatcích je možné uplatnit i v případě osoby, u které dochází k souběhu starobního a vdovského nebo vdoveckého důchodu. Na nutnost řešení dané problematiky dlouhodobě upozorňuje veřejný ochránce práv, s cílem zajistit jednotnou aplikaci zákona o místních poplatcích i jeho výklad.

VARIANTA 0

Vycházet z dosavadního stavu a ten ponechat beze změny.

Uvedené řešení je zcela nevhodné, neboť je mezi osoby osvobozené od poplatku ze psů zařazen subjekt, který není v postavení poplatníka ve smyslu občanského zákoníku a je zcela nesmyslné přiznávat mu zákonné osvobození.

VARIANTA 1

Vypustit z ustanovení § 2 odstavce 2 slova „zřízený obcí“ a tím částečně reagovat na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. Afs 107/2007-168, podle něhož není osoba provozující útulek v postavení poplatníka poplatku ze psů, neboť jí nelze považovat za držitele „věci“ ve smyslu občanského zákoníku. Danou úpravou by byly postaveny naroveň všechny osoby provozující útulek, a to nezávisle na tom, kým byl útulek zřízen, nicméně by zůstalo zachováno osvobození pro subjekty, které vůbec nejsou v postavení poplatníka předmětného poplatku.

VARIANTA 2

Vypustit z ustanovení § 2 odstavce 2 slova „osoba provozující útulek zřízený obcí pro ztracené nebo opuštěné psy“ a to proto, že ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. Afs 107/2007-168 vyplývá, že osoba provozující útulek vůbec není poplatníkem poplatku ze psů a proto ji nelze ani uvádět v textu citovaného ustanovení. Poplatníkem předmětného poplatku je pouze takový držitel, na něhož dopadají pojmové znaky držitele „věci“ obsažené v občanském zákoníku. Jestliže je držitelem „ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe“, což v případě osob provozujících útulek pro psy zjevně naplněno není, není osoba provozující útulek poplatníkem tohoto poplatku.

Úplné vypuštění textu ohledně osob provozujících útulek zřízený obcí pro ztracené nebo opuštěné psy může způsobit počáteční nejistotu obecních úřadů a poplatníků ohledně placení poplatku ze psů. V důsledku této skutečnosti může především bezprostředně po nabytí účinnosti zákona dojít ke zvýšené administrativě při správě tohoto místního poplatku, a to z důvodů vyřizování řady dotazů ze strany poplatníků, ale i obecních úřadů, jako správců poplatku, zda jsou provozovatelé útulků povinni místní poplatek platit. Přes tuto skutečnost je z hlediska legislativního toto řešení považováno za nejvhodnější, neboť je zcela nesmyslné přiznávat zákonem osvobození subjektu, který postavení poplatníka nemá.

Doporučuje se VARIANTA 2.

VARIANTA 0

Vycházet z dosavadního stavu a ten ponechat beze změny.

Absence úpravy daného ustanovení zachová problémy se správou místního poplatku, kdy je prakticky nemožné dodatečně zkontrolovat, zda ubytovaná osoba měla z důvodu stanovení věkové hranice zákonný nárok na osvobození od poplatku či nikoli. Obce se snaží řešit daný problém prostřednictvím stanovení povinnosti uvádět datum narození v případě nároku na osvobození v obecně závazné vyhlášce o místních poplatcích, jejíž obsah není často poplatníkům, lázeňským hostům nebo rekreantům, znám.

VARIANTA 1

Od poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt jsou zákonem osvobozeny, mimo jiné, osoby mladší 18 let a osoby starší 70 let. Bez povinnosti uvádět do evidenční knihy údaj o datu narození ubytované osoby, nemůže správce poplatku ověřit, zda místní poplatek byl vybrán a ubytovatelem následně ve správné výši odveden. Za stávající právní úpravy dochází ke komplikacím při ověřování řádného plnění povinností především ze strany plátce poplatku, který poplatek od fyzických osob vybírá a odvádí obecnímu úřadu.

Doporučuje se VARIANTA 1.

VARIANTA 0

Vycházet z dosavadního stavu a ten ponechat beze změny.

Zachování současné výše poplatku požadují především provozovatelé lázeňských zařízení, kteří se za současné ekonomické situace obávají rapidního snížení počtu lázeňských hostů, které je navíc způsobeno také v důsledku prováděných úprav v oblasti nárokové lázeňské péče. Provedená změna může nepochybně zatížit fyzické osoby, které přechodně a za úplatu z důvodu léčení nebo rekreace v lázeňském místě nebo místě soustředěného ruchu pobývají. Kvalifikovaný odhad takového zatížení lze provést pouze velmi obtížně, neboť lze předpokládat, že řada obcí horní hranici sazby nevyužije. Nelze vycházet pouze z nesouhlasných projevů provozovatelů lázeňských zařízení. Uvedenému poplatku podléhají nejen osoby přechodně pobývající v lázeňských místech za účelem léčení, ale také osoby, které se v jiných obcích zdržují za účelem rekreace. Provozovatelé rekreačních zařízení se dlouhodobě k výši poplatku nevyjadřují.

Naopak lázeňská města i obce se zvýšeným počtem návštěvníků, turistů, dlouhodobě poukazují na příliš nízkou sazbu poplatku, jehož výnos mají zájem využít především ve prospěch vytvoření příjemného prostředí, právě pro přijíždějící návštěvníky.

VARIANTA 1

Návrh na zvýšení horního limitu sazby poplatku požadovaný především Svazem měst a obcí vychází ze skutečnosti, že výše poplatku je stejná již od roku 1991, tedy více než 20 let, přitom náklady lázeňských míst a míst se zvýšeným soustředěným turistickým ruchem na udržování infrastruktury a poskytování služeb pro návštěvníky v průběhu let mnohonásobně vzrostly. Případné vypuštění možnosti stanovení sazby týdenní, měsíční nebo roční paušální částkou odstraní administrativní náročnost při správě poplatku a nesrozumitelnost pro povinné subjekty. Eliminuje dále případy, kdy poplatník pobýval v lázních nebo v místě soustředěného turistického ruchu kratší dobu, než na kterou byl stanoven paušál a domníval se, že mu při kratším pobytu vznikl nárok na vrácení přeplatku na poplatku.

