Důvodová zpráva k Vl.n.z. o sociálním bydlení a o příspěvku na bydlení - EU

Předmětem úpravy je především poskytování podpory těm osobám, které se nacházejí v bytové nouzi, a to formou sociálního bydlení. Dále je poskytována podpora i osobám, které nemusí být přímo v bytové nouzi, ale vzhledem k příjmové a majetkové situaci mají nárok na příspěvek na bydlení.

Systém sociálního bydlení budou provádět obce (respektive obecní úřady) v samostatné působnosti na základě dobrovolného přihlášení se do systému. Pokud nebude obec v místě, kde má klient trvalý pobyt, účastna v systému, plní její povinnosti Úřad práce a Státní fond rozvoje bydlení v rámci záložního systému. Obecní úřady, respektive obce (v samostatné působnosti) a krajské pobočky Úřadu práce budou rozhodovat o tom, zda je osoba v bytové nouzi. Následně budou doporučovat i formu podpory.

Dalším předmětem úpravy je poskytování příspěvku na bydlení, na který mají za zákonem stanovených podmínek nárok nejen osoby v bytové nouzi – okruh oprávněných osob je zde tedy širší než u sociálního bydlení. Příspěvek na bydlení bude podle navrhované úpravy jedinou dávkou z oblasti sociální legislativy poskytovanou právě na bydlení a nahrazuje tak dosavadní příspěvek na bydlení, který byl poskytován v rámci systému státní sociální podpory a doplatek na bydlení z oblasti pomoci v hmotné nouzi.

Za osobu v bytové nouzi se považuje osoba, která je bez domova (popřípadě je bezdomovectvím bezprostředně ohrožená, užívající nevyhovující typy bydlení) nebo vynakládá na bydlení více než 40 % započitatelných příjmů podle zákona o životním a existenčním minimu, do příjmů se nad rámec tohoto zákona započítává i příspěvek na bydlení v základní výměře. Ve všech těchto případech pak zároveň platí, že její celkové příjmy nepřekračují stanovený násobek životního minima, a že majetkové poměry vykazují znaky bytové nouze, s tím, že tato situace trvá po určitou dobu. Okruh společně posuzovaných osob v bytové nouzi se posuzuje podle zákona o životním a existenčním minimu, je tedy rozdílný od okruhu společně posuzovaných osob pro účely nároku na příspěvek na bydlení. Obec, která je součástí systému, nemusí prostřednictvím svých orgánů (orgánů pomoci v bytové nouzi) poskytnout podporu takové osobě v bytové nouzi, která by sice jinak splňovala veškeré podmínky dané zákonem, ale zároveň má dluh na nájemném vůči obci, kde má trvalý pobyt. Taková osoba v bytové nouzi se následně obrací na SFRDB. Usnesení Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 366/2013 ze dne 26. února 2013, jehož právní věta zní: „Přestože má obec jako pronajímatel specifické postavení, nelze na ni zcela přesouvat zabezpečení bytových potřeb jejích obyvatel, a to zejména za situace, kdy se jí nedostalo za užívání jejího majetku (bytu) odpovídajícího protiplnění.“

Za osoby bez bydlení se kromě lidí bez domova žijících bez přístřeší považují také osoby, které byly po určitou dobu izolovány od zbytku společnosti (například lidé opouštějící zařízení pobytových sociálních služeb) a vracejí se do „běžného“ života. U těchto osob lze předpokládat minimálně ze začátku obtíže při sociálním začleňování, a proto jsou z hlediska tohoto zákona pokládány za ohroženou skupinu. Osobami bez domova se rozumí i osoby, které žijí v nevyhovujícím bydlení. To je definováno jako bydlení mimo kolaudované byty a prostory určené k trvalému bydlení podle stavebního zákona.

