I. Obecná část
a) Zhodnocení platného právního stavu
Platná právní úprava znalecké činnosti je obsažena především v zákoně č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o znalcích a tlumočnících“). Zákon o znalcích a tlumočnících upravuje jmenování a odvolávání znalců a tlumočníků, výkon znalecké a tlumočnické činnosti, odměňování a náhradu nákladů znalců a tlumočníků, znaleckou činnost ústavů, jakož i působení znalců a tlumočníků nezapsaných do seznamu znalců a tlumočníků.
Podrobnosti o řízení znalecké a tlumočnické činnosti, o výkonu znalecké a tlumočnické činnosti, o odměňování ústavů, a o odměnách za znalecké posudky a tlumočnické úkony a náhradách nákladů v souvislosti s nimi stanoví vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů.
b) Odůvodnění hlavních principů a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy
Současná právní úprava je vzhledem k době svého přijetí a se zřetelem k tomu, že od nabytí účinnosti byla velmi zřídka novelizována, v mnoha ohledech již nevyhovující současným podmínkám vyvstalým v důsledku vývoje společnosti a technologického rozvoje. Nedostatečnost úpravy je patrná zejména v souvislosti s výkonem činnosti soudních znalců.
Řádný výkon činnosti soudních znalců má přitom zásadní význam zejména ve sporech, které zpravidla vyžadují zpracování znaleckého posudku. Při podání nikoli řádného znaleckého posudku může docházet jak k prodlužování řízení, tak i k případným újmám účastníků řízení.
Přestože od 1. 1. 2012 došlo přijetím zákona č. 444/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, k určitému zlepšení právní úpravy znalecké činnosti, stále není znalecká činnost upravena dostatečně. O kompletně nové a systémové právní úpravě se pouze hovoří.
Z těchto důvodů je předkládána novela zákona o znalcích a tlumočnících, jejímž předmětem jsou tři tematické okruhy. Navrhuje se složení vstupní zkoušky jako jedna z podmínek pro jmenování znalcem, dále se zakotvuje povinnost soustavného vzdělávání a možnost přezkumu odborných znalostí znalce, a dochází k navýšení sankcí za spáchané přestupky a správní delikty právnických osob na dvojnásobek proti současnému stavu. Vstupní zkouška, povinnost soustavného vzdělávání a možnost přezkumu odborných znalostí se má týkat pouze znalců, nikoli tlumočníků vzhledem k odlišné povaze jejich činnosti.
Vstupní zkouška je koncipována jako ověření znalostí nezbytných pro výkon znalecké činnosti, tedy především znalosti zákona o znalcích a tlumočnících, znalosti o právním postavení znalce před orgány veřejné moci a náležitosti provedení znaleckého posudku. Podrobnosti o vstupní zkoušce jsou ponechány na úpravě v podzákonném právním předpisu.
Znalecká činnost je vysoce kvalifikovaná činnost, která se neustále vyvíjí. Je tedy naprosto nezbytné, aby si znalci své vědomosti a dovednosti neustále obnovovali a doplňovali v souladu s rozvojem oboru a nejnovějšími vědeckými poznatky. K tomuto účelu bude stanovena povinnost znalce se trvale v oboru vzdělávat. Vzhledem k velkému množství oborů a nepředvídatelnému vývoji v jednotlivých oborech, však není možné stanovit pro každý obor konkrétní požadavky na následné vzdělávání. V případě následného vzdělávání půjde tedy spíše o doplňkový institut zákona, který by měl být v rozumné míře řízen a kontrolován tak, aby strany využívající služeb znalců měly jistotu ohledně jejich minimální (standardní) odborné způsobilosti, ale zároveň aby tento institut zbytečně znalce nezatěžoval.
Vzniknou-li pochybnosti o odbornosti znalce, např. z důvodu, že se orgán veřejné moci domnívá, že jeho posudky jsou po odborné stránce nekvalitní, je možné znalci nařídit tzv. „ověření znalostí“. Byla-li znalci taková povinnost uložena, může být znalci pozastaveno právo vykonávat činnost znalce až do doby, kdy jsou znalosti znalce úspěšně ověřeny.
Podrobnosti o průběhu ověřování znalostí jsou ponechány na úpravě v podzákonném právním předpisu. Vždy bude záležet na oboru, z jehož znalostí má být znalec přezkoušen.
Vzhledem k velkému množství a různorodosti oborů nelze zákonem vymezit konkrétní subjekt, který by byl schopen zajistit ověřování odborné způsobilosti pro všechny existující obory, ale ani konkrétní formu ověřování této odborné způsobilosti. Někdy bude možné ověření odborné způsobilosti pouze písemnou formou, někdy bude nezbytná ústní zkouška.
c) Předpokládaný hospodářský a finanční dopad
Navrhovaná právní úprava nebude mít zásadní negativní dopad na veřejné rozpočty. Náklady vstupní zkoušky budou částečně kryty z poplatku uhrazeného žadatelem.
d) Soulad návrhu zákona s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a s ústavním pořádkem České republiky
Návrh zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána i s ústavním pořádkem České republiky.
II. Zvláštní část
K části první
K čl. I.
K bodu 1 a 2
Zavádí se vstupní zkouška jako podmínka pro jmenování znalcem. Zkouška má za úkol především prověřit uchazečovy znalosti zákona, postavení znalce v řízení před orgány veřejné moci a taktéž náležitosti samotného zpracování znaleckého posudku. Způsob, formu a průběh zkoušky stanoví prováděcí právní předpis.
K bodu 3
K zachování trvale kvalitního výkonu znalecké činnosti je nezbytné, aby se znalec průběžně vzdělával nejen v oboru, odvětví a specializaci, pro něž je zapsán v registru, ale taktéž z procesních předpisů, které se k výkonu znalecké činnosti váží. Za tímto účelem se znalcům stanoví povinnost soustavného vzdělávání, která spočívá např. v účastech na kurzech a seminářích, publikační činnosti nebo případně i pedagogické činnosti.
K bodu 4
V návaznosti na povinnost soustavného vzdělávání může ministerstvo nebo krajský soud uložit znalci povinnost účastnit se ověření odborných znalostí. Toto ověření by mělo směřovat právě k ověření následného vzdělávání a především celkovému ověření způsobilosti znalce vykonávat řádně (a v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky) znaleckou činnost v oboru, pro který je jmenován. Pokud tedy vyjdou najevo skutečnosti, které budou důvodně nasvědčovat tomu, že znalec pozbyl odborné způsobilosti, předvolá jej ministerstvo nebo krajský soud k ověření znalostí.
K bodu 5
V návaznosti na předchozí bod se rozšiřuje možnost pozastavení práva vykonávat činnost znalce o případ, kdy byla znalci uložena povinnost ověření odborných znalostí.
K bodu 6
Porušení povinnosti soustavného vzdělávání znalce je klasifikováno jako přestupek.
K bodům 7 a 8
Dochází k navýšení horní hranice pokut za spáchané přestupky a správní delikty tak, aby lépe odpovídaly ekonomické situaci a závažnosti těchto protiprávních jednání. Při ukládání pokut je však příslušný správní orgán vždy povinen přihlížet ke všem okolnostem daného případu, zvýšení horní hranice pokut tedy automaticky neznamená ukládání dvojnásobné výše pokut ve všech případech.