VARIANTA 0

Vycházet z dosavadního stavu a ten ponechat beze změny.

Využitím této varianty dojde k zachování možnosti spekulativního jednání pořadatele akce, který mnohdy již v rámci plnění ohlašovací povinnosti uvádí jako účel akce získání finančních prostředků na charitu nebo veřejně prospěšné účely proto, aby se případně vyhnul poplatkové povinnosti. Ponechání současné úpravy bude i nadále dávat možnost vyhýbání se plnění poplatkové povinnosti v případě, kdy poplatník oznámí pořádání akce a prohlásí, že výtěžek akce je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely.

VARIANTA 1

Navrhovaná úprava rozšiřuje podmínku pro osvobození od poplatků i o povinnost výtěžek z pořádané akce na charitu nebo veřejně prospěšné účely skutečně odvést. Nepostačí tedy pouze projevit úmysl získané finanční prostředky na charitu nebo veřejně prospěšné účely poskytnout, ale skutečně je také předat. Důkazní břemeno v tomto případě ponese pořadatel akce, což se nevymyká zásadám daňového řízení. Ve svém důsledku uvedené řešení povede i k zachování rovného postavení všech poplatníků. Nárůst administrativní zátěže na straně správce poplatku je zanedbatelný a vzhledem k rozsahu současné ohlašovací povinnosti poplatníka stanovené zákonem se nepředpokládá zvýšená administrativní zátěž ani na jeho straně.

Vycházet z dosavadního stavu a ten ponechat beze změny.

Nízká sazba poplatku a neřešené problémy s jeho výběrem zachovají snížený zájem obcí využívat tento poplatek v praxi. Obce budou hledat jiná řešení k regulaci vjezdu do určitých částí obce nebo města a nahrazovat poplatek např. parkovným, které je obvykle vybíráno ve vyšších částkách a velmi často není příjmem rozpočtu obcí, navíc mnohem výrazněji zatíží fyzické nebo právnické osoby mající zájem o vjezd do určené lokality. Nedojde ke zjednodušení aplikace zákona v praxi a nesníží se administrativní zátěž obecních úřadů, pokud budou i nadále povolovat krátkodobé vjezdy a nebudou mít možnost operativnějšího výběru poplatku prostřednictvím technického zařízení.

VARIANTA 1

Možnost obcí zvýšit poplatek může znamenat jednak snížení počtu motorových vozidel vjíždějících do obcí vymezené lokality, kde je zájem na udržení ekologického prostředí nebo klidové zóny, ať už v lázeňských místech nebo v hustě zalidněných lokalitách a historických částech obce a na druhé straně zvýšení zájmu obcí daný poplatek na svém území zavést. V současné době obce sice mají zájem tento poplatek využít k regulaci dopravy na svém území, ale namítají, vzhledem k nízké horní hranici sazby stanovené zákonem, neadekvátní výnos ve vazbě na jeho správu a  náročnost výběru zejména v případech krátkodobých vjezdů. Operativnější postup při vybírání místního poplatku především za krátkodobý vjezd by mělo zajistit placení poplatku i prostřednictvím technického zařízení. U navrhované varianty lze počítat s dvojím dopadem. Jednak může dojít k vyššímu finančnímu zatížení poplatníka v případě, že obec využije možnosti stanovení vyšší sazby poplatku, na druhé spraně zvýšený výnos může kompenzovat náklady na pořízení technického vybavení nové formy výběru poplatku.

VARIANTA 0

Vycházet z dosavadního stavu a ten ponechat beze změny.

Ponechání právní úpravy bude i nadále vést správce poplatku k jednání, které není zcela v souladu s textem zákonné úpravy. S poukazem na vysokou administrativní náročnost některé obecní úřady i nadále nebudou vydávat rozhodnutí o vyměření místních poplatků, které byly uhrazeny po lhůtě splatnosti tak, jak jim stanoví zákon o místních poplatcích.

Tato varianta řeší postup obecního úřadu v případě, že poplatník místní poplatek zaplatí po lhůtě splatnosti stanovené obecně závaznou vyhláškou, avšak ještě před tím, než obecní úřad učinil úkon k doručení platebního výměru. Obecní úřad platební výměr založí pouze do spisu a není povinen zaslat jej poplatníkovi nebo plátci. Vzhledem k tomu, že platební výměr se v tomto případě neoznamuje, stanoví se fikce doručení ke dni, kdy byl poplatek uhrazen a k tomuto dni nastanou i účinky vyměření. Poplatník nebo plátce se může dozvědět, zda tento okamžik nastal, při nahlédnutí do spisu. Poplatník nebo plátce jsou oprávněni vyžádat si stejnopis platebního výměru. Obecnímu úřadu je stanovena 30 denní lhůta pro jeho zaslání od obdržení žádosti. Daná varianta neodstraňuje administrativní náročnost spojenou s vypracováním rozhodnutí o vyměření místního poplatku. Pouze vede ke snížení vydávaných finančních prostředků spojených s doručováním rozhodnutí.

VARIANTA 2

Uvedená varianta navrhuje postup obecního úřadu v případě, že poplatník místní poplatek zaplatí po lhůtě splatnosti stanovené obecně závaznou vyhláškou. Ve smyslu navrhovaného ustanovení bude i nadále obecní úřad vyměřovat poplatek platebním výměrem nebo v případě poplatníků také hromadným předpisným seznamem v případech, kdy poplatek nebude zaplacen nebo odveden ve správné výši ve lhůtě splatnosti. Pojem ve správné výši přitom zahrnuje jak situace, kdy poplatek není zaplacen nebo odveden vůbec, tak také situace, kdy je zaplacena nebo odvedena pouze jeho část.

