14 Co 20/2024

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci a), b) a c) tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“):1. Žalovaná, [instituce], IČ [IČO žalované], se sídlem [adresa] (dále jen „[Jméno žalované] “), spravuje pozemky ve vlastnictví čs. státu, a to: pozemek parcelní č. [číslo] v katastrálním území [obec] [obec] obec, , pozemek parcelní číslo [číslo] a pozemek parcelní číslo [číslo], vše v katastrálním území [obec] [obec] obec, .

2. Žalobce a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A], žalobce b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B], rodné číslo [RČ], a žalobkyně c) [Jméno žalobce C], rozená [jméno FO], narozená [Datum narození žalobce B] § 4 zákona o půdě.

3. Žalobci a), b) a c) mají na základě pravomocných rozhodnutí: 1. [instituce] čj. [číslo jednací], katastrální území [obec] ze dne [datum], 2. [instituce] čj. [číslo jednací], katastrální území [obec] ze dne [datum], potvrzené rozsudkem Městského soudu v Praze čj. 38 Ca 266/97 40 ze dne 1. 9. 1998, 3. [instituce], čj. [číslo jednací], katastrální území [obec] ze dne [datum],4. [instituce], čj. [číslo jednací], katastrální území [obec] ze dne [datum], 5. [instituce], čj. [číslo jednací], katastrální území [obec] ze dne [datum], 6. [instituce] čj. [číslo jednací], katastrální území [obec] ze dne [datum], 7. [instituce], čj. [číslo jednací], katastrální území [obec] ze dne [datum], 8. [instituce], čj. [číslo jednací], katastrální území [obec] ze dne [datum], 9. [instituce], čj. [číslo jednací] katastrální území [obec] ze dne [datum], 10. [instituce], čj. [číslo jednací], katastrální území [obec] ze dne [datum], 11. [instituce] čj. [číslo jednací], katastrální území [obec] ze dne [datum],12. [instituce] čj. [číslo jednací], katastrální území [obec] ze dne [datum], 13. [instituce], čj. [instituce], katastrální území [obec] ze dne [datum], 14. [instituce], čj. [číslo jednací] katastrální území [obec] ze dne [datum], 15. [instituce], čj. [číslo jednací], katastrální území [obec] ze dne [datum], 16.[Anonymizováno] [instituce], čj. [číslo jednací], katastrální území [obec] ze dne [datum], 17. [instituce] čj. [číslo jednací], katastrální území [obec] ze dne [datum], 18. [instituce], čj. [číslo jednací], katastrální území [obec] ze dne [datum], 19. [instituce], čj. [číslo jednací], katastrální území [obec] ze dne [datum], 20. [obec], čj. [číslo jednací], katastrální území [obec] ze dne [datum], 21. [instituce], čj. [číslo jednací], katastrální území [obec] ze dne [datum], a žalobci b) a c) i na základě Usnesení Okresního soudu pro Prahu – západ, čj. [číslo jednací] ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobci a) a právní předchůdkyni žalobců b) a c) v restituci, z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě, nevydaným.2.

