19 Co 182/2023

Odůvodnění

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. určil, že žalobci jsou vlastníky vespolečném jmění manželů pozemku parc. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], [Anonymizováno] /[Anonymizováno], [Anonymizováno] /[Anonymizováno], vše v katastrálnímúzemí [adresa], zapsáno na LV č. [hodnota] vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj,Katastrálního pracoviště [adresa] (předmětné nemovitosti, předmětné pozemky). VýrokemII. uložil soud I. stupně žalovaným nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 30 458,40 Kč.Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobci domáhali určení vlastnického práva k označenýmpředmětným pozemkům s odkazem, že na základě rozhodnutí o přidělení pozemků doosobního užívání vydaného finančním odborem Okresního národního výboru ve Znojmě zedne [datum] byl žalobcům přidělen do osobního užívání pozemek parc. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], kdysoučasně žalobcům vzniklo právo uzavřít s Místním národním výborem v [Anonymizováno] dohoduo zřízení práva osobního užívání tohoto pozemku, tato byla uzavřena dne 27. 12. 1989a téhož dne registrována státním notářstvím. Na pozemku parc. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] v k. ú. , adresapostavili žalobci rodinný dům s přiděleným č. p. [Anonymizováno], novostavba byla geometrickým plánemumístěna na pozemku parc. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], odděleného od pozemku parc. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], dále byloddělen pozemek parc. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], kdy postupně z pozemků [Anonymizováno] /[Anonymizováno] vznikly pozemkovéparcely parc. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], [adresa] /[Anonymizováno] a [Anonymizováno] /[Anonymizováno]. Žalobci užívali od počátku pozemky v dobrévíře, že jim právo náleží, o duplicitním zápisu vlastnického práva se dozvěděli až v roce 2005.Pokud by přesto nebyli z nějakého důvodu vlastníky předmětných pozemků na základě výšeuvedené dohody, pak by vlastnické právo vydrželi. Soud I. stupně po provedenémdokazování žalobcům přisvědčil s odůvodněním, že jim řádně vzniklo právo osobníhoužívání na základě rozhodnutí o přidělení pozemku a dohody o zřízení práva osobníhoužívání, odkázal na judikaturu Ústavního soudu, která osvětluje přidělovací principv případech vzniku práva osobního užívání, který vyžadoval pravomocné rozhodnutísprávního orgánu o přidělení pozemku, přičemž dané rozhodnutí nebylo zrušeno, nepozbyloúčinků, byť bylo učiněno v rozporu s vlastnickým právem žalovaných. Dále nebyloprokázáno, že by nabyvatelé práva nebyli v dobré víře.