Dále je stanovena výjimka z uvedeného  pravidla, která určuje, že v případech, kdy je poplatek zaplacen nebo odveden ve správné výši, přičemž obecní úřad ještě nevydal rozhodnutí o vyměření tohoto poplatku, se toto rozhodnutí nevydává, třebaže byl poplatek zaplacen nebo odveden po lhůtě splatnosti. Tato výjimka se však neaplikuje, pokud obecní úřad uplatní navýšení poplatku až na dvojnásobek nezaplaceného poplatku nebo jeho části. V takovém případě je zcela nezbytné rozhodnutí o vyměření poplatku vydat.

VARIANTA 3

Tato varianta vychází z úpravy varianty 2 pouze s tím rozdílem, že případné zvýšení nezaplaceného poplatku nebo jeho části obecní úřad vyměří samostatným rozhodnutím a na dvojnásobek může zvýšit celý poplatek nikoliv pouze nezaplacenou část. Vydávání dalšího samostatného rozhodnutí na zvýšení poplatků přináší administrativní zatížení pro správce poplatku a současně zvyšovat celý poplatek tedy i o část, která byla již dříve zaplacena, se jeví jako projev tvrdosti vůči poplatkovému subjektu.

VARIANTA 0

Vycházet z dosavadního stavu a ten ponechat beze změny.

Nadále bude zachován stav, kdy správce místních poplatků nedisponuje institutem, pomocí kterého by sankcionoval nesplnění stanovených povinností a tím donutil poplatkový subjekt k jejich plnění, tj. podávat správci poplatku potřebné aktuální informace pro správné vyměření poplatku. I nadále v takovém případě bude přetrvávat stav, kdy správce poplatku je v souladu s daňovým řádem oprávněn využít donucovací prostředek, kterým je pořádková pokuta. Ta může být uložena pouze po předchozí výzvě k plnění ohlašovací povinnosti. Využití tohoto institutu je administrativně náročné vzhledem k vysokému počtu poplatkových subjektů a zvyšuje náklady řízení.

Jedním z řešení přicházejícím v úvahu je stanovení pokuty za neplnění ohlašovací povinnosti obdobné pokutě za opožděné tvrzení daně, kterou upravuje daňový řád. Na rozdíl od pořádkové pokuty, která má povahu donucovacího prostředku, by tato pokuta byla sankcí, kterou by byl správce poplatku povinen ze zákona poplatníku a plátci za nesplnění uvedené povinnosti uložit vždy bez správního uvážení.

VARIANTA 2

Řešení problematiky je možné stanovit v režimu správního trestání, tj. stanovením skutkové podstaty protiprávního jednání fyzické osoby (přestupek) nebo právnické osoby (správní delikt) a výše pokuty, kterou může, ale nemusí, na základě správního uvážení, obecní úřad uložit. Správní delikty pro neoznámení změny údajů uvedených v ohlášení se jeví jako vhodné řešení z hlediska právního. Na jedné straně je vyhověno požadavku obecních úřadu sankcionovat nesplnění povinnosti ohlásit změnu obsahu již dříve splněné ohlašovací povinnosti, na straně druhé je to řešení administrativně náročné pro obecní úřady a může být v mnoha případech problematické i vůči poplatkovému subjektu. Administrativní náročnost spočívá především v povinnosti projednání správního deliktu z úřední povinnosti, i když o uložení pokuty může správní orgán upustit. S přihlédnutím k velkému počtu poplatníků může být i pouhé projednání pro správní orgán zatěžující. Pokud jde o osoby, které danou povinnost stanovenou zákonem nesplní, ale vždy řádně plnily poplatkové povinnosti, tak již pouhé projednání správního deliktu i bez případného uložení sankce, může být nepřiměřené. ⁠‌​​​​‌‌​​‌‌​​​​‌⁠

VARIANTA 3

Podle současné právní úpravy mají správci poplatků k vynucení plnění ohlašovací povinnosti dle § 14a zákona o místních poplatcích k dispozici pořádkovou pokutu podle § 247 odst. 2 daňového řádu. Za nesplnění procesní povinnosti nepeněžité povahy lze uložit pořádkovou pokutu tomu, kdo ztěžuje nebo maří správu daní tím, že bez dostatečné omluvy nevyhoví ve stanovené lhůtě výzvě ke splnění této povinnosti. Pořádková pokuta je prostředkem k získání součinnosti poplatníka pro správné stanovení výše poplatku, což znamená, je donucovacím prostředkem nikoliv sankčním opatřením.

V oblasti místních poplatků je v souvislosti s plněním ohlašovací povinnosti žádoucí, aby byla správci poplatku dána možnost využít pořádkovou pokutu jako opatření sankční, které by ve svém důsledku bylo prostředkem působícím na poplatkový subjekt tak, že v budoucnosti již svou povinnost bude řádně plnit. Řešením se jeví speciální úprava v zákoně o místních poplatcích ve vztahu k ustanovení § 247 daňového řádu v tom smyslu, že správci poplatku bude dána možnost uložit poplatkovému subjektu pořádkovou pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy, tj. ohlašovací povinnosti, a to bez předchozí výzvy.

VARIANTA 0

Vycházet z dosavadního stavu a ten ponechat beze změny.

Obec nebude oprávněna řešit případy, jejichž mimořádnost a tíživost může vést k užití institutu prominutí místního poplatku. Dané řešení obce negativně vnímají jako zásah do rozhodovací pravomoci také z toho důvodu, že místní poplatky jsou jejich příjmem, o kterém pak nemohou samostatně rozhodovat.