4. Žalovaná k uspokojení nároku žalobce a), b) a c) na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou převádí žalobcům a), b) a c) pozemky do jejich spoluvlastnictví, a to: pozemek parcelní číslo [číslo] v katastrálním území [obec] [obec] obec, , pozemek parcelní číslo [číslo] a pozemek parcelní číslo [číslo], vše v katastrálním území [obec] [obec] obecjako náhradu za část jejich restitučních nároků, a to žalobci a) [jméno FO] spoluvlastnický podíl id. ½ vzhledem k celku shora uvedených pozemků a žalobcům b) [jméno FO] a c) [jméno FO], rozené [jméno FO], každému spoluvlastnický podíl id. ¼ vzhledem k celku těchto pozemků za jejich restituční nárok.3. Soud I. stupně vzal za prokázáno, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle zákona o půdě na základě rozhodnutí uvedených ve výroku napadeného rozsudku k uplatnění nároku na převod náhradních pozemků za odňaté pozemky či jejich nevydané části v katastrálních územích [obec], které přešly k [datum] a [datum] na stát a nástupci původní oprávněné osoby [jméno FO], žalobce a [tituly před jménem] [jméno FO] uplatnili v roce [rok] restituční nárok každý k ideální 1/18 pozemků. Žalobci b/ a c/ jsou právními nástupci [tituly před jménem] [jméno FO] a jejich restituční nárok činí vzhledem k celku ideálních 1/36 u každého. Mezi stranami byla nesporná cena pozemku parcelní číslo [číslo] ([částka] Kč) v katastrálním území [obec].4. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě odvolání žalovaná a navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Vytýká v něm soudu I. stupně že nesprávně posoudil skutečný charakter odňatých pozemků a otázku možné aplikace srážek dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. Dle žalované celkový restituční nárok žalobců činí částku [částka] Kč, jak byl stanoven znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum]. Nárok oprávněných osob byl uspokojen ve výši [částka] Kč. Napadeným rozsudkem soud I. stupně vydal žalobcům náhradní pozemky v celkové ceně [částka] Kč, nikoli [částka] Kč, jak uvádí v odstavci 35 napadeného rozsudku. V součtu na žalobce formou veřejných nabídek nebo v soudních řízeních byly převedeny pozemky v celkové hodnotě [částka] Kč, čímž došlo k částečnému přečerpání restitučního nároku. Žalovaná opětovně poukázala na to, že nemělo být postupováno dle znaleckého posudku znalkyně [jméno FO], který je neúplný a nesprávný, a stejně tak byla neúplná a nepřesvědčivá její výpověď na jednání Okresního soudu v Blansku [datum]. Na odňaté pozemky se dle žalované nemohla vztahovat územně plánovací dokumentace, která byla s účinností od [datum] zrušena. Charakter nevydaných pozemků je třeba posuzovat podle stavu ke dni jejich přechodu na stát a v té době již nebylo možné postupovat podle prováděcích předpisů k zákonu č. 280/1949 Sb. Aby zůstaly v platnosti zastavovací plány po [datum], muselo by být doloženo, že dobové orgány místní správy podřídily výstavbu v této lokalitě těmto územním plánům, k čemuž však v daném případě nedošlo. Značná část pozemků se zastavovala až v 70. letech minulého století a při stavbách bylo postupováno dle územně plánovací dokumentace z let 1971 a 1976. V letech 1959–1964 na nevydaných pozemcích výstavba neproběhla, proto nebylo nutno, s výjimkou výstavby trafostanice, aby v dané době existoval platný územní plán. Na základě speciální územně plánovací dokumentace se budovalo i sídliště na [adresa], proto jsou mylné závěry znalkyně [jméno FO], které stojí výlučně na regulačních a zastavovacích plánech. V řízení nebylo prokázáno splnění podmínek postupu dle zákona č. 84/1958 Sb. a soud I. stupně, který na něj odkazuje, se dostává do přímého rozporu s textem zákona bez řádného odůvodnění. Dále žalovaná poukázala na to, že z dobové překládací zprávy k Směrnému plánu [město] z roku 1948 vyplynulo, že tehdejší dobové orgány územního plánování považovaly všechny plány Státní regulační komise z 30. let 20. století za zastaralé a nevyhovující. Úmyslem státu bylo zřídit po roce 1948 na území [město] ve srovnání s regulačními plány mnohem větší plochy zeleně, proto některé ze sporných odňatých pozemků oceňovaných znalkyní [jméno FO] jen jako pozemky stavební byly jak v rámci návrhu Směrného územního plánu z roku 1948, tak i v rámci Směrného územního plánu z roku 1964 určeny k realizaci zeleně. Soud I. stupně se navíc nevypořádal s námitkou žalované, že samotná existence územního plánu ještě nesvědčí o stavebním charakteru nevydaného pozemku, i s nepoužitelností regulačních a zastavovacích plánů po 1. 1.1959. Pro pozemky nacházející se v katastrálním území [obec] je třeba vycházet, jak uvedl i znalec [tituly před jménem] [jméno FO], z podrobného územního plánu z [datum]. Ke stavebnímu charakteru pozemků nelze dospět u přírodních hřišť, u nichž směrný územní plán z roku 1964 výslovně vymezil jejich plochu jako plochu určenou k rekreačním účelům. Hřiště jsou nyní kategorizována jako ostatní plocha a nejsou oceňována jako pozemky stavební. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] pouze část pozemku [číslo] v katastrálním území [obec] oceňuje jako stavební, a to o výměře 14 610 m2. Dále žalovaná poukázala na pochybení soudu I. stupně, který neaplikoval srážky dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky č. 182/1988 Sb., a na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky řešící tuto problematiku, a vytkla soudu I. stupně, že nedoplnil dokazování revizním znaleckým posudkem.

