Výrok
I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. v části, jíž byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 268.000Kč představující žalovanou jistinu a částku 66.475,39 Kč představující část kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7. 75 % ročně z částky 268.000 Kč za dobu od 1. 6. 2011 do zaplacení, zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.
V části výroku I., jíž byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 18 Kč představující část kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7. 75 % ročně z částky 268.000 Kč za dobu od 1. 6. 2011 do zaplacení, se rozsudek soudu I. stupně potvrzu je.
V části výroku I., jíž byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 120.436,61 Kč představující zbývající část kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7. 75 % ročně z částky 268.000 Kč za dobu od 1. 6. 2011 do zaplacení se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 120.436,61 Kč představující zbývající část kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7. 75 % ročně z částky 268.000 Kč za dobu od 1. 6. 2011 do 28. 5. 2020, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 85.297,70 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 44.860 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].
Odůvodnění
1. Okresní soud v Prostějově („ dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 22. 5. 2014, č. j. 5 C 144/2013-141 (dále jen rozsudek soudu prvního stupně) tak, že žalobu o částku 268.000 Kč a o úroky z prodlení z částky 268.000 Kč ve výši 7,75 % ročně za dobu od 1. 6. 2011 do zaplacení zamítl (výrok I) a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 58. 564 Kč k rukám tehdejšího zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice] [číslo] (výrok II).
2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém vyslovil nesouhlas se závěry soudu prvního stupně obsaženými v odůvodnění jeho rozsudku a uvedl, že dle jeho názoru byl prokázán projev vůle žalované v podobě opakovaného požadavku poskytnutí financí na zajištění chodu její domácnosti, kterémuž žalobce vyhověl – tedy žádosti žalované odpovídají akceptace žalobce, který jí peněžní prostředky vyplatil. Dle jeho názoru se jednalo o půjčku, k čemuž také navrhoval důkazy v podobě svého účastnického výslechu, k čemuž soud prvního stupně nepřistoupil a zatížil tak řízení vadou, neboť řádně nezjistil skutkový stav věci. Soud prvního stupně také dle žalobce nesprávně posoudil výpověď svědkyně [příjmení] ohledně okolností ujednání půjčky mezi ním a žalovanou a vyslovil názor, že svědkyně se jasně vyjádřila k termínu vrácení peněžních prostředků. Žalobce dále uvedl, že k důkazu předložil dopis svého zmocněnce ze dne 12. 12. 2012 adresovaný zmocněnci žalované [příjmení] [příjmení], kde mimo pohledávek [právnická osoba] 2000, s.r.o. přihlášených do dědictví po zemřelém Ing. [příjmení] hovoří o tom, že on jako soukromá osoba má pohledávky za žalovanou. Na tento dopis reagoval zmocněnec žalované dopisem z 15. 1. 2013, kterým tento nárok kvalifikovaný jako půjčka nijak nepopřel a navrhl jej řešit v rámci vypořádání žalobce a žalované jako společníků ve [právnická osoba] 2000, s.r.o. I tyto důkazy měl dle žalobce soud vzít v potaz, což však neučinil. Závěrem vyslovil názor, že by délka promlčecí lhůty měla být stanovena tříletá dle § 101 občanského zákoníku a nikoliv dvouletá a v této souvislosti poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit mu částku 268.000 Kč spolu s požadovaným úrokem z prodlení.
3. Žalovaná se k podanému odvolání písemně nevyjádřila.
4. Odvolací soud posoudil odvolání žalobce jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále již jen o. s. ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř., tedy, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly namítány.
