Důvodová zpráva k Novela z. o vodách (vodní zákon) - RJ

Návrh zákona reaguje na dosavadní zkušenosti z praxe v oblasti povodňové prevence. Problematika povodní je upravena v hlavě IX vodního zákona (Ochrana před povodněmi) a dále ve vyhlášce č. 79/2018 Sb., o způsobu a rozsahu zpracovávání návrhu a stanovování záplavových území a jejich dokumentace.

Návrh zákona reaguje zejména na zkušenosti z proběhlé povodně v září 2024, a to s cílem usnadnit výstavbu protipovodňových staveb. Návrh zákona nově stanoví, že stavby na ochranu před povodněmi se provádějí ve veřejném zájmu, což přispěje k usnadnění vyvlastňovacího řízení pro výstavbu staveb na ochranu před povodněmi. V oblasti povodňové problematiky se rovněž navrhují některé legislativně technické úpravy s cílem zjednodušení a zvýšení srozumitelnosti textu zákona.⁠​​‌​​​‌​​‌‌‌‌‌‌​⁠

Jako nedostatečná se jeví platná právní úprava tzv. individuálních zdrojů znečištění, resp. domovních čistíren odpadních vod (dále jen „DČOV“). Cílem návrhu je proto zavedení jednotných požadavků na provozování DČOV (do kapacity 50 EO) a jejich soustav, neboť tento způsob likvidace odpadních vod se v posledních letech stal systémovým řešením v kategorii zejm. menších obcí (s produkovaným znečištěním do 1000 EO). Cílem navrhované úpravy je pak zejména stanovit jasná pravidla na provozování těchto soustav, a to ve smyslu zajištění odborné úrovně provozování, dlouhodobé udržitelnosti celého systému a zejména pak ve smyslu zaručení dlouhodobé úrovně čištění odpadních vod, které jsou prostřednictvím soustavy DČOV zneškodňovány. Návrh dále stanoví, že vlastníkem je jeden subjekt, a to obec či jiná právnická osoba. Touto je myšlena zejména vodárenská společnost zabývající se provozováním vodohospodářské infrastruktury.

Dalším cílem návrhu zákona je zjednodušení procesu tzv. zpřírodňování (renaturací) vodních toků. Velká část vodních toků v minulosti prodělala různé technické úpravy omezující jejich členitost a prostorový rozsah. Takto vzniklá poškození morfologického aspektu ekologického stavu a do značné míry i vodohospodářských vlastností těchto toků jsou dnes pokládána za nadměrná, v důsledku čehož Česká republika nebude plnit cíle Evropské unie v oblastech ochrany vod, biologické rozmanitosti a zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně. Stávající právní úprava umožňující renaturace vodních toků není v praxi dostatečně využívána. Cílem navržené právní úpravy je umožnit posun k dosažení cílů Rámcové směrnice o vodách (2000/60/ES) a cílů EU v oblasti biologické rozmanitosti a v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně tím, že se zjednoduší proces renaturací vodních toků.

Z bezpečnostních důvodů se navrhuje úprava tzv. rizikové analýzy, která je podle Přílohy č. 3 bodu 4 vyhlášky č. 50/2023 Sb., o plánech povodí a plánech pro zvládání povodňových rizik, součástí plánů dílčích povodí. Navrhuje se, aby rizikové analýzy, které budou tvořit přílohu plánů dílčího povodí, nebyly zveřejňovány s ohledem na neveřejné informace, které obsahují.

Navrhovaná právní úprava neřeší personální otázky a z jejího obsahu nelze posuzovat otázky diskriminace a rovného postavení žen a mužů.

Hlavní princip navrhované právní úpravy spočívá v reakci na dosavadní zkušenosti z praxe v oblasti povodňové prevence, kdy návrh zákona nově stanoví, že stavby na ochranu před povodněmi se provádějí ve veřejném zájmu, což přispěje k usnadnění vyvlastňovacího řízení pro výstavbu staveb na ochranu před povodněmi.

Nově se stanovuje povinnost správce vodního toku zpracovat a předložit návrh změny záplavového území v oblastech s významným povodňovým rizikem tak, aby faktický stav stanovení záplavového území v oblastech s významným povodňovým rizikem co nejvíce odpovídal reálným aktuálním podmínkám v území. V oblasti povodňové problematiky se rovněž navrhují některé legislativně technické úpravy s cílem zjednodušení a zvýšení srozumitelnosti textu zákona.

V návaznosti na stávající zkušenosti z praxe je návrh rovněž doplněn o další zjednodušení procesu tzv. zpřírodňování (renaturací) vodních toků.

Návrh zákona rovněž obsahuje některé legislativně-technické úpravy.