5. Žalobci ve vyjádření k odvolání žalované navrhli potvrzení napadeného rozsudku. Poukázali na to, že tvrzení žalované o použitelnosti územních regulačních plánů neodpovídají skutečnostem uvedeným ve znaleckém posudku znalkyně [jméno FO] ani skutečnostem, které uvedla při svých výpovědích u soudů. Soud I. stupně své rozhodnutí opřel o judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, dle něhož má být zachována identita charakteru pozemků v tom směru, že rozhodný je jejich charakter v době odnětí státem. V situaci, kdy pozemky byly v době přechodu na stát sice vedeny v evidenci jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě, je třeba je ocenit jako pozemky stavební. V desítkách rozhodnutí byla tímto soudem potvrzena použitelnost územně plánovací dokumentace z 30. let minulého století, aniž by k ocenění pozemků bylo nutno splnit jakákoli další kritéria. Žalobci předložili dva platné plány z 30. let, které byly jednoznačně platné bez dalšího, protože byly potvrzeny Ministerstvem veřejných věcí. Znalkyně [jméno FO] jednoznačně uvedla, které regulační plány použila a z jakého důvodu. Ty byly postupně nahrazovány územně plánovací dokumentací vydávanou na základě zákona č. 84/1958 Sb. a byly používány i po nabytí účinnosti tohoto zákona. V katastrálních územích [adresa] nebyla pro rozhodné období 1960–1963 dohledána žádná jiná platná územně plánovací dokumentace než regulační plány, jimž odpovídá i stav nové výstavby mezi lety 1953–1975. [adresa] směrný územní plán byl vydán až v roce 1964. Z Územního rozhodnutí odboru výstavby města a vodního hospodářství rady [instituce] z [datum] vyplývá, že v dané době byly používány regulační plány z roku 1938 jako platná územně plánovací dokumentace pro danou část [město]. Pokud byly v této dokumentaci pozemky zakresleny jako pozemky určené k zástavbě a následně byly zastavěny, je třeba je ocenit jako pozemky stavební. Ohledně aplikovatelnosti srážek dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky žalobci poukázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 5345/2017 či 28 Cdo 4148/2019. Dále uvedli, že stejné právní závěry učinily i jiné soudy rozhodující v obdobných věcech týkajících se žalobkyně [jméno FO] včetně soudů odvolacích či dovolacího. Zákon č. 84/1958 Sb. existující platné územní plány nemohl zrušit a žalovanou uváděná vyhláška č. 144/1959 Ú. l. nesouvisí vůbec s územním plánováním. K vypracování revizního znaleckého posudku dle žalobců nebyl důvod a v této souvislosti soud I. stupně správně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 454/2023.

6. Proti rozsudku soudu I. stupně podala odvolání i vedlejší účastnice na straně žalované, která navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobci ve vyjádření k odvolání vedlejší účastnice navrhli potvrzení napadeného rozsudku.

8. Písemným podáním doručeným odvolacímu soudu [datum] vzali žalobci zpět žalobu v části týkající se vydání náhradních pozemků parcelních čísel [číslo] a [číslo] v katastrálním území [obec]. Odvolací soud s ohledem na tento procesní úkon, s nímž nebyl ostatními účastníky řízení vysloven nesouhlas, částečný rozsudek soudu I. stupně v části týkající se vydání těchto náhradních pozemků dle ustanovení § 222 odstavec 1 o. s. ř. zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.