VARIANTA 1

V zákoně o místních poplatcích stanovit obecním úřadům, jakožto správcům místních poplatků, možnost prominout místní poplatek z moci úřední. Cílem navrhovaného řešení je dát obecním úřadům možnost operativním a administrativně nenáročným způsobem řešit naléhavé situace v jejich obci s přihlédnutím k individuálním okolnostem, mezi které se řadí především živelné pohromy příp. jiné důvody hodné zvláštního zřetele. Institut prominutí je považován za zcela mimořádný a nelze jím zhojit případnou „neaktivitu“ obecního zastupitelstva spočívající v tom, že v obecně závazné vyhlášce o místních poplatcích nestanoví s ohledem na  předvídatelné skutečnosti a okolnosti žádoucí osvobození nebo úlevy od poplatku.

Do zákona o místních poplatcích opětovně zařadit zmocnění pro obce na žádost poplatníka z důvodu odstranění tvrdosti zcela nebo zčásti poplatek nebo jeho příslušenství prominout. Takové zmocnění bylo s účinností od 1. 1. 2011 zrušeno.

V zákoně o místních poplatcích stanovit obecní úřadům, jako správcům místních poplatků, možnost při splnění zákonem stanovených kritérií zcela nebo zčásti prominout na žádost poplatníka místní poplatek nebo jeho příslušenství. Obce by měly mít uvedený institut k dispozici mimo jiné také z toho důvodu, že výnos jimi zavedených a vybíraných místních poplatků je přímým příjmem jejich rozpočtů. Promíjení místního poplatku na žádost poplatníka je v rozporu se snižováním správního uvážení a současně rozšiřuje možnosti korupčního jednání. Jedná se o individuální promíjení, kdy může docházet k diskriminaci jiných poplatníků nacházejících se v obdobné tíživé situaci. Navíc není důvod promíjet příslušenství, mezi které se řadí pořádková pokuta, náklady exekučního řízení nebo navýšení poplatku za jeho opožděné zaplacení nebo zaplacení v nesprávné výši. Jeví se jako žádoucí využít v takových případech osvobození nebo úlevu.

Rozšířit zmocnění pro obce o možnost stanovit obecně závaznou vyhláškou prominutí poplatku nebo jeho příslušenství. V obecně závazné vyhlášce, kterou vydává zastupitelstvo obce v samostatné působnosti, musí být stanovena kritéria a podmínky prominutí včetně určení orgánu, který je oprávněn o žádosti poplatníka rozhodnout. Pozitivem takového řešení je, že prominutí je vyjádřením vůle zastupitelstva obce, podmínky prominutí jsou uvedeny v právním předpisu obce, který musí být k dispozici poplatníkům k nahlédnutí u obecního úřadu. Za negativní hledisko lze považovat ztrátu rozdílu mezi institutem osvobození a úlevou, které již v současné době obce využívají.

Doporučuje se VARIANTA 1.

Kvantitativní hodnocení dopadů a přínosů návrhů změn lze u zákona o místních poplatcích provést v rozsahu obvyklém u ostatních právních předpisů pouze na základě odhadu vycházejících z  údajů, které jsou k dispozici. Místní poplatky jsou pro poplatkové subjekty povinnými až po jejich zavedení na území obce obecně závaznou vyhláškou, přičemž o zavedení jednotlivých druhů poplatků, jejich výši, rozsahu osvobození nebo úlev (tj. o konečném výnosu) rozhoduje zastupitelstvo obce. Přesné vyčíslení tohoto dopadu lze provést s určitými obtížemi mimo jiné i s ohledem na skutečnost, že neexistují žádné statistické údaje o počtu dotčených osob, obce mají pravomoc určité okruhy poplatkových subjektů od zpoplatnění osvobodit nebo jim poskytnout úlevu, a sazbu poplatku stanovit podle své úvahy, a to do výše zákonem stanovené sazby. Je řada obcí, které některé místní poplatky nezavedou, přičemž se nemusí jednat pouze o obce s malým počtem obyvatel. Jednání obcí v tomto směru nelze předjímat. Zájem obcí zavést na svém území místní poplatky lze vyvodit pouze ze statistiky vedené Ministerstvem vnitra, které je dozorovým orgánem nad zákonností právních předpisů obcí. Obce mají povinnost, podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) ve smyslu ustanovení § 12 odst. 6, zasílat Ministerstvu vnitra všechny své právní předpisy. Nicméně se tak vždy neděje, neboť zákon za porušení této povinnosti nestanoví žádnou sankci. Z těchto důvodů nelze považovat uvedená data za úplná. V České republice je cca 6 250 obcí. V roce 2011 registrovalo Ministerstvo vnitra 6 809 obecně závazných vyhlášek, které souvisejí se zavedením místních poplatků. Uvedený údaj může působit zkresleně z tohoto důvodu, že jsou obce, které jednotlivé místní poplatky zavádí samostatnými obecně závaznými vyhláškami a naopak, obce s menším počtem obyvatel využívají možnosti všechny místní poplatky zavést jedním právním předpisem.

Na základě výsledků připomínkového řízení k návrhu zákona byla projednána a vypořádána zásadní připomínka Ministerstva práce a sociálních věcí, aby do zákona o místních poplatcích bylo nově zařazeno osvobození v ustanovení § 11b odst. 3, a to pro fyzické osoby, které jsou na základě rozhodnutí soudu umístěny v zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy anebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Osvobození od poplatku za provoz systému nakládání s komunálním odpadem by se mělo přímo ze zákona vztahovat na fyzické osoby, které sice mají v obci trvalý pobyt nebo pobývají na území České republiky v souladu se zákonem o pobytu cizinců, avšak rozhodnutím soudu byly umístěny do péče ústavního zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy (diagnostické ústavy, dětské domovy, dětské domovy se školou, výchovné ústavy, kojenecké ústavy, dětská centra, dětské domovy pro děti do 3 let, domovy pro osoby se zdravotním postižením) nebo do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Jedná se zejména o nezletilé děti, ale může jít rovněž o zletilé fyzické osoby, u kterých soud rozhodl o prodloužení doby trvání ústavní výchovy nebo ochranné výchovy do 19 let věku. Za neodůvodněné lze považovat, aby pro fyzické osoby pobývající na základě rozhodnutí soudu v péči příslušného zařízení platila poplatková povinnost, jestliže tyto osoby nijak nezatěžují náklady obce na provozování systému nakládání s komunálním odpadem. Výdaje, které jsou spojeny s nakládáním s komunálním odpadem, hradí za tyto osoby příslušné zařízení, do jehož péče byly rozhodnutím soudu svěřeny. Lze předpokládat, že navržené osvobození stanovené zákonem nebude mít výrazný dopad do rozpočtu obcí, neboť uvedená zařízení platí za komunální odpad úhradu podle zákona č. 185/ 2001 Sb., o odpadech.

