Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném výroku II mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 100.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 100.000 Kč od 4. 2. 2019 do zaplacení, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 188.210,38 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. V záhlaví označeným rozsudkem soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 200.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 200.000 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Dále soud zamítl návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 100.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 100.000 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení (výrok II). Konečně soud žalované uložil zaplatit žalobci náklady řízení v částce 56.105,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce (výrok III).
2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že se žalobce domáhal proti žalované (jako právní nástupkyni svého otce [jméno] [příjmení], který zemřel 13. 7. 2019) zaplacení částky 300.000 Kč s příslušenstvím, jako vrácení plnění ze dvou zápůjček, když 30. 5. 2018 poskytl otci žalované částku 100.000 Kč a 23. 10. 2018 pak částku 200.000 Kč. Splatnost zápůjček nastala dle § 2393 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) uplynutím výpovědní doby šesti týdnů, přičemž žalobce zápůjčky vypověděl dopisem ze dne 21. 10. 2019, lhůta uplynula dne 3. 12. 2019, žalovaná na dlužné částky dosud nic neuhradila. Žalovaná s uplatněným nárokem nesouhlasila, uvedla, že je doložen pouze převod předmětných částek, z dokladů však nevyplývá, že se jedná o zápůjčky či jiné právní tituly, má za to, že v případě uvedených částek nejde o zápůjčky ze strany žalobce jejímu otci, ale že se může jednat o splacení dluhu ze strany žalobce vůči jejímu otci. Z provedených důkazů dospěl soud k závěru, že na základě smlouvy o zápůjčce poskytl žalobce [jméno] [příjmení] dne 23. 10. 2018 částku 200.000 Kč (této částce odpovídá, že [jméno] [příjmení] zaslal ze svého účtu 245.630 Kč na účet města Znojma, jako kupní cenu za pozemek, když kupní cena byla zaplacena 30. 10. 2018, přičemž tato zápůjčka byla sjednána za přítomnosti bratra účastníků smlouvy [jméno] [příjmení] a jejich matky [jméno] [příjmení]). Protože žalovaná vstoupila do práv a povinností jejího zemřelého otce, byla povinna vrátit půjčku po uplynutí šesti týdnů, od kdy jí byla výpověď žalobce doručena (22. 10. 2019), poslední den lhůty uplynul 3. 12. 2019, od 4. 12. 2019 nastalo prodlení s dlužnou částkou, proto má žalobce právo i na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 OZ, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
3. Pokud jde o částku 100.000 Kč, poskytnutou žalobcem [jméno] [příjmení] 30. 5. 2018, dospěl soud prvního stupně k závěru, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce, neboť výpovědi svědků i žalobce byly u této částky rozporné. Žalobce v dědickém řízení po [jméno] [příjmení] uvedl, že peníze měly být na rekonstrukci bytu a nákup parcely (částka 300.000 Kč nebyla rozlišena), v projednávané věci uvedl, že na dodělání, resp. rekonstrukci bytu na ulici [ulice], při výslechu pak uvedl, že mu bratr řekl, že mu mají přivézt kuchyni, která měla stát 90.000 Kč plus montáž, a že nemá peníze. Svědek [příjmení] se ohledně této částky vyjádřil neurčitě, když sdělil, že půjčka byla pravděpodobně i na byt. Soud zkoumal, zda následně otec žalované platil ze svého účtu nějakou platbu v rozmezí 80- 90.000 Kč a komu, ale toto nebylo zjištěno. Naopak bylo prokázáno, že půjčky v rodině probíhaly i hotovostně, a že [jméno] [příjmení] měl příjmy nejen ze zaměstnání, ale i z další činnosti, přičemž značnou část příjmu použil na celkovou rekonstrukci bytu. Na základě uvedených zjištění soud návrh ohledně částky 100.000 Kč jako nedůvodný zamítl.