9. Písemným podáním doručeným odvolacímu soudu [datum] vzala vedlejší účastnice odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, pokud jím napadla část výroku týkající se vydání náhradního pozemku parcelní číslo [číslo] v katastrálním území [obec], zpět. Odvolací soud proto dle ustanovení § 207 odstavec 2 o. s. ř. odvolací řízení o odvolání vedlejší účastnice v tomto rozsahu zastavil.

10. Odvolací soud poté přezkoumal částečný rozsudek soudu I. stupně ve zbývající napadené části výroku týkající se pozemku parcelní číslo [číslo] v katastrálním území [obec] a řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a odstavec 1, 5 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.), a po zjištění, že odvolání jsou podána oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.) proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, 202 a contrario o. s. ř.) v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

11. Podle ustanovení § 11a odstavec 1 zákona č. 229/1991 Sb. o půdě, ve znění pozdějších předpisů, oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odstavec 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odstavec 8 písmeno b/, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

12. Podle § 11b zákona o půdě nárok oprávněných osob uvedených v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odstavec 1 nebo 2, jejich dědiců a právních nástupců lze vypořádat, nestanoví-li zákon jinak, převedením pozemku, který je výhradně v příslušnosti hospodaření pozemkového úřadu.

13. Dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu reflektující i judikaturu Ústavního soudu (například nález z 30. 10. 2007, sp. zn. III ÚS 495/05) v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované jako nástupkyně [instituce] může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo možné vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky. K takovému výjimečnému uspokojení restitučního nároku lze přistoupit pouze tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možné postup žalované kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminující a oprávněná osoba se ani přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv (např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu z 9 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, usnesení tohoto soudu z 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 430/2018 či rozsudek tohoto soudu z 13. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2134/2020). Hodnota restitučního nároku oprávněných osob i hodnota převáděných náhradních pozemků jsou v takovém řízení předběžnými otázkami, neboť je rozhodováno jen o vlastnictví oprávněné osoby, nikoliv o hodnotě těchto pozemků či o výši restitučního nároku. Pokud by byl případně na oprávněnou osobou převeden náhradní pozemek v hodnotě převyšující její restituční nárok, může na její straně vzniknout pouze bezdůvodné obohacení. Nesprávné ocenění restitučního nároku a setrvání na takovém ocenění i po předložení příslušné územně-plánovací dokumentace a znaleckého posudku je nepochybně nutné považovat za svévolný postup ze strany žalované zakládající možnost domáhání se převodu náhradních pozemků soudní cestou. Dle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 1964/2017 je totiž třeba označit postup žalované za přinejmenším liknavý v případě, že i přes aktivní přístup žalobců bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala jejich uspokojení zásadně předpokládaným způsobem (prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným oceněním restitučních nároků, následkem čehož se ocitla v mnohaletém prodlení s uspokojením restitučního nároku. K otázce liknavého přístupu státu a nároku oprávněných osob domáhat se náhradních pozemků k uspokojení svých restitučních nároků i mimo systém veřejných nabídek, jde-li o pozemky vhodné (tedy pozemků, jež by byly, nebýt liknavého postupu státu, do veřejné nabídky také zařaditelné), se vyjádřil Nejvyšší soud v řadě rozhodnutí, s nimiž se i zdejší odvolací soud ztotožňuje, například v usnesení z 10. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 595/2019, a Ústavní soud v nálezu z 13. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 3169/07, v nichž tyto soudy dovodily, že pozemkový fond má zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky a struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby byla náhrada poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Tuto povinnost žalovaná v dané věci nesplnila, neboť bylo prokázáno, že nárok žalobců jako oprávněných osob nebyl a není dlouhodobě uspokojen.

