1. Zhodnocení platného právního stavu a odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
Účelem navrhované novely zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je legislativní reflexe vývoje postavení ústavního soudnictví v evropských zemích, zejména pak v zemích střední Evropy (Polské republice, Slovenské republice, atd.), v předchozích letech. Navrhovaná komparativní doplnění sledují pak evropské standardy.
2. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem
České republiky
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je
Česká republika vázána
Navrhovaná právní úprava respektuje požadavky vyhlášených mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána ve smyslu čl. 10 Ústavy České republiky.
4. Zhodnocení slučitelnosti s akty práva ES/EU
Tento návrh neprovádí předpis práva ES a není v rozporu s primárním právem ES, protože se nejedná o transpoziční normu.
5. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na veřejné rozpočty, hospodářské subjekty a podnikatele, sociální dopady a dopady na životní prostředí
Navrhovaná právní úprava nebude mít žádný negativní dopad na veřejné rozpočty s výjimkou zanedbatelného dopadu na rozpočtovou kapitolu Ústavního soudu při poskytování příplatků podle § 126. Navrhovaná právní úprava nebude mít žádný negativní dopad na podnikatelské prostředí v České republice. Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné negativní sociální dopady ani dopady na životní prostředí.
Účelem návrhu je vytvořit zákonný rámec pro využití odborného i morálního potenciálu bývalých soudců Ústavního soudu při utváření ústavního systému České republiky. Zároveň je jeho účelem zajistit jejich důstojný status po ukončení funkce.
Institut emeritního soudce Ústavního soudu je analogický institutu emeritního profesora v oblasti českých vysokých škol, resp. emeritního vědeckého pracovníka Akademie věd České republiky (kupř. dle čl. 60 odst. 2 Statutu Univerzity Karlovy v Praze „emeritní profesoři mají právo účastnit se vědeckého bádání na univerzitě a za tím účelem používat její zařízení a informační technologie“). Návrh předpokládá u emeritních soudců Ústavního soudu a u Kolegia emeritních soudců Ústavního soudu poradní funkci, jakož i působení odborné, resp. vědecké. Pro budoucnost se tím zároveň vytváří legislativní prostor využití jejich odborných a morálních kvalit, garantujících nezávislé rozhodování, v oblastech dotýkajících se lidské důstojnosti či etiky justice v širším smyslu, mezi něž lze zařadit kárnou odpovědnost soudců a státních zástupců, samosprávu soudů apod. Po deseti, resp. dvaceti letech působení v nezávislém postavení soudců Ústavního soudu, v postavení, v němž se soudci podíleli na kultivování demokratické ústavnosti v naší zemi, je potřeba tyto osobnosti i nadále využít ve prospěch České republiky.
Navrhovaný příspěvek za výkon funkce částečně reaguje na vnitrostátní disproporci postavení soudců Ústavního soudu v oblasti materiálního zabezpečení ve vztahu k soudcům obecných soudů (jež v současnosti jednak pobírají již od úrovně soudců krajských soudů vyšší platy a jednak je jim garantováno působení do 70 roku věku), jakož i na disproporci mezinárodní ve vztahu k postavení soudců ústavních soudů s Českou republikou srovnatelných středoevropských zemí (Polska, Slovenska, Rumunska apod.). Institutem uvedeného příplatku se zakotvuje – v omezené míře – současný evropský standard. Dikce ustanovení vychází ze stávající úpravy platné ve Slovenské republice (§ 16a zákona Národnej rady Slovenskej republiky č. 38/1993 Z. z., o organizácii Ústavného súdu Slovenskej republiky o konaní pred ním a o postavení jeho sudcov), byť ve značně redukovaném rozsahu.) Návrh vychází dále z úpravy platné v Polské republice (Artykul 6 Ustawy o Trybunale Konstytucyjnym z 1. 8. 1997, Dziennik Ustaw Nr 102, poz. 643, z 2000 r. Nr 48, poz. 552 i Nr 53, poz. 638, z 2001 r. Nr 98, poz. 1070, z 2005 r. Nr 169, poz. 1417 oraz z 2009 r. Nr 56, poz. 459), dle níž je obdobný nárok soudce Ústavního soudu Polské republiky založen již ukončením výkonu funkce, bez ohledu na splnění podmínek pro nárok na starobní důchod. Ohledně finančních nákladů spojených s návrhem nutno zdůraznit, že úprava by se v současnosti týkala pěti bývalých soudců splňujících podmínku délky výkonu funkce, podmínku vzniku nároku na výplatu starobního důchodu, předčasného starobního důchodu, invalidního důchodu anebo dávek dle § 19 písm. a), b), e) a f) zákona o doplňkovém penzijním spoření, jakož i podmínku neslučitelnosti nároku na příspěvek za výkon funkce soudce Ústavního soudu s výkonem jiných veřejných funkcí.
Příspěvek za výkon funkce soudce bude poskytovat Ústavní soud ze svého rozpočtu stejným způsobem a ve stejném režimu, jako Ústavní soud (jeho správa) poskytuje plat soudcům Ústavního soudu. Poskytování příplatku a zánik nároku je řešen obdobně jako v případě renty náležející bývalému prezidentu republiky podle § 5 zákona č. 48/2004 Sb., o zabezpečení prezidenta republiky po skončení funkce.
V Praze dne 12. června 2014
Stanislav Polčák., v. r.
Jan Chvojka, v. r.
Pavel Blažek, v. r.
Jan Farský, v. r.