Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5 203 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.
Odůvodnění
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. 31 C 56/2024-43 ze dne [datum] byla uložena povinnost žalovanému zaplatit žalobci částku 14 313 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), dále byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 512 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné a přípustné odvolání žalovaný, navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc označenému soud vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný má za to, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je vnitřně rozporné a nelogické. Žalobce i soud prvního stupně žalovanému vytýkají to, že z důvodu ujetí od dopravní nehody nemohla být ze strany příslušníků policie provedena dechová zkouška na místě dopravní nehody. Žalovaný má však za to, že takový závěr odporuje ustanovení § 47 odst. 4 písm. a/ zákona č. 361/200 Sb., neboť v daném případě nedošlo k usmrcení ani zranění osoby a škoda na některém ze zúčastněných vozidel nepřevyšovala 100 000 Kč (žalobce uplatnil částku 14 314 Kč, žalovaný žádnou škodu neuplatňoval). I kdyby tedy nedošlo k ujetí od nehody, její účastníci by pouze sepsali záznam o dopravní nehodě a policii by na místo nevolali; ta by tedy logicky ani neprováděla žádnou dechovou zkoušku a nezjišťovala, zda vozidlo v době dopravní nehody splňovalo technické podmínky provozu na pozemních komunikacích, ani nic jiného. Argument o ztížení šetření nehody spočívajícím v neprovedení dechové zkoušky je tedy nesmyslný, účelový, k žádnému takovému ztížení vůbec nedošlo a ani dojít nemohlo. Ke ztížení šetření dopravní nehody nemohlo dojít ani tím, že žalovaný nesepsal záznam o dopravní nehodě (§ 8 odst. 1 až 3 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla). Žalovaný poukázal také na to, že k nehodě došlo dne [datum] a poškozený ještě nejméně [datum], tedy o pět měsíců později, neuplatnil nárok na náhradu škody. Ztížení nebo znemožnění možnosti řádného šetření nehody tedy bylo způsobeno tím, že poškozený neuplatil nárok na náhradu škody, nikoliv (včasným) neoznámením dopravní nehody žalovaným. Ostatně nehodu včas neoznámil ani poškozený; tuto skutečnost tedy nelze klást jednostranně k tíži žalovanému. Pokud soud prvního stupně v rámci odůvodnění odkázal na fotografie poškozeného vozidla s tím, že dokládají rozsah a intenzitu poškození karoserie, pak s tímto žalovaný nesouhlasí, předmětné fotografie nic takového nedokládají, neboť není jasné, kdy a kde byly pořízeny, jaký byl stav vozidla před nehodou. Předmětné vozidlo mohlo být poškozeno již před nehodou.
3. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil dne [datum], navrhl, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, žalobci přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Regresní nárok byl vůči žalovanému uplatněn ze strany pojistitele na základě ust. § 10 odst. 1 písm. c/ ZPOPV již v rámci dopisu ze dne [datum], ve kterém byl specifikován nárok a poskytnuta lhůta k plnění do [datum], dlužná částka zaplacena nebyla. Opuštění místa dopravní nehody pojištěným bez zřetele hodného důvodu představuje nepřijatelné protiprávní chování, jež bez dalšího znemožňuje zjištění skutečné příčiny dopravní nehody, a které tak samo o sobě zakládá právo pojistitele požadovat po pojištěném to, co za něho plnil (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2700/2023 ze dne [datum] a další). Žalobce považuje argumentaci žalovaného ohledně toho, že nemožnost šetření pojistitele fakticky ztížena nebyla, za nadbytečnou. Samotný rozsah poškození byl v průběhu řízení před soudem prvního stupně dostatečně prokázán a tvrzení žalovaného, že by si nebyl střetu vozidel vůbec vědom, nepovažuje žalobce za pravděpodobné.
4. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalovaného bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. e/, g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.
5. Podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. c/ zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), dále jen „ZPOPV“, ve znění účinném ke dni dopravní nehody, pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.
