18 CO 286/2021

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je výlučným vlastníkem obytné stavby včetně vedlejší stavby kotelny, postavené na pozemku parc. č. st. 263, zastavěná plocha, o výměře 302 m2 tak, jak je vyznačena geometrickým plánem pro změnu obvodu budovy, vyznačení obvodu budovy, číslo plánu [číslo] v obci [obec], katastrální území [k.ú.], dosud nezapsané v katastru nemovitostí vedeným Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo (výrok I), uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované na nákladech řízení částku 43 219,94 Kč k rukám zástupce žalované (výrok II) a rozhodl, že České republice – Okresnímu soudu ve [obec] se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení za zpracovaný znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] (výrok III).

2. Proti výrokům I a II podala žalobkyně dne [datum] odvolání, v němž uvedla, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Namítla, že právní předchůdce žalované nebyl v dobré víře, že kromě domu [adresa] na parcele [číslo] je i vlastníkem obytného domu na původní parcele [číslo], neboť bylo prokázáno, že již v roce 2013 obdržel od katastru nemovitostí výzvu, aby doložil vlastnictví k obytné stavbě stojící na parcele [parcelní číslo] (nyní [parcelní číslo]). Žalobkyně přitom nabyla„ nový dům“ na parcele [parcelní číslo] již na základě rozhodnutí Státního notářství jako dědictví po J. [příjmení], což nebylo soudem zpochybněno. Odvolatelka rovněž polemizuje se zjištěními z výslechu svědků, neboť má za to, že jejich výpovědi jsou nevěrohodné. Žalobkyně v odvolání dále uvedla, že soud I. stupně nesprávně interpretoval povolení k přístavbě rodinného domu, když – podle jejích tvrzení – mělo v průběhu stavebního řízení dojít k změně záměru stavebníků a následně bylo povoleno postavit samostatný rodinný dům, což má dokazovat složka stavební dokumentace obsahující výkresy potvrzující povolení změny. I ze zápisu o místním šetření ze dne [datum] plyne, že byla provedena nástavba a adaptace bývalé kolny na novou bytovou jednotku, a to v souladu s tehdejší právní úpravou – ust. § 4 vyhl. č. 144/1959 Sb. Žalobkyně ve svém podání argumentuje, že v tehdejší době bylo obvyklé stavět domy se společnou obvodovou zdí a pokud v daném případě je skutečně zeď společná, může být v id. spoluvlastnictví. Žalobkyně dále napadá znalecký posudek v celém jeho rozsahu, neboť znalec porovnáním s projektovou dokumentací na místě nezjistil existující rozpor stavby se stavební dokumentací, provedl technicky neproveditelná zjištění a špatně posoudil přípojky vody, elektřiny a splaškové kanalizace. V neposlední řadě vznesla žalobkyně námitku podjatosti vůči osobě soudce. Z rozsudku je totiž zřejmé, že soud získal poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání, když v odůvodnění rozsudku se hovoří o„ kamrlíku s nevyřešeným přívodem vody“, avšak posouzení sociálního zařízení stavby na [parcelní číslo] nebylo soudem zadanou otázkou k vypracování znaleckého posudku. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k novému projednání.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně u jednání odvolacího soudu dne [datum] vyjádřila tak, že soud I. stupně správně zjistil skutkový stav věci a tento správně právně posoudil. Naopak, některá odvolací tvrzení žalobkyně jakož i označené důkazy jsou nové, a neměly by být v odvolacím řízení připuštěny.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), rozsudek soudu prvého stupně včetně jemu předcházejícího řízení přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Jak uvedl soud I. stupně v odůvodnění svého rozsudku, stěžejní pro posouzení dané věci byla otázka, zda stavba na [parcelní číslo] existuje jako samostatná věc v právním smyslu a je způsobilá být samostatným předmětem právních vztahů, nebo zda se jedná jen o součást věci - v daném případě rodinného domu [adresa] na p. č. st. [číslo]. Soud I. stupně po provedeném dokazování zjistil, že mezi„ původní částí“ na p. č. St. [číslo] a„ novou částí“ na [parcelní číslo] existovala a existuje funkční souvislost ve společném vstupu, ve vzájemném propojení inženýrskými sítěmi, ve spoluužívání sociálního zařízení a že – podle znaleckého posudku Ing. [příjmení] - část stavby na [parcelní číslo] je nosnými konstrukcemi stropu průjezdu a konstrukcí krovu stavebně neoddělitelně spojená s částí domu stojícího na p. č. St. [číslo]. Závěru, že část stavby na parcele [číslo] je toliko přístavbou k rodinnému domu [adresa] na p. č. St. [číslo] nasvědčuje i skutečnost, že původní stavební povolení bylo vydáno toliko na vybudování přístavby k rodinnému domu a že„ nové stavbě“ ani nebylo přiděleno číslo popisné. Ze všech shora popsaných zjištění učinil soud I. stupně závěr o tom, že stavba na pozemku [číslo] není samostatnou stavbou, která by mohla být samostatným předmětem právních vztahů, nýbrž je toliko součástí (přístavbou) domu [adresa] tedy věci, jejímž nezpochybňovaným vlastníkem je žalovaná. Uzavřel tedy, že z uvedeného důvodu žalobkyně nemůže mít naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem obytné stavby na pozemku [parcelní číslo], neboť tato je pouze součástí věci hlavní ve smyslu ust. § 120 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. z.“). Toto hodnocení považuje odvolací soud za správné a přiléhavé.

