18 Co 261/2024

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v [adresa] (dále rovněž „soud prvního stupně“ či „soud“) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci [částka] Kč spolu se smluvním úrokem ve výši [částka] Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Dále rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení [částka] Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že se žalobce podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci částku [částka] Kč představujících dlužnou jistinu ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem za období od poskytnutí zápůjčky do její splatnosti ve výši [částka] Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným dne [datum] uzavřel smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému téhož dne [částka] Kč se splatností do [datum], za což byl žalovaný dle smlouvy povinen zaplatit smluvený úrok ve výši [částka] Kč za celou dobu trvání zápůjčky. Žalovaný této své povinnosti nedostál, když na dlužnou pohledávku nezaplatil ničeho. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil spornými. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili (popřípadě se k výzvě soudu nijak nevyjádřili) s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), o věci rozhodl bez jednání, když bylo možno ve věci rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali (na základě výzvy soudu souhlasili, popřípadě se k výzvě soudu nijak nevyjádřili; § 101 odst. 4 o. s. ř.). Na základě skutkových zjištění z předložených listin dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“). Žalobce jako zapůjčitel před podpisem písemné smlouvy dočasně poskytl žalovanému jako vydlužiteli finanční prostředky [částka] Kč, za což si sjednali úrok ve výši [částka] Kč za dobu poskytnutí těchto finančních prostředků. V důsledku porušení povinnosti žalovaného – uhradit dlužnou pohledávku ke dni splatnosti (do [datum]) – vznikl žalobci dnem následujícím coby příslušenství rovněž nárok na úroky z prodlení (srov. § 1970 OZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, konkrétně tedy ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] Kč od [datum] do zaplacení. S ohledem na uvedené soud žalobě zcela vyhověl.

3. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Kč, představující zaplacený soudní poplatek za žalobu. Soud dospěl k závěru, že na náhradu případných dalších nákladů řízení žalobce nemá podle § 142a odst. 1 o. s. ř. nárok, neboť žalovanému nezaslal před podáním žaloby předžalobní výzvu.

4. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti jeho výroku II o nákladech řízení účastníků, podal žalobce odvolání, v němž vyjádřil nesouhlas se závěrem soudu, že mu z důvodu nezaslání předžalobní výzvy žalovanému ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř., nenáleží, kromě zaplaceného soudního poplatku, náhrada dalších nákladů řízení. Má zato, že soud přistoupil k rozhodnutí o nákladech řízení pouze formalisticky, je vždy nutné hodnotit všechny rozhodné skutečnosti a okolností, které je mohou ovlivnit výsledek řízení. Uvedl, že nejvyššího soud v usnesení ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013, uvedl, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení nelze izolovaně posuzovat (jen) to, zda žalobce způsobem určeným ustanovením § 142a o. s. ř. vyzval žalovaného k plnění, nýbrž je nezbytné přihlédnout i k dalším okolnostem konkrétní věci, zejména pak k povaze (a výši) uplatněné pohledávky (za účelem uvážení, zda vskutku při naplnění obecné míry obezřetnosti lze uvažovat o „opomenutí“ dlužníka pohledávku zaplatit), k postoji dlužníka k (následně) uplatněné pohledávce, jakož i k reakci dlužníka na zahájení soudního řízení a doručení žaloby. Dále žalobce uvedl, že účelem předžalobní výzvy je omezení počtu přibývajících soudních řízení, průtahů v řízení a zneužívání navyšování nákladů v těch případech, které lze vyřešit mimosoudně, aniž by byla nutná účast justice a autoritativního uložení povinností, tedy konkrétně v případech, kdy je dlužník svoji povinnost ochoten splnit dobrovolně. Nejvyšší soud shledal, že absence předžalobní výzvy nebude zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy dlužník ani po doručení žaloby dluh nezaplatí. Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit nebo jinak zajistit, aby věřitel dosáhl účelu, pro který podal žalobu, není dán sebemenší důvod sankcionovat pochybení věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění. Opačný postup by mohl vést k tomu, že by nevyzvaný dlužník dopředu věděl, že mu již žádné náklady nehrozí, a mohl by dle libosti řízení protahovat. Pokud je tedy zřejmé, že by účelu předžalobní výzvy nebylo dosaženo, její odeslání není nezbytné a může být nadbytečné. Konečně žalobce uvedl, že žalovaný byl po celou dobu před soudním vymáháním a následně v průběhu samotného soudního řízení nečinný, nekontaktní a dosud svou povinnost nesplnil. Je proto přesvědčen, že odeslání předžalobní výzvy by v dané věci bylo neúčelné a na výsledku řízení ničeho nezměnilo. S ohledem na uvedené žádal soud, aby mu po zohlednění všech okolností případu přiznal plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a rovněž náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. o nákladech řízení účastníků bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) přezkoumal. Protože odvolání žalovaného směřovalo pouze proti výroku o nákladech řízení, nebyla jím dotčena právní moc výroku I, kterým bylo rozhodnuto o věci samé (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

6. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

7. Podle ust. § 142a o. s. ř. platí, že žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění (odst. 1). Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal (odst. 2).

