Výrok
I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 14 229,6 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.
Odůvodnění
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21.3.2022, č.j. 63 C 147/2019-54, bylo rozhodnuto takto:
I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 111 320 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 49.803,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.
2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, v němž poukazoval na rozsudek Městského soudu v Brně, č.j. 15 C 126/2019-118, ze dne 3. 6. 2020, který soud nyní necitoval přesně a vypustil tu část, kde soud uvedl, že se posouzením částky žalované až nyní v tomto řízení nezabýval a dále na to, že soud neprovedl všechny navržené důkazy. Tvrdil, že soud svůj názor o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce opřel o zcela formální nedostatek v písemném vyhotovení smlouvy, avšak nevypořádal se s žalobním tvrzením žalobce, a to, že smlouva buď byla platně uzavřena v písemné formě, anebo pokud by ji soud posoudil jako formálně neplatnou, vztahovala by se tato neplatnost pouze na její písemné vyhotovení, které by se tak stalo listinným důkazem o uzavření a obsahu smlouvy o dílo, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným v ústní formě. Uvedl, že úvaha o teoretické duplicitě žalované částky je bez bližšího odůvodnění a bez opory v dokazování, skutkový stav nebyl správně a úplně zjištěn, a i právní závěry jsou tudíž nesprávné. Navrhl, aby napadený rozsudek byl změněn a žalobě bylo vyhověno, případně aby byl zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.
3. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání s napadeným rozsudkem ztotožnil, s tím, že soud I. stupně správně dovodil, že smlouva nebyla uzavřena žalobcem, ale mezi žalovaným a fyzickou osobou [titul] [jméno] [příjmení], k čemuž dospěl při svém rozhodování i Městský soud v Brně ve věci vedené pod sp.zn. 15 C 126/2019, takže žalobce není osobou aktivně legitimovanou k podání předmětné žaloby, a proto byla žaloba pro nedostatek aktivní věcné legitimace zamítnuta, byť on je i nadále přesvědčen o neplatnosti předmětné smlouvy jako celku a též o tom, že povinnosti zhotovitele nebyly splněny řádně a včas žádným subjektem. Navrhl, aby byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen.
4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. S tím, co vzal soud I. stupně za prokázané na skutkovém stavu, se odvolací soud ztotožňuje, a proto na skutková zjištění soudu I. stupně také odkazuje, když pro učiněný právní závěr o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce jsou provedené důkazy dostatečné a skutkové závěry úplné, přesné i správné. Pokud žalobce poukazoval v odvolání na neprovedené důkazy výslechy navržených svědků (3 osoby uvedené na č.l. 35 spisu), soud I. stupně tyto důkazy správně neprováděl, protože rozsudek není založen na rozsahu plnění poskytnutého žalovanému a na jeho použití žalovaným, takže výslechy subdodavatelů k tomuto by na výsledku věci stejně nic nezměnily. Další návrhy na dokazování účastníci nevznášeli, a to ani v odvolacím řízení. Ze správně zjištěného skutkového stavu vyvodil soud I. stupně i správný právní závěr o tom, že smlouva o dílo nebyla žalovaným uzavřena se žalobcem coby zhotovitelem, ale s [titul] [jméno] [příjmení] jako fyzickou osobou, s čímž se odvolací soud rovněž plně ztotožňuje, a proto na odůvodnění napadeného rozsudku (především bod 15. odůvodnění rozsudku) zcela odkazuje. Ze smlouvy o dílo, ani ze všech souvislostí, plynoucích ze spisu a z dokazování, vůbec nelze dovodit, že by u dané smlouvy o dílo jednal [titul] [jméno] [příjmení] za žalobce, tudíž dle § 436 odst. 1 věty druhé OZ platí, že jednal vlastním jménem. Žalovaný uvedl, že o všem jednal jen s [titul] [jméno] [příjmení] a kvitoval, že architekt, s nímž se dohodl, není plátcem DPH; úplně stejně vypovídal žalovaný i v řízení ve věci Městského soudu v Brně sp.zn. 15 C 126/2019, kde shodně s tímto sporem uvedl, že tomu rozuměl tak, že smlouvu uzavírá s panem architektem, chtěl ji uzavřít s fyzickou osobou a domluva byla, že dokumentaci vypracuje [titul] [příjmení] jako podnikající fyzická osoba, jenž není plátcem DPH. V daném sporu Městského soudu v Brně sp.zn. 15 C 126/2019 byl žalobcem právě [titul] [jméno] [příjmení] a jeho návrhu na zaplacení částky žalovaným bylo vyhověno i se závěrem o tom, že smlouva o dílo byla žalovaným platně uzavřena s [titul] [jméno] [příjmení] jako fyzickou osobou – viz rozsudek Městského soudu v Brně, č.j. 15 C 126/2019-118, ze dne 3.6.2020, jenž nabyl právní moci [datum], k němuž odvolací soud poukazuje na § 135 odst.2 větu druhou o.s.ř., když daný rozsudek je plně v souladu s dokazováním provedeným v tomto řízení.