5. Vzhledem k tomu, že žalobce poté, co byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo] zrušen konkurz na majetek dlužnice [jméno] [příjmení], [datum narození], [IČO], bytem [adresa] vzal žalobu podáním doručeným soudu prvního stupně dne 23. 10. 2020 částečně zpět s poukazem na skutečnost, že na základě rozvrhového usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka] byl se svojí pohledávkou uspokojen v rozsahu 334.475,39 Kč. Žalobce v tomto svém podání poukázal na skutečnost, že žalovaná pohledávka činila na jistině částku 268.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 31. 5. 2011 do zaplacení a že kapitalizovaný úrok z prodlení z výše uvedené částky za období od 31. 5. 2011 do 28. 5. 2020, kdy nastala právní moc rozvrhového usnesení, na jehož základě byla uspokojena jeho pohledávka co do jistiny a části příslušenství, činí 186.849,93 Kč. Žalobce konstatoval, že celková jeho pohledávka činí 454.849,93 Kč, která po odečtení uspokojení v konkurzním řízení zůstává otevřena v tomto probíhajícím řízení co do úroku z prodlení, které v kapitalizované podobě činí 120.374,50 Kč. Žalobce poukázal na skutečnost, že stran pohledávky za žalovanou, pro kterou je řízení v této věci u soudu vedeno, byl veden incidenční spor u Krajského soudu v Brně, který rozsudkem ze dne 20. 3. 2019, č. j. [číslo jednací] rozhodl, že pohledávka žalobce je po právu. Žalobce tedy uvedl, že bere svoji žalobu částečně zpět co do jistiny a části úroků z prodlení tak, jak byly uspokojeny v insolvenčním řízení a požaduje po žalované uhradit na úrocích z prodlení kapitalizovanou částku 90.174,79 Kč. Toto své podání žalobce opravil podáním ze dne 5. 1. 2022, kde uvedl, že právně požaduje uhradit na úrocích z prodlení celkem částku 120.374,54 Kč.
6. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby byla žalovaná odvolacím soudem písemně vyzvána současně s předvoláním k odvolacímu jednání, aby se k tomuto částečnému zpětvzetí žaloby písemně vyjádřila a v případě, že s částečným zpětvzetím žaloby nesouhlasí, aby sdělila důvody tohoto svého nesouhlasu. Současně byla upozorněna, že pokud nebude v soudem stanovené lhůtě na výzvu reagovat, bude odvolací soud vycházet z předpokladu, že se zpětvzetím žaloby v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že výzvu a předvolání k jednání nebylo možné doručit žalované na adresu trvalého bydliště uvedenou v centrální evidenci obyvatel, jinou doručovací adresu žalovaná soudu nesdělila a v řízení její zastoupení advokátem bylo ukončeno, doručil odvolací soud předvolání k jednání k odvolacímu soudu jakož i výzvu k vyjádření se k částečnému zpětvzetí žaloby žalované vyvěšením na úřední desce soudu. Žalovaná se k nařízenému odvolacímu jednání nedostavila a na výzvu soudu k vyjádření se nijak nereagovala.
7. Podle ustanovení § 228a odst. 1 o. s. ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
8. Podle ustanovení § 222a odst. 2 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.
9. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal zpět svoji žalobu ohledně částky 334.475,39 Kč, sestávající z žalované jistiny 268.000 Kč a částky 66.475,39 Kč představující část kapitalizovaného úroku z prodlení z této částky ve výši 7,75 % ročně za dobu od 1. 6. 2011 do zaplacení, žalovaná s tímto částečným zpětvzetím žaloby nevyslovila kvalifikovaný nesouhlas, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I týkající se zamítnutí žaloby ohledně částky 268.000 Kč představující žalovanou jistinu a částky 66.475,39 Kč představující část kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 268.000 Kč za dobu od 1. 6. 2011 do zaplacení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.
10. Po částečném zpětvzetí žaloby zůstala předmětem řízení stále část kapitalizovaného úroku z prodlení z částky 268.000 Kč za dobu od 1. 6. 2011 do zaplacení a odvolací soud se tedy musel zabývat přezkoumáním rozsudku soudu I. stupně i ohledně této části úroků z prodlení, který byl soudem prvního stupně zamítnut.
11. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Prostějově dne 22. 4. 2013 domáhal po žalované zaplacení částky 268.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky za období od 1. 6. 2011 do zaplacení. Zaplacení této částky se žalobce domáhal po žalované z titulu půjčky, kterou poskytl žalované v jednotlivých platbách, které blíže specifikoval. Žalobce poukazoval na skutečnost, že poslední půjčku žalované poskytl ve výši 50.000 Kč a dohodl se s ní, že všechny půjčené částky žalovaná vrátí do 30. 5. 2011, což žalovaná neučinila.