Navrhovaná právní úprava neřeší personální otázky a z jejího obsahu nelze posuzovat otázky diskriminace a rovného postavení žen a mužů.

Návrh zákona reaguje na dosavadní zkušenosti z praxe v oblasti povodňové prevence. Návrh zákona reaguje na zkušenosti z proběhlé povodně v září 2024, a to s cílem usnadnit výstavbu protipovodňových staveb. Návrh zákona nově stanoví, že stavby na ochranu před povodněmi se provádějí ve veřejném zájmu, což přispěje k usnadnění vyvlastňovacího řízení pro výstavbu staveb na ochranu před povodněmi.

V oblasti protipovodňové ochrany se přesněji vymezují mapy povodňového nebezpečí. Zejména je výslovně uvedeno, že povodňové nebezpečí je odvozeno od hloubky a rychlosti proudění vody, a dále se doplňuje, že pro oblasti s významnými povodňovými riziky se vedle map povodňového nebezpečí, map povodňových rizik a plánů pro zvládání povodňových rizik zpracovávají také mapy povodňového ohrožení.

Nově se rovněž stanovuje povinnost správce vodního toku zpracovat a předložit návrh změny záplavového území v oblastech s významným povodňovým rizikem tak, aby faktický stav stanovení záplavového území v oblastech s významným povodňovým rizikem co nejvíce odpovídal reálným aktuálním podmínkám v území. V oblasti povodňové problematiky se rovněž provádí některé legislativně technické úpravy s cílem zjednodušení a zvýšení srozumitelnosti textu.

Novela dále reaguje na zkušenosti z praxe v případě renaturací vodních toků, kdy ročně jsou v České republice s využitím investičních nápravných opatření revitalizovány úseky pouze v délce max. 0,01 % délky vodních toků. To lze těžko považovat za uspokojivé. Na území České republiky mají významné vodní toky v délce 16 326 km a drobné vodní toky 86 553 km. Podíl technicky upravených koryt vodních toků v České republice se odhaduje na přibližně 25–30 % z celkové délky vodních toků. Tento podíl se týká hlavně menších vodních toků, které byly upravovány zejména v průběhu 20. století za účelem regulace odtokových poměrů, ochrany před povodněmi, zemědělských potřeb a urbanizace. Tyto úpravy zahrnují např. napřimování koryt, vybudování opevněných břehů, regulaci průtoků a další zásahy, které měly za cíl zlepšit nebo zabezpečit jiné než ekologické funkce vodních toků. V současnosti se stále více prosazují přístupy zaměřené na revitalizaci a obnovu přirozených funkcí vodních toků. Příslušné instituce (správci vodních toků) nedisponují potřebnými organizačními kapacitami k rozsáhlejšímu provádění komplexních projektů revitalizací vodních toků. Cílem navržené právní úpravy je umožnit posun k dosažení cílů Rámcové směrnice o vodách (2000/60/ES) a cílů EU v oblasti biologické rozmanitosti a v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně tím, že se ještě více zjednoduší proces renaturací vodních toků (§ 55c vodního zákona).

K zajištění uvedených cílů návrh zákona zejména:

Návrh se dotýká problematiky vyvlastnění, které je nejzávažnějším zásahem do vlastnického práva. Jeho základní rámec a mantinely na ústavní úrovni vymezuje čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, který stanoví: „Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.“. Předmětný návrh je s uvedenými principy vyvlastnění v souladu.

Navrhovaná novela není v rozporu s předpisy Evropské unie. Návrh není v rozporu s judikaturou soudních orgánů Evropské unie a je v souladu s obecnými zásadami práva Evropské unie (např. zásadou právní jistoty, proporcionality a zákazem diskriminace).

Navrhovaná novela není transpoziční. Z předpisů Evropské unie jsou pro navrhovanou úpravu relevantní:

Navrhovaná úprava s ohledem na změny v návrhu zákona týkající se procesu provádění protipovodňových staveb a s ním spojeným vyvlastňovacím řízením s možným dopadem na práva osob souvisí zejména s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, Dodatkovým protokolem k této úmluvě, a dále též s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech a Evropskou úmluvou o lidských právech. Navrhovaná úprava je s těmito smlouvami v souladu.

Hospodářské a finanční dopady navrhované právní úpravy na státní a ostatní veřejné rozpočty, podnikatelské prostředí a životní prostředí jsou podrobněji řešeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (RIA).

Opatření celkově zajistí snížení škod na majetku v důsledku povodní, a tedy i výdajů státního rozpočtu na pomoc po povodních (např. povodně v září 2024 vedly k nutnosti navýšení výdajů státního rozpočtu o 30 mld. Kč).