5. Zjevný rozpor v tom, že v předchozím řízení Městského soudu v Brně sp.zn. 15 C 126/2019 požadoval (a dostal) plnění ze smlouvy o dílo [titul] [jméno] [příjmení], zatímco v této věci požaduje ze stejné smlouvy plnění xxx, coby právnická osoba, se žalobce pokoušel překlenout argumentací o tom, že zhotovitelem ze smlouvy o dílo byl jak žalobce, tak i [titul] [jméno] [příjmení], jako společně zavázané subjekty na straně zhotovitele. Ze smlouvy o dílo ovšem jednoznačně jazykovým i logickým výkladem plyne, že měla pouze dvě strany a jednou z nich byl žalovaný, když smlouva (kromě podpisu žalovaného) je podepsána pouze –„ architekt: [příjmení]“, zatímco při dvou subjektech na straně zhotovitele by musela být podepsána jednou za právnickou osobu xxx (jednatelem nebo prokuristou s údajem označujícím prokuru) a dále i [titul] [jméno] [příjmení]. I článek XI. smlouvy o dílo z [datum] potvrzuje, že smlouva měla jen dvě smluvní strany, protože se v ní uvádí, že jakékoli změny či dodatky ke smlouvě musí být vyhotoveny v písemné formě a podepsány oběma smluvními stranami a smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami a rovněž to, že smlouva je vyhotovena ve dvou stejnopisech, přičemž každá smluvní strana obdrží po jednom z nich. Jediná spojitost žalobce, coby právnické osoby, se smlouvou o dílo je to, že v hlavičce smlouvy je v úvodu v bodu 1 uvedeno – xxx, ale chybí údaj o sídle žalobce, jeho IČU, či dalších údajích z rejstříku a dále pod tím je již uvedeno [titul] [jméno] [příjmení], autorizovaný architekt [ulice a číslo], [PSČ] [obec] (dále jen„ architekt“). Smlouvu o dílo nepodepsal jednatel žalobce [jméno] [příjmení], ale [titul] [jméno] [příjmení] a z podpisu na smlouvě vůbec neplyne, že by ji podepsal za žalobce, coby právnickou osobu, jako její prokurista – nepodepsal ji tak, jak dle obchodního rejstříku (a § 455 OZ) měl, tj. že k vytištěnému nebo nadepsanému obchodnímu jménu společnosti připojí svůj podpis a dodatek označující prokuru (podpisem„ [příjmení]“ byl podepsán i dodatek ke smlouvě o dílo z [datum], jenž ani žádnou hlavičku ohledně stran smlouvy neměl). Smlouvu o dílo podepsal [titul] [jméno] [příjmení] s označením architekt, jenž je definovaný v čl. I. bodu 1 smlouvy jako autorizovaný architekt ve smyslu § 4 zák. č. 360/1992 Sb. a z §§ 1, 2 a 4 tohoto zákona plyne, že autorizovaným architektem může být jen fyzická osoba a i číslo autorizace 2010 a uvedení, že architekt vykonává činnost architekta jako svobodný architekt, potvrzuje, že na straně zhotovitele šlo o fyzickou osobu [titul] [jméno] [příjmení]. Na straně 4 smlouvy o dílo v čl. IV., bodu 3. je uvedeno, že architekt není plátce DPH, což je v souladu s tvrzením žalovaného, že chtěl smlouvu uzavřít s někým, kdo není plátce DPH, aby si nenavyšoval cenu (a právnická osoba žalobce plátcem DPH je). Dále v průběhu smluvního vztahu vyřizoval žalovaný vše jen s [titul] [jméno] [příjmení] a z ničeho neplyne, že by z nějakého jednání měl a mohl usuzovat, že účastníkem vztahu je žalobce, coby právnická osoba, když i ještě v dopise z [datum] (jenž je v příloze spisu) píše žalovanému [příjmení] [příjmení], že zastupuje [titul] [jméno] [příjmení] ve věci jeho nároků vůči žalovanému, k nímž zahrnul i žalovanou částku (92 000 Kč + DPH z ní). Jestliže případné poskytnutí plnění ze smlouvy o dílo měl uplatňovat [titul] [jméno] [příjmení] a uplatňuje ho nesprávně žalobce, je nyní jedno, jaké plnění, kdy, v jaké hodnotě a v jaké kvalitě bylo ze strany [titul] [příjmení] žalovanému dodáno. S ohledem na vše uvedené byl rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrzen včetně výroku o nákladech řízení, u něhož odvolací soud zcela odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku v bodu 17., s nímž se ztotožňuje.
6. O nákladech řízení odvolacího rozhodoval odvolací soud dle § 224 odst.1 o.s.ř. a § 142 odst.1 o.s.ř. a přiznal v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů, které mu vznikly na právním zastoupení za odměnu zástupci za 2 úkony (sepis vyjádření k odvolání a účast zástupce u jednání odvolacího soudu) po 5 580 Kč dle § 7 bodu 5, § 8 odst.1 a § 11 odst.1 advokátního tarifu, k čemuž náleží 2 režijní paušály po 300 Kč za tyto úkony a náhrada 21 % DPH z částky 11 760 Kč, tj. částka 2 469,6 Kč, takže celkové žalovanému v odvolacím řízení vzniklé náklady činí 14 229,6 Kč.