2. Proti uvedenému rozsudku podali odvolání žalovaný 1, 3 a 4. Žalovaný 1 a 3 ve svémodvolání shodně uvádějí, že soud I. stupně opomněl řešit okolnosti, za jakých došlo kezcizení pozemků z majetku jejich rodiny, když tyto byly sice v době jejich svěření doosobního užívání ve veřejném vlastnictví, ale jednoznačně patřily do majetku jejich prarodičů.Tehdejší národní výbor neměl žádné legitimní odůvodnění s pozemky manipulovat a svěřit jek užívání jiným osobám, došlo tak ke zneužití pravomoci představitelů veřejného právaa nelze tak oprávněně legalizovat následující kroky, které určují budoucího vlastníkapozemku. Žalovaní dále uvádějí, že se nemohou ztotožnit s konstatováním, že žalobcůmsvědčí dobrá víra, ve které nejdříve osobně užívali dotčené pozemky, načež se stali jejichzákonnými vlastníky. Pozemky byly odňaty z dispozice rodiny žalovaných, následně se žalobcistali jejich vlastníky a žalovaným byl dle tvrzení soudu zcela zákonně zcizen rodinný majetek,bez jakékoliv další možnosti dispozice a případné satisfakce a v podstatě bez možnostijakékoliv obrany. Dále žalovaní nejsou schopni akceptovat skutečnost, že by měli hraditžalobcům za dané situace náklady řízení. Čtvrtá žalovaná ve svém odvolání uvedla, že dohodao zřízení práva osobního užívání pozemků ze dne 27. 12. 1989 je neplatná, neboť k jejímu19 Co 182/2023Shodu s prvopisem potvrzuje: P. J.3uzavření došlo místním národním výborem, který neměl žádné právo s uvedenými pozemkynakládat, tím došlo k poškození vlastnického práva žalovaných a ti byli zbaveni vlastnickéhopráva k předmětným pozemkům bez jejich vědomí. Následně odvolání doplnila právnízástupkyně žalovaných, ve kterém uvádí, že rozsudek soudu I. stupně spočívá na nesprávnémprávním zhodnocení věci, neboť při poměřování vzniklých situací, tj. duplicitních zápisůvlastnického práva by jako prioritní otázka měla být, kdo nabyl v dobré víře vlastnické právok pozemkům dříve. To se v dané situaci nestalo. Žalobci jej nabyli v roce 1989, žalovanínejpozději v roce 1972. Soud I. stupně tak legitimizoval stav, kdy žalovaným, respektive jejichpředchůdcům, byly pozemky protiprávně odňaty a posléze, opět protiprávně, bylorozhodnuto o jejich přidělení žalobcům. Žalovaní odkazují na svá tvrzení, že zde bylapovědomost žalobců o existenci žalovaných, respektive jejich předchůdců jako vlastníkůpředmětných pozemků, žalovaná 4 navrhla jako důkaz e-mail [tituly před jménem] [jméno FO], kterému se všaksoud I. stupně věnoval pouze stručně, přitom z tohoto důkazu se podává, že existovala v obci[adresa] povědomost o tom, kdo je vlastníkem pozemků. Dle žalovaných dále soud I. stupněnedostatečně žalované poučil ve smyslu § 101 o. s. ř. o tom, že musí prokázat okolnostiohledně vědomosti žalobců o existenci vlastnického práva předchůdců žalovanýchk pozemkům. Naopak žalovaní byli celou dobu názoru, že soud I. stupně rozhodne v jejichprospěch s odůvodněním, že vlastnické právo nabyli dříve, proto je rozsudek pro něpřekvapujícím rozhodnutím. Žalovaní tak navrhli zrušení napadeného rozsudku a jehovrácení soudu I. stupně k novému projednání, případně aby byl rozsudek soudu I. stupnězměněn tak, že žaloba bude zamítnuta. Pro případ neúspěchu žalovaných ve věci, nechť jeohledně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení rozhodnuto za aplikace ustanovení § 150 o. s. ř.,když žalovaní celou situaci, jakkoliv nezavinili.

3. Žalobci se k odvolání vyjádřili u jednání, považují je za nedůvodné, ztotožňují se s rozsudkemsoudu I. stupně a navrhují jeho potvrzení. Dle žalobců námitka prioritního vlastnictví nemážádný význam. Žalobci zároveň byli v dobré víře až do roku 2005, až do roku 2005 sežalobcům nikdo neozval v tom smyslu, že by žalovaní nárokovali své vlastnické právo. Dobrávíra žalovaných nebyla relevantním způsobem zpochybněna, spoléhali na úřední rozhodnutí,na základě něj se stali vlastníky předmětných pozemků, v době, kdy je nabývali neexistovalaevidence nemovitostí, a neměli možnost zjistit vlastnické právo žalovaných, to zjistili ažv roce 2005. Rovněž je nedůvodná námitka odvolatelů, že nebyli řádně poučeni soudem vesmyslu § 118a o. s. ř., kdy žalobci odkázali na protokol z jednání před soudem I. stupně, zekterého vyplývá řádné poučení. Rovněž tak žalobci nespatřovali žádného důvodu, pro kterýby mělo být aplikováno ustanovení § 150 o. s. ř. Navrhli potvrzení rozsudku a přiznánínáhrady nákladů řízení.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jehovydání předcházející, správnost skutkových zjištění a jejich právního posouzení, nařídilk projednání odvolání jednání a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro potvrzení rozsudkusoudu I. stupně.

