Výrok
I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 450 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. V řízení zahájeném podáním žaloby dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by z exekuce vedené proti žalobkyni u [Anonymizováno] [adresa], soudním exekutorem [tituly před jménem] [adresa], pod sp. zn. [Anonymizováno] byla vyloučena nemovitá věc, a to jednotka č. [Anonymizováno] - jiný nebytový prostor – [Anonymizováno], vymezená v budově č. p. [Anonymizováno], bydlení, na parc. č. [Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, s podílem na společných částech domu a pozemku o velikosti [Anonymizováno], vše zapsáno na LV č. [Anonymizováno] v katastru nemovitostí vedeném [Anonymizováno] [adresa], pro k. ú. [adresa], obec [adresa] (dále jen předmětná nemovitost). Žalob odůvodnila tím, že žalobkyně jako vlastník předmětné nemovitosti dne [datum] uzavřela smlouvu o zřízení zástavního práva k předmětné nemovitosti ve prospěch žalované, a to k zajištění pohledávky žalované z dluhu úvěrového dlužníka, kterým je bytové družstvo [adresa], [Anonymizováno] [IČO] IČO, . Žalobkyně uvedla, že není přímým dlužníkem žalované, ale pouze zástavním dlužníkem. Dále uvedla, že usnesením Městského soudu v [jméno FO] sp. zn. [Anonymizováno] byla nařízena exekuce ve prospěch oprávněné (žalované) a že exekucí byl pověřen soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO], který vydal exekuční příkaz k prodeji předmětné nemovitosti pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalobkyně měla za to, že provedení exekuce brání skutečnost, že dne [datum] uzavřela jako pronajímatel nájemní smlouvu se společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , jejímž předmětem byl pronájem předmětné nemovitosti. Nájemní poměr byl sjednán na dobu určitou (do [datum]) a ve smlouvě bylo sjednáno i předkupní právo ve prospěch nájemce (společnosti [právnická osoba].). Žalobkyně tvrdila, že společnost [právnická osoba]. své předkupní právo na předmětnou nemovitost uplatnila ještě před právní moci vydaného exekučního příkazu k prodeji předmětné nemovitosti a že probíhající exekuce brání uzavření předmětné kupní smlouvy mezi žalobkyní a společností [právnická osoba].
2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala, aby byla zamítnuta. Bránila se tím, že předkupní právo není právem, které by nepřipouštělo výkon rozhodnutí (exekuci); k tomuto odkazovala na ust. § 336b odst. 2 písm. g), odst. 4 písm. d) o.s.ř. Dále namítala, že žalobkyně v této věci není ani aktivně legitimována, neboť tvrzené předkupní právo nesvědčí jí, ale někomu jinému (společnosti [právnická osoba].).
3. Soud I. stupně ve věci provedl dokazování listinnými důkazy a poté rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], kterým žalobu zamítl (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši [Anonymizováno] Kč (výrok II.). Z odůvodnění vyplývá, že žalobkyní tvrzený skutkový stav vzal za prokázaný z předložených listinných důkazů. Přisvědčil však námitce žalované v tom směru, že předkupní právo není důvodem pro vyloučení věci z exekuce podle § 267 o.s.ř., když toto právo jde uplatnit v rámci probíhající exekuce. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšné žalované přiznal požadovanou paušální náhradu hotových výdajů ve výši [Anonymizováno] Kč ([Anonymizováno] × režijní paušál po [Anonymizováno] Kč).
4. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, která navrhovala, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že skutkový stav považuje za nesporný. Nesouhlasila však s právním závěrem soudu I. stupně, když znovu uváděla, že na základě uplatněného předkupního práva má povinnost uzavřít kupní smlouvu se společností [právnická osoba]., kterou na ni převede předmětnou nemovitost. Splnění této povinnosti brání právní překážka, kterou je uvalení exekučního příkazu na prodej předmětné nemovitosti. Proto by tato nemovitost měla být vyloučena z exekuce. Dále žalobkyně namítla, že soud I. stupně ve věci vůbec neměl rozhodovat, a to až do vydání meritorního rozhodnutí ve věci žaloby společnosti [právnická osoba]. na určení povinnosti uzavřít kupní smlouvu a určení vlastnictví, která je vedena u [Anonymizováno] soudu v [jméno FO].
5. Žalovaná odvolání žalobkyně považovala za nedůvodné a navrhla, aby napadený rozsudek byl potvrzen. Odkázala na své vyjádření k žalobě. Otázku, zda byly důvody k přerušení tohoto řízení, ponechala na úvaze odvolacího soudu.