12. Žalovaná nesouhlasila s žalobcem v tom, že jím poskytnuté částky převzala z titulu půjčky, podle jejího názoru se jednalo o mzdové prostředky, které přebírala za svého manžela jako manažera [právnická osoba] 2000, s.r.o., jejímž její manžel byl současně jednatelem a společníkem. O převzetí částek žalovanou uváděných žalobcem, nebylo mezi účastníky sporným.
13. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které v odůvodnění svého rozhodnutí popsal, dospěl k závěru, že žalovaná od žalobce převzala částku ve výši 268.000 Kč nikoliv z titulu půjčky, ale bez právního důvodu, v důsledku čehož se bezdůvodně obohatila a její povinností bylo předmět bezdůvodného obohacení, tedy převzaté peníze žalobci vydat (§ 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013). Soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítl s poukazem na promlčení nároku žalobce a na důvodnost vznesené námitky promlčení (§ 100 odst. 1, § 107 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb.). V závěru odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně zdůvodnil, proč neprovedl navržené důkazy žalobcem a podrobně odůvodnil výrok o náhradě nákladů řízení. S bližším odkazuje odvolací soud na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
14. V průběhu odvolacího řízení však došlo k situaci, kdy vyhláškou Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2014, sp.zn. xanon [číslo] bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka – žalované [jméno] [příjmení], [rodné číslo], [IČO], [obec a číslo], a tato vyhláška byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 26. 9. 2014 v 17:47 hod. Okamžikem zveřejnění této vyhlášky nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a bylo proto přerušeno odvolací řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Co 297/2014 (§ 263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řízení ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon).
15. Jak již bylo výše naznačeno, usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo] s právní mocí ke dni 17. 8. 2020 byl konkurz na majetek dlužnice [jméno] [příjmení], narozené [datum], [IČO], bytem [adresa] v důsledku čehož bylo možno v přerušeném odvolacím řízení nadále pokračovat.
16. Při rozhodování o zbývající části úroku z prodlení z částky 268.000 Kč po částečném zpětvzetí žaloby ohledně této částky a kapitalizovaného úroku z prodlení do 31. 5. 2011 musel odvolací soud přihlédnout k rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2019, č. j. [číslo jednací], kterým bylo určeno, že pohledávka žalobce (Ing. [jméno] [příjmení]) přihlášená jako pohledávka pod [číslo] ve výši 357.623,97 Kč za dlužníkem [jméno] [příjmení] je do pravosti a výše po právu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 1. 5. 2019. Právně byl nárok žalobce posouzen jako nárok na vrácení peněz z titulu žalované poskytnuté půjčky dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., přičemž odvolací soud nemá důvodu se od těchto závěrů obsažených v citovaném rozsudku odchylovat.
17. Rovněž tak odvolací soud musel přihlédnout k usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka], které nabylo právní moci dne 28. 5. 2020, z něhož vyplývá, že tímto rozhodnutím bylo rozhodnuto o rozvrhu zpeněženého majetku z podstaty dlužnice [jméno] [příjmení], a to mimo jiné tak, že na pohledávku žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] ve výši 357.623,97 Kč bylo celkem uhrazeno 334.475,39 Kč.
18. Jak vyplývá z výše citovaného rozvrhového usnesení Krajského soudu v Brně, žalobci byla vyplacena v rámci insolvenčního řízení z majetkové podstaty dlužnice [jméno] [příjmení] částka v celkové výši 334.493,39 Kč. Žalobce však vzal žalobu zpět v rozsahu pouze co do částky 334.475,39 Kč, tudíž částku 18 Kč, představující kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 268.000 Kč za dobu od 1. 6. 2011 do zaplacení bylo třeba zamítnout, neboť tato částka nebyla žalobcem vzata zpět, přestože mu již byla v rámci rozvrhového usnesení vyplacena.