5. Pokud jde o skutkovou stránku věci, dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupněpřesvědčivě popsal, které skutečnosti má za prokázané, jakož i to, o jaké důkazy svá skutkovázjištění opřel. Jasně a srozumitelně vysvětlil úvahy, jimiž se při hodnocení důkazů řídil, důkazyposoudil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž postupoval v souladu s pravidlylogického myšlení. Pečlivý rozsah dokazování byl plně dostačující pro učinění jednotlivýchskutkových zjištění i celkového závěru o skutkovém stavu věci, s nímž se odvolací soud plněztotožňuje. Skutkový stav věci soud I. stupně shrnul v odstavcích 9-21, 28-29 odůvodněnínapadeného rozsudku a odvolací soud na toto shrnutí pro stručnost odkazuje.Pro přehlednost ke zjištěnému skutkovému stavu odvolací soud pouze opakuje, že finančníodbor Okresního národního výboru ve Znojmě [datum] rozhodl rozhodnutím,č. j. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] -[Anonymizováno] /[Anonymizováno] -[Anonymizováno] /[Anonymizováno], o přidělení pozemku parc. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], z něhož byly19 Co 182/2023Shodu s prvopisem potvrzuje: P. J.4následně vyčleněny předmětné pozemky, parc. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], [Anonymizováno] /[Anonymizováno], do osobního užívánížalobců coby manželů, kterým vzniklo oprávnění uzavřít dohodu o osobním užívánípozemků s Místním národním výborem v [Anonymizováno]. Toto rozhodnutí nabylo právní moci27. 12. 1989, následně byla uzavřena mezi žalobci coby manžely a Místním národnímvýborem v [Anonymizováno] dohoda o osobním užívání daného pozemku, která byla následněregistrována státním notářstvím ve Znojmě. Z provedeného dokazování nevyplynulo nic,co by zpochybnilo dobrou víru žalobců, že předmětný pozemek začali užívat po právu.O vlastnickém právu žalovaných k předmětným pozemkům neměli dle provedenéhodokazování jakoukoliv povědomost.

6. Odvolací soud se se soudem I. stupně plně shodl také v právním posouzení věci, na základě,kterého dospěl k závěru, že žalobci jsou vlastníky ve společném jmění manželů předmětnýchpozemků. Právní posouzení věci je obsaženo v odstavcích 30-33 odůvodnění rozsudku souduI. stupně, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. Soud I. stupně zcela správněodkázal na přiléhavou judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, jejichž aplikací dospělk předmětným právním závěrům. Dle judikatury citované v odst. 31 odůvodnění napadenéhorozsudku, i přes vlastnické právo žalovaných (právní předchůdkyně žalovaných) v doběrozhodnutí o přidělení pozemků i uzavření dohody o osobním užívání, se právo osobníhoužívání žalobců změnilo na vlastnické právo ve smyslu § 872 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.,občanského zákoníku (obč. zák.), ve smyslu § 802 odst. 4 obč. zák. formou bezpodílovéhospoluvlastnictví manželů, jež se následně změnilo na společné jmění manželů zákonnouúpravou k 1. 8. 1998 dle zákona č. 91/1998 Sb. Soud I. stupně správně vyložil, ve smyslucitované judikatury, že narozdíl od smluvních převodů, kde se až na zákonem stanovenévýjimky uplatňuje zásada, že nikdo nemůže převést na jiného více práv, než má sám, byl přivzniku práva osobního užívání zvolen přidělovací princip, který vyžadoval pravomocnérozhodnutí správního orgánu o přidělení pozemků. Dané rozhodnutí správního orgánunebylo zrušeno, nepozbylo účinků, a to přesto, že bylo učiněno v rozporu s vlastnickýmprávem žalovaných. Jiné zhodnocení by přicházelo v úvahu pouze za předpokladu, že bynabyvatelé práva nebyli v dobré víře ohledně státního vlastnictví dotčeného pozemku, cožvšak v daném případě nebylo prokázáno. Žalovaní pak v dědickém řízení vedenému Okresního soudu v Uherském Hradišti, pod sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno] (na které odkazuje na LVč. [hodnota] k předmětným pozemkům) vlastnické právo k předmětným pozemkům nenabyli,protože pozemky netvořily součást dědictví, neboť jejich jedinými vlastníky byli ke dni 1. 1.1992 žalobci.

