18 CO 277/2021

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení ohledně zaplacení částky 4.559 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 8. 12. 2018 do zaplacení (výrok I), žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni částku 177.764 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 8. 12. 2018 do zaplacení (výrok II), žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 111.381,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III) a žalovaného zavázal zaplatit České republice„ na účet“ Okresního soudu ve Znojmě do jednoho měsíce od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 4.705,50 Kč (výrok IV). Rozhodl tak o žalobě podané dne 21. 1. 2019, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 182.323 Kč s příslušenstvím tvořeným úroky z prodlení, založené na tom, že účastníci byli rovnodílnými podílovými spoluvlastníky nemovitosti – pozemku parc. č. st. 902, jehož součástí je stavba [adresa] v obci a k. ú. [obec], kterou však žalobkyně od února 2013 neužívala, a naopak v celém rozsahu byla užívána žalovaným. Žalobkyně se domáhá náhrady za užívání nemovitosti nad rámec spoluvlastnického podílu za období od ledna 2016 do 22. 3. 2018, kdy došlo k vypořádání podílového spoluvlastnictví. Ohledně částky 4.559 Kč s příslušenstvím vzala žalobkyně s ohledem na závěry znaleckého posudku žalobu zpět a soud I. stupně v této části řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil. Ve zbylém rozsahu (výrok II) žalobě vyhověl, za základ pro své rozhodnutí vzal znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení], CSc., znalce z oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí, který stanovil obvyklou cenu za užívání předmětné nemovitosti v roce 2016 na 13.225 Kč měsíčně, v roce 2017 na 13.318 Kč měsíčně a v roce 2018 na 13.659 Kč měsíčně.

2. Proti rozsudku, a to jeho výroku II o věci samé a závislým výrokům III a IV, podal odvolání žalovaný a domáhal se jeho změny a zamítnutí žaloby. Poukazoval na nesprávné právní posouzení věci a neúplně zjištěný skutkový stav pro neprovedení navržených důkazů, a naopak provedení důkazů, které s věcí nesouvisely. Z dokazování nevyplynulo, zda skutečně nemovitost užíval i v rozsahu podílu žalobkyně, tj. nad rámec svého podílu, namítal, soud se nevypořádal se všemi důkazy. Na užívání nemovitosti nad rámec podílu nelze usuzovat jen z toho, že žalobkyně bez dohody s ním dům opustila a on v něm zůstal sám, v užívání domu jí nijak nebránil. Žalobkyně si musela být vědoma, že veškeré nevyhnutelné náklady bude hradit on, aby nemovitost neztrácela na hodnotě, včetně platby hypotéky. Žalobkyně nechtěla být účastníkem správy společné věci. Předmětný dům šlo přebudovat a rozdělit, aby mohl být užíván dvěma uživateli. Soud se nevyjádřil ani k jeho návrhu, že část nemovitosti mohla být dána do užívání třetí osobě. Další otázkou je, že pokud se do nemovitosti konce roku 2014 nastěhovala jeho manželka s dcerami, zda by pasivně legitimovány neměly být ony. Soud se nevypořádal s jeho námitkami ke znaleckému posudku Ing. [příjmení], který použil výnosovou metodu. Spis obsahoval kupní smlouvu mezi účastníky ze dne 9. 3. 2018, kterou mu žalobkyně svůj spoluvlastnický podíl prodala za 850.000 Kč, od toho bylo třeba odvíjet výnosovou cenu. Z výpovědí svědků vyplývá, že dům nebyl prodejný za částku 2 až 2,25 milionu korun. Až poté, co byl vyjednán nájem zahrady a následné převedení do vlastnictví, došlo k jeho prodeji. Znalecký posudek neobsahoval výši nezbytných nákladů souvisejících s užíváním nemovitosti, včetně splátky hypotéky. Požadavek žalobkyně označil za nemorální, ryze spekulativní, když nikdy předtím s ním věc neřešila. Žádal, aby jí nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, které zavinila žalobkyně svojí nečinností, nepodílela se na úhradě nezbytných nákladů nemovitosti a sama věc neřešila až do prosince 2018. Dodal, že sám je v částečném invalidním důchodu, jeho měsíční příjem činí 15.300 Kč, jeho manželka pracuje s nízkou mzdou (12.707 Kč).