Za zvlášť zranitelné osoby se považují osoby v bytové nouzi z objektivních důvodů vystavené větším rizikům než ostatní populace. Zvýšená péče o tyto osoby, mezi které patří například senioři, rodiny s dětmi nebo lidé se zdravotním postižením, se projevuje v přednostním přístupu těchto osob k sociálním bytům s povinnou sociální prací a sociálním bytům a k vyřizování jejich potřeb bez zbytečného odkladu. Příslušnost k zvlášť ohroženým skupinám je prokazována v průběhu ověřování bytové nouze, případně v rámci sociálního šetření.

Pokud se v zákoně o sociálním bydlení a o příspěvku na bydlení hovoří o nezaopatřeném dítěti, posuzuje se jeho nezaopatřenost podle ustanovení § 11 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.

Nezbytnými instituty k hladkému provádění zákona o sociálním bydlení a o příspěvku na bydlení patří sociální práce a sociální šetření. Sociální prací se rozumí odborná činnost podle zákona o sociálních službách s tím, že je třeba tuto činnost chápat nejen jako pomoc ve vztahu k jednotlivcům, ale rovněž i skupinám. Podrobnosti o obsahu šetření, vhodnosti prostorů k bydlení a formách pomoci sociálního šetření stanoví vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí.

Individuální plán podpory je určen výhradně pro klienty v sociálních bytech s podporou sociální práce s cílem stanovit postup a časový harmonogram pro řešení jejich sociální situace. Individuální plán podpory stanovuje vzájemně dojednané cíle spolupráce, základní postupy pro rozvoj kompetencí k bydlení či jejich získávání, plán hledání bydlení mimo systém sociálního bydlení pro držitele rozhodnutí o bytové nouzi ve spolupráci s orgánem bytové nouze a průběžné vyhodnocování stanovených cílů. Pokud by osoba výše uvedený plán neplnila, může to být důvod pro její vyloučení ze systému sociálního bydlení. Toto rozhodnutí samozřejmě nikterak nepopírá faktickou situaci bytové nouze osoby, avšak v návaznosti na sankční ustanovení § 27 odst. 7 se dotyčná osoba může do systému opětovně přihlásit až po uplynutí 12 kalendářních měsíců.

Osoba, která má bydliště v České republice, je definována prostřednictvím institutu, který je již v současném právním řádu obsažen v zákoně o pomoci v hmotné nouzi. Klade se důraz především na faktické sepětí s naším státem.

Orgány v bytové nouzi jsou Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo pro místní rozvoj, Státní fond rozvoje bydlení, krajská pobočka Úřadu práce, krajský úřad, obecní úřad obce, která se přihlásila do systému, pověřený obecní úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností. V neposlední řadě jsou stanoveny též podrobné majetkové a finanční poměry Státního fondu rozvoje bydlení. Státní fond rozvoje bydlení pro zajištění své funkce čerpá finanční prostředky ze státního rozpočtu.

Každá obec, která se dobrovolně přihlásí do systému, musí mít dostatečný sociální bytový fond. Pokud to z objektivních důvodů není možné (například vzhledem k její velikosti), předpokládá se, že k zajištění zákonné povinnosti využije například byty ve vlastnictví jiných obcí, nestátních neziskových organizací, církví či církevních organizací, bytových družstev nebo soukromých majitelů. O přihlášení do systému rozhoduje příslušný orgán obce, tj. rada nebo zastupitelstvo v případě obcí, které nemají zřízenou radu. Úmysl vstoupit do systému sděluje obec ministerstvu do 15 pracovních dnů ode dne schválení příslušným orgánem obce, a to na předepsaném tiskopisu. Pokud obci přesto nedostačuje kapacita jejího sociálního bytového fondu, může uzavřít smlouvu o zajištění sociálních bytů se Státním fondem rozvoje bydlení. Obci je rovněž umožněno ze systému vystoupit. Musí však mít vypořádány veškeré závazky a je povinna dokončit již rozběhnutá správní řízení. Oznámení o tom, že se obec rozhodla ze systému vystoupit, musí zaslat nejméně s 6 měsíčním předstihem na předepsaném tiskopisu Ministerstvu práce a sociálních věcí.