6. Soud I. stupně pečlivě zjistil skutkový stav a tento, podle názoru soudu odvolacího, i správně právně posoudil. Pokud žalobkyně brojí proti závěrům znaleckého posudku Ing. [příjmení], je nutno poukázat na to, že v řízení před soudem I. stupně nebyl tento znalecký posudek relevantně zpochybněn (resp. žalobkyně nalézacímu soudu nenavrhla žádný důkaz k vyvrácení jeho závěrů). V souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1957/2020, je přitom znalecký posudek jedním z důkazních prostředků (§ 125, § 127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle ustanovení § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené hodnocení soudem nepodléhají (tj. soud nemůže sám přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce). V tomto ohledu tedy odvolací soud nemohl přezkoumávat tvrzení žalobkyně o„ technické neproveditelnosti“ zjištění znalce. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Znalecký posudek Ing. [příjmení] přitom, i podle odvolacího soudu, obsahuje veškeré náležitosti podle ust. § 28 odst. 2 zák. č. 254/2019 Sb., o znalcích, je úplný a přesvědčivý. Soud I. stupně tento důkaz hodnotil v souladu se zásadami ust. § 132 o. s. ř. samostatně a též v souvislostech s ostatními provedenými důkazy (v podrobnostech viz zejména odst. 15 až 17 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně) a skutkové závěry nalézacího soudu zcela odpovídají výsledkům provedeného dokazování.

7. Z uvedeného důvodu tedy odvolací soud neprováděl ani žalobkyní k důkazu předložené listiny ze spisové dokumentace Stavebního úřadu v [obec], když tyto nebyly žalobkyní uplatněny v řízení před soudem I. stupně a zároveň nesplňují podmínky vymezené ust. § 205a o. s. ř. Nadto, listiny z původní stavební dokumentace by – z podstaty věci - ani nebyly způsobilé zpochybnit závěry provedeného dokazování ohledně toho, jaký je současný faktický výsledek stavební činnosti na parcele [parcelní číslo] v obci [obec], zjištěný při místním šetření znalce (tj. zejména zjištění znalce o konstrukční provázanosti stavby na [parcelní číslo] se stropem průjezdu a o vzájemné provázanosti krovů). I pokud by totiž bylo v původním stavební řízení stavebníkům povoleno postavit„ samostatný rodinný dům“ (což však z provedených důkazů nevyplývá), pro posouzení, zda se výsledek této stavební činnosti stal součástí věci hlavní (tj. původního domu [adresa]) či zda vznikla samostatná věc, je podstatné posouzení současného faktického stavu, a to ve světle kritérií ust. § 120 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. (tj. posouzení, zda stavba stojící na parcele [číslo] podle své povahy náleží či nenáleží k domu [adresa] na parcele p. [číslo] zda může či nemůže být oddělena, aniž by se tím dům [adresa] na parcele [parcelní číslo] znehodnotil).

8. Žalobkyně ve svém odvolání dále argumentuje tím, že bylo prokázáno, že nabyla„ nový dům [adresa] v evidenci dosud nevyznačený a zkolaudovaný na původní parcele St. [číslo]“ na základě rozhodnutí Státního notářství ve [obec] ze dne 6. 10. 1977, č. j. D 1524/76-18, což ani soud prvého stupně nezpochybnil. Z odvolatelkou citovaného dědického rozhodnutí, jakož i z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně (viz odůvodnění odst. 4 nalézacího rozsudku) však tento závěr nevyplývá. Podle rozhodnutí Státního notářství ve [obec] ze dne 6. 10. 1977, č. j. D 1524/76-18 žalobkyně nabyla„ právo osobního užívání pozemku [parcelní číslo] o výměře 3,02, na němž je postaven nový dům [číslo] v evidenci nemovitostí dosud nevyznačený, který byl zkolaudován v roce [číslo]“, nikoliv tedy vlastnické právo k samostatnému rodinnému domu, jak uvádí žalobkyně. Odvolací soud přitom poukazuje na to, že pouhý fakt, že v dědickém řízení byla přístavba původního domu [adresa] (která byla povolena rozhodnutím ONV [obec] ze dne [datum] a zkolaudovaná rozhodnutím ze dne [datum]) označena slovy„ nový dům“ a že tato přístavba byla v rámci dědického řízení pro účely tohoto řízení samostatně oceněna, pak nemůže mít vliv na posouzení, zda tato přístavba je či není samostatným předmětem právních vztahů, nebo zda se jedná jen o součást věci – původního domu [adresa] (k tomu blíže viz shora odůvodnění odst. 5).