3. Žalovanému bylo následně soudem I. stupně usnesením ze dne 15. 7. 2021, č. j. 7 C 206/2019-314, pro odvolací řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků ve výši 30 % Krajský soud v Brně k odvolání žalovaného usnesení o přiznání částečného osvobození od soudních poplatků usnesením ze dne 12. 8. 2021, sp. zn. 18 Co 227/2021, potvrdil.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrdit rozsudek v napadených výrocích a přiznat jí náklady řízení odvolacího. Uvedla, že se neztotožňuje s odvolacími námitkami žalovaného, nemá je za správné. Základ jejího nároku je velmi jednoduchý, účastníci byli spoluvlastníky nemovitosti, každý k ideální jedné polovině, kterou žalobkyně neužívala a žalovaný nemovitost užíval zcela. Je třeba hodnotit faktický stav, nikoli možnost úpravy a rozdělení domu na dvě bytové jednotky. I původní návrh byl co do výše korigován znaleckým posudkem, což je odborná otázka. Žalovaný rodinný domek užíval celý, poukázala na charakter nemovitosti. Nedůvodné jsou poukazy na to, že žalobkyni z užívání nevypudil a že i ona mohla v libovolném rozsahu tuto užívat, případně ji pronajmout. Nedůvodný je rovněž poukaz na to, že dům mohl být upraven na vícegenerační, rozhodující je faktický stav. Opodstatněné nejsou ani námitky o nedostatku pasivní legitimace žalovaného s tím, že pasivně legitimovány by mohly být jeho manželka a její dcery. Znalecký posudek označila za správný. Uvedla, že institut dobrých mravů do věci nezasahuje, napadené rozhodnutí není s nimi v rozporu. Poukázala na to, že uplatnila část své pohledávky. Dodala, že je paradoxní, že polovinu nemovitosti od ní žalobce získal za 850.000 Kč, ale celou nemovitost následně prodal za 3.310.287 Kč. Před podáním žaloby byl vyzván k plnění.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadených výrocích II, III a IV, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání svolal jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého zopakoval dokazování, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není z převážné části důvodné, rozsudek soudu I. stupně proto v rozsahu uvedeném ve výroku I odstavci b/ tohoto rozsudku podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

6. Odvolací soud zopakoval dokazování výzvou žalobkyně ze dne 6. 12. 2018 adresovanou žalovanému k úhradě pohledávky, učiněnou prostřednictvím zástupce žalobkyně, kterou byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 385.000 Kč na blíže uvedený účet do 15 dnů od doručení výzvy, přičemž zmíněná částka představovala náhradu za užívání předmětné nemovitosti nad rámec spoluvlastnického podílu žalovaného v období od února 2013 do dubna 2018. Tato výzva byla podle listiny České pošty, s. p., o sledování zásilek žalovanému doručena dne 7. 12. 2018.

7. Účastníci v odvolacím řízení neuplatnili žádné nové skutečnosti, ani nenavrhli doplnění dokazování o nové dosud neoznačené důkazy. Potřebu dále opakovat (než jak je výše uvedeno) či doplňovat dokazování odvolací soud neshledal.

