Důvodová zpráva k Novela z. o státním občanství ČR

Tato osnova vychází z toho, že prostředky trestního práva – tresty podle nového trestního zákoníku – nestačí k ochraně státního zájmu před zahraničními bojovníky, zejména v Islámském státu. Inspirací je připravovaná nizozemská právní úprava,¹ která je v současnosti projednávána tamním senátem („první komorou“).² Jeho podstatou je odnětí nizozemského státního občanství po porušení článku 134a nizozemského trestního zákoníku,³ který zakazuje úmyslně vybavit sebe nebo jiného příležitostí, zdroji či informacemi, nebo snahu o to, spáchat teroristický trestný čin, jeho přípravu nebo usnadnění, případně získat znalosti či dovednosti k tomuto účelu nebo je předat jinému.⁠‌​‌​​‌‌​​​‌‌​​​​⁠

Pokud se jedná o bipolity či naturalizované občany ČR, jako řešení se jeví odnětí českého státního občanství, pokud tomu článek 8 odst. 1 mezinárodní úmluvy o omezení případů bezdomovectví, vyhlášené pod č. 43/2002 Sb. m. s., nebrání: „Smluvní stát nezbaví osobu jejího občanství, jestliže by se v důsledku toho stala osobou bez státní příslušnosti.“ Česká republika nevznesla výhradu, kterou umožňuje článek 8 odst. 3, jejíž podstatou je umožnění zbavení občanství pro vážné porušení veřejného pořádku.⁴

Do doby, než bude výhrada podle článku 8 odst. 3 uplatněna dodatečně (ať již přímo nebo vypovězením této úmluvy a její dodatečnou ratifikací s výhradou), měla by ČR uzavřít řadu bilaterálních smluv, zejména s islámskými státy, že trest zbavení českého občanství znamená, že se takovému člověku automaticky obnoví občanství původní země.

Vojenské zpravodajství a dříve i složky vojenské policie dlouhodobě monitorují strategii islámských teroristů s cílem pronikat do EU a USA a zde nejprve léta konformně koexistovat s tradiční společností a teprve po získání státního občanství, společenského a ekonomického postavení se zapojit do teroristických struktur. Islámský stát dokonce zcela otevřeně na svých webovských stránkách nabádá k tomu, aby se jeho stoupenci chovali nenápadně, než získají zázemí, např. státním občanstvím, zaměstnáním či nárokem na dávky. Již tím jsou tedy cennými spolupracovníky IS a mohou spáchat teroristický čin. Vedle zvýšení rizika terorismu, začíná v ČR propagační fáze radikálního islamismu.

S odnětím občanství souvisí i některé další pozitivní dopady. Důsledkem odnětí občanství bude také ztráta volebního práva. Předkladatelé mají za to, že je nežádoucí, aby člověk odsouzený za zločinu proti národní bezpečnost či lidskosti, měl volební právo v České republice.

Správní úřady, a v případě opravného prostředku rovněž soudy, budou zatíženy novou agendou. Vzhledem k tomu, k dnešnímu dni není známo, že by některý český občan sloužil v IS, lze dopady jen těžko vyčíslit. Správní a soudní úřady by proto zvýšené náklady měly pokrýt ze stávajících zdrojů, bez navýšení rozpočtu, neboť lze předpokládat jednotky, maximálně desítky případů ročně.

Návrh nemá dopad na rozpočty obcí a krajů.

Zásadní význam má mezinárodní úmluva o omezení případů bezdomovectví, vyhlášená pod č. 43/2002 Sb. m. s. Osnova je s ní v souladu, neboť tato úmluva bipolitismus (dvojí občanství) nechrání. V takovém případě je tedy možné druhé, české, občanství odebrat volně (§ 40a písm. a)), je-li naplněna základní skutková podstata.

Pokud se podaří sjednat mezinárodní smlouvy, že si stát převezme své původní občany, bude možné využít též § 40a písm. b).

Článek 12 odst. 2 ústavy stanoví: „Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.“ Zločin proti národní bezpečnosti nebo lidskosti bipolitou či bývalým cizincem lze však považovat za vyjádření vůle nebýt občanem ČR, neboť se jedná o flagrantní porušení povinnosti loajality vůči ČR. Ústavodárce se nenamáhal tuto ústavní kautelu odůvodnit,⁵ takže o jejím přesném významu se lze jen dohadovat.⁠‌​‌​​‌‌​​​‌‌​​​​⁠

Obecně lze říci, že právo na občanství do obecně uznávaného katalogu lidských práv nepatří, například není součástí Charty základních práv Evropské unie, ačkoliv existuje občanství EU. Lze jej tedy regulovat podústavními předpisy.