Příjmy obcí z  místních poplatků činily podle databáze místních rozpočtů:

u poplatku za užívání veřejného prostranství v roce

2008 - 710 368 tis. Kč,

2009 - 632 054 tis. Kč,

2010- 626 426 tis. Kč,

2011 - 681 575 tis. Kč, u poplatku za lázeňský a rekreační pobyt v roce

2008 - 309 229 tis. Kč,

2009 - 281 945 tis. Kč,

2010- 283 849 tis. Kč,

2011 - 301 772 tis. Kč, u poplatku ze psů v roce

2008 - 287 477 tis. Kč,

2009 - 286 741 tis. Kč,

2010 - 281 384 tis. Kč,

2011 – 287 454 tis. Kč, u poplatku z ubytovací kapacity v roce

2008 -146 245 tis. Kč,

2009 - 134 826 tis. Kč,

2010 - 147 335 tis. Kč,

2011 – 166 079 tis. Kč, u poplatku ze vstupného v roce

2008 - 64 624 tis. Kč,

2009 - 62 785 tis. Kč,

2010 - 52 532 tis. Kč,

2011 – 60 374 tis. Kč, u poplatku za povolení vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst v roce

2008 - 23 773 tis. Kč,

2009 - 22 411 tis. Kč,

2010 - 22 630 tis. Kč,

2011 - 22 955 tis. Kč, u poplatku za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace v roce

2008 - 6 441 tis. Kč,

2009 - 11 251 tis. Kč,

2010 - 8 881 tis. Kč,

2011 – 16 097 tis. Kč.

Podle databáze místních rozpočtů činily příjmy obcí v České republice z poplatků za odstraňování komunálního odpadu v roce

2008 – 4 058 159 tis. Kč,

2009 – 4 074 587 tis. Kč,

2010 - 4 054 587 tis. Kč.

Příjmy z titulu místního poplatku za provoz systému nakládání s komunálním odpadem nebyly samostatně evidovány do konce roku 2010 a do celkového výnosu byl zahrnut i poplatek za komunální odpad, který obce mohou vybírat podle zákona o odpadech. V roce 2011 je místní poplatek za provoz systému nakládání s komunálním odpadem evidován samostatně a jeho výnos činil 3 453 390 tis. Kč. Pro úplnost uvádíme, že dle statistických údajů Ministerstva vnitra poplatek podle zákona 185/2001 Sb., o odpadech, upravený v ustanovení § 17a, zavedlo 112 obcí.

Za implementaci budou, vedle Ministerstva financí, odpovědné příslušné územní samosprávné celky podle jejich příslušnosti k výkonu správy místních poplatků.

Vyhodnocení účinnosti právního předpisu bude provedeno Ministerstvem financí ve spolupráci se stávajícími  dotčenými subjekty, a to následně v období tří let.

V čl. 8 Ústavy České republiky se zaručuje samospráva územních samosprávných celků.

V čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky je řečeno, že orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

V čl. 99 Ústavy České republiky je řečeno, že Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky.

V čl. 100 Ústavy České republiky je řečeno, že územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu.

V čl. 101 Ústavy České republiky je řečeno, že obec a vyšší územní samosprávný celek jsou samostatně spravovány zastupitelstvem, jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu.

V čl. 104 Ústavy České republiky je řečeno, že působnost zastupitelstev může být stanovena jen zákonem. Zastupitelstvo obce rozhoduje ve věcech samosprávy, pokud nejsou zákonem svěřeny zastupitelstvu vyššího územního samosprávného celku. Zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky.

V čl. 105 Ústavy České republiky je řečeno, že výkon státní správy lze svěřit orgánům samosprávy jen tehdy, stanoví-li to zákon.

V čl. 11 odst. 5 Listiny práv a svobod je řečeno, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.

Předložený návrh zákona je zpracován v souladu s výše uvedenými ustanoveními Ústavy České republiky a není s nimi v rozporu. Úprava místních poplatků není předmětem úpravy žádné mezinárodní smlouvy.

Navrhované řešení je plně v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a je plně slučitelné s právem EU.

Oprávnění stanovit místní poplatky je ve výlučné působnosti členských států, v širších souvislostech se však na předkládaný návrh zákona vztahují některé akty práva EU. Novela zákona o místních poplatcích mimo jiné navrhuje zvýšení sazby poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst, a to za účelem snížení počtu vozidel vjíždějících do klidové zóny obce. V tomto ohledu se návrhu v širších souvislostech dotýká směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/81/ES z 23. října 2001 o národních emisních stropech pro některé znečisťující látky, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/55/ES ze dne 28. září 2005 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se opatření proti emisím plynných znečisťujících látek a znečisťujících částic ze vznětových motorů vozidel a emisím plynných znečisťujících látek ze zážehových motorů vozidel poháněných zemním plynem nebo zkapalněným ropným plynem, a směrnice Komise 2005/78/ES ze dne 14. listopadu 2005, kterou se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/55/ES.

V širších souvislostech se návrhu dotýká i směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, zejména pak čl. 6, který stanoví způsob zpracování osobních údajů.

