17 CO 158/2022

Odůvodnění

1. Okresní soud v Hodoníně (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl usnesením ze dne 1. 7. 2022, č. j. 23 C 45/2020-130, že řízení se zastavuje (výrok I) a žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci usnesení zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 42.962 Kč k rukám právního zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta (výrok II).

2. Proti tomuto usnesení podala odvolání žalobkyně, které směřovalo pouze do výroku II o nákladech řízení, jímž jí byla uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 42.962 Kč a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalobkyně namítá, že ze strany žalovaného docházelo dlouhodobě k obtěžování žalobkyně různými způsoby a tento stav trval více než 20 let. Již v roce 1997 žalovaný natloukl hřeby do fasády domu žalobkyně, což si vyžádalo opravu značné části fasády. V průběhu celého období docházelo ze strany žalovaného k pálení různých předmětů na zahradě jeho rodinného domu, která přímo sousedí se zahradou žalobkyně a tento odpad vytvářel hustý dým. Žalovaný dlouhodobě obtěžoval žalobkyni náletovými imisemi, jeho zahrada byla neudržovaná, plná přerostlé trávy a náletových dřevin, obtěžoval ji hlukovými imisemi, neboť ve svém domě i v přilehlé zahradě prováděl podnikatelskou činnost, čímž působil nadměrný hluk a v podstatě tím znemožňuje žalobkyni užívání nemovitosti. Po letech marných domluv žalobkyně přistoupila k podání zápůrčí žaloby, neboť negativní vztahy mezi účastníky vygradovaly. Druhým důvodem k podání žaloby byl zhoršující se zdravotní stav žalobkyně zapříčiněný každodenními drobnými naschvály ze strany žalovaného, konkrétně jde o kardiologické potíže. S ohledem na to se žalobkyně domnívá, že procesní vina na zastavení řízení neleží na ní, ale na žalovaném. Dále žalobkyně uvedla, že zápůrčí žaloba je institutem, který v rámci prokazování na ni klade poměrně vysoké nároky, pokud by byl přijat názor soudu prvního stupně, že žalovanému postačuje v reakci na žalobu utlumit své negativní jednání, za což bude fakticky odměněn přiznáním náhrady nákladů řízení, by zápůrčí žaloba fakticky byla nepoužitelným institutem. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že zpětvzetí žaloby učinila na základě sdělení právního názoru soudu prvního stupně, který uvedl, že bude rozhodovat dle současného stavu, když na místním šetření neshledal žádné známky obtěžování imisemi, a tudíž, pokud nebude žaloba vzata zpět, bude zamítnuta. Žalobkyně neměla fakticky jinou možnost než postupovat zpětvzetím žaloby. Navrhla proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II změnil a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil písemně s tím, že je považuje za nedůvodné a především poukázal na to, že žalobkyně je velmi konfliktní osobou, která si permanentně na něco stěžuje a má mnoho sporů s mnoha lidmi ve stejné ulici, kde bydlí účastníci. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně si neustále vymýšlí nějaké problémy, předkládá lékařské zprávy, z nichž nevyplývá, že by se jí zhoršil zdravotní stav, dokonce v důsledku jednání žalovaného, což nedotvrdila, natož prokázala. Na místním šetření provedeném soudem prvního stupně bylo jednoznačně prokázáno, že k poškození omítky domu žalobkyně nedošlo v důsledku dočasného umístění věcí žalovaným v blízkosti zdi, ale špatným provedením izolace střechy, z níž zatékalo na celou zeď. Žalobkyně má pravděpodobně představu, že žalovaný jí bude opravovat na své náklady její špatně zhotovenou omítku a izolaci zdi, včetně střechy. Pokud si žalovaná stěžovala na náletové rostliny, nebylo prokázáno, že by ji jakkoliv obtěžovaly a je bezpředmětné, zda v době podání žaloby byly posečené či nikoliv. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně za celou dobu řízení netvrdila, natož aby prokázala, že jakékoliv jednání žalovaného, které tvrdí, bylo nepřiměřené poměrům v dané lokalitě bez ohledu na to, zda činnosti, uváděné žalobkyní, ji mohly omezit, ohrozit či poškodit. Naopak jednání žalobkyně je vůči žalovanému neakceptovatelné a psychicky velmi stresující, neboť si bezdůvodně opakovaně stěžuje na různé instituce, permanentně žalovaného sleduje, narušuje jeho soukromí a nedůvodně podá šikanózní žalobu, čímž mu způsobila újmu v podobě vynaložených nákladů na právní zastoupení. Navrhl proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II potvrdil.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal v intencích podaného odvolání usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II o nákladech řízení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž bylo třeba ve věci nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Poněvadž odvolání žalobkyně nesměřovalo proti rozhodnutí soudu vydanému ve věci samé, neuplatní se ustanovení § 205 odst. 2 o. s.ř. o odvolacích důvodech.

