Výrok
Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadených částech výroků I. a II. rozsudku, v nichž bylo rozhodnuto o lhůtě k zaplacení žalované jistiny ve výši 65 596 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení ve výši 17 289,20 Kč tak, že tato byla stanovena u obou uvedených částek do tří dnů od právní moci rozsudku, potvrzuje.
Odůvodnění
1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 65 596 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 65 596 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 17 289,20 Kč k rukám [Jméno advokáta], advokáta v [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.
2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání směřující toliko do lhůty k plnění. Žalovaný dle obsahu odvolání požádal o umožnění splátkového kalendáře. Proti přisouzenou částce a náhradě nákladů řízení nevznesl žádné námitky. Žádost o splátkový kalendář odůvodnil tím, že se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici v [adresa]. V současné době žalovaný není ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnán. Není tudíž možné po něm dlužnou částku vymáhat dle mzdového výměru srážkou. Žalovaný v žádosti prohlásil, že po výstupu z výkonu trestu začne svůj závazek splácet, protože není jeho úmyslem se v této věci placení vyhnout.
3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že žalovaný sice žádá o splátkový kalendář, současně však neuvádí, jakou minimální částku je schopen hradit. Žalobce se domnívá, že za situace, kdy žalovaný tvrdí, že ve věznici není pracovně zařazen a ve svém okolí nemá žádnou osobu, jež by mu pomohla dlužnou částku splácet, není zřejmé, jak chce plnit splátkový kalendář. Žalobce v zásadě není proti, aby žalovaný dlužnou částku splácel v pravidelných měsíčních splátkách, nicméně za uvedených okolností nelze předpokládat, zda by žalovaný byl vůbec schopen nějaký splátkový kalendář plnit. Pokud žalovaný zamýšlí dlužnou částku splácet v pravidelných měsíčních splátkách, nic mu nebrání, aby usiloval o pracovní zařazení v rámci výkonu trestu odnětí svobody a následně žalobce kontaktoval s konkrétním návrhem na splátkový kalendář zohledňující aktuální finanční i životní situaci žalovaného.
4. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalovaného bylo podáno včas a k tomu oprávněnou osobou a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a učinil závěr, že odvolání není důvodné.
5. Jelikož bylo odvolání žalovaného podáno jen do lhůty k plnění, odvolací soud podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. ve věci rozhodl o podaném odvolání v rámci neveřejného projednání bez nařízení odvolacího jednání.
6. Po přezkoumání odvolání žalovaného pak dospěl k závěru, že zde nejsou důvody pro změnu soudem prvního stupně stanovené třídenní lhůty k zaplacení žalované částky a náhrady nákladů řízení odpovídající běžné pariční lhůtě ke splnění rozsudkem uložené povinnosti stanovené v § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Žalovaný sepsal své odvolání s žádostí o povolení splátkového kalendáře dne 11. 3. 2024, přičemž z aktuálního výpisu z centrální evidence vězňů na č. l. 96 spisu bylo zjištěno, že žalovaný byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, který vykonával od [datum] ve věznici v [adresa], dne [datum]. Z uvedeného plyne, že žalovaný byl den po sepsání odvolání propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Odvolací soud má tedy za to, že žalovaný se mohl od 12. 3. 2024 aktivně zapojit do pracovního života, když podmínka bránící mu v zajištění příjmu (výkon trestu odnětí svobody bez pracovního zařazení), kterou uváděl v odvolání, již odpadla. Současně žalovaný získal možnost dohodnout se se žalobcem na konkrétních podmínkách splátkového kalendáře k úhradě již přisouzené částky s příslušenstvím spolu s náhradou nákladů řízení, když i žalobce tuto možnost ve svém vyjádření k odvolání připustil. Žalovaný taktéž neuvedl žádné konkrétní podmínky (zejm. výši pravidelných splátek a s tím související délku splácení), za nichž by byl schopen plnit přisouzenou částku formou splátkového kalendáře.
7. Odvolací soud tedy za této situace podmínky pro vyhovění žádosti žalovaného o povolení splátkového kalendáře neshledal, a proto jeho žádosti nevyhověl.
8. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu lhůty k plnění žalované jistiny s příslušenstvím, jakož i náhrady nákladů řízení, stanovené ve výrocích I. a II. v délce tří dnů od právní moci rozsudku, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.