II. ZVLÁŠTNÍ ČÁST

S ohledem na změnu právních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení se dané ustanovení terminologicky upravuje a současně dochází k zúžení okruhu osvobozených osob o osoby bezmocné, které jsou podle stávajícího zákona o sociálních službách označeny za osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby. Jedná se o osoby, které nezbytně nejsou odkázány na využívání psa ke svému doprovodu, jak je tomu u osob nevidomých. Tyto osoby vedou k pořízení psa obdobné osobní pohnutky jako jiné fyzické osoby.

Osvobození osob provozujících útulek zřízený obcí pro ztracené nebo opuštěné psy formulované ve stávajícím ustanovení se na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Afs 107/2007-168 ze dne 23. ledna 2008 z textu zákona vypouští. Ve smyslu daného rozsudku je za držitele považován pouze ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Provozovatel útulku pro psy, ať už je zřízen kýmkoliv, se tak nemůže stát poplatníkem poplatku ze psů.

Cílem navrhované úpravy je odstranění pochybností, zda nárok na využití snížené sazby poplatku ze psů má i poplatník v případě souběhu invalidního, starobního, vdovského nebo vdoveckého důchodu. Tyto pochybnosti nově navržená úprava odstraňuje tím, že sníženou sazbu poplatku váže na skutečnost, že poživatel invalidního, starobního, vdovského či vdoveckého důchodu nemá žádný jiný zdroj příjmů, kromě vyjmenovaných důchodů.

Jedná se o legislativně technickou změnu, kterou dochází ke sjednocení použité terminologie.

Navrhuje se nahrazení pojmu osoba bezmocná, neboť uvedený pojem byl v oblasti předpisů sociálního zabezpečení zrušen. Vymezení této osoby, jako osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby podle zákona upravujícího sociální služby, odpovídá současné právní úpravě obsažené v zákoně o sociálních službách. Dosavadní odkaz na poznámku pod čarou se nahrazuje normativním odkazem, tj. odkazem na právní předpis upravující dotčenou oblast přímo v textu ustanovení.

V písmenu b) citovaného ustanovení dochází k legislativně technické úpravě reagující na zrušení vojenské základní služby a civilní služby v právních předpisech v oblasti obrany a dále na skutečnost, že z českého právního řádu bylo odstraněno výchovné.

Doplnění data narození do náležitostí zapisovaných do evidenční knihy si vyžádala praxe, a to vzhledem ke skutečnosti, že osoby mladší 18 let a osoby starší 70 let poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt ze zákona nepodléhají. Při kontrolní činnosti správce místního poplatku neměl možnost zkontrolovat, zda byl poplatek řádně ubytovatelem vybrán a následně ve správné výši odveden. Současně je nahrazen v návaznosti na úpravu odstavce 1 daného ustanovení pojem „účel pobytu“ textem „zda fyzická osoba prokázala jiný účel pobytu“, což zajistí ochranu soukromí ubytované osoby. V evidenční knize se tak objeví pouze údaj o tom, zda byl ubytovaným prokázán jiný účel pobytu než lázeňský nebo rekreační, a to bez další konkretizace. Doposud totiž nebylo výjimkou, že se v evidenčních knihách vyskytovalo konkrétní určení účelu pobytu, jako například pracovní cesta, apod. V případě, že v evidenční knize nebude uvedeno, že byl prokázán jiný účel pobytu, se má za to, že účelem pobytu byl lázeňský nebo rekreační pobyt. Současně se upřesňuje povinnost vedení evidenční knihy, a to v listinné nebo elektronické podobě.

Sazba poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt ve výši až 15 Kč za osobu a za každý započatý den pobytu se na základě požadavků obcí a měst s lázeňským statutem sdružených ve Sdružení lázeňských míst ČR a Svazu měst a obcí ČR navrhuje zvýšit až na 30 Kč. Návrh na zvýšení horního limitu poplatku vyplývá z faktu, že výše poplatku je stejná již od roku 1991, tedy více než 20 let, zatímco náklady lázeňských míst a míst se zvýšeným soustředěným turistickým ruchem na udržování lázeňské a jiné infrastruktury (kolonády, parky, místní komunikace, nároky na čistotu apod.), které jsou využívány i zvýšeným počtem návštěvníků za období od zavedení tohoto poplatku mnohonásobně vzrostly.

Předpokládá se, že navrhovaná úprava povede ke snížení možnosti spekulativního jednání některých pořadatelů akcí, kteří sice prohlásí, že akce je pořádána za účelem získání finančních prostředků na charitu nebo veřejně prospěšné účely, ale ve svém důsledku žádný finanční výtěžek na tuto činnost neodvedou, neboť prohlásí, že akce konaná za uvedeným účelem nebyla úspěšná a nepřinesla žádné finanční prostředky.

Důvodem úpravy je skutečnost, že v případě místního poplatku z ubytovací kapacity je zápis údajů do evidenční knihy vztahující se k účelu pobytu nebo věku ubytované osoby nadbytečný. Poplatku podléhá každé využité lůžko a dané skutečnosti nemají vliv na osvobození nebo případnou úlevu od poplatku.

Nástrojem pro dosažení ekologického cíle poplatku, tj. ovlivnění stavu životního prostředí ve vybraných lokalitách obce, je stanovení poplatku v takové výši, aby došlo ke snížení zájmu o vjezd do příslušné lokality. Horní hranici sazby poplatku obec nemůže v obecně závazné vyhlášce překročit, ale její současná výše už je mnohdy nižší než parkovné vybírané na vyhrazených parkovištích. Možnost využití stanovení poplatku paušální částkou se rozšiřuje i na týdenní a měsíční období. Nově se stanoví, že se poplatek platí za každý započatý den. Uvedená formulace koresponduje např. s úpravou u poplatku za užívání veřejného prostranství, kde docházelo i k soudním sporům, a to s námitkou, že prostranství není užíváno celý den, tj. plných 24 hodin. Navržená úprava předchází případným obdobným námitkám.