Poskytnutí bytu do systému sociálního bydlení se v soukromoprávní oblasti zajišťuje smlouvou o poskytnutí bytu do sociálního bytového fondu se subsidiárním použitím občanského zákoníku. Povinné náležitosti této smlouvy jsou vyjmenovány v § 16.

Rejstřík sociálního bytového fondu zřizuje a spravuje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Jeho obsah tvoří jak údaje o nájemnících v sociálním bydlení, tak i údaje o sociálních bytech s povinnou sociální prací a sociálních bytech. Rejstřík je neveřejný a přístup do něj mají jen instituce uvedené v tomto zákoně, a to zpravidla na základě podané žádosti a vždy v souladu s konkrétním případem. Rejstřík slouží jako informační systém veřejné správy, je základním nástrojem pro správu, posuzování a vydávání rozhodnutí o bytové nouzi a pro monitoring naplňování rozhodnutí o bytové nouzi a podobě a využívání sítě sociálních bytů s povinnou sociální prací a sociálních bytů.

Okruh oprávněných osob je většinou - shodně jako u příspěvku na bydlení (§ 40) - navázán především na sepětí těchto osob s Českou republikou prostřednictvím institutu bydliště. Řada uvedených okruhů odpovídá stávajícím okruhům osob v zákoně o pomoci v hmotné nouzi. Navíc jsou zde obsaženy též například osoby požívající tzv. mezinárodní ochrany.

Správní řízení je konstruováno tak, že o skutečnosti, zda je dotyčná osoba osobou v bytové nouzi a o konkrétní formě pomoci, rozhoduje obecní úřad v samostatné působnosti, v záložním systému pak krajská pobočka Úřadu práce a o opravném prostředku, kterým je odvolání, pak vždy Ministerstvo práce a sociálních věcí. Kromě příjmové situace se posuzuje též celková majetková situace, kdy se zkoumá, zda osoba vlastní nějaký movitý nebo nemovitý majetek, zda využívá movitý majetek ke zvýšení příjmu, popřípadě movitý a nemovitý majetek ke zvýšení příjmu využít nelze, popřípadě zda tento majetek využívá k uspokojení základních životních, kulturních, vzdělávacích a sociálních potřeb. K prokázání těchto skutečností se využije postup totožný jako u příspěvku na bydlení. Řízení o tom, že je osoba v bytové nouzi, se zahajuje výlučně na základě žádosti podané na tiskopisu předepsaném ministerstvem (upraveny jsou též zvláštní formy podání), řízení o odnětí výše uvedeného rozhodnutí pak z moci úřední, popřípadě rovněž na žádost klienta, chce-li dobrovolně ze systému vystoupit. Rozhodnutí bude také odňato, pokud příjmy osoby nebo společně posuzovaných osob,  žijící v sociálním bytě s povinnou sociální prací či sociálním bytě, po uhrazení nákladů na bydlení překročí 2násobek částky životního minima pro jednotlivce nebo 1,8násobek částky životního minima pro společně posuzované osoby. Místní příslušnost obecního úřadu a krajské pobočky Úřadu práce se řídí správním řádem.

Upravují se praktické podmínky fungování záložního systému, aby nedocházelo k jeho nežádoucím střetům s obcemi, které budou dobrovolně přihlášeny do systému. Pokud obec, která je přihlášena do systému, nezajistí osobě v bytové nouzi sociální byt, popřípadě sociální byt s podporou sociální práce, musí tuto skutečnost náležitě odůvodnit a do 15 dnů informovat Úřad práce České republiky.

