Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně rozvedl manželství účastníků uzavřené dne 14. 4. 1979 před [anonymizováno] národním výborem v [obec] – [část obce] (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
2. Soud prvního stupně takto rozhodl o návrhu manžela ze dne 4. 11. 2019 na rozvod manželství. Dospěl k závěru, že manželé společně nežijí již více než tři roky, kdy sice bydlí v jednom domě, ale mají oddělené pokoje, společné hospodaření se omezuje jen na platby související s bydlením, které provádí manžel. Manžel občas nakupuje i pro manželku, ta občas uvaří i pro manžela, uvedené je však výjimečné. Netráví spolu volný čas, pokud činí cokoli společně, dochází ke konfliktům či hádkám. Manželka osočuje manžela z nezdravého hraní či sázení, půjčování si peněz a ze vztahů s jinými ženami, v minulosti i s nezletilou dívkou. Nelze očekávat obnovení manželského soužití, když návrh na rozvod manželství byl podán v listopadu 2019, a již tehdy manžel tvrdil hluboký a trvalý rozvrat manželství. Ani přes přerušení řízení k návrhu manžela nedošlo k nápravě jejich vztahu. Příčiny rozvratu manželství shledal zejména v povahových vlastnostech obou manželů, kteří vzájemnou komunikací nebyli dříve schopni řešit problémy či podezření, které se objevily v jejich vztahu, problémy se tak prohlubovaly, docházelo k opakovaným konfliktům, jež vedly ke vzájemnému odcizení a ukončení společného soužití. Za splnění všech zákonných předpokladů proto soud prvního stupně manželství účastníků rozvedl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala manželka odvolání, v němž nesouhlasila s rozvodem manželství ze zdravotních, finančních a morálních důvodů. Dále uvedla, že stále cítí k manželovi lásku a náklonnost. Pokud uváděla zdravotní důvody tohoto nesouhlasu, mínila tím vzájemnou pomoc ve stáří.
4. Manžel ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.
5. Krajský soud v Brně (dále jen„ odvolací soud“ – § 10 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 397 z. ř. s. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně z hlediska správnosti skutkových zjištění a jejich právního hodnocení, řízení vydání rozsudku předcházející, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro potvrzení rozsudku.
6. Skutková zjištění soudu prvního stupně považuje odvolací soud za zcela správná, vyplývající z provedených důkazů, když závěry z nich učiněné odpovídají pravidlům logického myšlení a byly soudem prvního stupně jasně vysvětleny.
7. Odvolací soud se zcela shoduje i s právním hodnocením skutkových zjištění soudem prvního stupně a souhlasí s jeho závěrem, že byly splněny všechny zákonné předpoklady pro rozvod manželství účastníků, když soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat obnovení soužití (§ 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)). Zákonem předpokládané funkce manželství (§ 687 odst. 2 o. z.) již zcela vymizely, neboť manželé spolu již po dobu delší tří let nežijí. Manželství je již dlouhou dobu ryze formálním svazkem. Za této situace nelze aplikovat § 755 odst. 2 písm. b) o. z., podle něhož přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Je proto nadbytečné, zabývat se v daném ustanovení citovanými podmínkami, při jejichž splnění nelze manželství rozvést, když délka rozvratu přesahuje dobu tří let. Nesouhlas manželky s rozvodem manželství tak není důvodný. Odvolací soud souhlasí i posouzením příčin rozvratu manželství účastníků (§ 756 o. z.), jak je v odůvodnění rozsudku popsal soud prvního stupně.
8. S ohledem na výše uvedené odvolací soud za užití § 219 o. s. ř. výrok I. rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Stejně tak potvrdil i správný výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení účastníků, když nebyla tvrzena ani zjištěna existence okolností případu, jež by přiznání této náhrady některému z manželů odůvodňovaly.
9. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto výrokem II. tohoto rozsudku za užití § 23 z. ř. s. a § 224 odst. l o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na tuto náhradu právo, neboť okolnosti případu neodůvodňují přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.