P ř e d k l á d a c í z p r á v a p r o P a r l a m e n t Č e s k é r e p u b l i k y
k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na ratifikaci změn Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) a na odvolání výhrady České republiky k této Úmluvě
Úmluva o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) sdružuje smluvní strany - členské státy do Mezivládní organizace pro mezinárodní železniční přepravu (OTIF). V současné době to je 47 států. V roce 1999 byl na Valném shromáždění OTIF přijat Protokol o změnách v Úmluvě COTIF, se kterým posléze (2002) vláda vyslovila souhlas a doporučila prezidentovi republiky, aby ho po souhlasu Parlamentu ratifikoval.
Struktura Úmluvy COTIF
smlouvy o přepravě osob a nákladů
CIV - Jednotné právní předpisy pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě cestujících,
CIM – Jednotné právní předpisy pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě zboží,
smlouva o používání nákladních vozů jako dopravních prostředků
CUV - Jednotné právní předpisy pro smlouvy o používání vozů v mezinárodní železniční dopravě;
smlouva o používání infrastruktury
CUI - Jednotné právní předpisy pro smlouvu o používání infrastruktury v mezinárodní železniční dopravě;
přeprava nebezpečných věcí
RID - Předpisy pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečného zboží;
prohlášení technických norem za závazné a přijetí jednotných technických předpisů pro vozy a jiný železniční materiál
APTU - Jednotné právní předpisy pro prohlašování technických norem za závazné a pro přijímání jednotných technických předpisů pro železniční materiál určený k používání v železniční dopravě;
stanovení jednotného postupu pro technickou homologaci železničního materiálu, určeného pro používání v mezinárodní dopravě;
ATMF - Jednotné právní předpisy pro technickou admisi železničního materiálu určeného k používání v mezinárodní dopravě.
Protože Úmluva COTIF 1999 dlouho nevstoupila v platnost (nutnost 27 ratifikací se naplnila teprve v 1. čtvrtletí 2006), došlo k synchronizační mezeře, kdy zatím EU v období 1999 – 2002 vyvíjela v komunitární legislativě další regulační opatření, týkající se techniky a bezpečnosti. Některé přípojky Úmluvy COTIF tak upravovaly záležitosti, které byly rovněž upraveny právem EU. Podle názoru Evropské komise (EK) nebyla právní úprava Úmluvy COTIF zcela kompatibilní s požadavky práva EU. Jednalo se zejména o problematiku schvalování železničních vozidel a součástí infrastruktury pro účely uvedení do provozu (přípojek ATMF) a o technické požadavky na železniční vozidla a součásti infrastruktury (přípojek APTU).
Za této situace se EK dne 5. 5. 2006 obrátila dopisem na všechny členské státy EU, které ratifikovaly Úmluvu COTIF, s požadavkem na vydání prohlášení podle článku 42 (1) Úmluvy COTIF o neaplikovatelnosti přípojků ATMF, APTU a CUI. Tento požadavek EK odůvodnila skutečností, že se doposud nepodařilo dojednat podmínky přístupu EU ke COTIF, jejichž součástí by byla derogační klauzule, zaručující aplikační přednost komunitárního práva v případě jeho nesouladu s úpravou Úmluvy COTIF. EK přitom jasně konstatovala, že pokud členský stát dané prohlášení nevydá, zahájí vůči němu řízení o porušení závazků, vyplývajících ze Smlouvy o ES.
Evropská komise navrhla následující text prohlášení:
„Do doby, než bude dosaženo výsledku jednání ohledně přístupu Evropského společenství ke COTIF, nebude /název členského státu/ uplatňovat následující přípojky Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) z 9. května 1980 ve znění Protokolu o změnách z 3. června 1999:
CUI – Jednotné právní předpisy pro smlouvu o užívání infrastruktury v mezinárodní železniční přepravě – Přípojek E k Úmluvě,
APTU – Jednotné právní předpisy pro prohlašování technických norem za závazné a pro přijímání jednotných technických předpisů pro železniční materiál, určený k používání v mezinárodní dopravě – Přípojek F k Úmluvě,
ATMF – Jednotné právní předpisy pro technickou admisi železničního materiálu, určeného k používání v mezinárodní dopravě – Přípojek G k Úmluvě.“
Vzhledem k tomu, že Úmluva COTIF neumožňuje, aby její členský stát prohlásil, že nebude aplikovat vybraná ustanovení jejich přípojků, bylo nutné prohlášení podle článku 42 (1) učinit pouze ve vztahu k celému přípojku.
Výhradou České republiky k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě schválenou usnesením vlády ze dne 22. října 2007 č. 1181 tak byl splněn požadavek Evropské komise.
Řešení problémů.