Díky ustanovení o veřejném zájmu u staveb na ochranu před povodněmi a možnosti vyvlastnění pozemků dojde k umožnění realizace technických protipovodňových opatření a urychlení povolovacích procesů při výstavbě. V případě realizace povodňových opatření je možné významně minimalizovat povodňové škody. Úspory státního rozpočtu lze odhadovat v řádu stovek milionů až jednotek miliard Kč.

Návrh povede ke zjednodušení správního procesu v souvislosti s prováděním opatření k dosažení cílů pro ochranu a zlepšování stavu povrchových a podzemních vod a vodních ekosystémů formou optimalizace stávajících úprav koryta vodního toku v majetku státu prováděných správcem vodního toku.

Návrh negeneruje náklady na státní rozpočet, ani jiné veřejné rozpočty.

Návrh má dopady pouze na podnikatele, kteří chtějí svůj podnikatelský záměr (především výstavbu) uskutečnit v aktivních zónách záplavových území, a to pouze v oblastech s významným povodňovým rizikem (cca 3000 km vodních toků). Dle návrhu dojde k novému vymezení záplavových území a jejich aktivních zón na základě map povodňového nebezpečí, resp. ohrožení. V případě rozšíření aktivní zóny nebude na daném území na základě omezení stanovených ve vodním zákoně v rámci povolovacího řízení zamýšlená výstavba povolena. Naopak v případě zúžení současně nastavené aktivní zóny záplavového území bude výstavba v některých místech nově umožněna. Podobně bude možné podnikatelské záměry uskutečnit nově také v původních aktivních zónách v oblastech, kde již byla provedena protipovodňová opatření, a tato opatření se promítnou do nového stanovení aktivních zón záplavových území.

Návrh povede ke zjednodušení správního procesu v souvislosti s prováděním opatření k dosažení cílů pro ochranu a zlepšování stavu povrchových a podzemních vod a vodních ekosystémů formou optimalizace stávajících úprav koryta vodního toku v majetku státu prováděných správcem vodního toku.

Návrh má pozitivní dopady na oblasti s významným povodňovým rizikem, neboť rychlejším zohledněním změn v území a dalších relevantních změn do stanovení záplavových území se minimalizují budoucí možné povodňové škody, a tím dojde ke snížení nákladů obcí a krajů na jejich odstraňování.

Díky ustanovení o veřejném zájmu u staveb na ochranu před povodněmi a možnosti vyvlastnění pozemků dojde k umožnění realizace technických protipovodňových opatření a urychlení povolovacích procesů při výstavbě. V případě realizace protipovodňových opatření se významně minimalizují povodňové škody.

Již nyní mají vlastníci individuálních systémů povinnost zajistit čištění odpadních vod a ochranu životního prostředí na úrovni stokových soustavy, tudíž se neočekávají přímé dopady ve smyslu navýšení investičních nákladů pro vlastníky soustav DČOV. Navýšení provozních nákladů je možné předpokládat v případě nutnosti nově zajistit odborně způsobilou osobu, která bude dodržování postupů pro plynulé a bezpečné provozování soustavy zajišťovat. S ohledem na možnosti zajistit plnění této role interně a očekávanou nepravidelnou časovou náročnost těchto činností se navýšení těchto nákladů očekává jako spíše marginální.

Návrh má pozitivní sociální dopady, neboť v důsledku včasného zohlednění změn v území a dalších relevantních změn do stanovení záplavových území se zvýší z hlediska přírodních rizik bezpečnost obyvatel, kteří v záplavových oblastech žijí, pracují nebo se v těchto oblastech zdržují z jiných důvodů, především se sníží riziko ztrát na životech v případě povodní, a dále dojde k minimalizaci možných povodňových škod.

Ustanovení o veřejném zájmu a možnosti vyvlastnění pozemků u staveb na ochranu před povodněmi umožní a urychlí realizace technických protipovodňových opatření, díky nimž se v případě povodní mohou významně minimalizovat škody na majetku obyvatel.

Návrh má pozitivní dopady na životní prostředí, neboť zvyšuje povodňovou ochranu v záplavových územích a jejich aktivních zónách. Díky novému vymezení záplavových území a jejich aktivních zón na základě map povodňového nebezpečí, resp. ohrožení budou v těchto územích ohrožených povodněmi platit omezení vyplývající přímo z vodního zákona, což povede k jednoznačnější aplikaci těchto omezení a dojde k zamezení nové výstavby v aktivních zónách záplavových územích, a tím i minimalizaci možných povodňových škod, které mohou mít negativní dopad na životní prostředí.

