OBECNÁ ČÁST
1. Zhodnocení platného právního stavu a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Navrhovaná právní úprava reaguje na současnou ekonomickou a sociální realitu v České republice. V letech 2022 až 2024 došlo k výraznému růstu cenové hladiny, a to zejména v oblastech, které přímo ovlivňují životní náklady domácností (bydlení, potraviny, energie, vzdělání, péče o děti apod.). Tempo růstu reálných mezd za tímto vývojem zaostává, což se negativně promítá do kupní síly jednotlivců i rodin.
Zároveň se ukazuje, že dosavadní nastavení daňových úlev a sociálních transferů nedostatečně reflektuje aktuální náklady a sociální situaci domácností, což oslabuje jejich stabilitu a schopnost čelit ekonomickým výkyvům.
Z těchto důvodů je nezbytné přistoupit k cílené aktualizaci vybraných daňových a sociálních nástrojů:
1.1. Zvýšení slevy na poplatníka
Sleva na poplatníka je základní daňová úleva, která snižuje daňovou povinnost všem fyzickým osobám, bez ohledu na jejich rodinný či příjmový status. Slouží jako nástroj ke zmírnění dopadu zdanění na životní minimum jednotlivce.
Výše této slevy nebyla od roku 2022 upravována, zatímco kumulativní inflace za období 2022–2024 podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) dosáhla 29,25 %. Dle Eurostatu, který pro srovnání růstu cen mezi jednotlivými zeměmi EU používá tzv. harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP), se nejnovější údaje o Česku vážou k březnu 2025, přičemž podle těchto dat činila kumulativní inflace dokonce 32 %.1 Reálná hodnota slevy na poplatníka tak citelně poklesla.
Navýšení slevy z 30 840 Kč na 34 600 Kč přispěje k částečné kompenzaci inflačních dopadů na reálné příjmy zaměstnanců a OSVČ a zachování principu daňové spravedlnosti, kdy poplatník neplatí daň z části příjmu, která odpovídá základní existenční potřebě.
Tato úprava má zároveň pozitivní motivující efekt na pracovní aktivitu, protože snižuje daňové zatížení nízkopříjmových skupin.
1.2. Zvýšení daňového zvýhodnění na první vyživované dítě
Současné nastavení daňového zvýhodnění na první dítě (15 204 Kč ročně) neodpovídá reálným nákladům na výchovu a výživu dítěte, ani výši zvýhodnění na druhé (22 320 Kč) a třetí a další dítě (27 840 Kč).
Navýšení daňového zvýhodnění na první dítě na 22 320 Kč ročně, tedy sjednocení se současnou částkou daňového zvýhodnění na druhé dítě povede ke zrovnoprávnění všech vyživovaných dětí v rodinách – náklady na první dítě nejsou nižší než u druhého nebo třetího dítěte a k větší podpoře nízko a středně příjmových domácností, pro které je daňové zvýhodnění klíčovou složkou podpory. Navrhovaná právní úprava rovněž zvýší efektivitu prorodinné daňové politiky, která má být jednoduchá, srozumitelná a spravedlivá.
Navrhovaná změna posiluje rovnost přístupu k podpoře rodin bez ohledu na pořadí narození dítěte, což je důležitým principem rovného zacházení.
1.3. Zvýšení rodičovského příspěvku a zavedení jeho valorizace
Rodičovský příspěvek ve výši 350 000 Kč nebyl valorizován od roku 2020. Za toto období došlo k významnému poklesu jeho reálné hodnoty. Vzhledem k délce čerpání příspěvku (až 4 roky) a jeho roli jako hlavního příjmu pečující osoby, především matek, je nezbytné zajistit, aby jeho výše odpovídala aktuálním životním nákladům.
Navrhované navýšení na 420 000 Kč přitom reflektuje inflační vývoj a růst životních nákladů, umožní rodičům lépe pokrývat výdaje v období péče o malé dítě a snižuje finanční stres v raném období rodičovství, což přispívá k lepší psychické pohodě a rozvoji dítěte.
Zavedení automatické valorizace rodičovského příspěvku má zásadní význam pro dlouhodobou stabilitu systému. Zamezí potřebě opakovaných legislativních zásahů, které jsou často opožděné, posílí předvídatelnost a transparentnost systému sociální podpory a ochrání reálnou hodnotu podpory bez nutnosti politických rozhodnutí v každém volebním období.