9. Pokud pak žalobkyně vznesla námitku podjatosti soudce z důvodu, že z rozsudku má vyplývat, že soud získal poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání, ani tuto odvolací soud neshledal oprávněnou. V souladu s ust. § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle ust. § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Žalobkyně své pochybnosti o nepodjatosti soudce dovozuje z odůvodnění rozsudku odst. 15, v němž se konstatuje že„ …při ohledání nemovitosti bylo zjištěno, že koupelnou je myšlena vana postavená v jakémsi kamrlíku s nevyřešeným přívodem vody…“ přičemž žalobkyně podotýká, že posouzení sociálního zařízení stavby na [parcelní číslo] nebylo soudem zadanou otázkou k vypracování znaleckého posudku. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně svým usnesením ze dne 1. 12. 2020, č. j. 23 C 99/2019-206, ustanovil znalce z oboru stavebnictví, Ing. [příjmení], jemuž mj. uložil posoudit„ zda rodinný dům [adresa] na parcele [číslo] může být samostatně užíván jako celek i bez stavby postavené na [parcelní číslo], aniž by ze stavebně technického, dispozičního a funkčního hlediska došlo ke znehodnocení domu [adresa] na parcele [číslo]“ (viz zadání znaleckého posudku odrážka druhá). Jak plyne z části B předmětného znaleckého posudku (podklady k vypracování posudku), znalec za účelem splnění znaleckého úkolu provedl dne [datum] místní šetření, a to za účasti jak účastníků a jejich právních zástupců, tak i soudce. Součástí místního šetření byla i prohlídka předmětných nemovitostí (viz přiložené CD). Znalecký posudek byl k důkazu sdělen při jednání dne [datum]. Je tedy zřejmé, že byly splněny požadavky ust. § 122 odst. 1 a 2 o. s. ř., soud nezískal poznatky o věci jakkoliv jinak než z dokazování, a účast soudce na místním šetření znalce je postupem soudce v řízení. Jiné důvody k pochybnostem o nepodjatosti soudce pak žalobkyní tvrzeny nebyly ani nevyšly najevo. Nemůže se tedy jednat o důvod pro zrušení rozhodnutí podle ust. § 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.

10. Odvolacími námitkami žalobkyně ve vztahu k případnému prokázání či neprokázání dobré víry žalované či jejího právního předchůdce o tom, že jsou vlastníky„ celé“ nemovitosti (tj. i žalobkyní nárokované části stavby stojící na [parcelní číslo]) a ke způsobu užívání nemovitosti, se odvolací soud dále nezbýval, jelikož tyto nebyly – s ohledem na shora popsané negativní závěry soudu v otázce, zda stavba na [parcelní číslo] existuje jako samostatná věc v právním smyslu – pro výsledek sporu právně podstatné.

11. Výrok III, jímž bylo rozhodnuto, že České republice – Okresnímu soudu ve [obec] se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení, přezkoumal odvolací soud coby závislý výrok na odvoláním napadeném výroku I (§ 212 písm. a) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že i v tomto ohledu rozhodl nalézací soud správně. Žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná, zároveň však bylo v řízení prokázáno, že splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu ust. § 138 o. s. ř.; žalobkyni proto nelze uložit povinnost k náhradě nákladů státu (§148 odst. 1 o. s. ř.).

12. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I a III jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

13. Výrok II o nákladech řízení před soudem I. stupně odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil, když – jak vyložil Ústavní soud ve svých rozhodnutích (viz II. ÚS 150/20 ze dne [datum] a IV. ÚS 3658/17 ze dne [datum]) - nárok na odměnu za zastoupení účastníka advokátem v souvislosti s jeho účastí na setkání u zapsaného mediátora není nákladem placeným v bezprostřední souvislosti s řízením před soudem prvního stupně. Odvolací soud proto jinak (ve zbytku) správně stanovenou i vypočtenou náhradu nákladů řízení žalované snížil o částku odpovídající odměně za jeden úkon právní služby (účast advokáta u mediátora), jeden režijní paušál podle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a o cestovné k mediaci osobním automobilem na trase [obec] – [obec] a zpět, to včetně 21% DPH.

14. S ohledem na to, že žalovaná byla v řízení před odvolacím soudem zcela úspěšná (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.), bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně nahradit jí náklady odvolacího řízení ve výši 5 966 Kč Náklady odvolacího řízení sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč, přičemž odměna za jeden úkon právní služby činí 3 100 Kč. Advokát ve věci vykonal 1 úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]). Advokát má dále právo na náhradu paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč v souladu s ust. § 13 odst. 4 a. t., cestovné ve výši 1 130,59 Kč za cestu právního zástupce k jednání odvolacího soudu dne [datum] na trase [obec] [obec] a zpět (150 km) osobním automobilem s prům. spotřebou motorové nafty 5,3 l [číslo] km při ceně pohonných hmot a sazbě základní náhrady dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 467/2022 Sb., a dále náhradu promeškaného času za 4 půlhodiny, tj. v částce 400 Kč podle ust. § 12 odst. 3 a.t. Daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 930,59 Kč činí 1 035,42 Kč Náklady odvolacího řízení byla žalobkyně zavázána zaplatit žalované ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám jejího zástupce – advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).