7. K odvolacím námitkám odvolatelů odvolací soud uvádí následující:

8. Lichá je úvaha odvolatelů, že při poměřování vzniklých situací, tj. duplicitních zápisůvlastnického práva, by jako prioritní otázka měla být, kdo nabyl v dobré víře vlastnické právok pozemkům dříve. Tato úvaha neodpovídá právní úpravě a konstantní soudní judikatuře, jakvyčerpávajícím způsobem osvětlil soud I. stupně v napadeném rozsudku, zejménav odstavcích 30-32 odůvodnění. Rovněž není důvodná námitka, že žalovaní nebyli řádněpoučeni soudem I. stupně ve smyslu § 118a o. s. ř. stran prokazování okolností ohledněvědomosti žalobců o existenci vlastnického práva právních předchůdců žalovaných. Tatoodvolací námitka je vyvrácena obsahem spisu, konkrétně protokolem z jednání před soudemI. stupně dne 29. 6. 2003, ze kterého vyplývá, že žalovaní byli při jednání řádněa odpovídajícím způsobem poučeni soudem I. stupně ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.k jejich povinnosti vylíčit rozhodné skutečnosti o povědomí žalobců, že předmětné pozemkypatřily žalovaným a že je získávají do užívání neprávem. Po tomto poučení žalobci žádnýmzpůsobem skutková tvrzení ani důkazní návrhy nedoplnili. Stejně tak se odvolací soudztotožňuje s hodnocením e-mailového sdělení [tituly před jménem] [jméno FO] provedenéhok důkazu, ze kterého jakkoliv nevyplývá, že by žalobci měli mít povědomost o tom, že užívajípředmětné pozemky neprávem. Z e-mailové zprávy vyplývá, že se týká jiných osob než osob19 Co 182/2023Shodu s prvopisem potvrzuje: P. J.5žalobců a jiných pozemků než pozemků předmětných. Tento e-mail žádným způsobemnezpochybňuje, že žalobci byli v dobré víře ohledně práva státu na přidělení pozemků dojejich osobního užívání. Ostatně z připojeného spisu Okresního soudu v Uherském Hradištisp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno] vyplývá, že ani samotní žalovaní neměli vědomost o svém vlastnickémprávu a vlastnickém právu jejich právní předchůdkyně [jméno FO] k předmětnýmpozemkům, a to až do roku 2003, kdy bylo zahájeno řízení o dodatečném projednání dědictvítýkající se předmětných pozemků, které bylo zahájeno po pozemkových úpravách započatýchdnem 28. 2. 2003, až v souvislosti s nimi Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Znojmovyrozumělo Okresní soud v Uherském Hradišti dne 31. 7. 2003 o tom, že právnípředchůdkyně žalovaných [jméno FO] je vlastníkem předmětných pozemků, na základětoho bylo zahájeno řízení o dodatečném projednání dědictví usnesením ze dne 17. 9. 2003 (č.l. 25-27 dědického spisu). Na základě uvedeného Okresní soud v Uherském Hradištiusnesením ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno] -[Anonymizováno], které nabylo právní moci 19. 2. 2004,schválil dohodu o vypořádání dědictví, podle které žalovaní, jako právní nástupci [jméno FO] jméno FO, , se stali dědici předmětných pozemkům. Žalovaní tedy do té doby jakýmkolivzpůsobem neuplatňovali svá práva k předmětným pozemkům, nedomáhali se jejich užívání,ani žalobce v tomto smyslu jakýmkoliv způsobem nekontaktovali, přičemž žalobci užívajípředmětné pozemky od konce roku 1989.