6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.
7. V rámci odvolacího řízení žádný z účastníků nenavrhoval doplnění dokazování.
8. V daném případě odvolací soud vycházel z toho, že tvrzený skutkový stav byl prokázán předloženými listinnými důkazy, když současně lze vycházet i z toho, že skutkový stav mezi účastníky sporný nebyl (a byl tak prokázán i shodnými tvrzeními účastníků). Ve věci se tedy jednalo především o právní posouzení zjištěného skutkového stavu.
9. Odvolací soud souhlasí s právním závěrem soudu I. stupně v tom směru, že tvrzené předkupní právo společnosti [právnická osoba]. k předmětné nemovitosti není právem, které by nepřipouštělo výkon rozhodnutí nebo exekuci. To vyplývá z ust. § 336b odst. 2, písm. g), odst. 4, písm. d) o.s.ř. dle kterých předmětem dražby v exekuci může být i nemovitost, k níž bylo zřízeno předkupní právo, přičemž toto předkupní právo lze uplatnit v nařízené dražbě.
10. Především však byla důvodná i námitka žalované v tom směru, že žalobkyně k podání této žaloby není vůbec aktivně legitimována, přičemž s touto námitkou se soud I. stupně nijak nevypořádal. Z ustálené soudní praxe vyplývá, že aktivní věcná legitimace k podání tzv. vylučovací (excindační) žaloby podle § 267 o.s.ř. svědčí třetí osobě, tedy osobě rozdílné od oprávněného a povinného, jejíž věc právo nebo jiná majetková hodnota byla postižena nařízením výkonu rozhodnutí (exekucí), ačkoliv k ní má takové právo, které výkon rozhodnutí (exekuci) nepřipouští. Smyslem excindační žaloby podle § 267 o.s.ř. je totiž poskytnout osobě odlišné od oprávněného a povinného procesní nástroj k prosazení jejích práv k majetku, který má být nepřípustně exekvován. Tato třetí osoba totiž není účastníkem exekuce, a proto nemá k dispozici univerzální nástroj k zabránění exekuce, jímž je primárně návrh na zastavení exekuce. Žalobkyně, jako povinná v exekučním řízení, tímto nástrojem disponuje a může jej využít i v případě, že jde o exekuci, jejímž předmětem je prodej nemovitých věcí ve veřejné dražbě. K těmto závěrům lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 20 Cdo 759/2012, sp. zn. 20 Cdo 1411/2011, sp. zn. 20 Cdo 3451/2012 nebo sp. zn. 20 Cdo 2698/2021. Na rozhodnutí v této věci rovněž nemá žádný vliv skutečnost, že žalobkyně je „jen“ zástavním dlužníkem žalované a nikoli obligačním dlužníkem. Podstatné totiž je, že žalobkyně v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem [tituly před jménem] [adresa] vystupuje jako povinná. Nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně k podání této vylučovací žaloby je důvodem, který by stačil pro zamítnutí žaloby bez dalšího.
11. Nedůvodná pak byla i odvolací námitka žalobkyně v tom směru, že soud I. stupně neměl rozhodovat až do rozhodnutí ve věci žaloby společnosti [právnická osoba]. Jednak se jednalo o nové tvrzení uplatněné až v odvolacím řízení, ke kterému nelze přihlížet. Dále pak ze spisu nevyplývá, že by žalobkyně (nebo žalovaná) v řízení podala návrh na přerušení daného řízení. I kdyby se nejednalo o nové tvrzení, pak by případné souběžné řízení ve věci žaloby společnosti [právnická osoba]. nebylo důvodem, pro který by soud musel řízení přerušit ve smyslu § 109 odst. 1 o.s.ř., ale jednalo by se případně jen o situaci, ve které by soud mohl řízení přerušit podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř.
12. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení (výrok I. tohoto rozsudku).
13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšné žalované byla přiznána požadovaná paušální náhrada hotových výdajů ve výši [Anonymizováno] Kč (dle § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v platném znění). Ze spisu sice vyplývalo, že žalovaná v odvolacím řízení učinila [Anonymizováno] úkony spočívající v písemném vyjádření k odvolání a účasti u odvolacího jednání, nicméně žalovaná uplatnila jen jednu paušální náhradu a ve zbytku se náhrady nákladů vzdala. Proto odvolací soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.