4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, kterým se domáhal jeho změny ve výroku II tak, že bude jeho žalobě vyhověno i v části, kterou se po žalované domáhal zaplacení částky 100.000 Kč s příslušenstvím. Namítl, že soud na základě provedených důkazů dospěl ke dvěma zcela odlišným skutkovým zjištěním, když však vycházel z těch stejných důkazních prostředků. Zejména v případě výpovědí svědků soud přisvědčil vždy jen části tvrzených informací a napadené rozhodnutí se tak jeví pouze jako jakýsi kompromis pro oba účastníky řízení, který však nemá podklad ve skutkovém zjištění. Soud své závěry o důvodnosti či nedůvodnosti nároku opíral v podstatě pouze o to, zda přisvědčil tvrzeným důvodům jedné či druhé zápůjčky. Podle § § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Z uvedeného ani z žádného dalšího ustanovení zákona či z judikaturní praxe nevyplývá, že by důvod zápůjčky byl obligatorní náležitostí smlouvy o zápůjčce (pokud však nejde o účelovou zápůjčku, což v tomto případě nebylo). Žalobce opakovaně zdůrazňoval, že v posuzovaném případě je stěžejní přechod peněžních prostředků z bankovního účtu žalobce na bankovní účet právního předchůdce žalované, a to, že nikdy nedošlo k vrácení těchto peněžních prostředků, a to ani právním předchůdcem žalované ani samotnou žalovanou. Žalovaná sice tvrdila, že došlo k vrácení těchto peněžních prostředků v hotovosti, ale k žádnému z těchto tvrzení nedoložila jediný důkaz. Pokud by soud eventuálně nepřisvědčil tomu, že se v případě částky 100.000 Kč, která byla žalována z titulu zápůjčky, nejednalo toliko o zápůjčku, pak v každém případě byl soud povinen se s touto záležitostí vypořádat, když na základě listinných důkazů nebylo pochyb o tom, žalobce poskytl právnímu předchůdci peněžní prostředky v celkové výši 300.000 Kč, ale k jejich vrácení už nedošlo. Výrok II napadeného rozhodnutí spočívá v nesprávném posouzení věci, neboť minimálně se v tomto případě jednalo o bezdůvodné obohacení, pokud nejde o zápůjčky, na čemž žalobce setrvává.
5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v napadeném výroku II. Uvedla, že žalobce nedoložil žádný přímý důkaz o tom, že by platba připsaná na účet jejího otce dne 30. 5. 2018 měla být zápůjčkou ve výši 100.000 Kč. V žalobě žalobce pouze uvedl, že 30. 5. 2018 poskytl zápůjčku 100.000 Kč a blíže k tomu nic nespecifikoval, přičemž ve výpisu z účtu není důvod platby identifikován. Teprve na výzvu soudu žalobce tvrdil, že účelem zápůjčky bylo dofinancování dodělání, resp. rekonstrukce bytu ve [obec] na ulici [ulice]. Žalovaná nepopírá, že obligatorní náležitostí smlouvy o zápůjčce není důvod zápůjčky, v daném případě však, pokud měla být předmětná smlouva o zápůjčce uzavřena ústně a v době sporu již druhý z účastníků (vypůjčitel) nežije, je na žalobci, aby existenci takové zápůjčky sám prokázal. Žalobce však soudu nedoložil žádný přímý důkaz a uzavření zápůjčky nebylo žalobcem prokázáno ani jinými nepřímými důkazy. Soud v tomto směru správně dovodil, že následné výpovědi svědků ([obec] [anonymizováno], [jméno] [příjmení]) byly v porovnání s účastnickou výpovědí žalobce rozporné, účelové, a to také s ohledem na poměr k žalobci a k rozvráceným vztahům k žalované a její rodině. Soud správně svůj zamítavý výrok založil na svědecké výpovědi svědka [příjmení], který sice vypovídal o své vědomosti zápůjčky ve výši 300.000 Kč, vůbec se nezmiňoval o možnosti zápůjčky 100.000 Kč na rekonstrukci bytu, neboť uvedl v souvislosti se zápůjčkou 300.000 Kč za účelem koupě pozemku v [obec], že peníze otec žalované potřeboval proto„ že je již vybraný z peněz díky bytu“. Soud také správně své rozhodnutí založil na sdělení tohoto svědka, že zápůjčky v rodině žalobce a otce žalované probíhaly nejen přes účet, ale i v hotovosti, což nepřímo potvrdil svědek [příjmení] [příjmení]. Žalovaná měla a má za to, že žalobcem tvrzená fluktuace peněžních prostředků nemůže být důkazem existence v daném případě zápůjčky ve výši 100.000 Kč, neboť tato potvrzuje pohyb prostředků, nikoliv právní důvod plateb. Protože žalobce ke svému tvrzení o platbě z 30. 5. 2018 ve výši 100.000 Kč, jako zápůjčce, nic dalšího skutkově nevymezil a nedoložil žádný další právně významný důkaz, soud celou situaci v rámci skutkových zjištění vztahujících se k výroku II správně právně vyhodnotil.
6. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), napadený rozsudek, jakož i řízení jeho vydání předcházející, přezkoumal v odvoláním napadeném výroku II o zamítnutí žaloby co do částky 100.000 Kč s příslušenstvím a na něm závislém výroku III o nákladech řízení, jakož i řízení jejich vydání předcházející, doplnil tvrzení účastníků při jednání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
7. Právní moc výroku I rozsudku nebyla odvoláním žalobce dotčena, neboť jeho odvolání směřovalo pouze do skutkově samostatného výroku II (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).
8. Podle § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Podle § 2393 OZ neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba 6 týdnů.
10. Podle § 2991 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
11. Z důkazů provedených soudem prvního stupně, uvedených v odůvodnění napadeného rozsudku, dospěl odvolací soud, s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), k závěru, že soud prvního stupně zjistil náležitě skutkový stav věci, když z jednotlivých provedených důkazů učinil správná zjištění a vyvodil z nich správné skutkové hodnocení věci. Na takto zjištěný skutkový stav věci, a na jeho posouzení podle příslušných zákonných ustanovení při hodnocení žalobcem uplatněného nároku na zaplacení částky 200.000 Kč, odvolací soud pro stručnost odkazuje do odůvodnění napadeného rozsudku.
12. Odvolací soud však zaujímá jiný právní názor při posouzení zjištěného skutkového stavu ve vztahu k nároku žalobce na zaplacení částky 100.000 Kč, který soud prvního stupně nepovažoval za důvodný.
13. Soud prvního stupně vyšel z toho, že částka 100.000 Kč, která byla právnímu předchůdci žalované [jméno] [příjmení] vyplacena na účet dne 30. 5. 2018 (dále rovněž„ předmětná částka“), nebyla vrácením zápůjčky této finanční částky, když žalobce neprokázal, za jakým účelem měla být žalobcem otci žalované poskytnuta, přičemž důvod poskytnutí tvrzený žalobcem (rekonstrukce bytu na ulici [ulice] ve [obec]) z provedených důkazů (zejména účtu otce žalované dokládajících výdaje po poskytnutí předmětné částky a výslechu svědků) nevyplývá. Z uvedeného soud dovodil, že nešlo o zápůjčku, přičemž důvod poskytnutí předmětné částky otci žalované žalobcem nevyšel v průběhu řízení před soudem prvního stupně najevo.
14. Z provedeného dokazování, skutkových hodnocení a závěrů soudu (jak jsou uvedeny v odůvodnění rozhodnutí) tedy nevyplývá spornost skutečnosti, zda na účet [jméno] [příjmení] byla žalobcem vyplacena částka 100.000 Kč dne 30. 5. 2018, ale za jakým konkrétním účelem byla poskytnuta, a zda by tedy měla být vrácena. Současně nebylo prokázáno (nevyšlo najevo), že by tato částka byla splátkou dřívější zápůjčky poskytnuté [jméno] [příjmení] žalobci, což tvrdila žalovaná jako svoji obranu již v řízení před soudem prvního stupně, když však žalovanou nebyla tvrzena žádná konkrétní zápůjčka jejího otce žalobci.
15. K uvedené obraně žalované žalobce tvrdí, že jakékoliv zápůjčky rozsáhlejšího charakteru, jako byly například projednávané zápůjčky nebo zápůjčky [jméno] [příjmení] žalobci na naftu (celkem 250.000 Kč, již vypořádané) byly vždy prováděny bezhotovostně, aby byly řádně doložitelné, jak vyplývá z provedeného dokazování (výpisů z účtů). Dále žalobce tvrdí, že je vyloučeno, aby jakákoliv z projednávaných částek představovala vrácení jakékoliv blíže neurčené zápůjčky poskytnuté [jméno] [příjmení] žalobci, resp. že by šlo o vrácení peněžních prostředků zapůjčených bezhotovostně.
16. Žalované bylo při jednání odvolacího soudu poskytnuto poučení (§ 211, § 118a odst. 1, 2 o. s. ř.), že k unesení povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř.) toho, že předmětná částka byla splátkou dřívější zápůjčky poskytnuté [jméno] [příjmení] žalobci, a že tedy není důvod k vrácení této částky, je třeba specifikovat tvrzený závazek. K tomu žalobkyně uvedla, že šlo o vrácení zápůjčky poskytnuté [jméno] [příjmení] žalobci na pohonné hmoty, že však pro nedostatek informací nemůže nic bližšího o obsahu závazku tvrdit ani doložit. Dále uvedla, že vycházela z obecných hovorů se svým otcem a z výpisů z účtu, kde byl pohyb prostředků, z nichž vyplývá, že mezi jejím otcem, žalobcem i [jméno] [příjmení] docházelo, jako mezi sourozenci, k půjčkám nejenom na účet, ale i v hotovosti.