19. Odvolací soud se ztotožnil se žalobcem, a to i s přihlédnutím k závěrům obsaženým v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2019, č. j. [číslo jednací], že žalobci dle ustanovení § 517 zákona č. 40/1964 Sb. přísluší úrok z prodlení z částky 268.000 Kč od 1. 6. 2011 do 28. 5. 2020, což je právní moc rozvrhového usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2020, č. j. [spisová značka]. Dle výpočtu odvolacího soudu úrok z prodlení za toto období ve výši 7,75% ročně z částky 268.000 Kč činí 186.930 Kč. Celková jistina 268.000 Kč + kapitalizovaný úrok 186.930 Kč činí 454.930 Kč a po odpočtu částky 334.493,39 Kč, která byla v rámci insolvenčního řízení žalobci uhrazena z majetkové podstaty dlužnice, zbývá částka 120.436,61 Kč, kterou je povinna žalovaná žalobci uhradit, přičemž tato částka představuje zbývající část kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 268.000 Kč za dobu od 1. 6. 2011 do zaplacení. Odvolací soud proto zamítavý rozsudek v části výroku I ohledně této částky změnil tak, že žalovanou zavázal k povinnosti zaplatit žalobci částku 120.436,61 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 220 odst. 1 o. s. ř.).
20. Ve skutečnosti, že žalobce vzal svoji důvodně podanou žalobu zpět, když byl se svým nárokem uspokojen v rámci insolvenčního řízení vedeného vůči žalované, je třeba spatřovat zavinění žalované na zastavení řízení v rozsahu částečného zpětvzetí. Dle ustanovení § 146 odst. 2 za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník). Žalobci proto přísluší náklady řízení, které vynaložil v souvislosti s vedením řízení před soudem prvního stupně. Tyto náklady řízení představují odměnu advokáta žalobce za zastupování v řízení před soudem prvního stupně, a to za 6 úkonů právní služby spočívajících v převzetí zastoupení, podání žaloby, ve vyjádření se k věci ze dne 17. 9. 2013, v účasti u jednání konaném u soudu prvního stupně dne 23. 1. 2014, 11. 3. 2014 a 15. 5. 2014 (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen advokátní tarif). Odměna za 1 úkon právní služby činí 9.380 Kč (§ 7 bod 6 advokátního tarifu). Odměna advokáta za výše uvedených 6 úkonů právní služby činí 56.280 Kč Náklady řízení vynaložené před soudem prvního stupně představují dále cestovné advokáta žalobce k výše uvedeným třem jednáním u Okresního soudu v Prostějově ze sídla advokáta žalobce z [obec] osobním automobilem Subaru, [registrační značka] při ujetí jedné cesty z [obec] do [obec] a zpět celkem 40 km. Při výpočtu cestovného bylo vycházeno z průměrné spotřeby 6,9 l benzinu BA 95 na 100 km jízdy dle velkého technického průkazu a ze sazby 3.70 Kč na 1 km jízdy (§ 1 písm. b) vyhlášky [číslo] ceně 1 l benzinu 35,70 Kč (§ 4 písm. a) vyhlášky č. 435/2013 Sb.). Cestovné za jednu cestu z [obec] do [obec] a zpět pak činí 246,53 Kč, za 3 vykonané cesty 739,59 Kč Náklady řízení dále představují náhradu za ztrátu času advokáta žalobce stráveného cestou z jeho sídla do sídla soudu prvního stupně a zpět celkem za 6 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu) Náklady řízení rovněž představuje částka 1.800 Kč, což představuje 6 x 300 Kč režijní náhradu hotových výdajů na 6 úkonů právní služby 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty a daň z přidané hodnoty je součástí nákladů řízení (§ 37 odst. 3 o.s.ř.) bylo třeba k celkovým výše uvedeným nákladům řízení ve výši 59.419,59 Kč přičíst 21% daň z přidané hodnoty, což celkem činí 71.897,70 Kč. K této částce bylo třeba dále připočítat 13.400 Kč, což je soudní poplatek uhrazený žalobcem za podání žaloby. Celkové náklady řízení, které byly úspěšnému žalobci přiznány, činí 85.297,70 Kč.