Návrh představuje pozitivní příspěvek k obnově vodních toků, který vychází z přírodních korytotvorných procesů a akceptovatelného rozpadu technických struktur, čímž se pozvolna snižuje vliv technických úprav koryt vodních toků, resp. vodních děl, a v dlouhodobém časovém horizontu zlepšují hydromorfologické charakteristiky a/nebo migrační prostupnost vodních toků.

Aby byly individuální systémy ČOV udržitelné, musí poskytovat odpovídající úroveň ochrany vodního prostředí a musí být řádně provozována v souladu s požadavky vodního zákona a jeho prováděcích předpisů. Systémy musí být dobře navržené, robustní a vhodné pro místní podmínky. Řádná údržba jednotlivých systémů, na kterou opatření směřuje, je zaručována v tomto případě odborně způsobilou osobou.

Návrh zákona nemá žádné dopady na ochranu soukromí a osobních údajů.

Navrhovaná změna může vzhledem ke zpřehlednění nástrojů povodňové ochrany s vazbou na územní plánování, povolování záměrů a omezení obyvatel a podnikatelů, snížit riziko případné korupce oproti současné právní úpravě.

Návrh zákona nemá dopady na bezpečnost nebo obranu České republiky.

Návrh nemá dopady na rodiny ani na hendikepované členy rodiny či rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi.

Z hlediska územních dopadů se řešená problematika dotýká pouze oblastí, které jsou nejvíce ohroženy povodněmi, a to oblastí s významným povodňovým rizikem. Návrh má pozitivní dopady na tyto územní samosprávné celky, neboť rychlejším zohledněním změn v území a dalších relevantních změn do stanovení záplavových území se minimalizují budoucí možné povodňové škody, a tím dojde ke snížení nákladů obcí a krajů na jejich odstraňování.

V případě, že jsou správci vodních toků územní samosprávné celky (výjimečné) povede návrh ke zjednodušení správního procesu v souvislosti s prováděním opatření k dosažení cílů pro ochranu a zlepšování stavu povrchových a podzemních vod a vodních ekosystémů formou optimalizace stávajících úprav koryta vodního toku.

Úprava týkající se soustav DČOV nebude mít přímé dopady ve smyslu navýšení investičních nákladů pro vlastníky soustav DČOV. Již nyní mají vlastníci individuálních systémů povinnost zajistit čištění odpadních vod a ochranu životního prostředí na úrovni stokových soustav. Navýšení provozních nákladů je možné předpokládat v případě nutnosti nově zajistit odborně způsobilou osobu, která bude dodržování postupů pro plynulé a bezpečné provozování soustavy zajišťovat. S ohledem na možnosti zajistit plnění této role interně a očekávanou nepravidelnou časovou náročnost těchto činností se navýšení těchto nákladů očekává jako marginální.

Návrh je v souladu se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy.

V návaznosti na zkušenosti z ničivé povodně v září 2024 je nezbytné co nejrychleji přijmout právní úpravu napomáhající efektivní a včasné realizaci protipovodňových opatření. Tato opatření jsou klíčová pro minimalizaci rizika budoucích škod a pro zajištění lepší ochrany obyvatel, majetku i životního prostředí před následky budoucích povodní. S ohledem na naléhavou potřebu přijmout legislativu umožňující realizaci protipovodňových opatření se navrhuje, aby Poslanecká sněmovna schválila předložený návrh zákona již v prvním čtení.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2184 ze dne 16. prosince 2020 o jakosti vody určené k lidské spotřebě zavedla článkem 8 pro členské státy Evropské unie povinnost zpracovat posouzení a řízení rizik částí povodí souvisejících s místy odběru vody určené k lidské spotřebě (dále jen „riziková analýza“). Podle Přílohy č. 3 bod 4 vyhlášky č. 50/2023 Sb., o plánech povodí a plánech pro zvládání povodňových rizik, je riziková analýza součástí plánů dílčích povodí. Riziková analýza musí být zpracována pro všechny odběry povrchových a podzemních vod, které odebírají více než 10 m3/den, tedy v současnosti pro 154 odběrů povrchových vod a 3517 odběrů podzemních vod. Součástí rizikové analýzy jsou neveřejné informace o přesném místě odběru (georeferenční údaje). Plány dílčích povodí musí být podle § 25 odst. 1 písm. b) zveřejněny a zpřístupněny uživatelům vody a veřejnosti k připomínkám.⁠​​‌​​​‌​​‌‌‌‌‌‌​⁠

V zájmu České republiky je ochrana strategických provozů a zařízení důležitých pro ochranu obyvatelstva, a to nejenom v oblasti fyzické bezpečnosti, ale i informační bezpečnosti. Zcela zásadní je ochrana informací, která souvisí s provozem a zabezpečením vodohospodářské infrastruktury. Důvodem je, že dlouhodobě je v součinnosti s bezpečnostními složkami státu monitorováno zneužívání a zveřejňování informací k narušení provozu vodohospodářské infrastruktury. Z tohoto důvodu je uveřejnění seznamu objektů, jejich lokalizace, případně informace související s jejich ochranou nežádoucí a mohla by být zneužita jako potenciální cíl fyzických nebo kybernetických útoků.