6. V projednávané věci se žalobce (pojistitel) po žalovaném (pojistník) domáhal ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění ke dni dopravní nehody, zaplacení částky 14 313 Kč s příslušenstvím (regresní nárok). Smyslem regresních nároků podle § 10 ZPOPV je postihovat vědomé pochybení pojištěného; tomu odpovídá i skutková podstata ustanovení § 10 odst. odst. 1 písm. c/ citovaného zákona, přičemž Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 23 Cdo 2700/2023 dospěl na základě gramatického, historického a teleologického výkladu citovaného ustanovení k závěru, že opuštění místa dopravní nehody pojištěným bez zřetele hodného důvodu představuje nepřijatelné protiprávní chování, jež bez dalšího znemožňuje zjištění skutečné příčiny dopravní nehody, a které tak samo o sobě zakládá právo pojistitele požadovat po pojištěném to, co za něho plnil (postižní právo pojistitele podle § 10 odst. 1 písm. c/ ZPOPV vzniká již tím, že pojištěný opustil místo dopravní nehody bez zřetele hodného důvodu).
7. Odvolací soud má zato, že soud prvního stupně v konkrétním případě dostatečně objasnil skutkový stav věci a učinil i věcně správné skutkové a právní závěry o vzniku výše specifikovaného regresního nároku. Soud na základě relace Policie ČR č. j. [spisová značka] o dopravní nehodě i vyjádření samotného žalovaného stran pravomocného rozhodnutí o přestupku spočívajícím ve spáchání dopravní nehody (vyjádření ze dne [datum]) správně vzal za prokázané, že žalovaný jako řidič vozidla tov. zn. [Anonymizováno], RZ [SPZ] dne [datum] způsobil dopravní nehodu, kdy uvedeného dne v 10:08 hodin vozidlo řídil v [adresa] ve směru od ulice [adresa] a narazil do vozidla tov. zn. [jméno FO], RZ [SPZ] ve vlastnictví pana [jméno FO], ve kterém v době nehody seděla manželka poškozeného na místě spolujezdce; řidič vozidla [Anonymizováno] (žalovaný) z místa dopravní nehody ujel. Podle odvolacího soudu je nesporné, že řidič (žalovaný) místo nehody opustil, proto bez dalšího vznikl regresní nárok žalobce; v této souvislosti je třeba uvést, že soud je v tomto směru vázán rozhodnutím příslušného orgánu o tom, že byl spáchán přestupek, a kdo jej spáchal (§ 135 odst. 1 o. s. ř.).
8. Pokud žalovaný rozporoval to, že by věděl o škodě, pak odvolací soud poukazuje opět na vyjádření samotného žalovaného ze dne [datum], který v části II. B. připustil, že došlo pouze k velmi lehkému kontaktu obou vozidel. Za této situace důvodem hodným zřetele pro opuštění místa dopravní nehody ve smyslu § 10 odst. 1 písm. c/ ZPOPV nemohla být skutečnost, že pojištěný nevěděl, že způsobil dopravní nehodu, neboť objektivně při vynaložení běžné péče a opatrnosti vědět mohl, že dopravní nehodu způsobil. Věděl-li žalovaný, jak ve svém vyjádření připustil, o velmi lehkém kontaktu obou vozidel, bylo na místě zastavit, lehkost kontaktu zkontrolovat a škodní událost adekvátně řešit. Soud prvního stupně na základě fotodokumentace poškozeného vozidla správně zhodnotil, že se o žádný lehký kontakt vozidel, který by žalovaný nezaznamenal v dané případě nejednalo, došlo k poškození vozidla [jméno FO] RZ [SPZ], škoda dle posudku-kalkulace č. [číslo] dosáhla výše 14 313 Kč; tato částka také byla žalobcem majiteli poškozeného vozidla zaplacena. Neuhradil-li žalovaný na základě výzvy žalobce náhradu toho, co za něho (pojistitel) plnil, žaloba byla podána důvodně.
9. Na základě výše uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný ve smyslu ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.
10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný a úspěšnému žalobci vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátem spočívající: a/ v odměně za dva úkony právní služby – vyjádření k odvolání ze dne [datum] dle ust. § 11 odst. 1 písm. k/ vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen „AT“, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g/ AT, tj. 2 x 1 700 Kč, b/ v náhradě hotových výdajů 2 x 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT, c/ v náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. 903 Kč; celkem 5 203 Kč.