1.4. Úprava složky na dítě dle příjmu domácnosti
V současném systému podle zákona č. 151/2025 Sb., o dávce státní sociální pomoci je výše složky na dítě odstupňována třemi příjmovými pásmy, přičemž paradoxně domácnosti s nejnižším příjmem (do 1,43 násobku životního minima) mají nárok na nižší částku (500 Kč) než domácnosti s mírně vyšším příjmem (1 000 Kč).
Tato konstrukce je jeví jako nesystémová a nespravedlivá – nejchudší domácnosti dostávají nejmenší podporu a z administrativního i komunikačního hlediska velice náročná – tři příjmová pásma komplikují výpočty i orientaci žadatelů.
Navrhovaná úprava, která sjednocuje pásma do jedné skupiny (do 3 násobku životního minima) s jednotnou částkou 1 000 Kč na dítě, posiluje sociální adresnost systému, zajišťuje větší ochranu před dětskou chudobou, zjednodušuje administraci ze strany úřadů práce a předchází demotivačním efektům spojeným s přechodem mezi pásmy (tzv. pasti příjmů).
Koeficient redukce mezi 3 a 4 násobkem životního minima zůstává zachován a zajišťuje cílenost podpory bez zbytečné extenze na vysokopříjmové domácnosti.
1.5. Shrnutí
Navržená právní úprava představuje cílený zásah do daňového a sociálního systému s cílem kompenzovat dopady inflace a rostoucích životních nákladů, zvýšit efektivitu a spravedlnost daňových a sociálních nástrojů, podpořit ekonomickou stabilitu domácností s dětmi a osob s nízkými příjmy a zajistit udržitelný systém veřejné podpory díky zjednodušení a valorizaci vybraných nástrojů. Tato opatření mají dlouhodobý pozitivní dopad nejen na příjemce, ale i na celkovou sociální kohezi a ekonomický růst.
2. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii
Předkládaný návrh zákona a jeho navrhovaná opatření se nedotýkají závazků z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána.
Navrhovaná opatření se nijak nedotýkají práva Evropské unie ani judikatury soudních orgánů EU.
4. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad návrhu právního předpisu na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty
4.1. Zvýšení slevy na poplatníka
Výše přímého výpadku příjmů veřejných rozpočtů oproti současnému stavu činí vlivem předkládaného návrhu cca −19,1 mld. Kč, přičemž nárůst inkasa DPH z titulu vyšších disponibilních příjmů činí cca 1,9 mld. Kč. Celkem tak dopad na veřejné rozpočty bude činit −17,220 mld. Kč. Tento dopad bude následně rozložen jak na státní rozpočet, tak i na rozpočty územních samosprávných celků, a to v poměru podle zákona o rozpočtovém určení daní.
Rozpad po rozpočtech:
Stát: −11,623 mld. Kč
Kraje: −1,536 mld. Kč
Obce: −4,060 mld. Kč
CELKEM: −17,220 mld. Kč
4.2. Zvýšení daňového zvýhodnění na první vyživované dítě
Výše přímého výpadku příjmů veřejných rozpočtů oproti současnému stavu činí vlivem předkládaného návrhu cca −8,895 mld. Kč, přičemž nárůst inkasa DPH z titulu vyšších disponibilních příjmů činí cca 0,907 mld. Kč. Celkem tak dopad na veřejné rozpočty bude činit −7,989 mld. Kč. Tento dopad bude následně rozložen jak na státní rozpočet, tak i na rozpočty územních samosprávných celků, a to v poměru podle zákona o rozpočtovém určení daní.
Rozpad po rozpočtech:
Stát: −6,838 mld. Kč
Kraje: −0,316 mld. Kč
Obce: −0,835 mld. Kč
CELKEM: −7,989 mld. Kč
Toto opatření se v roce 2026 neprojeví, neboť na základě čl. IV nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2027.
4.3. Zvýšení rodičovského příspěvku a zavedení jeho valorizace
U dávky SSP jde o přímý výdaj státního rozpočtu, kraje ani obce na ní nemají podíl — u nich tedy nevzniká přímý dopad (mimo případné marginální administrativní náklady).
Výše přímého výpadku státního rozpočtů oproti současnému stavu činí vlivem předkládaného návrhu cca 1,050 mld. Kč, přičemž nárůst inkasa DPH z titulu vyšších disponibilních příjmů činí cca 0,107 mld. Kč.
Celkem tak dopad na státní rozpočet bude činit cca −0,943 mld. Kč.
4.4. Úprava složky na dítě dle příjmu domácnosti
U dávky SSP jde o přímý výdaj státního rozpočtu, kraje ani obce na ní nemají podíl — u nich tedy nevzniká přímý dopad (mimo případné marginální administrativní náklady).