Následovaly práce na revizi sporných přípojků v odborných komisích za účasti zástupců EK, které svou práci ukončily a výsledky práce předložily k projednání 24. zasedání Revizního výboru OTIF a tento je následně po projednání postoupil Valnému shromáždění OTIF. 9. Valné shromáždění OTIF (9.-10. září 2009) v návaznosti na toto téma:
- vzalo na vědomí výsledky 24. zasedání Revizního výboru OTIF tj. změny textu Úmluvy COTIF a vysvětlující zprávu týkající se eliminace zlatého franku v souvislosti se zavedením zúčtovací jednotky. Dalšími Revizním výborem vypracovanými úpravami jsou:
1. změny a doplňky Jednotných právních předpisů pro smlouvu o užívání infrastruktury v mezinárodní železniční přepravě (CUI – přípojek E k Úmluvě),
2. změny a doplňky Jednotných právních předpisů pro prohlašování technických norem za závazné a přijímání jednotných technických předpisů pro železniční materiál určený k používání v mezinárodní dopravě (APTU - přípojek F k Úmluvě),
3. změny a doplňky Jednotných právních předpisů pro technickou admisi železničního materiálu určeného k používání v mezinárodní dopravě (ATMF – přípojek G k Úmluvě);
- schválilo redakční úpravy a odkazy v příslušných článcích Úmluvy, vysvětlující zprávu k příslušným článkům CUI, redakční úpravy a vysvětlující zprávu týkající se příslušných paragrafů v APTU a ATMF.
9. Valné shromáždění výše uvedené vzalo na vědomí resp. schválilo usneseními č. 7.2.1 a 7.2.2 zachycenými v Závěrečném dokumentu (viz příloha materiálu).
Tyto změny ve smyslu článku 35 §§ 2 a 3 COTIF vstoupily v platnost 1. prosince 2010. Následně se zintensivnila jednání o přistoupení EU ke COTIF. Za pomoci Švýcarské konfederace (konkrétně Federálního úřadu pro dopravu) se podařilo odstranit rozdílná stanoviska k některým otázkám dohody obou stran. Na 10. mimořádném Valném shromáždění OTIF, které bylo svoláno právě k tomuto účelu, pak byla smlouva o přistoupení EU ke COTIF schválena a téhož dne (23.6.2011) oběma stranami podepsána.
Výše uvedená výhrada České republiky k Úmluvě ve smyslu usnesení vlády ze dne 22. října 2007 č. 1181 proto ztrácí své opodstatnění a navrhuje se její zpětvzetí.
Zajištění aktuální podoby Úmluvy je nezbytné především z toho důvodu, že Úmluva vč. jejích přípojků utváří zásadní legislativně-technické prostředí potřebné pro zajištění plynulé, bezpečné a hospodárné mezinárodní železniční dopravy (tj. provozu vlaků mezi jednotlivými státy), resp. přepravy (přemístění) zboží a cestujících na území Evropy. Pro Českou republiku, jakožto stát uprostřed Evropy, je tak její uplatňování v aktuálním znění nezbytné. Odvolání výhrady také po ČR požaduje Evropská komise, která po přistoupení EU k Úmluvě aktivně participuje na dalším zdokonalování Úmluvy v pracovních orgánech OTIF.
Vláda České republiky vyslovila souhlas s návrhem na ratifikaci změn Úmluvy a na odvolání výhrady České republiky k této Úmluvě svým usnesením ze dne 24. června 2015 č. 503.
Změna textu Úmluvy je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR, se závazky vyplývajícími z členství ČR v Evropské unii, se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Změna Úmluvy nevyžaduje změny v českém právním řádu. Návrh nemá negativní dopady na problematiku rovnosti mužů a žen, ani na otázky ochrany životního prostředí.
Ratifikace změny Úmluvy a její následné uplatňování nebude mít dopad na výdaje státního rozpočtu. Provádění Úmluvy ve znění navržené změny, které bude spočívat zejména v administrativních úkonech stanovených Úmluvou, bude zajišťováno především Ministerstvem dopravy a regulátorem v oblasti železniční dopravy (nyní Drážní úřad ČR). Administrativní a správní výdaje s tím spojené budou hrazeny z rozpočtů příslušných organizačních složek státu.
Úmluva má v ČR charakter mezinárodní smlouvy prezidentské kategorie, neboť upravuje záležitosti podle čl. 49 písm. a) a e) Ústavy ČR. Úmluva obsahuje mj. úpravu práv a povinností osob stejně jako věcí, jejichž úprava je vyhrazena zákonu. Změna Úmluvy je předkládána před ratifikací prezidentem republiky Parlamentu ČR k vyslovení jeho souhlasu s ratifikací.