8. Odvolací soud má za to, že soud I. stupně učinil správná skutková zjištění o tom, že účastníci byli rovnodílnými podílovými spoluvlastníky nemovitosti, a to parcely č. st. 902, jejíž součástí byla stavba [adresa] v obci a k. ú. [obec]. Taktomu bylo po celé rozhodné období, za které žalobkyně požaduje peněžité plnění, tedy od ledna 2016 do 22. 3. 2018. Lze mít rovněž za prokázané, že předmětný dům v rozhodném období užíval pouze žalovaný a jeho nová rodina, nikoli již žalobkyně, která se z něj v únoru 2013 odstěhovala. Společně se žalovaným nemovitost užívala jeho manželka [jméno] [příjmení] a příležitostně její zletilé dcery. Pokud žalovaný poukazoval na neprokázání užívání nemovitosti nad rámec jeho spoluvlastnického podílu, nelze jeho odvolací námitce přisvědčit, naopak lze poukázat na jeho vlastní vyjádření u jednání soudu I. stupně dne 11. 5. 2020 o tom, že po uzavření manželství se do nemovitosti jeho manželka i její dcery přihlásily k trvalému pobytu a od prosince 2014 užívali nemovitost v celém rozsahu. Tomu odpovídají i provedené důkazy např. svědecká výpověď [jméno] [příjmení], dcery manželky žalovaného, která způsob a rozsah užívání domu popsala. Z popisu domu (viz výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], popis nemovitosti uvedený ve znaleckém posudku Ing. [jméno] [příjmení], CSc., a v nabídkách realitních kanceláří) pak vyplývá, že dům nebyl určen ke společnému užívání dvou různých a oddělených rodin. Přiznání nároku žalobkyně na náhradu za užívání spoluvlastnického podílu nebrání, že k užívání žalovaným došlo bez dohody spoluvlastníků, kteří se nedohodli ani na dalších věcech souvisejících s jejich spoluvlastnictvím – zejména na úhradě nákladů na správu, udržování a opravy společné věci a zde ani o úhradě nákladů (hypotéky) na její pořízení. Pokud žalovaný namítal, že žalobkyně s ním nejednala o tom, jak nakládat se svým podílem a případně nepřispívala na náklady a údržbu společné věci ani na splátky hypotéky, jedná se o jiné samostatné nároky, které by žalovaný musel vůči žalobkyni uplatnit proti nároku vznesenému žalobkyní samostatně, např. formou započtení, což se však v tomto řízení nestalo. Ostatně uvedené účastníci neřešili ani při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Existence možnosti nemovitost stavebně upravit tak, aby z ní byly dvě samostatné bytové jednotky, není pro rozhodnutí sporu relevantní, hodnotí se a podstatný je faktický stav užívání společné věci, ke kterému v minulosti – v rozhodném období – došlo. Obdobně je třeba nahlížet na možnost, že žalobkyně mohla dát část nemovitosti do užívání třetí osobě, hodnotí se stav, jaký byl dán, a nikoli, jaký být mohl, pokud by se o tom účastníci dohodli. Nedůvodný je poukaz žalovaného na nedostatek své pasivní věcné legitimace ve sporu, a naopak pasivní legitimaci jeho současné manželky, případně i jejích dcer, neboť tyto své bydlení, právo věc užívat užívaly právě od spoluvlastnického práva žalovaného na základě rodinně právního vztahu s ním, který jim uvedené umožnil. Žalovaný tedy je jako druhý podílový spoluvlastník věci pasivně věcně legitimován k vydání případného bezdůvodného obohacení za užívání věci nad rámec spoluvlastnického podílu i v případě, že užívání věci umožnil svým rodinným příslušníkům. Není rovněž třeba, aby se jednalo o protiprávní užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu. Pokud jde o otázku znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], CSc., a jím užité metody ke zjištění obvyklé ceny, za kterou bylo možné v rozhodném období předmětnou nemovitost pronajímat, užití výnosové metody znalec řádně a dostatečně odůvodnil, zejména nedostatkem srovnatelných nájmů obdobných věcí v daném čase a místě. Jeho znalecký posudek lze mít jako důkaz za úplný, ve vztahu k zadání má všechny formální náležitosti a jeho závěry jsou rovněž náležitě odůvodněny, odůvodnění pak odpovídá i pravidlům logického myšlení. Odvolací soud neshledává ve shodě se soudem I. stupně pochybnosti ani potřebu vypracovávat revizní znalecký posudek. Není tak rozhodné, za kolik žalobkyně svůj spoluvlastnický podíl žalovanému prodala, ani jakou kupní cenu, po vypořádání vztahů k pozemku, za ni utržil následně žalovaný. Není vadou, že posudek neobsahuje výši nákladů na údržbu domu, neboť se jedná o jiný nárok, jak již bylo výše uvedeno.

9. Soud I. stupně věc i správně právně posoudil jako bezdůvodné obohacení. Navázal tak na dřívější judikaturu, která k tomuto byla vydána, zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011, podle kterého užívá-li spoluvlastník bez právního důvodu (zejména bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo bez dohody spoluvlastníků nebo bez rozhodnutí soudu) společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 a násl. obč. zák.), a dále i rozhodnutí Ústavního soudu, a to jeho pléna ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. Pl ÚS-ST 48/18 Ani v režimu nového občanského zákoníku – zákona č. 89/2012 Sb. - se na výše uvedeném nic nemění. Nárok žalobkyně nelze označit ani za příčící se dobrým mravům. S ohledem na vše výše uvedené byl rozsudek soudu I. stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. v rozsahu uvedeném ve výroku I odstavci b/ tohoto rozsudku potvrzen.

10. Ke změně rozsudku a částečnému zamítnutí nároku na úroky z prodlení odvolací soud přistoupil s ohledem na jiné závěry o době prodlení žalovaného s plněním. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (srov. § 2991 a násl. o. z.; § 1958 odst. 2 o. z.). Za výzvu lze v tomto případě považovat až přípis ze dne 6. 12. 2018, který byl opakován odvolacím soudem k důkazu, ve kterém žalobkyně stanovila žalovanému k plnění lhůtu patnácti dnů. Tento přípis byl žalovanému doručen dne 7. 12. 2018, patnáctidenní lhůta poskytnutá k plnění by uplynula dne 22. 12. 2018, avšak vzhledem k tomu, že se nejednalo o pracovní den, ale sobotu, je posledním dnem k plnění následující pracovní den, tj. čtvrtek 27. 12. 2018 (srov. § 605 odst. 2 o. z.). Nebylo-li plněno, je od 28. 12. 2018 žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží úroky z prodlení (§ 1970 o. z.; § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

