Důvodová zpráva k Novela z. o kompenzačním bonusu - RJ

V souvislosti se vznikem a rozšířením onemocnění COVID-19 způsobeného koronavirem SARS-CoV-2 vyhlásila vláda podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví na území České republiky nouzový stav od 14:00 hodin dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů. Tento nouzový stav byl následně Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky prodloužen do 30. dubna 2020. V rámci vyhlášeného nouzového stavu byla realizována řada omezujících opatření, která měla negativní dopad na podnikání, ale současně též na jejich zaměstnance. Tyto negativní dopady spočívaly jednak přímo v nařízení uzavření provozoven, jednak v povinnosti přijmout opatření, která provozování podnikatelské činnosti ztěžují.

Zákonem č. 159/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2 (dále jen „zákon o kompenzačním bonusu“), byl nejprve přiznán tzv. kompenzační bonus osobám samostatně výdělečně činným (s výjimkou těch, které jsou účastny na nemocenském pojištění jako zaměstnanci). Podmínkou poskytnutí kompenzačního bonusu byla přitom skutečnost spočívající v tom, že samostatná výdělečná činnost žadatele byla zcela nebo z části znemožněna aktuálními událostmi souvisejícími s koronavirem. Kompenzační bonus je poskytován ve výši 500 Kč za každý den v rámci prvního bonusového období od 12. března do 30. dubna 2020, resp. na základě novelizace zákona též v rámci druhého bonusového období od 1. května do 8. června 2020, pokud osoba v daný den splňuje podmínky pro jeho poskytnutí. Druhá novelizace tohoto zákona rozšířila okruh subjektů kompenzačního bonusu též o společníky vybraných společností s ručením omezeným, jejichž činnost se často v praxi svoji povahou příliš neodlišuje od samostatné výdělečné činnosti.⁠‌​‌‌‌‌‌​​‌‌‌​​‌‌⁠

A třetí novelizace tohoto zákona zavedla jednak novou kategorii osob (subjektů), které mají na tento kompenzační bonus nárok. A to osoby vykonávající práci na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, u nichž došlo z důvodu mimořádné situace způsobené epidemií koronaviru ke snížení či úplnému výpadku příjmů z této činnosti, a tento výpadek jim nebyl kompenzován žádným ze série podpůrných opatření. Současně musí jít o takovou práci, která zakládá účast na nemocenském pojištění, a tedy i vznik příslušného odvodu do veřejných rozpočtů - a zadruhé tato novela také rozšířila okruh osob, které dosáhnou na kompenzační bonus pro osoby samostatně výdělečně činné a pro společníky společností s ručením omezeným, kteří na tyto pojištěné dohody mimo pracovní poměr, vedle svého podnikání, také částečně pracují – a kteří byli dosud bez jakékoli pomoci ze strany státu, mnozí z nich pak zcela bez příjmu.

Navrhuje se novela zákona o kompenzačním bonusu, jejímž cílem je prostřednictvím kompenzačního bonusu zmírnit dopady událostí souvisejících se vznikem a rozšířením onemocnění COVID-19 způsobeného koronavirem SARS-CoV-2 na určitý specifický okruh osob samostatně výdělečně činných a společníků společností s ručením omezeným.

Hlavním důvodem navrhované úpravy je snaha odstranit stále ještě diskriminační charakter a povahu kompenzačního bonusu pro osoby samostatně výdělečně činné (a pro společníky společností s ručením omezeným), a to v tom smyslu, že jsou z možnosti čerpat jej vyloučeni ti občané, kteří jsou vedle svého živnostenského podnikání ještě zaměstnáni v rámci standardního pracovního poměru na částečný (nikoli plný) pracovní úvazek.

Zatímco těm osobám, které jsou vedle živnostenského podnikání (či vedle pozice společníka společnosti s ručením omezením) zaměstnány na nějaký typ tzv. pojištěné dohody (dohoda o pracovní činnosti a dohoda o provedení práce), tedy mimo pracovní poměr, již, po poslední novelizaci tohoto zákona, kompenzační bonus náleží.