Pokud bylo rozhodnuto, že osobě v bytové nouzi bude poskytnuta pomoc ze systému formou sociálního bytu s povinnou sociální prací nebo sociálního bytu, uzavře s ní pronajímatel, kterým je obec nebo Státní fond rozvoje bydlení, , smlouvu o nájmu sociálního bytu. Pro práva a povinnosti vyplývající z nájmu sociálního bytu platí ustanovení občanského zákoníku s výjimkou těch, která tento zákon přímo vylučuje. Zákon navíc přímo upravuje některé povinnosti vyplývající z nájmu sociálního bytu.. Osobě v bytové nouzi – nájemci sociálního bytu je poskytnuta větší ochranavyloučením některých ustanovení občanského zákoníku a stanovením výpovědní doby, která musí činit vždy alespoň 3 měsíce. Mezi základní povinnosti nájemce patří povinnost platit sociální nájemné, jehož nejvyšší přípustnou částku stanoví obec a Státní fond rozvoje bydlení v souladu s nařízením vlády, které upravuje maximální i minimální limity v této oblasti. Pro nájemce sociálních bytů s podporou sociální práce je povinná součinnost se sociálním pracovníkem a plnění individuálního plánu podpory. Pokud jde o pronajímatele, zákon uvádí důvody, pro které lze odmítnout uzavření smlouvy s osobou v bytové nouzi.

Sociální byty s povinnou sociální prací a sociální byty musí splňovat stavebně-technické, požární a hygienické požadavky. Minimální a maximální plocha bytu je stanovena v příloze tohoto zákona. Další standardy jsou podrobně stanoveny v přílohách č. 1 a č. 2 zákona. Příloha č. 1 stanovuje standardy sociálních bytů při nové výstavbě, příloha č. 2 upravuje standardy sociálního bytu pro byty postavené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Sociální práce je vykonávána v případě obcí v přenesené působnosti. Tzv. obec I. typu musí podporu osobám v bytové nouzi zajistit uzavřením veřejnoprávní smlouvy o výkonu sociální práce ve svém územním obvodu s jinou obcí (II. typu). Sociální práci zajišťuje také Úřad práce, přičemž činnosti sociální práce jsou zajišťovány výhradně prostřednictvím zaměstnanců, kteří jsou v těchto úřadech zařazeni jako sociální pracovníci. Obce či Úřad práce mohou sociální práci nasmlouvat prostřednictvím poskytovatelů sociálních služeb, vždy se však může jednat pouze o podporu při plnění cílů a činností stanovených individuálním plánem podpory. Sociální šetření či vyhodnocování plnění individuálního plánu podpory vždy vykonávají sociální pracovníci obcí či Úřadu práce. Na podporu výkonu sociální práce je poskytována dotace podle tohoto zákona. Sociální pracovníci jsou povinni zabezpečit při výkonu své činnosti ochranu osobních a citlivých údajů. Sociální pracovníci v systému sociálního bydlení musí vždy splňovat kvalifikační předpoklady podle § 110 zákona č. 108/2006  Sb., o sociálních službách.

Plán zpracovávají obce přihlášené do systému sociálního bydlení a Státní fond rozvoje bydlení pro účely zajišťování potřeb osob v bytové nouzi na území obce, respektive příslušné krajské pobočky. Plán se zpracovává v krátkodobém a střednědobém výhledu a jeho obsahem je především strategie zajišťování sociálního bydlení a ekonomické vyhodnocení.

Stát obcím, které se dobrovolně přihlásily do systému, zajistí poskytnutí finančních prostředků na realizaci sociálního bydlení. formou provozní a investiční dotace poskytované prostřednictvím Státního fondu rozvoje bydlení, a formou dotace na výkon sociální práce v sociálních bytech prostřednictvím Ministerstva práce a sociálních věcí. Finanční prostředky na výkon sociální práce budou rozdělovány především na základě počtu případů domácnosti v bytové nouzi žijících v sociálních bytech připadajících na jednoho sociálního pracovníka.