Navrhovaná úprava má za cíl, aby rizikové analýzy, které budou tvořit přílohu plánů dílčího povodí, nebyly zveřejňovány s ohledem na neveřejné informace, které obsahují.

Legislativně technická úprava spočívající v opravě poznámky pod čarou č. 32a), která nesprávně odkazuje na ustanovení tzv. starého stavebního zákona (zákon č. 183/2006 Sb.). Navrhuje se proto text poznámky pod čarou nahradit odkazem na příslušné ustanovení nového stavebního zákona.

S cílem urychlit výstavbu protipovodňových opatření se navrhuje zákonem stanovit, že stavby na ochranu před povodněmi se provádějí ve veřejném zájmu. Návrh je přitom omezen pouze na ty stavby na ochranu před povodněmi, které splňují zákonem alternativně stanovená kritéria. Prvním kritériem je zahrnutí těchto staveb v plánovacích dokumentech (v plánech pro zvládání povodňových rizik nebo v plánech dílčího povodí). Druhé kritérium je stanoveno podle toho, kdo je stavebníkem (Česká republika, územní samosprávný celek, dobrovolný svazek obcí, nebo státní podnik).

Ustanovení o veřejném zájmu u staveb na ochranu před povodněmi bude mít význam při samotném vyvlastňovacím řízení, a to ve vztahu k odůvodňování rozhodnutí v konkrétním případě (příslušný úřad vedoucí vyvlastňovací řízení bude moci v rámci řízení, resp. při vydání rozhodnutí odkázat přímo na veřejný zájem uvedený v zákoně). Samozřejmě platí, že převahu veřejného zájmu nad zájmy individuálními bude při realizaci dané stavby na ochranu před povodněmi nutno prokázat.

Obdobně jako v návrhu je veřejný zájem deklarován i v jiných předpisech, např. v zákoně o vodovodech a kanalizacích (zřizování a provozování vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu) či v energetickém zákoně (zřizování a provozování distribuční soustavy v elektroenergetice, zřizování a provozování staveb sloužících pro přenos elektřiny, přepravu plynu, distribuci elektřiny apod.).

Požadavek § 170 stavebního zákona, kdy nezbytným předpokladem pro vyvlastnění pozemků či staveb za účelem realizace konkrétní stavby je její označení za veřejně prospěšnou stavbu v územně plánovací dokumentaci, platí i ve světle nově navrženého ustanovení § 55b. 

Stavby na ochranu před povodněmi blíže upravuje prováděcí předpis ke stavebnímu zákonu – vyhláška č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu. Ustanovení § 73 této vyhlášky zahrnuje do tohoto druhu staveb ochranné hráze, mobilní zábrany spojené se zemí pevným základem (mohou se realizovat místo ochranné hráze nebo jako její součást) a suché nádrže.

Novela reaguje na zkušenosti z praxe při provádění tzv. renaturací (zpřírodňování) vodních toků. Ročně jsou v České republice s využitím investičních nápravných opatření zatím revitalizovány úseky pouze v délce max. 0,01 % délky vodních toků, což nelze považovat za uspokojivé. Z tohoto důvodu se do stávajícího režimu odstraňování tzv. starých vodních děl prováděného na základě oznámení (§ 55c) nově doplňují i případy, kdy dochází k samovolnému rozpadu vodního díla působením přírodních sil. V této souvislosti novela upřesňuje náležitosti oznámení odstranění vodního díla podávaného vlastníkem takového vodního díla, a postup pro případy, kdy je ze zákonem stanovených důvodů nutno odstranění vodního díla povolovat. Zákonná úprava tak bude ve větší míře umožňovat renaturace drobných vodních toků, které podporují přirozené procesy samočištění, a současně zpomalují odtok vody z krajiny, což je významným preventivním nástrojem před povodněmi.

Předmětná právní úprava, která má za cíl umožnění tzv. zpřírodňování upravených koryt vodních toků (renaturace) umožňuje staré vodní dílo odstranit nebo nechat zaniknout na základě oznámení jeho vlastníka.

