Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně sea) mění v části zamítavého výroku II tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] Kč s 12,75 % úrokem z prodlení z částky [částka] Kč za dobu od [datum] do zaplacení a s 12,75% úrokem z prodlení z částky [částka] Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku;b) potvrzuje ve zbývající části zamítavého výroku II ohledně částky [částka] Kč.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“ či „soud“), označeným v záhlaví, bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši žalobci částku [částka] Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] Kč od [datum] do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Dále bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby co do částky [částka] Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] Kč od [datum] do zaplacení (výrok II) a o nákladech řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně (výrok III).
2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. V něm uvedla, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, pokud zamítl nárok na zaplacení smluvních pokut sjednaných ve smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] a ve smlouvě o sdružených službách dodávky plynu ze dne [datum], obsažených v části „SMLUVNÍ SANKCE“. Namítla, že ujednání o smluvní pokutě je integrální součástí smlouvy, nikoli ujednáním obsaženým toliko v obchodních podmínkách, a že právě na první straně smlouvy se nachází předmět smlouvy a další podstatné náležitosti smlouvy, jako je její trvání, ujednání o ceně a další, zatímco ujednání proměnná obsažená na straně 2/2 nelze od zbytku smlouvy oddělit. Zdůraznila, že samotná struktura smlouvy je logická, přehledná a pro zákazníky srozumitelná, přičemž žádný právní předpis takovou strukturu smlouvy nezakazuje. K závěru soudu prvního stupně o nečitelnosti textu uvedla, že písmo použité ve smlouvách je stejné jako v ostatních částech smlouvy, může být považováno za menší, avšak nevybočuje směrem k horší čitelnosti či zastření obsahu, a v tomto směru je srovnatelné s písmem běžně užívaným na obalech potravinových výrobků. Dále uvedla, že ustanovení o smluvní pokutě je napsáno ve spisovném českém jazyce a gramaticky správně, obsahuje několik skutkových podstat řazených za sebou v rámci jednoho souvětí, na které dopadá sjednaná jednotná smluvní pokuta, přičemž hypotéza i dispozice jsou z textu jasně patrné, a textace není o nic složitější než jazyk, jímž jsou standardně psány právní předpisy. Současně se dovolávala legitimního očekávání dle § 4 občanského zákoníku s tím, že každý může důvodně očekávat, že jedná s osobou nadanou rozumem průměrného člověka, která jej užívá s běžnou péčí a opatrností, a pokud snad někdo není schopen textu porozumět, měl by své neporozumění rozpoznat a vyhledat odbornou radu ještě před uzavřením smlouvy. Poukázala rovněž na to, že bezprostředně za částí obsahující smluvní sankce následuje část „PROHLÁŠENÍ ZÁKAZNÍKA“, v níž zákazník výslovně prohlašuje, že uzavřením smlouvy na dobu určitou získává výhodu v podobě jistoty nezvýšení ceny elektřiny či plynu po sjednanou dobu, oproti které však stojí povinnost uhradit smluvní pokutu s funkcí náhrady škody v případě zapříčinění předčasného ukončení smlouvy. Dále namítla, že soud prvního stupně se při posouzení věci řádně nezabýval tím, zda případná nerovnováha práv a povinností stran je v rozporu s požadavkem přiměřenosti a zda je vůbec významná, a že nevážil vzájemná práva, povinnosti stran, sjednané sankce ani jejich účel. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích II. a III změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.
3. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II a III, jakož i řízení jejich vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
4. Právní moc výroku I není odvoláním žalobkyně dotčena, neboť odvolání směřuje do skutkově samostatného výroku II a výroku III o nákladech řízení (§ 206 odst. 2 a 3 o. s. ř.).
5. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že mezi účastníky byly dne [datum] uzavřeny smlouvy o sdružených službách dodávky plynu a elektřiny, kterými se žalobkyně zavázala dodávat žalované plyn a elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], [adresa], a žalovaná se zavázala hradit cenu plynu a elektřiny podle ceníku žalobkyně platného pro dané fakturační období. V části „Smluvní sankce“ byly sjednány smluvní pokuty ve výši [částka] Kč za každý jednotlivý případ prodlení žalované s jakoukoliv platbou přesahující [Anonymizováno] dní a smluvní pokuty ve výši [částka] Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky plynu a elektřiny, do konce doby trvání smlouvy.
6. Na základě provedeného dokazování listinami předloženými žalobkyní soud uzavřel, že žalobkyně řádně vyúčtovala cenu za dodávku plynu a elektřiny a že žalovaná řádně vyúčtované částky, ani po zaslaných výzvách, neuhradila. Proto jí uložil povinnost zaplatit dlužnou částku za dodávku elektřiny v období od [datum] do [datum] ve výši [částka] Kč a v období od [datum] do [datum] ve výši [částka] Kč a za dodávku plynu v období od [datum] do [datum] ve výši [částka] Kč a za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] Kč, celkem částku [částka] Kč, včetně úroků z prodlení (výrok I).