14. Postupem žalované při uspokojování nároku žalobců se zohledněním uvedené judikatury se soudy v obdobných věcech opakovaně zabývaly, a závěr o svévolném postupu žalované při uspokojování nároků byl potvrzen v mnoha pravomocných rozhodnutích soudů, v nichž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobci či [jméno FO], narozenou [datum], uplatňující nárok na nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků za nevydané pozemky ve stejných katastrálních územích, které přešly na stát obdobným způsobem. Závěry soudů I. stupně byly přezkoumávány a shledány jako správné i v odvolacích řízeních a nedůvodnou byla shledána i námitka žalované ohledně prekluze nároků žalobců, kdy tato otázka byla posuzována i Nejvyšším soudem České republiky, který v rozhodnutí ze 17. 2. 2015 vydaném pod sp. zn. 28 Cdo 812/2013 dovodil, že k prekluzi daného restitučního nároku žalobce nedošlo, neboť jsou zde dány výjimečné okolnosti, za nichž lze na žalobce jako na osoby, jíž byla pohledávka postoupena oprávněnou osobou, vztáhnout úvahy nálezu Ústavního soudu České republiky z 13. 12. 2005 vydaného pod sp. zn. Pl. ÚS 6/05. Tuto námitku na rozdíl od ostatních žalovaná v daném soudním řízení nakonec neuplatňovala. Závěry soudů nižších instancí pak byly opakovaně jako správné potvrzovány i rozhodnutími dovolacího soudu.

15. Zde uplatněný nárok žalobci získali jako právní nástupci původní vlastnice předmětných pozemků [jméno FO], jejíž nástupci se svého dědického práva k nim vzdali z důvodu obav z politické perzekuce a důvodů finančních, a uplatněním restituce sledovali napravení rozsáhlých majetkových i osobních křivd, jichž se na rodině žalobců dopustil předcházející komunistický režim. Skutkové okolnosti, ze kterých závěr o svévolném postupu žalované při uspokojování nároku žalobců vyplývá, se přitom nezměnily a odvolací soud nemá důvod se od jíž dříve vyslovených závěrů majících oporu v dokazování provedeném soudem I. stupně, jakkoli odchýlit. Toto stanovisko je přitom v souladu s judikaturou Ústavního soudu o právu na spravedlivý proces a na předvídatelnost soudního rozhodnutí, kdy každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky (§ 13 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Ode dne účinnosti zákona o půdě uplynulo více než 30 let a právní předchůdci žalobců se začali domáhat vydání odňatých pozemků a posléze vydání náhradních pozemků. Mezi hodnotou nároku zjištěnou znaleckými posudky a vypočtenou žalovanou je několikamilionový rozdíl. Žalovaná odmítala ocenění pozemků jako stavebních a nízká výše jí uznávaného restitučního nároku bránila právním předchůdcům žalobců i žalobcům účastnit se úspěšně veřejných nabídek, byť tak nakonec alespoň do určité doby mohli činit. Za této situace se plně uplatní judikatura Nejvyššího soudu, například rozhodnutí z 10. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2597/2015, dle něhož v určitých případech další účast oprávněné osoby ve veřejných nabídkách není třeba, zejména tehdy, pokud povinná osoba neuznává správné ocenění nároku oprávněné osoby či prodlení s uspokojením nároku je způsobené nepřiměřeně dlouhou dobou rozhodování o restitučním nároku. Žalobci tak nemohli dosáhnout uspokojení svého nároku v nabídkových řízeních, a to pro neochotu žalované projevující se i po celou dobu tohoto soudního řízení, kdy žalovaná stejně v mnoha dalších obdobných soudních sporech využívá zákonné možnosti podávání řádných či mimořádných opravných prostředků, ačkoli je jí nepochybně známa konstantní judikatura vyšších soudů upřednostňující nápravu minulých křivd, jichž se stát dopustil, a neplní v tomto směru dostatečně své zákonné povinnosti.