Výše přímého výpadku státního rozpočtů oproti současnému stavu činí vlivem předkládaného návrhu cca −0,765 až −1,425 mld. Kč, přičemž nárůst inkasa DPH z titulu vyšších disponibilních příjmů činí cca 0,078 až 0,146 mld. Kč.
Celkem tak dopad na státní rozpočet bude činit cca −0,687 až 1,279 mld. Kč.
4.5. Shrnutí
Souhrn pro rok 2026 (jen opatření účinná od 1. 1. 2026):
Předpokládaný hospodářský a finanční dopad návrhu právního předpisu na veřejné rozpočty bude celkem činit cca −18,85 až −19,44 mld. Kč; z toho stát: cca −13,25 až −13,85 mld. Kč, kraje: −1,536 mld. Kč, obce: −4,060 mld. Kč. (Výpočet vychází z položkových dopadů výše.)
Dodatečný dopad od roku 2027 (po nabytí účinnosti čl. I bodu 2)
Po započtení všech opatření (tj. dopad roku 2026 + dodatečný dopad čl. I bodu 2) činí celkový dopad na veřejné rozpočty cca −26,839 až −27,431 mld. Kč, a to v rozpadu: stát: −20,091 až −20,683 mld. Kč, kraje: −1,852 mld. Kč, obce: −4,895 mld. Kč.
5. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava neobsahuje žádné ustanovení, které by se vztahovalo k bezpečnosti nebo obraně státu. Navrhovaná právní úprava se nedotýká bezpečnosti nebo obrany státu.
6. Odůvodnění návrhu na projednání návrhu zákona v prvním čtení
Navrhuje se, aby návrh zákona byl projednán a schválen již v prvním čtení ve smyslu § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.
Navrhovaná opatření jsou jednoduchá, parametrická, bez zásahu do konstrukce daní nebo dávek a bez transpozic EU a administrativně jednoduše realizovatelná. Rozpočtový dopad je vyčíslen, přičemž je možné jeho zapracování do návrhu státního rozpočtu na rok 2026.
Rychlé přijetí navrhované právní úpravy je nezbytné, neboť cíleně a efektivně posiluje nízko a středně příjmové rodiny, které nejvíce pociťují tlak současných cen bydlení, energií a služeb.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K části první (Změna zákona o dani z příjmů) – čl. I
K novelizačnímu bodu 1 (§ 35ba odst. 1 písm. a))
Základní sleva na poplatníka v § 35ba odst. 1 písm. a) zákona o dani z příjmů je v současné době určena jako pevná částka, která nebyla od roku 2022 změněna, čímž došlo k autonomnímu nárůstu zdanění práce jen z důvodu nečinnosti zákonodárce.
Daňové slevy včetně základní slevy na poplatníka jsou součástí daňového systému, konkrétně daně z příjmu fyzických osob (tedy jak zaměstnanců, tak OSVČ). Základní sleva je jednou z integrálních součástí výsledného efektivního daňového zatížení, kterému jednotliví poplatníci čelí, a v konečném důsledku spoluurčuje výši poplatníkem zaplacené daně a ovlivňuje mezní daňovou sazbu, které poplatník čelí. Tuto slevu si může uplatnit každý poplatník daně z příjmů uvedený § 2 zákona o dani z příjmů. Její aktuální výše činí 30 840 Kč ročně.
V minulých letech došlo k dramatickému nárůstu průměrných mezd a v nedávné době došlo též k navýšení minimální mzdy na částku 20 800 Kč měsíčně.
Relativní význam základní slevy na poplatníka se v čase podstatným způsobem snižuje, aniž by byla tato skutečnost poplatníkům jakkoli jinak kompenzována. Dochází tak postupně k faktickému zvyšování mezní daňové sazby, které poplatníci daně z příjmu fyzických osob čelí, a to dvěma kanály:
1. Relativní význam základní slevy klesá s růstem příjmů, s tím, jak klesá její podíl na navyšujícím se základu daně poplatníka, čímž dochází ke zvýšení efektivní daňové sazby, jíž poplatník čelí.
2. Rostoucí inflace dále snižuje reálnou hodnotu nominálně nezměněné výše základní slevy. Nejenže tedy klesá relativní význam slevy vzhledem k rostoucím příjmům obyvatel a vyššímu základu daně, ale dochází též k reálnému snižování samotné nominální výše základní slevy inflací.