11. Důvodem zamítnutí žaloby v částce 319 Kč s příslušenstvím pak je početní chyba, která byla učiněna při výpočtu výše bezdůvodného obohacení (patrně za poměrnou část roku 2018), kdy vycházeje z částek stanovených znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc., odvolacímu soudu výpočet vyšel odlišně, než jak bylo uvedeno v žalobě (rok 2016 – polovina 79.350 Kč; rok 2017 – polovina 79.908 Kč; z roku 2018 období od 1.1 do 22. 3. včetně, tedy 81 dnů, čemuž odpovídá 18.187 Kč / 81.954 děleno 365 a výsledek krát 81/ = 177.445 Kč (nikoli uvedených 177.764 Kč).

12. Ve výroku II tohoto rozsudku bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně tak, že žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 102.823 Kč. Úplná náhrada nákladů řízení žalobkyni náleží podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť její neúspěch (ohledně částky 319 Kč a části úroků z prodlení) a části, ve které vzala žalobu zpět (viz výrok I napadeného rozsudku) představuje ve vztahu ke zbylému předmětu řízení, ohledně kterého byla úspěšná, zcela nepatrnou část. Stran výše a skladby účelně vynaložených nákladů žalobkyně lze s výhradami uvedenými dále odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku v odstavci 32. Úpravy se týkají výše náhrady za zaplacený soudní poplatek, žalobkyni byla přiznání náhrada těchto nákladů ve výši 8.873 Kč, což je částka soudního poplatku připadající na část předmětu řízení, ve které jí bylo žalobou vyhověno; dále nebyla jí přiznána odměna za účast jejího zástupce u jednání mediátora, kdy s ohledem na závěry vyplývající z usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. II. ÚS 150/20, a ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3658/17, neměl účast advokáta u jednání mediátora za náklad placený v bezprostřední souvislosti s občanským soudním řízením, když na řízení o mediaci se občanský soudní řád nevztahuje; v návaznosti na to i o jeden režijní paušál ve výši 300 Kč méně a náklady jízdného ve výši 560 Kč; sazba mimosmluvní odměny za úkony účasti u jednání soudu dne 1. 3. 2021 a dne 9. 4. 2021 činila s ohledem na již učiněné částečné zpětvzetí žaloby 8.220 Kč za každý z nich, a nikoli 8.420 Kč; nižší pak byla i náhrada za daň z přidané hodnoty 15.438 Kč, a nikoli 16.880,60 Kč. Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně v řízení před soudem I. stupně tak dosahují celkové výše 102.823 Kč (tj. 8.873 Kč za soudní poplatek; 5.000 Kč záloha důkazu; 66.960 Kč odměna advokáta; 2.400 Kč režijní paušály; 1.600 Kč náhrada za ztrátu času; 2.552 Kč cestovní náklady a 15.438 Kč náhrada DPH).

13. Ve výroku III bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení státu, kdy odvolacím soudem bylo zohledněno 30% osvobození od soudních poplatků přiznané žalovanému až v průběhu odvolacího řízení (srov. § 148 odst. 1 o. s. ř.), kdy část nákladů na znalecký posudek jako záloha ve výši 5.000 Kč bylo vzato jako účelný náklad žalobce a pokud zbylé náklady znalečného má neúspěšný žalovaný nést maximálně ze 70 % (z částky 9.706 Kč), pak tyto představují částku 1.793,85 Kč.

14. Úspěšné žalobkyni přísluší i podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř. náhrada nákladů odvolacího řízení, když její neúspěch byl ve zcela nepatrné, náhrada jí proto náleží v plné výši. V odvolacím řízení učinil zástupce žalobkyně 2 úkony právní pomoci, a to vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, v sazbě mimosmluvní odměny po 8.220 Kč (§ 11 odst. 1 písm. k/, g/, § § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), 2 režijní paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu), dále náhrada za ztrátu času cestou ze sídla advokáta k jednání soudu a zpět za 4 půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 advokátního tarifu) a cestovné k tomuto jednání osobním automobilem tovární značky Peugeot 508, [registrační značka], ve výši základní náhrady 100 km x 4,70 = 470 Kč, při průměrné spotřebě motorové nafty 4,4 l na 100 km a při vyhláškové ceně motorové nafty 47,10 Kč tj. částka 207 Kč, cestovné pak činí celkem 677 Kč (§ § 1 písm. a/, § 4 písm. c/vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb.), náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % 3.805 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celková výše nákladů odvolacího řízení dosahuje 21.922 Kč Náklady odvolacího řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně – advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).