K novému odstavci 2

Definuje se zánik vodního díla jako samovolný rozpad vodního díla působením přírodních sil. Ustanovení cílí na vodní díla, která již neplní svou funkci a která jsou již většinou vlivem působení přírodních sil v narušeném stavu (rozpad opevnění, vymílání, zanášení, zarůstání). Odstranění vodního díla je v takovém případě pouze administrativní proces bez provádění bouracích prací a jeho likvidace, neboť vodní dílo je dále ponecháno samovolnému rozpadu.

Stanoví se náležitosti oznámení, kterými jsou název vodního toku, na kterém se vodní dílo nachází nebo v případě zániku nacházelo, identifikátor vodního toku, říční kilometr, poloha určená souřadnicemi, katastrální území, jednoduchý technický popis vodního díla, situace na podkladě katastrální mapy a popis prací, pokud budou prováděny. Dále je třeba doložit souhlasné stanovisko příslušného správce vodního toku (vyjma případů kdy je správce vodního toku vlastníkem vodního díla) a vyjádření vodoprávního úřadu z hlediska zhoršení funkcí drobného vodního toku a dotčení práv a oprávněných zájmů vlastníků pozemků tvořících jeho koryto nebo sousedících s ním.

Stanoví se postup pro případ, že je nutné stanovit podmínky pro odstranění vodního díla anebo pro případ, že nedojde k odstranění nedostatků oznámení ve stanovené lhůtě. V takovém případě stavební úřad vyrozumí vlastníka vodního díla do 15 dnů ode dne oznámení o tom, že odstranění vyžaduje povolení a platí právní fikce, že oznámení se považuje za žádost o povolení odstranění stavby. Stavební úřad následně vydá povolení odstranění stavby nejpozději do 30 dnů od oznámení vlastníka. Nevydá-li stavební úřad povolení odstranění stavby v této lhůtě, lze odstranění stavby provést na základě pouhého oznámení za podmínky, že s ním bude započato do 2 let ode dne oznámení.

Ustanovení § 55d a 55e zavádí definici soustav domovních čistíren odpadních vod (dále jen „DČOV“) a pravidla pro provozování těchto soustav.

Platná právní úprava tzv. individuálních zdrojů znečištění, resp. DČOV se jeví jako nedostatečná. Cílem návrhu je proto zavedení jednotných požadavků na soustav DČOV (do kapacity 50 EO), neboť tento způsob likvidace odpadních vod se v posledních letech stal systémovým řešením zejména u menších obcí (s produkovaným znečištěním do 1000 EO). Cílem navrhované úpravy je stanovit jasná pravidla na provozování těchto soustav, a to ve smyslu zajištění odborné úrovně provozování, dlouhodobé udržitelnosti celého systému a zejména ve smyslu zaručení dlouhodobé úrovně čištění odpadních vod, které jsou prostřednictvím soustavy DČOV zneškodňovány. Návrh dále stanoví, že vlastníkem je jeden subjekt, a to obec či jiná právnická osoba. V praxi jí bude zejména vodárenská společnost zabývající se provozováním vodohospodářské infrastruktury.

Pro účely vodního zákona se definuje soustava DČOV, zároveň je stanoveno, že vlastníkem je jeden subjekt, a to obec či jiná právnická osoba. Touto je myšlena zejména vodárenská společnost zabývající se provozováním vodohospodářské infrastruktury. Není přitom vyloučena možnost, aby vlastník soustavy DČOV provozoval i další zařízení, jejichž není vlastníkem, je-li tak činěno na základě smlouvy mezi vlastníkem soustavy DČOV a vlastníkem DČOV, která není součástí soustavy. Disponuje-li obec kanalizací pro veřejnou potřebu nezakončenou obecní ČOV, stává se soustava DČOV součástí této kanalizace a je nutné ji provozovat podle požadavků stanovených zákonem o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu (odst. 3).

Ustanovení upravuje práva a povinnosti vlastníka soustavy DČOV při jejím provozování. Jedná se o povinnost zajistit plynulé a bezpečné provozování soustavy DČOV.

Definují se nové pojmy „provozovatel“ a „provozování soustavy DČOV“. Soustavu DČOV lze provozovat pouze prostřednictvím odborně způsobilé osoby, přičemž touto odborně způsobilou osobou může být i vlastník soustavy DČOV sám, pakliže splňuje požadavky na odbornou způsobilost podle odstavce 5 písm. a) nebo b). Vlastník soustavy DČOV může rovněž uzavřít smlouvu o provozování soustavy DČOV s odborně způsobilou osobou a provozovat soustavu DČOV jejím prostřednictvím.