17. Dále byla žalovaná při jednání odvolacího soudu poučena, že ke svému tvrzení učiněnému již před soudem prvního stupně, že její otec ke dni smrti žádnou částku nedlužil, může tvrdit a prokazovat, že byl závazek jejího otce vůči žalobci splněn, a že jeho povinnost vrátit předmětnou částku zanikla. Tuto možnost žalobkyně nevyužila a setrvala na svém tvrzení o plnění závazku žalobcem vůči jejímu otci.
18. Z uvedeného vyplývá, že žalovaná neučinila konkrétní tvrzení o obsahu závazku, z nichž by vyplývala povinnost žalobce k plnění předmětné částky [jméno] [příjmení], a k nimž by označila důkazy tato tvrzení prokazující. Její obecná tvrzení o zápůjčce poskytnuté [jméno] [příjmení] žalobci na pohonné hmoty vycházela z poukazu na vzájemnou finanční výpomoc mezi jejím otcem, žalobcem a jejich bratrem [jméno], případně na jinou zápůjčku mezi jejím otcem a žalobcem na pohonné hmoty, u níž však byla plnění dokumentována výpisy z účtů. Žalovaná tak neunesla břemeno důkazní k tvrzení o předmětné částce jako vrácení peněžních prostředků žalobcem ze zápůjčky od jejího otce. Jestliže pak nebylo tvrzeno ani prokazováno následné vrácení předmětné částky otcem žalované žalobci, pak ať již byla tato částka poskytnuta jako zápůjčka či bez zřejmého právního důvodu, je zde zákonná povinnost vrátit žalobci částku 100.000 Kč složenou 30. 5. 2018 na účet otce žalované. Vzhledem k tomu, že bezdůvodné obohacení musí být vydáno v plné výši (viz citované ustanovení § 2991 OZ), přičemž žalovaná byla k zaplacení předmětné částky žalobcem vyzvána (v rámci výzvy k plnění celkové částky 300.000 Kč), je žalobcem uplatněný nárok na zaplacení částky 100.000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení od 4. 12. 2019 (§ 1970 OZ a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), důvodný.
19. Odvolací soud proto rozsudek soud prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), jak je ve výroku I stanoveno.
20. Výrok II o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů vychází ze zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.), když žalobce byl v řízení zcela (v rozsahu žádané částky 300.00 Kč) úspěšný a žalovaná je proto povinna zaplatit žalobci jeho účelně vynaložené náklady řízení. Tyto spočívají v řízení před soudem prvního v mimosmluvní odměně za zastupování advokátem, který učinil celkem dvanáct úkonů právní služby po 9.500 Kč, dvanácti paušálních náhradách režijních nákladů po 300 Kč, náhradě cestovních výdajů 5.404,40 Kč, ztrátě času na cestě k jednáním 2.300 Kč a při přerušení jednání 300 Kč, náhradě 21 % DPH (26.376,93 Kč), a zaplaceném soudním poplatku za žalobu 16.000 Kč, celkem 167.981,32 Kč (zde odvolací soud odkazuje na specifikaci jednotlivých úkonů uvedenou v napadeném rozsudku). V odvolacím řízení pak spočívají ve dvou úkonech právní služby po 5.100 Kč (odvolání, účast při jednání odvolacího soudu, § 11 odst. 1 písm. g/, k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů), dvou paušálních náhrad režijních nákladů po 300 Kč, náhradě za promeškaný čas za 5 půlhodin po 100 Kč při cestě advokáta osobním automobilem k jednání odvolacího soudu a zpět, náhradě cestovních výdajů za uvedenou cestu 1.286 Kč, náhradě 21 % DPH (2.643,06 Kč) a zaplaceném soudním poplatku za odvolání 5.000 Kč, celkem 20.229,06 Kč. Kč. Celkovou částku nákladů řízení před soudy obou stupňů, která činí 188.210,38 Kč, je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
21. Povinnost k plnění uloženou žalované v rozsudku odvolací soud stanovil v delší, tříměsíční lhůtě, a to z důvodu poměrů žalované (dle jejího sdělení v dubnu 2021 byla zaměstnána jako sanitářka v nemocnici) a výše částek (§ 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.).