8. Především je třeba uvést, že na základě průběhu řízení soud prvního stupně učinil správný závěr o plném úspěchu žalobce ve věci a přiléhavě aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má žalobce má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na uplatňování práva. V tomto směru lze zcela odkázat do odůvodnění napadeného usnesení.

9. Odlišný názor má odvolací soud na rozsah žalobci přiznaných nákladů řízení, v důsledku aplikace ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. v situaci, kdy žalobce nezaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k plnění.

10. V tomto směru se odvolací soud zcela ztotožňuje s argumentací uvedenou žalobcem v odvolání, jak je uvedena v bodu 4 tohoto usnesení.

11. Z obsahu spisu je zřejmé, že podání žaloby nepředcházela ze strany žalobce tzv. předžalobní upomínka k plnění podle § 142a o. s. ř., a že by proto přicházel v úvahu i závěr, že podle uvedeného ustanovení žalobce nemá na náhradu nákladů řízení právo. Odvolací soud ovšem zohlednil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení nelze izolovaně posuzovat (jen) to, zda žalobce způsobem určeným § 142a o. s. ř. vyzval žalovaného k plnění, nýbrž je nezbytné přihlédnout i k dalším okolnostem konkrétní věci, zejména pak k povaze (a výši) uplatněné pohledávky (za účelem uvážení, zda vskutku při naplnění obecné míry obezřetnosti lze uvažovat o „opomenutí“ dlužníka pohledávku zaplatit), k postoji dlužníka k (následně) uplatněné pohledávce, jakož i k reakci dlužníka na zahájení soudního řízení a doručení žaloby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013). Jelikož (i) pro rozhodování o náhradě nákladů řízení je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu, nebude absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (viz např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit [respektive jinak „zajistit“, aby věřitel dosáhl účelu, pro který podal žalobu o zaplacení, jinak – srov. např. ustanovení § 71a zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)], není dán sebemenší důvod sankcionovat „pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 506/2015).

12. Ze spisu vyplývá, že v projednávané věci žalovaný po podání žaloby, resp. po jejím doručení (spolu s usnesením o zrušení platebního rozkazu) neprojevil jakoukoliv ochotu směřující k uspokojení žalovaného nároku, byl zcela pasivní, a to i po doručení rozsudku odsuzujícího k plnění žádaného nároku. Vzhledem k uvedeným okolnostem není namístě přičítat žalobci k tíži, že před podáním žaloby žalobce nevyzval k dobrovolnému plnění, neboť by takový úkon zcela zřejmě nevedl k zákonem zamýšlenému výsledku.

13. Žalobci tak přísluší náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně spočívající v odměně jeho zástupce za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastupování, sepis žaloby) s tím, že tarifní hodnota, z níž se podle § 8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif“) vypočítá odměna zástupce žalobce coby advokáta, činí [částka] Kč. Odměna za jeden úkon právní služby tedy podle § 7 bodu 6 advokátního tarifu činí [částka] Kč, za dva úkony právní služby pak celkem [částka] Kč. K tomu náleží paušální náhrada hotových výdajů zástupce žalobce, která podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu činí [částka] Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy [částka] Kč a dále náhrada 21 % DPH z odměny a paušální náhrady hotových výdajů v částce [částka] Kč. V součtu tudíž náklady na zastupování před soudem prvního stupně na straně žalobce činí [částka] Kč a s připočtením zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši [částka] Kč pak náklady vynaložené žalobcem v této fázi řízení činí [částka] Kč.

14. Odvolací soud proto usnesení soud prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.), jak je ve výroku I tohoto usnesení uvedeno.

15. Výrok II o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 ve spojení s § 142 1 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl s odvoláním úspěšný, žalovaného proto zatěžuje povinnost zaplatit žalobci jeho náklady odvolacího řízení, spočívající v odměně advokáta za jeden úkon právní služby za [částka] Kč, spočívající v odvolání proti výroku o nákladech řízení (výše soudem prvního stupně nepřiznaných nákladů řízení [částka] Kč je v odvolacím řízení tarifní hodnotou, § 8 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 2 písm. c/ advokátního tarifu) a jedné paušální náhradě hotových nákladů za [částka] Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), což, včetně 21% náhrady DPH ([částka] Kč), činí [částka] Kč.

16. Uvedené částky nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) § 7 bod 3, § 11 odst. 2 písm. c/ advokátního tarifu)