Nově se navrhuje možnost placení poplatku prostřednictvím technického zařízení. Odpovídajícím způsobem k této formě placení je řešena ohlašovací povinnost. Uvedený způsob placení nejen sníží administrativní náročnost spojenou s vybíráním a vymáháním poplatku obecními úřady, ale usnadní i placení poplatku povinnými osobami.

U poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, se nově stanoví osvobození pro osoby umístěné na základě rozhodnutí soudu v zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy anebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Osoby umístěné v daném zařízení se po dobu pobytu prokazatelně nezdržují v místě trvalého pobytu a tuto skutečnost obce mnohdy nezohledňují ve stanoveném osvobození nebo úlevách od poplatku. Navrhované osvobození se bude vztahovat jednak na nezletilé fyzické osoby, u kterých soud rozhodl o jejich svěření do náhradní péče určeného zařízení, jednak také na zletilé fyzické osoby mladší 19 let, u kterých soud před dosažením zletilosti rozhodl o prodloužení trvání ústavní výchovy nebo ochranné výchovy až do 19 let věku. Pojem „zařízení pro výkon ústavní výchovy“ je souhrnné označení pro všechny typy ústavních zařízení, ve kterých může být vykonávána ústavní výchova, tj. zahrnuje zdravotnická zařízení pro výkon ústavní výchovy (kojenecké ústavy, dětská centra, dětské domovy pro děti do 3 let věku), školská zařízení pro výkon ústavní výchovy (dětské domovy, dětské domovy se školou, diagnostické ústavy) a zařízení sociálních služeb (domovy pro osoby se zdravotním postižením). Zařízením pro výkon ochranné výchovy se rozumí školská zařízení určená pro výkon ochranné výchovy (výchovné ústavy, dětské domovy se školou, diagnostické ústavy). Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jsou zařízení sociálně-právní ochrany dětí zřizovaná a provozovaná podle § 42 a násl. zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.

Osvobození se naopak nebude vztahovat na děti pobývající v ústavním zařízení nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nikoliv na základě rozhodnutí soudu, ale na základě žádosti zákonného zástupce dítěte, jedná se o tzv. „dobrovolné“ pobyty.

Ve smyslu odstavců 1 a 2 navrhovaného ustanovení bude i nadále obecní úřad vyměřovat poplatek platebním výměrem nebo v případě poplatníků hromadným předpisným seznamem v případech, kdy poplatek nebude zaplacen nebo odveden ve správné výši ve lhůtě splatnosti. Pojem ve správné výši přitom zahrnuje jak situace, kdy poplatek není zaplacen nebo odveden vůbec, tak také situace, kdy je zaplacena nebo odvedena pouze jeho část.

Vzhledem k tomu, že mohou nastat situace, kdy je zaplacena nebo odvedena pouze část poplatku, je na místě jasně stanovit, v jaké výši má obecní úřad poplatek vyměřit. Je nezbytně nutné, aby byl v rozhodnutí vždy vyměřen celý poplatek bez ohledu na skutečnost, zda jeho část již byla zaplacena či odvedena. Tento postup je nezbytný zejména s ohledem na možnost poplatníka a plátce odvolat se proti vyměřenému poplatku. Je také potřeba v rozhodnutí o vyměření poplatku zohlednit skutečnost, že část poplatku již mohla být zaplacena nebo odvedena. Z tohoto důvodu se nově zavádí povinnost v platebním výměru nebo hromadném předpisném seznamu uvést v další části výroku částku, která ještě daňovému subjektu zbývá uhradit.

To znamená, že pokud například vyměřený poplatek činí 500 Kč a poplatník do vydání rozhodnutí zaplatil 200 Kč, obecní úřad ve výroku rozhodnutí uvede, že mu byl vyměřen poplatek ve výši 500 Kč a že mu zbývá zaplatit ještě 300 Kč, přičemž v odůvodnění rozhodnutí by měl být popsán postup výpočtu dlužné částky. Dále je potřeba vzít v potaz možnost zvýšení poplatku podle odstavce 4. Pokud by obecní úřad uplatnil zvýšení poplatku, poté by toto zvýšení musel taktéž zahrnout do výsledné částky k úhradě uvedené ve výroku rozhodnutí. To znamená, že pokud by v předchozím příkladě obecní úřad zvýšil neuhrazenou část poplatku na dvojnásobek, zbývající částka k úhradě by činila 600 Kč.

Současně je vhodné upozornit, že mohou nastat situace, kdy daňový subjekt poplatek zaplatí nebo odvede v době, kdy mu ještě nebylo doručeno rozhodnutí o jeho vyměření, nicméně toto rozhodnutí již bylo obecním úřadem vydáno. Těmto případům bohužel nelze zabránit a právě z tohoto důvodu je nutné, aby v odůvodnění rozhodnutí byl vylíčen postup výpočtu poplatku, z čehož by měl daňový subjekt jasně dovodit, že v rozhodnutí ještě nebyla zohledněna platba, kterou učinil před doručením rozhodnutí, ovšem po jeho vydání.

Odstavec 3 stanoví výjimku z pravidla uvedeného v odstavci 1 a 2. Tato výjimka určuje, že v případech, kdy je poplatek zaplacen nebo odveden ve správné výši, přičemž obecní úřad ještě nevydal rozhodnutí o vyměření tohoto poplatku, se toto rozhodnutí nevydává, třebaže byl poplatek zaplacen nebo odveden po lhůtě splatnosti. Tato výjimka se však neaplikuje, pokud obecní úřad uplatní navýšení poplatku podle odstavce 4. V takovém případě je zcela nezbytné rozhodnutí o vyměření poplatku vydat.