Okruh oprávněných osob je shodně jako u bytové nouze navázán především na sepětí těchto osob s Českou republikou prostřednictvím institutu bydliště. Jsou zde též například osoby požívající mezinárodní ochrany. Rozdílně jsou stanoveny hranice příjmu ve výši násobků životního minima podle počtu posuzovaných osob a dále jsou stanoveny povinnosti a aktivity, které musí žadatel o dávku splnit, aby ji obdržel (testovací systém). Je též definován prostor pro bydlení, kterým se rozumí byt nebo pobytové zařízení sociálních služeb. Rovněž okruh společně posuzovaných osob je stanoven specificky pro tuto dávku. Předpokládá se rovněž aktivita na straně žadatele o dávku, a to formou zvýšení příjmu vlastním přičiněním, využitím majetku a uplatněním nároků a pohledávek, což je využitelné i pro posouzení, zda je osoba v bytové nouzi. Výjimka ohledně využití majetku platí například pro poživatele starobního důchodu, kteří nemusí pro získání dávky majetek prodávat nebo jinak využívat. Rovněž se prodej nebo jiné využití majetku nepožaduje v určitých situacích, které zákon vyjmenovává. Jedná se např. o situaci, kdy osoba má uzavřené penzijní připojištění se státním příspěvkem nebo doplňkové penzijní spoření. I v případě uplatnění si zvýšení příjmu vlastním přičiněním je dána možnost, že se toto nevyžaduje, kdy je zřejmé, že toto uplatnění by nebylo úměrné výnosu z něj plynoucímu nebo pokud nepovažuje za možné je po osobě spravedlivě žádat (např. kdy prostředky získané z prodeje majetku by nepostačily na dlouhodobější úhradu nákladů na bydlení). Může se jednat např. o situaci, kdy bude zřejmé, že osoba nebude mít nárok např. na dávku z pojistného systému, protože nesplnila danou dobu pojištění, proto se po ní uplatnění tohoto nároku nebude požadovat. V rámci uplatnění majetku to může být např. situace, kdy osoba bude chtít řešit svým majetkem svoje odlužení, a po správním uvážení bude moci Úřad práce ČR po této osobě tento majetek ke zvýšení příjmu vlastním přičiněním nepožadovat. Rozhodným obdobím, za které se zjišťují příjmy a náklady na bydlení, je období tří po sobě jdoucích kalendářních měsíců, za které se zjišťuje započitatelný příjem. Rozhodným obdobím, za které se zjišťuje plnění ostatních podmínek nároku na dávku, je období kalendářního měsíce, na který je uplatňován nárok (aktuální kalendářní měsíc).

Obsah nákladů na bydlení je v zákoně specifikován velmi podrobně s rozlišením tří základních okruhů: 1. na smluvní vztahy z klasické nájemní a podnájemní smlouvy, 2. na smluvní vztahy z pachtovní smlouvy, 3. na smluvní vztahy v rámci družstev. Ustanovení dále podrobně specifikují, které konkrétní položky náklady na bydlení tvoří. Pro tyto základní okruhy smluvních vztahů budou stanoveny odlišné normativní náklady na bydlení, a to podle nákladů na bydlení, které jsou pro daný právní vztah relevantní, tzn., normativní náklady budou zahrnovat pouze ty náklady, které se v těchto právních vztazích hradí (např. u výpros a výpůjček, které jsou smlouvami bezúplatnými, budou součástí normativních nákladů na bydlení pouze náklady na energie, vodné stočné, odvoz odpadu atd.). Vláda nařízením stanoví novou výši normativních nákladů na bydlení pouze tehdy, pokud vzrostou alespoň 3 ze sledovaných indexů spotřebitelských cen, přičemž jedním z těchto indexů musí být index nájemného z bytu a změna musí činit alespoň 5 % od posledního stanovení normativních nákladů. První určení této výše je však obligatorně stanoveno dnem 1. ledna 2020, kdy nabývají účinnosti ustanovení o příspěvku na bydlení. Pro stanovení indexů spotřebitelských cen vychází MPSV z dat poskytnutých ČSÚ. ČSÚ zasílá MPSV informaci o vývoji indexu spotřebitelských cen na úrovni COICOP 3, tzn. například u nájemného z bytu se jedná o „Nájemné placené nájemníky za první (hlavní) bydliště“ (04.11). Vývoj cen za imputované nájemné (04.21  – „Imputované nájemné vlastníků – nájemníků“) je na základě konzultace s ČSÚ a jejich doporučení zasílán zvlášť a není tak součástí nájemného z bytu.

