Důvodová zpráva k Novela z. o daních z příjmů

Cílem sady navrhovaných opatření je v prvé řadě významné snížení přímé daňové zátěže a zvýšení disponibilního čistého příjmu pro daňové poplatníky, konkrétně pro pracující rodiče, jejich rodiny, rodinné příslušníky a děti, o které pečují a které vyživují – a s tím úzce související zvýšení motivace pro zakládání rodin, a to zejména s více dětmi.

A v neposlední řadě taktéž snaha o to, aby pracující rodiče (a rodiny) nebyli nuceni, často velmi ponižujícím a složitým (a mnohdy i neúspěšným) způsobem žádat o dávky státní sociální podpory či dávky pomoci v hmotné nouzi jen proto, aby zabezpečili základní životní potřeby pro sebe a pro své děti. ⁠‌​​​​‌‌​‌‌​‌‌​​​⁠

Neméně podstatným cílem předkládaného návrhu je i odstranění diskriminace některých daňových poplatníků a plátců daně z příjmu v přístupu k možnosti využití daňových slev na děti resp. k daňovým bonusům s těmito slevami spjatými. A to konkrétně ve vztahu k (minimální) výši jejich zdanitelného příjmu. Nízkopříjmové osoby plnící si řádně všechny své daňové a odvodové povinnosti vůči státu nesmí být diskriminovány v přístupu k těmto daňovým zvýhodněním

Cílem dlouhodobým je pak podpora pozitivního propopulačního a demografického vývoje české společnosti, tzn. zejména podpora dlouhodobého (nejlépe stálého a stabilního) zvyšování porodnosti – což je žádoucí trend jednak z obecného společenského hlediska, ale také z pohledu (makro)ekonomického, například v souvislosti s udržením (či zkvalitněním a posílením) našeho sociálního systému, zejména pak jeho důchodové složky.

Jinými slovy, jedná se o klíčový zájem ve smyslu budoucího vývoje české společnosti tak, aby zde bylo dlouhodobě zajištěno financování sociálních transferů – na prvním místě tzv. mandatorních sociálních výdajů, především pojistných sociálních dávek i dalších součástí vyspělého systému naší sociální politiky a sociálních služeb. A to i v širším smyslu slova, včetně financování zdravotní péče, školství a dalších důležitých veřejných politik. Zejména za situace, kdy česká společnost a ekonomika čelí, a delší dobu ještě čelit budou, nejrůznějším negativním hospodářsko-sociálním dopadům v souvislosti s omezujícími opatřeními v rámci boje proti pandemii viru COVID 19.

V souvislosti s celkovou filosofií návrhu považujeme za důležité zmínit výsledky průzkumu agentury NMS Market Research z podzimu roku 2019, který uvádí, že 33 % rodičů si nepořídí další dítě výhradně z finančních důvodů (kvůli nedostatku financí) – a 17 % rodičů tak neučiní z důvodu neodpovídajícího bydlení, což je problematika velmi podobného typu. Podle 43 % respondentů tohoto průzkumu by rodinám nejvíce pomohlo zvýšení tzv. mateřské (peněžitá pomoc v mateřství) a rodičovského příspěvku, 18 % respondentů by pak jako největší pomoc vnímalo právě zvýšení daňového zvýhodnění na děti.

A doplňme k tomuto ještě komentář hlavní ekonomky Raiffeisenbank Hany Horské, která uvádí, že nejvíce rodin se třemi a více dětmi je mezi nízkopříjmovými skupinami se základním nebo nedokončeným vzděláním - a naopak nejméně mezi vysokoškoláky. Pokud by tedy stát chtěl motivovat rodiny, aby si pořizovaly více dětí, musí cílit na střední vrstvu. Což je přesně i ambicí tohoto návrhu. A právě proto je zde nejcitelnější podpora adresována rodičům pečujícím o tři a více dětí.

Tento návrh je i určitým typem alternativní daňové reformy svého druhu. Navrhovaná opatření neznamenají pro žádného nyní pracovně aktivního plátce daně z příjmu zhoršení jeho současné situace – a naopak pro vysoké množství plátců daně z příjmu znamenají snížení jejich reálně odváděných daní – a tedy zvýšení jejich čistých příjmů.

Předkládaná právní úprava je v souladu s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, respektuje taktéž obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky.

V případě daní z příjmu na úrovni EU platí, že pravomoc stanovit a vybírat daně spadá do výlučné kompetence členských států EU. I z tohoto důvodu se orgány EU, pokud jde o daně, věnují zejména úpravě výběru daní nepřímých (spotřební daně, DPH), a to zvláště těm jejich aspektům, které mají mezinárodní charakter a které jsou obhajitelné z hlediska projektu evropského (unijního) vnitřního trhu (např. zákaz daňové diskriminace, otázka dvojího zdanění, boj proti daňovým podvodům apod.).

Navrhovaná právní úprava není v rozporu s právními předpisy EU, judikaturou soudních orgánů EU - ani s obecnými (právními) zásadami legislativy EU.

Navrhovaná právní úprava nijak neporušuje zákonem daný zákaz diskriminace a také nijak nenarušuje principy rovnosti mužů a žen.

Na jedné straně je jisté, že v důsledku navrhovaných opatření poklesnou příjmy státu a veřejných rozpočtů v oblasti přímých daních – konkrétně, co se týče objemu výběru daně z příjmu fyzických osob.