16. Pro ocenění odňatých a nevydaných pozemků platí ustálený judikaturou přijatý závěr, podle nějž je rozhodný jejich charakter v době jejich převodu nebo přechodu stát, a pokud pozemky byly sice vedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě, která posléze byla skutečně realizována, je třeba je ocenit jako pozemky určené pro stavbu dle ustanovení § 14 odstavec 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (například rozsudek Nejvyššího soudu z 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4678/2014). Soudy přitom zohledňují v každém konkrétním případě různé relevantní okolnosti a jako podstatné pro úsudek, zda se v určité situaci jednalo o stavební pozemek, zohledňují územně plánovací dokumentaci rovněž v podobě regulačních a zastavovacích plánů z 30. let minulého století. V dané věci se žalobci a jejich právní předchůdci dlouhodobě domáhali uspokojení svých restitučních nároků, nárok uplatnili již v roce [rok] a poté se za nevydané pozemky domáhali vydání náhradních pozemků. Od roku [rok] do roku [rok] se opakovaně přihlašovali do nabídkových řízení a zčásti byli úspěšní. Pokud však [datum] požádali o převod dalších náhradních pozemků, žalovaná jejich přihlášky zamítla pro nedostatečnou výši restitučního nároku a žalobci se již nemohli do dalších nabídkových řízení přihlašovat. Na objednávku žalobců byly odňaté a nevydané pozemky oceněny ve znaleckém posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která je ocenila dle dobové dokumentace a územně plánovací dokumentace z 30. let minulého století platné v době přechodu předmětných pozemků na stát podle účelu odnětí, kterým byla souvislá obytná zástavba, stavby komunikací a sportovišť. Ocenila je jako pozemky stavební celkovou částkou [částka] Kč, a na celkovém restitučním nároku všech žalobců ve výši [částka] Kč činí podíl a/ žalobce [částka] Kč a podíl zbývajících žalobců [částka] Kč. Žalovaná však nadále setrvávala na ocenění odňatých pozemků v převážném rozsahu jako pozemků nestavebních a vycházela přitom ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum] vypracovaného na její žádost.

17. Regulační plány byly vydány v 30. letech minulého století na základě zákona č. 88/1920 Sb. a platily až do 60. let minulého století, kdy byly postupně nahrazovány územně plánovací dokumentací vydávanou na základě zákona č. 84/1958 Sb. Do doby svého nahrazení však byly využívány v územních řízeních i po 1. 1.1959 v předmětných katastrálních územích [obec]. Pro rozhodné období přechodu pozemků na stát od 31. 3. 1960 do 9. 12. 1963 nebyla dohledána žádná jiná platná územně plánovací dokumentace, než uvedené regulační plány a směrný územní plán z roku 1948, který rovněž předpokládal provedení výstavby na odňatých pozemcích, jež byla následně též realizována. Judikatura poukazem na územně plánovací dokumentaci, účel vykoupení pozemku či následnou realizaci výstavby neurčuje taxativně hlediska, jež musí být naplněna současně, aby byl posuzovaný pozemek pokládán za stavební, nicméně v dané věci bylo prokázáno, že po svém odnětí pozemky byly určeny k zastavění souvislou obytnou zástavbou a komunikacemi nebo sportovišti v souladu s návrhem uvedeného regulačního a zastavovacího plánu pro část území [město], a to mimo pro [obec], a v souladu s judikaturou je třeba zdůraznit účel, pro který byly pozemky odňaty, aniž by pro stavební ocenění stavebních pozemků bylo třeba rigidně vyžadoval existenci platné územně plánovací dokumentace. Změna právní úpravy realizovaná zákonem č. 84/1958 Sb. o který svoji argumentaci opírá žalovaná a z níž vychází i znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO], tak na oceňování pozemků vliv nemá.

18. Ohledně nesouhlasu žalované o potřebě aplikace cenových srážek dle přílohy číslo 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že v dané věci nejsou dány podmínky pro jejich aplikaci. Bylo prokázáno, že odňaté pozemky byly určeny k realizaci městské výstavby, jež byla napojena na inženýrské sítě, občanskou vybavenost i veřejnou dopravu a nebyly podmínky užití ustanovení cenového předpisu o žalovanou uplatňovaných srážkách (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 1024/2018).