Výše příspěvku činí rozdíl mezi náklady na bydlení a započitatelným příjmem osoby nebo společně posuzovaných osob vynásobeným koeficientem 0,30 a pro území hl. m. Prahy 0,35. Důležitým principem navrhované právní úpravy je, že na jeden prostor k užívání bydlení je poskytován toliko jeden příspěvek na bydlení. Výplata příspěvku na bydlení se provádí vždy za kalendářní měsíc, za který náleží, v měsíčních lhůtách určených plátcem příspěvku. Pokud by se výplatou oprávněné osobě zřejmě nedosáhlo účelu, na který dávka náleží, může být ustanoven zvláštní příjemce dávky. Pokud osoba neuhradila sociální nájemné alespoň za jeden kalendářní měsíc, může krajská pobočka Úřadu práce ustanovit zvláštním příjemcem sociálního pracovníka obecního úřadu.

Řízení o přiznání příspěvku na bydlení se zahajuje výlučně na základě žádosti podané žadatelem o dávku na tiskopisu stanoveném Ministerstvem práce a sociálních věcí u místně příslušné krajské pobočky Úřadu práce. Žádost je možno podat též elektronicky. Řízení, která se týkají změny výše již přiznané dávky, a další řízení u již přiznané dávky mohou být vedle žádosti zahájeny též z moci úřední. Místní příslušnost se na rozdíl od systému pomoci v bytové nouzi řídí místem, kde se nachází prostor pro bydlení, který užívá osoba žádající o dávku. Účastníky řízení o příspěvku na bydlení je žadatel o dávku, oprávněná osoba (jde-li o řízení v průběhu pobírání dávky) a případně též zvláštní příjemce, je-li ustanoven (respektive osoba, která má být zvláštním příjemcem ustanovena). Osoby společně posuzované jsou pouze účastníky řízení o přeplatku na dávce, a to jen tehdy, pokud se na vzniku přeplatku podílely. Zletilá osoba, jíž duševní porucha znemožnila právně jednat, může být v řízení zastoupena členem domácnosti. Odvolacím orgánem proti rozhodnutí krajské pobočky Úřadu práce je Ministerstvo práce a sociálních věcí, odvolání nemá odkladný účinek. Účastníci řízení a další fyzické a právnické osoby, po kterých Úřad práce ČR může požadovat prokázání rozhodných skutečností pro nárok a výši dávky, nemají nárok na náhradu nákladů, které vznikly v souvislosti s řízením o příspěvek na bydlení. Náležitosti žádosti o přiznání příspěvku na bydlení jsou stanoveny obdobně, jako u dosavadní dávky na bydlení ze systému pomoci v hmotné nouzi, tj. doplatku na bydlení. Rozhodnutí se v řízení o přiznání příspěvku na bydlení vyhotovuje jen v taxativně stanovených případech, se kterými jsou většinou spojené některé negativní důsledky pro žadatele (zamítnutí žádosti, odnětí dávky apod.). V ostatních případech, kdy se nevydává rozhodnutí, vydává krajská pobočka Úřadu práce písemné oznámení, proti kterému lze v zákonem stanovené lhůtě podat námitky. Ochrana účastníka řízení je zabezpečena tím, že na základě námitek uplatněných proti písemnému oznámení je nutno vydat rozhodnuto, proti kterému se lze odvolat. Konstrukce přeplatků na dávce je postavena jednak na přímém úmyslu, kdy žadatel uvede například nepravdivé nebo zkreslené skutečnosti, tak ovšem i na úmyslu eventuálním, kdy příjemce dávky musel například z okolností předpokládat, že mu dávka byla vyplacena neoprávněně nebo ve vyšší částce než náležela. Pokud byl přeplatek způsoben v součinnosti s osobami společně posuzovanými, odpovídají tyto osoby s oprávněnou osobou za vrácení přeplatku společně a nerozdílně. Povinnost vrátit dávku neprávem vyplacenou nebo vyplacenou v nesprávné výši zaniká uplynutím 3 let ode dne, kdy byla dávka vyplacena (tedy nikoliv ode dne právní moci rozhodnutí). Příjem z přeplatků je příjmem státního rozpočtu, vymáhání provádí příslušný celní úřad. Pokud dojde ke změnám, které mají vliv na nárok nebo výši dávky, promítnou se nastalé změny od kalendářního měsíce následujícího po měsíci, za který již byla dávka vyplacena. Dávku, která nebyla přiznána nebo nebyla vyplacena, popřípadě byla přiznána nebo vyplacena v nižší částce než náleží, lze požadovat 3 roky nazpět.