Základní sleva nedopadá na všechny poplatníky stejným způsobem. U poplatníků s nižšími příjmy a nižším daňovým základem je její význam logicky relativně vyšší. Proto postupné snižování jejího relativního významu i snižování její reálné hodnoty nejvíce zatěžuje skupiny daňových poplatníků daně z příjmu fyzických osob s nejnižšími příjmy. V současné době je rozhodným příjmem, který v případě neaplikace žádné další daňové slevy díky základní daňové slevě podléhá dani 0 %, hrubý měsíční příjem přibližně ve výši 17 133 Kč. Tedy příjem o 3 667 Kč nižší než kolik činí aktuální výše minimální mzdy (20 800 Kč). V případě zvýšení základní slevy dle předloženého návrhu by se tímto rozhodným/limitním hrubým měsíčním příjmem stal příjem přibližně ve výši 19.235 Kč, což je stále pod úrovní minimální mzdy.
Pozitivním sociálním dopadem navrhovaného zvýšení základní slevy, jakkoli všem poplatníkům přináší potenciálně stejné nominální snížení daně a tím stejné nominální navýšení příjmů, je větší relativní význam, který bude mít promítnutí navýšení základní slevy do příjmů nízkopříjmových poplatníků.
Aplikací návrhu dojde ke zvýšení jejich příjmů, aniž by došlo ke zvýšení nákladů zaměstnavatelů, což nebude mít negativní dopad na zvýšení nezaměstnanosti této skupiny pracovníků, což je normální jev, který doprovází zvyšování minimální mzdy. Stejně tak bude relativní dopad zvýšení příjmů vyšší u osob s nižšími příjmy, jakkoli půjde o zvýšení příjmu všem poplatníkům daně z příjmu FO o nominálně stejnou částku.
Ze všech výše uvedených důvodů se proto navrhuje, aby od účinností zákona činila výše základní slevy na poplatníka 34.600 Kč. Navržená změna povede ke snížení daňového zatížení práce u většiny obyvatel, přičemž se dostane na úroveň z roku 2024.
K novelizačnímu bodu 2 (§ 35c odst. 1)
Navrhuje se zvýšení daňového zvýhodnění na první dítě z částky 15 204 Kč na 22 320 Kč. Tento krok reflektuje rostoucí náklady na výchovu a péči o děti, které v posledních letech významně vzrostly vlivem inflace, zdražování základních životních potřeb a rostoucích nákladů na vzdělání.
Daňové zvýhodnění na vyživované dítě ve výši 15 204 Kč ročně nebylo valorizováno od roku 2018. Kumulovaná inflace mezi lety 2018 a 2024 dosáhla 47 %, což představuje výrazné reálné snížení podpory rodin s dětmi.
Rodiny s jedním dítětem tak v důsledku inflace přišly o podporu v hodnotě přibližně 7 145 Kč ročně v současných cenách. Zatímco slevy na druhé a třetí dítě byly v roce 2022 valorizovány, podpora prvního dítěte zůstala na úrovni z roku 2018.
Opatření se dotkne přibližně 1,2 milionu rodin s jedním dítětem a přispěje k posílení kupní síly domácností s dětmi. Zvýšení daňového zvýhodnění pomůže rodinám lépe zvládat rostoucí finanční náklady spojené s výchovou dětí, čímž se posílí jejich ekonomická stabilita. Zvýšení podpory pro první dítě pomůže zejména rodinám s nižšími příjmy, které na tuto daňovou úlevu spoléhají jako na významný prvek rodinného rozpočtu.
K části druhé (Změna zákona o státní sociální podpoře) – čl. II
K novelizačnímu bodu 1 a 2 (§ 30 odst. 1 a § 31a)
Navrhuje se zvýšení rodičovského příspěvku ze stávajících 350 000 Kč na 420 000 Kč a zavedení systému pravidelné valorizace.
Zvýšením rodičovského příspěvku se reaguje na prokazatelné zdražení výdajů spojených s narozením a ranou péčí o dítě a na erozi reálné hodnoty dávky od poslední úpravy. Navrhovaná změna nijak nemění okruh oprávněných osob, účel ani flexibilní způsob čerpání příspěvku; jde výhradně o parametrické navýšení celkové částky tak, aby odpovídala současné nákladovosti péče v prvních letech života dítěte a aby byla zachována schopnost dávky pokrýt podstatnou část fixních výdajů domácností (zejména bydlení, energie a základní potřeby dítěte).