V důsledku poklesu daňové povinnosti, a tedy nárůstu čistých příjmů domácností (rodin), by se ale zároveň u mnoha subjektů snížil objem jimi pobíraných sociálních dávek nejrůznějšího typu, anebo by některé tyto domácnosti úplně ztratily nárok na sociální dávky. Což by znamenalo snížení objemu prostředků na výdajové stránce státního rozpočtu a tudíž i alikvótní kompenzaci propadu jeho příjmové stránky.⁠‌​​​​‌‌​‌‌​‌‌​​​⁠

Ještě významněji by ovšem přímé negativní dopady navrhovaného opatření na příjmy státního rozpočtu (a potažmo na rozpočty krajů a obcí v rámci tzv. sdílených daní) kompenzoval vyšší výběr nejrůznějších nepřímých daní (DPH, spotřební daně) v důsledku postupného zvýšení koupěschopné poptávky domácností.

Pokud vyjdeme z posledních relevantních dat ČSÚ o sčítání lidí, domů, bytů a domácností, a o počtech rodin s jedním, dvěma, třemi atd. dětmi, lze rámcově propočíst a dovodit, u vědomí pravděpodobnosti různých odchylek způsobených mj. časovým vývojem a průběžnými neustálými změnami některých (anebo do určité míry všech) z těchto dat, že celkový předpokládaný objem propadu výběru daně z příjmu fyzických osob v důsledku předkládaného návrhu zvýšení jednotlivých daňových zvýhodnění na děti – a kompenzovaný zvýšeným výběrem daní jiného typu - by mohl činit zhruba 40 miliard Kč ročně.

Samozřejmě s tím, že toto je odhad, který plně nezohledňuje např. tzv. roční (měsíční) strop pro daňové bonusy, ukončení a přerušení studia u dětí, pohyby na trhu práce, růst a pokles (ne)zaměstnanosti, počty nezaopatřených dětí v náhradní péči, počet osob s nulovou daňovou povinností atd.

Mimochodem – ani finanční správa či ministerstvo financí nedisponují přesnou částkou celkově uplatněného daňového zvýhodnění na děti, protože daňová přiznání podává jen část poplatníků v rámci tzv. samostatné výdělečné činnosti. Údaji za jednotlivé zaměstnance, kteří nepodávají klasické daňové přiznání v individualizované podobě, tedy tyto úřady nedisponují. Na základě dostupných údajů činil např. za rok 2018 celkový negativní dopad na veřejné rozpočty z titulu uplatnění daňového zvýhodnění na děti cca 38,1 mld. Kč.

Reálné roční snížení příjmů státního rozpočtu by bylo tedy zcela jistě nižší než učiněný odhad. Navíc je nutné do této kalkulace zahrnout alikvótním způsobem již zmíněné snížení objemu vyplácených sociálních dávek v souvislosti s růstem čistých příjmů. Když v roce 2015 centrum CERGE-EI při Vysoké škole ekonomické odhadovalo dopady tehdy plánovaného zvýšení daňového zvýhodnění na vyživované dítě, predikovalo snížení sociálních dávek ve výši jedné dvacetiny nárůstu objemu těchto daňových slev. V případě realizaci tohoto návrhu, který je mnohem ambicióznější, lze předpokládat významně výraznější snížení těchto dávek.

Obdobné teze platí i v případě dopadu navrhovaných změn na rozpočty krajů a obcí, kde dle zákona o rozpočtovém určení daní lze očekávat na jedné straně alikvótní propad na straně příjmů – tzn. u rozpočtů krajů o 8,92% a u rozpočtů obcí o 23,58% z celostátního hrubého výnosu daní z příjmů. Tj. u krajů by šlo zhruba o propad o 3,5 miliardy Kč ročně a u obcí o 9,5 miliard Kč ročně.

A na straně druhé zase růst objemu příjmů rozpočtů těchto územně samosprávných celků v rámci podílu z celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty.

V této souvislosti považujeme za vhodné uvést i odhadované propočty propadu příjmů veřejných rozpočtů v případě nyní vládou navrhovaného zrušení tzv. superhrubě mzdy resp. snížení základ upro výpočet daně z příjmu fyzických osob. Ty činí 70 - 80 miliard Kč v případě pouze prostého zrušení superhrubě mzdy a zachování sazby daně z příjmu fyzckých osob ve výši 15%.

Pro podnikatelské prostředí by toto opatření znamenalo významný stimul – v první řadě ve smyslu očekávatelného znatelného zvýšení poptávky po zboží a službách, sekundárně například i tím způsobem, že by u některých občanů dost výrazně stoupla ochota nastoupit do standardního zaměstnaneckého poměru a byla by tak určitým způsobem uspokojena poptávka mnoha zaměstnavatelů po pracovní síle.

Navrhovaná právní úprava bude mít příznivé sociální dopady, pro mnoho pracujících a podnikajících občanů (a pro jejich rodiny) bude znamenat i dost významné zvýšení jejich disponibilních příjmů, mnoho občanů díky jejímu zavedení nebude muset nadále žádat o sociální dávky, ať už v oblasti státní sociální podpory anebo v oblasti dávek pomoci v hmotné nouzi. pomůže i občanům v tzv. dluhových a exekučnch pastech tím, že významně zvýši jejich schopnost splácet finanční závazky. Tedy určtě platí, že navrhovaná úprava velmi pomůže značnému množství (dosud) nízkopříjmových osob.

Navrhovaná právní úprava nebude mít negativní vliv na ochranu soukromí a osobních údajů u žádného ze subjektů, jehož se dotkne.

Navrhovaná právní úprava nevnáší negativní dopad do oblasti korupčních rizik a ani nezakládá jejich nové možnosti.⁠‌​​​​‌‌​‌‌​‌‌​​​⁠