Vlastník soustavy DČOV, jakož i její provozovatel dále disponují právem kontroly, údržby a stavebních úprav DČOV tvořících soustavu DČOV a za tímto účelem může vstupovat na přímo dotčené cizí pozemky. Tato práva musí být vykonávána tak, aby co nejméně zatěžovala vlastníky dotčených pozemků a staveb, resp. osoby užívající pozemek nebo stavbu na základě smlouvy s vlastníkem pozemku nebo stavby, popř. další osoby, které užívají tyto pozemky nebo stavby s jeho souhlasem.

Stanovuje se postup pro případ poruchy DČOV, kdy není-li smluvně mezi vlastníkem DČOV a vlastníkem pozemku nebo stavby ujednáno jinak, platí pro vstup na přímo dotčené cizí pozemky obdobně povinnosti uvedené v odstavcích 6 a 7. Vlastník nebo provozovatel soustavy DČOV je tedy povinen svůj vstup na cizí pozemek nebo stavbu jejímu vlastníku předem oznámit a po skončení prací pozemek nebo stavbu uvést do předchozího stavu, pokud se s vlastníkem nedohodne jinak. Právo vstupu na pozemky musí být vykonáváno tak, aby bylo co nejméně zasahováno do práv vlastníků pozemků a staveb. Ustanovení je dispozitivní, tzn. že vlastník, resp. provozovatel soustavy DČOV a vlastník dotčeného pozemku či stavby si mohou podmínky vstupu dohodnout i jinak.

Stávající definice map povodňového nebezpečí (odstavec 4) a map povodňových rizik (odstavec 6) se navrhuje přeformulovat s důrazem na zjednodušení a zvýšení srozumitelnosti textu.

V odstavci 1 se stanoví, že vodoprávní úřad může uložit správci vodního toku povinnost zpracovat a předložit návrh stanovení záplavového území v souladu s plány povodí a s plány pro zvládání povodňových rizik. Nahrazují se tak již neplatné názvy koncepčních dokumentů (plány hlavních povodí a plány oblastí povodí) a uvádějí se pojmy dle platné vyhlášky č. 50/2023 Sb., o plánech povodí a plánech pro zvládání povodňových rizik. Uložení zpracování návrhu záplavového území je přitom podmíněno uvedením zpracování návrhu v rámci navržených opatření, a to v plánech pro zvládání povodňových rizik pro úseky vodních toků ve vyhodnocené oblasti s významným povodňovým rizikem, resp. v plánech povodí pro ostatní úseky vodních toků.

V odstavci 2 se nově stanovuje povinnost správce vodního toku zpracovat a předložit návrh změny záplavového území v oblastech s významným povodňovým rizikem. Smyslem § 66 odst. 2 je, aby faktický stav stanovení záplavového území v oblastech s významným povodňovým rizikem co nejvíce odpovídal reálným aktuálním podmínkám v území. Ty jsou reflektovány v mapách povodňového nebezpečí, standardně zpracovávaných jako podklad pro vydávání plánu pro zvládání povodňových rizik (PpZPR). Stanovený termín 1 roku od vydání plánu pro zvládání povodňových rizik dává správcům vodních toků dostatečný časový prostor pro zpracování návrhu záplavového území, protože mapy povodňového nebezpečí jsou v rámci zpracování PpZPR zveřejněny již 2 roky před vydáním příslušného plánu (tj. časový prostor je tedy 3 roky od zveřejnění aktualizovaných map povodňového nebezpečí). Podmínkou pro zpracování návrhu změny je, že příslušné mapy povodňového nebezpečí doznají oproti předchozímu plánovacímu období dle Povodňové směrnice podstatných změn. Podstatné změny jsou na zvážení správců vodních toků a budou zjišťovány porovnáním příslušné mapy povodňového nebezpečí stávajícího plánovacího období oproti předchozímu plánovacímu období. Podstatnou změnou se zde rozumí zejména změna hydrologických údajů a/nebo výstavba významného povodňového opatření.

V § 115a odst. 3 se provádějí legislativně-technické úpravy reagující na změny v ustanovení § 66.

Legislativně technická oprava spočívající v opravě nesprávného odkazu.