Současně se zavádí systém pravidelné valorizace rodičovského příspěvku tak, aby se předešlo skokovým jednorázovým novelám a dalšímu reálnému znehodnocování. Valorizace bude probíhat jednou ročně k 1. lednu podle předchozího kalendářního roku na základě indexu spotřebitelských cen vyhlašovaného Českým statistickým úřadem; při meziročnímu poklesu cen se částka nesnižuje (základní ochranná klauzule) a výsledná suma se pro administrativní jednoduchost zaokrouhluje na celé tisíce korun. Zákon zároveň zmocňuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, aby každoročně vyhláškou oznámilo valorizovanou výši odpovídající zákonné formule, bez potřeby dalších legislativních zásahů.
Navýšení a pravidelná valorizace posilují sociální funkci dávky, zvyšují jistotu plánování rodinných rozpočtů a snižují riziko materiální deprivace, aniž by vytvářely neopodstatněné rozdíly mezi skupinami příjemců. Administrativní dopady jsou minimální, jelikož jde o nastavení pevně daného parametru v rámci stávající agendy úřadů práce.
K části třetí (Změna zákona o dávce státní sociální pomoci) – čl. III
K novelizačnímu bodu 1 až 4 (§ 38 a § 39)
Podle zákona o dávce státní sociální pomoci je uplatnění složky na dítě v rámci dávky státní sociální pomoci podmíněno skutečností, že každý člen domácnosti, který není zranitelnou osobou, je pracovně aktivní.
Složku na dítě, ze které by mělo mít právě toto dítě prospěch, nelze vázat na to, jak je složena domácnost, v níž žije. Současné znění zákona zohledňuje okolnosti, které dítě nemá možnost jakkoliv ovlivnit, přesto to bude právě dítě, které bude penalizováno za to, zda jiná osoba v domácnosti vykonává či nevykonává pracovní aktivitu. Přitom nemusí jít o nic jiného, než o rodinu se třemi nebo čtyřmi dětmi, kde pracuje jen jeden ze dvou dospělých (typicky muž). Další možnou situací je náhlé přistěhování příbuzného, který nemá vyřešený pracovní status. V konečném důsledku má dojít ke zhoršení situace dítěte na základě vnějších okolností, což je v rozporu se samotným cílem navrhované úpravy složky na dítě.
Navrhuje se proto sloučit dvě skupiny domácností podle navrhovaného § 39 odst. 2 písm. b) a c) do jedné kategorie a zachovat možnost penalizace v případě, že člen domácnosti, který není zranitelnou osobou, není pracovně aktivní. Současné znění zákona stanovuje složku na dítě pro domácnosti s rozhodným příjmem
1. do 1,43 násobku životního minima ve výši 500 Kč/dítě,
2. mezi 1,43 násobkem a 3 násobkem životního minima ve výši 1 000 Kč/dítě a
3. mezi 3 a 4 násobkem životního minima se výše složky pozvolně redukuje na nulu.
Návrh zákona slučuje první dvě kategorie do jedné tak, že složka na dítě pro domácnosti s rozhodným příjmem
1. do 3 násobku životního minima činí 1 000 Kč/dítě a
2. mezi 3 a 4 násobkem životního minima zachovává koeficient redukce na nulu.
Avšak za předpokladu, že je v domácnosti osoba, která není zranitelnou osobou a není pracovně aktivní, snižuje se částka na nezaopatřené dítě vypočtená podle výše uvedených dvou kategorií o jednu polovinu. V případě domácností, jejichž rozhodný příjem je do 3 násobku životního minima, se tak částka na jedno dítě vždy sníží o 500 Kč.
K části čtvrté – Účinnost – čl. IV
Rozložení účinnosti mezi roky 2026 a 2027 umožňuje fázovat fiskální dopady návrhu: v roce 2026 dopadnou opatření s menším či státně-rozpočtovým charakterem (rodičovský příspěvek, složka na dítě) spolu se zvýšením slevy na poplatníka; druhý nejvýraznější dopad do sdílených daní (zvýšení daňového zvýhodnění na první dítě) vstoupí v platnost až od roku 2027. Tím se zmírní jednorázový tlak na příjmovou stranu veřejných rozpočtů a umožní se jejich plynulejší rozpočtování v návaznosti na rozpočtový proces obcí, krajů a státu.
Poznámky
1 Eurostat. 2025. “HICP – inflation rate (table code TEC00118), Czechia.” Roční míry HICP za ČR: 2022 = 14,8 %; 2023 = 12,0 %; 2024 = 2,7 %. Kumulativní růst cenové hladiny 2022–2024 = (1 + 0,148) × (1 + 0,120) × (1 + 0,027) − 1 ≈ 0,32 → ≈ 32 %. Databáze Eurostat, extrahováno 7. 8. 2025. Dostupné z https://ec.europa.eu/eurostat/databrowser/view/tec00118;/default/table?lang=en&utm_source=chatgpt.com