Osoby zainteresované na dávce, právnické osoby a orgány participující na výplatě příspěvku na bydlení mají některé další důležité povinnosti. Mezi hlavní povinnosti oprávněné osoby a osob s ní společně posuzovaných patří především oznamování veškerých změn, které by mohly mít vliv na změnu výše dávky nebo její přiznání. Pokud uvedené osoby tuto povinnost nesplní, sankcí může být odnětí dávky. Státní orgány, obce, kraje, další fyzické a právnické osoby jsou povinny na požádání příslušné krajské pobočky Úřadu práce, jakož i žadatele o dávku, oprávněné osoby a zvláštního příjemce, sdělit bezodkladně a bezplatně údaje rozhodné pro nárok na dávku, jeho výši a výplatu – tyto informace mají v co největší míře objektivizovat údaje o sociálních a majetkových poměrech žadatele a oprávněné osoby. Na kontrolu poskytovaných podkladů se vztahují předpisy o provádění kontroly, například zákon o finanční kontrole. Zaměstnanci orgánů státu, kteří se podílejí na řízeních o příspěvku na bydlení, mají povinnost mlčenlivosti, která platí i po skončení služebního, popřípadě pracovně-právního vztahu. Povinnosti mlčenlivosti mohou být zproštěni pouze tím, vůči kterému tuto povinnost mají, a to výhradně písemnou formou. Zobecněné údaje, které získají zaměstnanci státu při své činnosti, povinnosti mlčenlivosti nepodléhají a mohou být naopak užity těmito zaměstnanci při vědecké, pedagogické a publikační činnosti. Zákon dále stanoví konkrétní seznam údajů, které se správním orgánům poskytují z veřejně dostupných systémů.

Zákon dále řeší přechod nároku na dávku při úmrtí dosavadního žadatele– v zásadě platí, že tento nárok přechází na nejstarší společně posuzovanou osobu, pokud se tyto osoby nedohodnou jinak. Obdobně se postupuje v případě, přízná-li se příspěvek na bydlení před úmrtím příjemce dávky, kdy se tato dávka vyplatí nejstarší společně posuzované osobě, pokud se tyto osoby nedohodnou jinak. Nárok na dávku však nemůže být předmětem dědictví, a proto není-li společně posuzovaných osob, tento nárok na dávku zaniká. Dávka nepodléhá výkonu rozhodnutí a ani nemůže být předmětem dobrovolné dohody o srážkách. Nárok na dávku nemůže být také zastaven nebo postoupen.

Podle nové právní úpravy platí, že jak pro fyzické osoby, tak i pro právnické osoby je protiprávním činem ve správním právu společně přestupek. Podstata přestupku je u fyzických osob v porušení povinnosti mlčenlivosti a u obou skupin pak v nesplnění údajů rozhodných pro dávku – zde je pouze rozdíl ve výši sankce, která je vyšší pro právnické osoby. Právnická osoba se z přestupku může za zákonem stanovených podmínek liberovat.

Oprávnění ke vstupu do obydlí mají zaměstnanci Ministerstva práce a sociálních věcí a krajské pobočky Úřadu práce pouze se souhlasem dotčené osoby a vždy na základě předložení služebního průkazu. Pokud dotčená osoba nedá ke kontrole obydlí souhlas, není možné sociální šetření provést, avšak žádost o dávku lze v takovém případě zamítnout nebo dosavadní dávku odejmout. V tomto případě je zákonný důvod k zásahu do soukromí a tato možnost je využita přiměřeným způsobem v souladu s oprávněnými zájmy člověka. Zmíněná přiměřenost vstupu do obydlí se v tomto případě projevuje ve formě, rozsahu i obsahu šetření, k němuž dala osoba svolení a které je potřeba pro účely hodnocení nároku a výše příspěvku na bydlení.