19. K vhodnosti náhradního pozemku je třeba odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu z 13. 12. 2017, sp. zn. 38 Cdo 3773/2017, kdy je třeba zkoumat, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odstavec 1 zákona o půdě a § 6 zákona č. 503/2012 Sb. či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu. Tato hlediska je vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání či nevydání každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně s přihlédnutím k širším okolnostem konkrétní věci.

20. Soud I. stupně žádné překážky bránící vydání náhradního pozemku parcelní číslo [číslo] v katastrálním území [obec] nezjistil, když vyšel ze zjištění, že je zapsán v katastru nemovitostí jako zemědělský pozemek, jehož způsob užívání nezasahuje do jiných dotčených práv a zájmů, lze jej užívat obdobným způsobem jako pozemky odňaté a neváznou na něm práva třetích osob. Nejsou dotčeny ani žádnou veřejně prospěšnou stavbou a žádná jiná překážka pro jejich vydání tvrzena ani zjištěna nebyla.

21. Soud I. stupně nepochybil, pokud nevyhověl návrhu žalované na doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem k ocenění nevydaných pozemků. I v předcházejících soudních řízeních byly soudy shledány jako dostačující v řízení předložené znalecké posudky, zejména posudek znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], jak konstatoval i Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 454/2023 týkajícím se obdobné věci.

22. V řízení před soudem I. stupně bylo prokázáno, že ceny vydávaného pozemků dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] činí [částka] Kč, nárok žalobců na vydání náhradních pozemků byl v době vydání napadeného rozsudku již ohledně částky [částka] Kč uspokojen (ve výši [částka] Kč uspokojené před zahájením řízení a [částka] Kč uspokojených vydáním náhradních pozemků v pravomocně skončených předcházejících soudních řízeních (bez započítání částek [částka] Kč a [částka] Kč, o nichž dosud nebylo Okresním soudem v Blansku pravomocně rozhodnuto), zůstal neuspokojený nárok a/ žalobce po odpočtu částky [částka] Kč (přepočet hodnoty parcely [parcela] v katastrálním území [obec]) a částky [částka] Kč (za situace, kdy sice dle shodných tvrzení účastníků již bylo rozhodnuto o kasační stížnosti ve věci řízení o vydání části pozemku [parcela] v katastrálním území [obec], avšak rozhodnutí soudu k dispozici nebylo a hodnotu této sporné části odňatého pozemku tak odvolací soud k restitučnímu nároku žalobců nezapočítal, aniž by to však mělo vliv na dále uvedený závěr), poloviny částky [částka] Kč, tedy částky [částka] Kč, a poloviny částek uspokojených vydáním náhradních pozemků v dalších dvou částečných rozsudcích, tedy částek [částka] Kč a [částka] Kč a v tomto řízení uspokojených [částka] Kč nárok ve výši [částka] Kč a u zbývajících žalobců nárok ve výši [částka] Kč, tedy nižší částku, než je hodnota restitučního nároku. V odvolacím řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by došlo do dne jednání odvolacího soudu k dalšímu uspokojování dosud nevypořádaného nároku vyjma rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever z 11. 1. 2024, čj. 4 C 44/2020-765.

23. S ohledem na vše shora uvedené proto odvolací soud částečný rozsudek ohledně vydání náhradního pozemku parcelní číslo [parcelní číslo] v katastrálním území [obec] dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobci a vedlejší účastnicí na straně žalované je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 146 odstavec 1 písmeno b/ o. s. ř. Vedlejší účastnice, která zpětvzetím odvolání sice zavinila zastavení svého odvolacího řízení, by byla povinna platit žalobcům náklady jí vyvolaného odvolacího řízení. Žalobcům však v této části odvolacího řízení ve vztahu k vedlejší účastnici žádné náklady nevznikly, protože vyjádření k jejímu odvolání se netýká pozemku parcelní číslo [číslo] v katastrálním území [obec], ohledně něž bylo odvolací řízení zastaveno.