5. Odvolání žalobkyně mělo suspenzivní a devolutivní účinky pouze ve vztahu k výroku II usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (§ 206 odst. 3 o. s. ř.). Výrok I usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo řízení ve věci samé zastaveno, nebyl napaden odvoláním žádného z účastníků, nabyl samostatně právní moci a nestal předmětem přezkumu odvolacího soudu.

6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne [datum] se žalobkyně domáhala zápůrčí žalobou uložení povinnosti žalovanému zdržet se rušení výkonu vlastnického práva žalobkyně k pozemkům p. č. st. 244, [parcelní číslo] zapsaným na [list vlastnictví] v k. ú. [obec] – Předměstí, obci [obec] spočívající v obtěžování imisemi v podobě kouře a souvisejících zplodin, zápachu, náletových částí rostlin a hlukem nad míru přiměřenou místním poměrům. Současně se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zdržet se rušení výkonu vlastnického práva žalobkyně k pozemku p. č. st. 244 zapsaném na [list vlastnictví] v k. ú. [obec] – Předměstí, obci [obec] spočívajícím v poškozování stavby [adresa] nacházející se na tomto pozemku umisťováním jakýchkoliv objektů ve vzdálenosti do jednoho metru od stavby. Dále se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému odstranit kabel vedoucí nad jejím pozemkem p. č. st. 244 zapsaným na [list vlastnictví] v k. ú. [obec] – Předměstí, obci [obec] a uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 7.200 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení spočívající v užívání prostoru nad pozemkem žalobkyně a náhrady nemajetkové újmy ve výši 30.000 Kč, poněvadž jednání žalovaného způsobilo výrazné zhoršení zdravotního stavu žalobkyně po stránce psychické i fyzické.

7. Usnesením ze dne [datum] soud prvního stupně nařídil účastníkům první setkání se zapsaným mediátorem a řízení přerušil na dobu tří měsíců. Žalobkyně s ohledem na špatný zdravotní stav a covidovou pandemii se mediačního jednání nezúčastnila.

8. Žalovaný se k žalobě vyjádřil písemně s tím, že nároky uplatněné žalobou neuznává, považuje je za šikanózní a nesmyslná obvinění činěná ze strany žalobkyně dlouhodobě. Poukázal též na to, žalobkyně vyvolala spor, bezdůvodně se odmítla účastnit mediačního setkání a svým jednáním způsobuje nejen útrapy žalovanému, ale i škodu v podobě ušlého zisku a nákladů na právní zastoupení s ohledem na nutnou obranu žalovaného vůči nepravdivým tvrzením žalobkyně.

9. Soud prvního stupně po provedeném přípravném jednání nařídil místní šetření, kdy vstoupil do prostoru mezi sousedícími nemovitostmi účastníků a zjistil, že mezi domy účastníků nebyl umístěn žádný materiál, nenacházely se zde žádné stroje, nebylo znatelné žádné poškození omítky domu žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že uskladněný materiál a stroje na pozemku žalovaného viděla naposledy na konci roku 2020, kdy byly ukončeny opravy jeho domu, byl odstraněn kabel, který měl vést ze střechy domu žalovaného přes dům žalobkyně. [příjmení] za domem žalovaného byla shledána v udržovaném stavu, nebylo zde patrno žádné ohniště, ani zde nebyl umístěn žádný stavební materiál. Soud prvního stupně poté vedl účastníky ke smírnému řešení věci, proti čemuž neměli námitek.

10. U ústního jednání soudu prvního stupně dne [datum] vzala žalobkyně svoji žalobu v celém rozsahu výslovně zpět, s čímž žalovaný vyslovil souhlas a trval na tom, že žalobkyně žalobu podala nedůvodně, na místním šetření bylo zjištěno, že žádné rušení ze strany žalovaného ke dni podání žaloby netrvalo a skutečnosti uváděné žalobkyní se nezakládaly na pravdě. [jméno] žalobkyně potvrdila, že ke dni podání žaloby rušivé jednání ze strany žalovaného netrvalo.

11. Soud prvního stupně poté napadeným usnesením ze dne [datum] rozhodl výrokem I, že řízení se zastavuje (§ 96 odst. 1 a 3 o. s. ř.) a výrokem II uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 42.962 Kč.

12. Své rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., když dospěl k závěru, že to byla žalobkyně, která svým jednáním zavinila podání žaloby a nese procesní zavinění na zastavení řízení, neboť podala žalobu, kterou vzala zpět po provedeném místním šetření, z něhož vyplynulo, že žalovaný se rušivého jednání nedopouští, ani netvrdila, že by zde bylo riziko opakování tohoto závadného jednání.