Povodňové situace si vyžadují provádění záchranných a likvidačních prací a dochází zde k souběhu postupů podle zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o IZS“) a vodního zákona (viz úkoly povodňových komisí). V případě postupu podle zákona o IZS může velitel zásahu požádat starostu obce s rozšířenou působností nebo hejtmana kraje o koordinaci záchranných a likvidačních prací (§ 11 a § 13 zákona o IZS). V některých případech (vyhlášení zvláštního stupně poplachu apod.) dochází ke koordinaci záchranných a likvidačních prací hejtmanem přímo ze zákona. Starosta obce s rozšířenou působností nebo hejtman kraje si může pro tuto koordinaci svolat krizový štáb zřízený podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení. Nemusí ale nastat situace, kdy hejtman kraje nebo vláda vyhlásí některých z krizových stavů. V praxi tak velice často dochází k tomu, že vedle sebe pracují krizový štáb kraje (svolaný pro koordinaci záchranných a likvidačních prací) a povodňová komise. Tato situace nastala například při povodních na podzim 2024 a to do doby, než byl v některých oblastech vyhlášen krizový stav (povodňová komise se poté stává součástí krizového štábu), nebo po celou dobu povodně (tam, kde krizový stav vyhlášen nebyl).  Požadavek na narovnání tohoto stavu vyplynul i z prvotního vyhodnocení průběhu povodní v ČR v září 2024.

Legislativně technická úprava spočívající v opravě nesprávného odkazu.

V souvislosti s povodněmi, které zasáhly území státu v září 2024, vyvstala otázka právního postavení újezdních úřadů jako povodňových orgánů a s tím spojená problematika řešení povodňových situací na území vojenských újezdů.

Podle vodního zákona je orgánem výkonu státní správy ve vojenských újezdech újezdní úřad, v rozsahu § 105 až 107. Určení povodňových orgánů je uvedeno v § 77 – 81, kde však újezdní úřady uvedeny nejsou. Do roku 2015 bylo v zákoně č. 219/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ustanovení o tom, že újezdní úřad vykonává činnosti pro zajišťování obyvatel vojenského újezdu jako obec. Na základě tohoto ustanovení vykonával činnosti újezdní úřad i jako povodňový orgán. Po provedení optimalizace vojenských újezdů v roce 2015 a vyjmutí sídelních útvarů z území vojenských újezdů ale bylo toto ustanovení zrušeno. Od té doby není činnost povodňových orgánů na území vojenských újezdů legislativně upravena. Z tohoto důvodu se navrhuje do § 77 odst. 2 a § 105 odst. 2 vodního zákona doplnit kompetence vojenských úřadů v oblasti ochrany před povodněmi na území vojenských újezdů.

Stanovuje se působnost MŽP k problematice soustav DČOV.

Legislativně technická úprava spočívající v opravě nesprávných odkazů.

Navrhuje se doplnit chybějící sankce pro případ, že se původce havárie nebude řídit pokyny České inspekce životního prostředí. Podle § 41 odst. 2 vodního zákona se má původce havárie při zneškodnění havárie řídit schváleným havarijním plánem, popřípadě pokyny příslušného vodoprávního úřadu, České inspekce životního prostředí nebo Hasičského záchranného sboru ČR. Za porušení povinnosti řídit se havarijním plánem, popřípadě pokyny vodoprávního úřadu nebo Hasičského záchranného sboru lze fyzické osobě uložit pokutu do výše 500 000 Kč a právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě do výše 2 000 000 Kč. Sankce však absentuje pro případ, že se původce havárie nebude řídit pokyny České inspekce životního prostředí.

Navrhují se sankce za porušení povinností stanovených vlastníku nebo provozovateli soustavy DČOV. Za provozování soustavy DČOV bez odborně způsobilé osoby lze uložit pokutu až do výše 500 000 Kč. Výše sankce byla zvolena s ohledem na podobně závažný přestupek, kterým je nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami bez povolení [(§ 125a odst. 1 písm. b)]. Za neoznámení vstupu na cizí pozemek nebo neuvedení pozemku anebo stavby po skončení prací do přechozího stavu lze uložit pokutu až do výše 100 000 Kč. Výše sankce v případě tohoto přestupku byla zvolena s ohledem na srovnatelné jednání právnické osoby, jíž bylo uloženo opatření k nápravě, přičemž tato osoba neuvede pozemek nebo stavbu při odstraňování závadného stavu do předchozího stavu [(§ 125h odst. 2 písm. c)].

Navrhuje se, aby se správní řízení započatá, avšak pravomocně neskončená (do účinnosti tohoto zákona) dokončila podle dosavadní právní úpravy.

Navrhuje se, aby zákon nabyl účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení. Důvodem nastavení účinnosti tzv. klouzavým způsobem je – v souladu s § 9 odst. 2 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv), ve znění pozdějších předpisů – naléhavý obecný zájem spočívající v potřebě co nejrychleji přijmout právní úpravu napomáhající efektivní a včasné realizaci protipovodňových opatření. Tato opatření jsou klíčová pro minimalizaci rizika budoucích škod a pro zajištění lepší ochrany obyvatel, majetku i životního prostředí před následky budoucích povodní.