21. Ze zcela stejných důvodů, jak je uvedeno pod výše uvedeným bodem 20 odůvodnění tohoto rozsudku přísluší žalobci náhrada nákladů odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení představují odměnu zástupce žalobce za jím učiněné úkony právní služby v odvolacím řízení, a to za podané odvolání, částečné zpětvzetí žaloby a za účast u jednání před odvolacím soudem dne 18. 1. 2022. Pokud zástupce žalobce požadoval rovněž přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení v souvislosti s jeho účastí u vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu dne 26. 1. 2022, pak odvolací soud tyto náklady odvolacího řízení neshledal jako účelně vynaloženými (§ 142 odst. 1 za použití ustanovení § 211 o. s. ř.). I když odvolací soud nepopírá právo žalobce, aby i při vyhlášení rozhodnutí soudu byl zastoupen advokátem, nelze takovémuto zastoupení bez dalšího přiznávat účelnost, která by se měla projevit v podobě náhrady těchto nákladů v řízení neúspěšnou stranou. Je zcela nepochybné, že účast advokáta žalobce při vyhlášení rozhodnutí žádným způsobem nepřispěla k uplatňování či bránění práva zastupovaného žalobce, neboť při tomto jednání zástupce žalobce toliko vyslechl rozsudek a odůvodnění rozsudku odvolacím soudem. Navíc zástupce žalobce byl již při jednání odvolacího soudu, kterým bylo jednání odročováno za účelem vyhlášení rozhodnutí, uvědomen o možnosti zaslání protokolu o vyhlášení rozhodnutí do jeho datové schránky, přičemž o toto zaslání do datové schránky požádal i zástupce žalobce při vyhlášení samotného rozhodnutí. Žalobce tedy mohl být o tom, jakým způsobem bylo odvolacím soudem rozhodnuto, uvědomen jiným způsobem, a pokud se rozhodl, že vyšle k vyhlášení rozhodnutí svého zástupce, nelze takovéto náklady s tím spojené přičítat k tíži neúspěšné žalované. Navíc za situace, kdy se v odvolacím řízení již jednalo pouze o kapitalizovanou část úroku z prodlení, jeví se účast zástupce žalobce u vyhlášení rozhodnutí jako účelově navyšované náklady odvolacího řízení.
22. Odměna zástupce žalobce za podané odvolání a za částečné zpětvzetí žaloby činí 9.380 Kč (§ 7 bod 6 advokátního tarifu). Za účast zástupce žalobce u odvolacího jednání pak činí odměna za jeden úkon právní služby vypočtená z částky 120.436,61 Kč částku 5.940 Kč. Za tři úkony právní služby přísluší zástupci žalobce 3x 300 Kč režijní náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) Náklady odvolacího řízení rovněž představuje náhrada za ztrátu času zástupce žalobce stráveného cestou z jeho sídla do [obec] a zpět, tedy celkem za 4 půlhodiny po 100 Kč, tedy 400 Kč (§ 14 odst. 1 písm. b), odst. 3 advokátního tarifu) Náklady odvolacího řízení rovněž představuje cestovné advokáta z jeho sídla do [obec] a zpět k odvolacímu jednání, a to z [obec] do [obec] a zpět osobním automobilem Toyota RAV 4, [registrační značka] při průměrné spotřebě 4,5 l benzinu BA 95, při ujetí celkem 164 km a ceně 1 l benzinu 37,10 Kč (§ 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb. a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4,70 (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb.) Náklady na cestovné pak představují částku 1.044,59 Kč. K celkové částce 26.000 Kč bylo třeba připočítat 21% daň z přidané hodnoty, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně a daň z přidané hodnoty je součástí nákladů řízení (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Po připočtení daně z přidané hodnoty činí náklady odvolacího řízení částku 31.460 Kč, přičemž k této částce bylo třeba připočítat částku 13.400 Kč představující žalobcem zaplacený soudní poplatek z odvolání. Celkové náklady odvolacího řízení, které byly úspěšnému žalobci přiznány, činí částku 44.860 Kč.