13. Vycházeje ze shora uvedeného lze konstatovat, že v daném případě soud prvního stupně zastavil řízení z důvodu zpětvzetí žaloby žalobkyní v průběhu řízení před rozhodnutím soudu ve věci samé. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky musí soud při zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby vždy zkoumat, zda žalobce procesně zavinil zastavení řízení, nebo zda žaloba byla podána důvodně a ke zpětvzetí došlo v důsledku chování žalovaného. Zavinění je třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tj. podle procesního výsledku, a nikoliv podle hmotného práva, neboť pak by se jednalo o posouzení důvodnosti nároku ve věci samé. Proto vezme-li žalobce žalobu zpět, z procesního hlediska zásadně platí, že zavinil zastavení řízení. Pouze v ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. je upraven případ, kdy důvodem zastavení řízení je sice zpětvzetí žaloby, přesto však žalobce zastavení řízení nezavinil. Jedná se o případ, kdy žalobce vezme žalobu zpět, která byla podána důvodně, pro chování žalovaného, který po zahájení řízení nárok žalobce uspokojil, např. tím, že předmětné nemovitosti vyklidil, žalovanou částku zaplatil apod. Důvodnost podání žaloby je třeba vždy posuzovat výlučně v závislosti na chování žalovaného k požadavkům žalobce.

14. V daném případě byl žalovaný pasivní, nároky žalobkyně na vyklizení movitých věcí, vydání bezdůvodného obohacení, náhrady nemajetkové újmy či zdržení se závadového jednání neuspokojil, podanou zápůrčí žalobu i veškeré žalobou uplatněné nároky žalobkyně považoval za nedůvodné, neoprávněné až šikanózní, což bylo ostatně potvrzeno při provedeném místním šetření dne [datum], při němž soud prvního stupně konstatoval, že k poslednímu závadovému jednání žalovaného došlo v roce 2019 (žalobkyní tvrzené imise hlukem a kouřem), v roce 2020 (žalobkyní tvrzené imise náletovými plodinami a umisťováním objektů k fasádě jejího domu, včetně kabelu vedoucího nad jejím pozemkem).

15. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že na straně žalovaného je dle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. dáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně procesně zavinila zpětvzetím žaloby zastavení řízení. Pokud by žalobkyně vzala žalobu zpět ještě v době, kdy rušivé jednání ze strany žalovaného ustalo, žádné náklady řízení by žalovanému nevznikly. Jak je zřejmé z obsahu předloženého spisu, žalobkyně podala žalobu dne [datum], tj. v době, kdy většina žalobkyní tvrzených imisí ze strany žalovaného již ustala a zbylé imise ustaly zanedlouho po podání žaloby, což potvrdila samotná žalobkyně. Na straně žalobkyně je ve sporném řízení dána povinnost tvrzení a povinnost důkazní (§ 101 odst. 1 o. s. ř., § 120 odst. 1 o. s. ř.) a při nesplnění těchto povinností ji stíhá procesní odpovědnost spojená s povinností nahradit náklady řízení žalovanému v případě zpětvzetí žaloby.

16. S ohledem na shora uvedené skutečnosti se odvolací soud zcela ztotožňuje s postupem soudu prvního stupně a jeho závěrem při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, že žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, neboť žalobkyně procesně zavinila zpětvzetím žaloby zastavení řízení. Soud prvního stupně náklady řízení žalovaného vyčíslil ve správné výši s ohledem na předmět řízení (jednotlivé nároky uplatněné žalobkyní), a odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II o nákladech řízení jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. S ohledem na výsledek odvolacího řízení je na straně úspěšného žalovaného dáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které spočívají v odměně za právní zastupování, a to za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání žalobkyně) vycházeje z tarifní hodnoty 77.200 Kč, která se skládá ze součtu tarifních hodnot dle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to 10.000 Kč za zápůrčí žalobu (§ 9 odst. 1 advokátního tarifu), 10.000 Kč za žalobu na odstranění movitých věcí (§ 9 odst. 1 advokátního tarifu), 7. 200 Kč za žalobu na vydání bezdůvodného obohacení (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5 advokátního tarifu) a 50.000 Kč za žalobu na náhradu nemajetkové újmy (§ 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu). Odměna za jeden úkon právní služby činí 4.220 Kč (§ 7 bod 5 advokátního tarifu), kterou je nutno snížit o polovinu na částku 2.110 Kč (§ 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu). K jedinému úkonu právní služby učiněnému v odvolacím řízení přísluší paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Po navýšení odměny a náhrady hotových výdajů o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady odvolacího řízení úspěšného žalovaného částku 2.916,10 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalobkyni, tak jak je uvedeno ve výroku II tohoto usnesení.