7. Pokud jde o část žaloby, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvních pokut v celkové výši [částka] Kč za prodlení se zaplacením záloh na dodávku plynu a elektřiny a za prodlení s platbami uvedenými ve splátkových dohodách a smluvní pokuty [částka] Kč ([částka] Kč + [částka] Kč) za předčasné ukončení smluv o sdružených službách dodávky plynu a elektřiny, soud prvního uzavřel, že se jedná o absolutní neplatnost části smluv zakotvujících smluvní pokuty a za jednání zneužívající ujednání ve smyslu § 1813 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „OZ“), k němuž se v souladu s § 1815 OZ nepřihlíží. Vyšel přitom z toho, že žalovaná vystupovala ve smluvním vztahu jako spotřebitel a že formulářová smlouva žalobkyně obsahovala ujednání o smluvní pokutě způsobem, který nenaplňuje požadavek poctivosti jednání vůči spotřebiteli. Ujednání bylo podle soudu zařazeno přímo v textu smlouvy, avšak psáno výrazně menším písmem než ostatní části, členěno do nepřehledných odstavců a umístěno na straně, která není spotřebitelem podepsána. Takové uspořádání vyhodnotil jako praxi, jež je přinejmenším nepoctivá, neboť vizuálně vytváří dojem, že smlouva začíná a končí na straně „2/2“ a že vše podstatné je právě na této straně smlouvy. Ujednáním o smluvní pokutě si žalobkyně (jako podnikatelka) na úkor žalované (jako spotřebitelky) výrazně eliminovala své podnikatelské riziko, když si sjednala trvání příjmu z daných smluv i pro případ, že bude ukončena dodávka energií, tj. i pro případ, kdy do odběrného místa zákazníka začne zajišťovat dodávku energií jiný dodavatel, nebo zde nebude docházet k žádnému odběru8. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 1811 odst. 1 OZ veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.10. Podle § 1813 odst. 1 OZ zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.11. Skutková zjištění soudu prvního stupně, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného rozsudku, považuje odvolací soud za správná a vychází z nich i při svém rozhodnutí.12. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne [datum] a ze smlouvy o dodávce elektřiny ze dne [datum], vyplývá, že se jedná o smlouvy ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Jsou koncipovány tak, že na straně označené jako 2/2, tj. „druhé straně“ smlouvy, jsou identifikováni účastníci, adresa pro doručování, platební podmínky a smluvní a technické podmínky, tj. o jaký odběr se jedná, jaká produktová řada byla sjednána, v jakém odběrném místě a od kdy bude dodávka uskutečňována. Jedná se o smlouvy formulářové, kde jsou dopisovány jen údaje týkající se zákazníka, výběru služby, odběrného místa a započetí dodávky. Na této straně smluv se nachází i kolonka pro podpis zákazníka. „První strana“ smluv, která vizuálně působí spíše jako obchodní podmínky, zcela nelogicky předchází konkrétním údajům o účastnících smlouvy, místu spotřeby apod., nejsou do ní uváděny žádné údaje za součinnosti účastníka. Pohledem průměrného spotřebitele tato vzbuzuje na první dojem představu, že se jedná o ujednání technického charakteru, ujednání nepodstatná, když vše podstatné z pohledu zákazníka je uvedeno na „druhé straně“ smlouvy, kterou podepisuje. Samotná písemná podoba smluv, kdy „první strana“ (na rozdíl od „druhé strany“, v níž jsou podstatná ujednání přehledně členěna), je psána nepřehledně (byť je částečně text proložen hůlkovým písmem), hustým řádkováním, dlouhé odstavce nejsou nijak členěny, navozují spíše pocit, že se jedná o obchodní podmínky, kdy spotřebitel může lehce přehlédnout, co je v této části textu psáno. Je zjevné, že ujednání o smluvní pokutě je uvedeno v textu tak, aby mu spotřebitel věnoval menší pozornost než podstatným údajům o účastnících smlouvy, odběrném místě, druhu sjednané služby a datu zahájení dodávky, které kontroluje, a pod které připojuje na konci svůj podpis. Smlouva tak budí dojem, že může být podepsána, aniž by byla čtena strana smlouvy obsahující dlouhé odstavce psané hustým řádkováním a drobným písmem. Samotné zvýraznění označení předmětné části smluv „SMLUVNÍ SANKCE“ (namísto dřívějšího označení „ostatní ujednání“), nepovažuje odvolací soud za dostatečnou úpravu smlouvy z hlediska její přehlednosti a srozumitelnosti pro spotřebitele.13. Na základě uvedeného má odvolací soud za to, že takto koncipovaná ujednání o smluvních pokutách odporují požadavku transparentnosti a přiměřenosti (§ 1811, § 1813 OZ), zakládají významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, a jsou z tohoto důvodu, jako rozporná s dobrými mravy a veřejným pořádkem, ve smyslu § 588 OZ, neplatná. Za této situace bylo pak nadbytečné zabývat se předmětnými pokutami z hlediska přiměřeností jejich výše. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani to, že žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni uznala. K tomu lze uvést, že uznání dluhu není právním titulem vzniku dalšího (vedlejšího) závazku vedle závazku původního a že uznáním se nemění právní důvod dluhu.14. Odvolací soud proto z výše uvedených důvodů, rozsudek soudu prvního stupně, v zamítavém výroku II ohledně částky [částka] Kč potvrdil (§ 219 o. s. ř.).15. Uvedené závěry se však netýkají nároku žalobkyně na zaplacení smluvních pokut ve výši [částka] Kč za písemné výzvy k úhradě dlužných splátek ze dne [datum] a [datum], které žalobkyně uplatňuje na základě dohod o splátkách dluhu a prohlášení o uznání dluhu ze dne [datum] a [datum]. Na tato smluvní ujednání nelze vztahovat závěry soudu prvního stupně týkající se neplatnosti ustanovení smluv o sdružených dodávkách elektřiny a plynu, neboť jde o následné dohody o splácení již uznaného dluhu, které mají samostatnou povahu a podléhají jinému smluvnímu režimu než původní spotřebitelské smlouvy.16. Odvolací soud proto zopakoval dokazování a provedl jako důkaz dohody o splátkách dluhu a prohlášení o uznání dluhu ze dne [datum] a [datum]. Z těchto dohod zjistil, že v jejich článku V bylo výslovně a srozumitelně sjednáno, že v případě prodlení žalované se splátkou přesahující dva dny, je věřitel oprávněn žalovanou písemně vyzvat k dodatečné úhradě ve lhůtě [Anonymizováno] dnů a že každá taková výzva bude zpoplatněna částkou [částka] Kč představující náklady spojené s její administrací. Toto ujednání je formulováno přehledně, samostatně a jednoznačně, nevyvolává dojem skrytého nebo nepřehledného ustanovení a z jeho obsahu je zřejmé, že jde o smluvní pokutu za porušení povinnosti hradit sjednané splátky. Odvolací soud proto neshledal důvod považovat tato ujednání za neplatná podle § 588 OZ ani v rozporu s požadavkem srozumitelnosti podle § 1811 OZ a uzavřel, že nejde o ustanovení spotřebitelské smlouvy o dodávkách energií, nýbrž o smluvní ujednání obsažené v následné dohodě o splácení uznaného dluhu, která má povahu běžného závazkového vztahu mezi věřitelem a dlužníkem.17. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla k úhradě těchto dvou smluvních pokut ve výši [částka] Kč a [částka] Kč řádně vyzvána výzvami ze dne [datum] a [datum], jejichž odeslání žalobkyně v odvolacím řízení prokázala předložením interní evidence elektronického systému [Anonymizováno], odvolací soud podle § 220 o. s. ř. změnil napadený výrok II rozsudku soudu prvního stupně a žalobě v rozsahu částky [částka] Kč vyhověl, včetně požadovaného úroku z prodlení, který přiznal v souladu s § 1970 o. z. a § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.18. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud přihlédl k tomu, že částka [částka] Kč, přiznaná žalobkyni v odvolacím řízení spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] Kč, představuje ve vztahu k celkovému předmětu řízení ([částka] Kč) zanedbatelné navýšení úspěchu žalobkyně. Celkový úspěch žalobkyně se tak zvýšil jen o [částka] Kč, což nemá žádný vliv na celkový poměr úspěchu účastníků. Žalobkyně byla úspěšná přibližně v [Anonymizováno] %, žalovaná v rozsahu [Anonymizováno] %, proto po odečtení neúspěchu žalované od úspěchu žalobkyně, má tato právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu [Anonymizováno] %. Soud prvního stupně správně vyčíslil účelně vynaložené náklady žalobkyně částkou [částka] Kč (soudní poplatek, odměna advokáta, paušální náhrada hotových výdajů, cestovné a náhrada za ztrátu času). Jelikož poměr úspěchu účastníků zůstal i po změně rozsudku soudu prvního stupně nezměněn, náleží žalobkyni náhrada ve výši [Anonymizováno] % této částky, tedy částka [částka] Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). V odvolacím řízení byla sice převážně úspěšná žalovaná (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), avšak žádné náklady jí v tomto stadiu řízení nevznikly, a proto jí náhrada nákladů odvolacího řízení nepřísluší. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.