K takové asymetrii a nespravedlnosti přitom není žádný důvod – v obou případech se jedná o osoby samostatně výdělečně činné (resp. o společníky společností s ručením omezeným), které vedle svého podnikání pracují jako zaměstnanci odvádějící daně a příslušné pojistné odvody (zdravotní a sociální pojištění) - tzn., že v jejich právním a ekonomickém postavení vůči státu není vůbec žádný rozdíl. A v drtivé většině případů jsou i jejich příjmy ze zaměstnání zcela srovnatelné, obdobné, ne-li identické.

V tomto případě by již šlo dokonce o druhou diskriminaci osob samostatně výdělečně činných (a společníků společností s ručením omezeným) zaměstnaných ve statutu pracovního poměru, protože živnostníci pracující na tzv. nepojištěné dohody (dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce bez povinnosti odvádět nemocenské pojištění, tzn. s měsíčním příjmem do 10 000 Kč resp. do 3 000 Kč) mají na kompenzační bonus nárok již téměř od samého počátku jeho existence.

Kdežto živnostníci zaměstnaní v pracovním poměru na částečné úvazky na tento bonus nemají nárok ani tehdy, jsou-li jejich měsíční příjmy ze zaměstnání nižší než výše uvedené měsíční částky výdělku z nepojištěných dohod mimo pracovní poměr – protože zaměstnanci v pracovním poměru odvádějí sociální pojištění vždy a za všech okolností.

Cílem návrhu je tedy odstranit tuto diskriminaci uvnitř určitých skupin osob samostatně výdělečně činných resp. společníků společností s ručením omezeným. Aby byl efekt a smysl návrhu přiměřený a ekvivalentní k dosavadní úpravě, a to v tom smyslu, že jde o kompenzaci živnostníků a podnikatelů, pro které je výkon zaměstnaní doplňkovým příjmem a parciální, nikoli hlavní pracovní činností, chceme umožnit čerpání kompenzačního bonusu jen těm osobám samostatné výdělečně činným či společníků společnosti s ručením omezeným, jejichž hrubý měsíční příjem ze zaměstnání v pracovním poměru byl v každém jednom kalendářním měsíci náležícím do časového úseku vymezeného tzv. prvním a druhým bonusovým obdobím, tj. od 12. 3. do 8. 6. 2020 nižší než 14 600 Kč, tzn. nižší než tzv. aktuální minimální mzda.

A to proto, aby bylo jasné a zřetelné, že má jít o pomoc a kompenzaci spíše nízko či středně příjmovým skupinám osob, které vedle svého podnikání (které v mnoha případech v době nouzového stavu navíc nemohly vykonávat) byly v době vymezené dvěma bonusovými obdobími zaměstnány na částečné úvazky v rámci standardního pracovního poměru. Vzhledem k tomu, že se vždy jedná o osoby sociálně pojištěné a evidované v rámci databáze České správy sociálního zabezpečení, existuje zde jednoznačná možnost kontroly a ověřitelnosti veškerých údajů i případné eliminace neodůvodněných žádostí o tyto kompenzační bonusy.

Navrhovaný zákon je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a plně respektuje též Listinu základních práv a svobod.

Navrhovaný zákon je souladný s ústavním principem rovnosti, neboť kompenzační bonus je poskytován všem osobám při splnění nediskriminačních podmínek. Není přitom např. preferováno jedno odvětví podnikání před jiným.

Kompenzační bonus je daňovým bonusem a současně je daní v procesním smyslu, tj. je spravován v režimu daňového řádu. Podle čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod lze daně a poplatky ukládat pouze na základě zákona, což navrhovaná úprava splňuje.

Návrh je plně slučitelný s právem Evropské unie a jeho  ustanovení nezakládají rozpor s primárním právem Evropské unie - i ve smyslu judikatury Soudního dvora Evropské unie. S poukazem na sekundární právo Evropské unie lze konstatovat, že také v tomto ohledu předkládaná právní úprava respektuje závazky, které pro Českou republiku v této oblasti z členství v Evropské unii vyplývají.