9. Pokud žalovaní odvolacímu soudu u jednání navrhovali provedení důkazu výslechem [tituly před jménem] jméno FO, pisatelky zmiňované e-mailové zprávy, tento důkaz jako nepřípustný (uplatněnýv rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř.) nebyl proveden, když nebyl navržen k provedenípřed soudem I. stupně.

10. Soud I. stupně rovněž správně rozhodl o náhradě nákladů řízení, náhradu nákladů řízenípřiznal ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. plně procesně úspěšným žalobcům, náklady řízení soudI. stupně správně specifikoval a vyčíslil, v podrobnostech odvolací soud odkazuje napřiléhavé odůvodnění v odstavci 35-37 napadeného rozsudku. Pokud jde o požadavekžalovaných na aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., pak odvolací soud je, ve shodě s žalobci, tohonázoru, že v daném případě není možné shledat důvody hodné zvláštního zřetele, pro kteréby soud neměl úspěšným žalobcům náhradu nákladů řízení přiznat. Odvolací soud je sivědom nepříznivého stavu, který vyvolal duplicitní zápis vlastnického práva účastníkůk předmětným pozemkům, v daném případě však nelze než uzavřít, že tento nezavinili anižalovaní, tak však ani žalobci. Žalobcům nezbylo než své právo uplatnit předmětnou žalobouu soudu, aby se domohli správného zápisu v katastru nemovitostí, když mimosoudní dohodyse jim podařilo docílit pouze u jednoho z právních nástupců původní vlastnice předmětnýchpozemků [jméno FO], [jméno FO], který s žalobci sepsal souhlasné prohlášenío zániku práva k předmětným nemovitostem. O totéž se žalobci pokoušeli i u žalovaných,avšak neúspěšně, žádnou jinou možnost než podání předmětné žaloby, k vyřešení spornýchprávních vztahů jim právní řád neposkytuje. Žalobci tak důvodně uplatnili svá práva u soudua mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

11. S ohledem na shora uvedené odvolací soud ve smyslu § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně,jako věcně správný, potvrdil.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl z důvodů výše uvedených, a tove smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy i v odvolacím řízení plněprocesně úspěšní žalobci mají právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Nákladyodvolacího řízení úspěšných žalobců představují náklady jejich právního zastoupení, a t oodměnu advokáta za účast u jednání před odvolacím soudem dle § 11 odst. 1 písm. g)vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT) (výše odměny stanovena dle § 9 odst. 4písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 AT z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (určení tarifní hodnoty vizodst. 36 odůvodnění napadeného rozsudku)), kdy právnímu zástupci žalobců náleží ve smyslu§ 12 odst. 4 AT odměna za každou zastupovanou osobu snížená o 20 %, tedy 2x 2 480 Kč,19 Co 182/2023Shodu s prvopisem potvrzuje: P. J.6dále 1x režijní paušál po 300 Kč za 1 společný úkon (nikoliv 2x režijní paušál jak nesprávněpožaduje právní zástupce žalobců ve vyčíslení nákladů odvolacího řízení) dle § 13 odst. 4 AT,dále cestovné za cestu k jednání ze Znojma do Brna a zpět ve výši 1 083,70 Kč (při ujetícelkem 136 km, vyhláškové ceně paliva 38,20/1l benzínu, průměrné spotřebě 6,2 l/100 km,základní sazbě náhrad 5,60 Kč/km), dále náhrada za promeškaný čas za 5 půlhodin po100 Kč ve smyslu § 14 AT, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny, paušálu,cestovného a náhrady za promeškaný čas ve výši 1 437,19 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř.Celkem tak náklady odvolacího řízení úspěšných žalobců představují částku 8 281 Kč.