Pro příspěvek na bydlení je určen specializovaný Informační systém příspěvku na bydlení, který je součástí Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí. Správcem informačního systému je Ministerstvo práce a sociálních věcí a zpracování dat podléhá důsledné ochraně osobních údajů systému příspěvku na bydlení. Krajské pobočky Úřadu práce mají povinnost ukládat veškeré údaje vztahující se k řízení o dávkách po dobu 15 kalendářních let.

Žádá-li o dávku občan členského státu EU nebo jeho rodinný příslušník, kteří jsou hlášeni na území České republiky k pobytu podle zákona o pobytu cizinců po dobu delší než tři měsíce, je současně s posuzováním vzniku nároku na příspěvek na bydlení posuzována otázka, zda tyto osoby nejsou neodůvodnitelnou zátěží systému sociálního bydlení nebo systému poskytování příspěvku na bydlení. Takto není postupováno u osob, které jsou na území České republiky hlášeny k trvalému pobytu. Při posuzování neodůvodnitelné zátěže systému je vymezen okruh zkoumaných otázek, na základě kterých se určuje bodové ohodnocení. Při dosažení 10 nebo méně než 10 bodů je osoba neodůvodnitelnou zátěží systému a nemá nárok na příspěvek na bydlení. Při dosažení 20 nebo více než 20 bodů není osoba neodůvodnitelnou zátěží systému a nárok na příspěvek na bydlení jí vznikne při splnění rozhodných podmínek. V případě, že osoba dosáhne 11 až 19 bodů, zváží Úřad práce ČR podle osobních okolností posuzovaného, zda je osoba neodůvodnitelnou zátěží systému. Při posuzování bere úřad v úvahu také vazby osoby na osoby blízké, které v České republice pobývají, skutečnost, že se jedná o dočasné obtíže (např. nemoc, momentální /krátkodobá/ ztráta zaměstnání s příslibem nového zaměstnání apod.) a potenciální zatížení systému poskytnutím dávky dotčené osobě (objem vyplácených dávek, další dávky sociálního zabezpečení, na které by osobě mohl vzniknout nárok apod.). Institut neodůvodnitelné zátěže, který již řadu let funguje například v zákoně o pomoci v hmotné nouzi, má své opodstatnění i v oblasti systémů sociálního bydlení a příspěvku na bydlení.

Vzhledem k tomu, že zákon o sociálním bydlení a o příspěvku na bydlení představuje velmi složitý mechanismus, který bude postupně nabíhat po dobu několika let, je nezbytné stanovit k některým institutům přechodná ustanovení. Další přechodná ustanovení jsou obsažena ve změnovém zákoně k zákonu o sociálním bydlení a o příspěvku na bydlení – ta se týkají především posuzování dosavadních nároků a řízení o dosavadních dávkách na bydlení, tj. příspěvku na bydlení ze systému státní sociální podpory a doplatku na bydlení ze systému pomoci v hmotné nouzi.

Zákon předpokládá vydání nařízení vlády, kterým se stanoví výše normativních nákladů na bydlení, minimální a maximální výše sociálního nájemného a podmínky poskytování provozních a investičních dotací na sociální bydlení. Dále bude vydána vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí, která stanoví obsah sociálního šetření a sociální práce v oblasti sociálního bydlení.

Základní účinnost zákona je stanovena dnem 1. ledna 2018, což by mělo zajistit i přiměřenou legisvakanci. Odlišná je účinnost ustanovení, která se vztahují k vyhlášce upravující podrobnosti sociálního šetření (1. června 2018), a celá část třetí upravující nový příspěvek na bydlení (1. ledna 2020).