Navrhovaný zákon je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, podle čl. 10 Ústavy.

Navržená výše kompenzačního bonusu pro osoby vykonávající vedle svého (živnostenského) podnikání práci na základě řádného pracovního poměru (a současně do určité výše hrubého měsíčního příjmu) odpovídá částce 500 Kč za každý kalendářní den bonusového období. Délka bonusového období pak činí 89 dnů. Maximální výše kompenzačního bonusu u jednotlivce tak může dosáhnout částky 44 500 Kč.

Dle oficiálních statistických dat činí celkový počet osob samostatně výdělečně činných, pro něž je samostatné živnostenské podnikání tzv. vedlejší činností (tzn., že mají i jiné registrované příjmy, např. ze starobních a invalidních důchodů nebo ze zaměstnání) 429 081osob. Přesný aktuální počet osob samostatně výdělečně činných, které jsou současně zaměstnány přímo v pracovním poměru, nelze pro danou chvíli určit, ale po odečtení příjemců důchodů může jít cca o 100 000 osob. Přičemž ne všechny z nich splní všechna kritéria pro přiznání kompenzačního bonusu - a ne všechny o něj požádají - resp. nepožádají o něj v plné výši

V maximální míře tedy může jít o 4,45 miliardy Kč, reálnější je ale spíše částka pod 3 miliardy korun. Alikvótní tomu bude i dopad návrhu na příjmy a výdaje dalších veřejných rozpočtů, tj. na rozpočty obcí a krajů. Tzn., že se jich dotkne v tom poměru, v jakém participují na celkových příjmech ze sdílených daní, konkrétně na dani z příjmu fyzických osob, dle zákona o rozpočtovém určení daní.

Pokud jde dále o vztah návrhu k financování obcí (a krajů), které se v důsledku skutečnosti, že kompenzační bonus je vratkou daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, fakticky spolupodílejí na jeho financování, byla již předchozími právními úpravami (včetně poslední novely tohoto zákona) obcím přiznán – a posléze navýšen - nenávratný příspěvek ze státního rozpočtu podle ve výši 1 250 Kč na jednoho  obyvatele obce.

Navrhovaný zákon nestanoví žádná speciální pravidla pro osoby se zdravotním postižením, národnostní menšiny či jiné specifické skupiny obyvatel.⁠‌​‌‌‌‌‌​​‌‌‌​​‌‌⁠

Navrhovaný zákon nebude mít žádné negativní dopady na ochranu soukromí a osobních údajů, neboť je postaven na principu, kdy žadatel prostřednictvím jím podané žádosti implicitně dává pokyn k zpracování jeho osobních údajů.

Navrhovaný zákon předpokládá mj. využití fungujících mechanismů ze strany orgánů Finanční správy České republiky, jakožto i orgánů sociálního zabezpečení, včetně mechanismů kontroly řádného výkonu veřejné moci, a nezavdává tak příčinu k zvýšenému riziku korupce.

Navrhovaná právní úprava nemá dopad na bezpečnost nebo obranu státu ve smyslu usnesení vlády č. 343/D z roku 2015.

Navrhuje se, aby Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s návrhem tohoto zákona již v prvém čtení podle § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem k některým výše uvedeným důvodům, tj. na prvním místě zejména k potřebě co nejrychleji poskytnout finanční výpomoc osobám samostatně výdělečně činným a společníkům s ručením omezeným vykonávajícím současně zaměstnání na částečný pracovní úvazek na základě smlouvy o uzavření pracovního poměru, u nichž došlo z důvodu mimořádné situace způsobené epidemií koronaviru ke snížení či úplnému výpadku příjmů z podnikání či podnikání i zaměstnání zároveň - a tento výpadek jim nebyl kompenzován žádným ze série dosavadních podpůrných opatření.