Podmínka, že dosud nebylo vydáno rozhodnutí o vyměření daně, je zde uvedena zcela záměrně. Vydáním rozhodnutí je myšlen okamžik, kdy byl učiněn úkon k doručení rozhodnutí, což v praxi zpravidla znamená, že toto rozhodnutí již není v dispozici správce daně a ten tedy v něm již nemůže činit žádné změny, ani nemůže zabránit jeho doručení (viz § 101 odst. 2 daňového řádu). Vydáním rozhodnutí o vyměření poplatku však poplatek ještě není vyměřen, jelikož k jeho vyměření dojde až okamžikem oznámení rozhodnutí daňovému subjektu. V této chvíli je rozhodnutí vůči jeho příjemci účinné (§ 101 odst. 5 daňového řádu). V případě platebního výměru to bude zpravidla okamžik jeho doručení, u hromadného předpisného seznamu pak třicátý den po jeho zpřístupnění (§ 50 odst. 2 daňového řádu). V časovém úseku od vydání rozhodnutí po jeho oznámení daňovému subjektu již není v moci správce daně vyměření poplatku zamezit.

V případě hromadného předpisného seznamu je navíc nutné nevydání rozhodnutí vztáhnout ke konkrétnímu poplatku a nikoliv k hromadnému předpisnému seznamu jako celku. To znamená, že v případě, kdy obec vyměřuje poplatky hromadným předpisným seznamem, nebudou v tomto seznamu uvedeny pouze ty poplatky poplatníků, kteří stihli poplatek zaplatit do dne vydání hromadného předpisného seznamu. Hromadným předpisným seznamem tak budou vyměřeny pouze poplatky, které nebyly zaplaceny do jeho vydání.

V odstavci 4 byly učiněny zejména legislativně technické změny. Došlo ke sjednocení s dikcí odstavců 1 až 3. Dále bylo provedeno zpřesnění textu ustanovení, aby bylo zcela jasné, že obecní úřad může zvýšit pouze tu část poplatku, která nebyla zaplacena nebo odvedena ve lhůtě splatnosti. Dále je zde akcentováno, že zvýšení poplatku neznamená matematické zvýšení jistiny (tj. výše poplatku zůstává neměnná). Dochází pouze ke vzniku sekundární povinnosti zaplatit další peněžité plnění mající povahu příslušenství. Výše tohoto příslušenství je maximálně 200 % nezaplacené části poplatku, což v součtu znamená, že celková platební povinnost může být 300 % této části poplatku (tj. současný trojnásobek). Je ovšem tvořena dvěma různorodými segmenty – poplatkem (jistinou) a zvýšením poplatku (příslušenstvím).

Navrhovaná právní úprava obsahuje upřesnění zmocnění pro obsah obecně závazných vyhlášek. Zahrnutím „podmínek plnění ohlašovací povinnosti“ mezi náležitosti, které je možné vyhláškou upravit, se jednak odstraňuje přílišná rigidita současné právní úpravy a zároveň se obcím otevírá prostor pro vlastní úpravu například v podobě zavedení formulářů, elektronické formy ohlašování, apod. Tuto obecnost zákonného ustanovení lze řešit pomocí metodiky, která by upravovala konkrétnější postup. Zákon jako pramen práva musí však být dostatečně obecný a dopadat na všechny situace, které naplní v něm stanovené podmínky.

Definuje se obecní úřad jako správce poplatků. Jedná se o legislativní zpřesnění ustanovení ve vztahu k daňovému řádu.

Jedná se o upřesňující legislativně technickou úpravu ustanovení tak, aby terminologicky odpovídalo příslušným ustanovením daňového řádu.

V navrhovaném ustanovení § 16a je upravena možnost ukládání pořádkové pokuty za nesplnění ohlašovací povinnosti, tj. povinnosti ohlásit ve stanovené lhůtě skutečnosti rozhodné pro stanovení výše poplatkové povinnosti a další údaje podle § 14a, jakož i jejich změny. Pořádkovou pokutu podle navrhovaného ustanovení lze uložit bez výzvy správce poplatku k jejímu splnění. Jedná se o speciální ustanovení k § 247 daňového řádu, podle něhož lze vynutit plnění ohlašovací povinnosti pomocí pořádkové pokuty teprve po předchozí výzvě správce poplatku. Neplnění ohlašovací povinnosti vyvolává zbytečné zvýšené náklady spojené s vyměřovacím řízením vzhledem k tomu, že obecní úřad nedisponuje aktuálními informacemi pro správné vyměření poplatku.

V navrhovaném ustanovení § 16b se zařazuje do zákona o místních poplatcích zmocnění pro obecní úřady zcela nebo zčásti prominout místní poplatek. Návrh předpokládá možnost prominutí poplatku pouze při mimořádných, zejména živelních, událostech. Uvedená mimořádnost události nemusí vždy vycházet pouze z ohrožení přírodními nepříznivými vlivy, ale i z jiné mimořádnosti způsobující ztíženou sociální nebo životní situaci obyvatel obce popř. celého regionu. Cílem navrhovaného řešení je dát obecním úřadům možnost operativním a administrativně nenáročným způsobem řešit naléhavé situace v jejich obci a zohlednit individuální okolnosti. Promíjení poplatku z moci úřední nevylučuje možnost podání podnětu k prominutí poplatku, možnost promíjení na žádost však návrh ustanovení nepřipouští s ohledem na administrativní náročnost a složitost takové varianty. Navržené ustanovení nedává možnost promíjet samostatně příslušenství poplatku. Příslušenství místního poplatku, tj. navýšení podle současného ustanovení § 11 odst. 3, je sankcí, která je zcela na uvážení obecního úřadu. Jeví se proto nelogické a nehospodárné, aby bylo možné navýšení poplatku promíjet.

Přechodným ustanovením je řešena účinnost dosavadní a nové právní úpravy. Pro poplatkové povinnosti a práva s nimi související, vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona platí dosavadní právní předpisy, tj. použije se zákon o místních poplatcích a obecně závazné vyhlášky vydané na základě jeho zmocnění, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto (navrhovaného) zákona.⁠‌​​​​‌‌​​‌‌​​​​‌⁠

Navrhované nabytí účinnosti zákona dnem 1. července 2013 odpovídá délce trvání legislativního procesu.