19 Co 204/2023

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 8. 2023, č. j. 21 C 27/2023-108, bylorozhodnuto takto:I. Výživné, stanovené žalovanému naposledy rozsudkem Okresního soudu ve Znojměze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno] -[Anonymizováno], který nabyl právní moci dne 3. 2. 2012, prožalobkyni v částce 2 000 Kč měsíčně, se počínaje dnem 1. 9. 2020 zvyšuje na částku5 000 Kč měsíčně, splatnou k rukám žalobkyně vždy do každého 15. dne v měsícipředem.II. Dlužné výživné za období od 1. 9. 2020 do 31. 8. 2023 v částce 108 000 Kč ježalovaný povinen zaplatit žalobkyni do šesti měsíců od právní moci rozsudku.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů soudního řízení ve výši31 218 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání s tím, že on sám u soudu uvedl vše pravdivěa svá tvrzení prokázal tím, co měl k dispozici, přičemž od doby, kdy žije na [Anonymizováno], nemělměsíční příjem ve výši 2 000 EUR uváděný synem, takže mu ani takovou informaci nemohlpředat a soud nevzal v úvahu, že syn, jenž s ním z neznámého důvodu nekomunikuje, mohlvypovídat nepravdivě. Uvedl, že neví, jak by soudu prokázal, že jeho příjem je vyšší nežpříjem uvedený v daňovém přiznání, protože jeho příjem z „bokovky“ je od 100 do 300 EURměsíčně a vůbec ne pravidelně každý měsíc. Sdělil, že soud nevzal v úvahu jeho věk, onnesouhlasí s domněnkou, že vydělává 25násobek životního minima a soud se ztotožnils vnímáním jeho osoby, coby bohatého [Anonymizováno], užívajícího si důchod na [Anonymizováno], cožje v rozporu s realitou. Popisoval, co vše uhradil dětem, když byly za ním v [Anonymizováno] a mrzího, že na to děti zapomněly a vykreslují jej soudu jako otce, jenž se o ně nestaral a nestará.Uvedl, že žalobkyně nebyla vyslechnutá, na druhou stranu měla dostatek prostoru její matka.Žalobkyně by se nyní měla podílet na jeho životní úrovni, jenž je nižší, než byla v [Anonymizováno],a proto napadá rozhodnutí soudu v části, v níž mu bylo stanoveno hradit výživné zpětně,přičemž soud nezjišťoval, proč matka nepodala návrh na zvýšení výživného už v roce 2020v době, kdy dcera byla nezletilá. Sdělil, že je ochotný hradit žalobkyni soudem určené výživné,ale až od 31. 8. 2023, nikoliv zpětně a též není spravedlivé, aby hradil žalobkyni nákladyřízení, protože kdyby matka řešila zvýšení výživného dříve, nemusela tato situace nastat.Navrhl, aby v části, v níž bylo výživné zvýšeno od 1. 9. 2020 do 31. 8. 2023 a dále v částitýkající se nákladů řízení byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímuřízení.19 Co 204/2023Shodu s prvopisem potvrzuje: P. J.33. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadené části, řízení jehovydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Jakjednoznačně plynulo z odvolání, a jak i žalovaný potvrdil u odvolacího jednání byloodvoláním napadeno jen zvýšení výživného z původní částky 2 000 Kč měsíčně na částku5 000 Kč měsíčně v době od 1. 9. 2020 do 31. 8. 2023; zvýšení výživného na 5 000 Kčměsíčně od 1. 9. 2023 žalovaný odvoláním nenapadl, takže zvýšení výživného od 1. 9. 2023do budoucna odvolací soud nepřezkoumával. S tím, co vzal soud I. stupně za prokázané naskutkovém stavu z provedených důkazů se odvolací soud plně ztotožňuje, a proto naskutková zjištění soudu I. stupně také odkazuje. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl u soudu I.stupně úplně a řádně poučen (viz protokol z jednání ze 17. 8. 2023) a přes všechna poučenídalší návrhy na dokazování nevznesl, byly jeho návrhy uplatněné až v odvolacím řízení navýslech žalobkyně a na čtení výpisu SMS komunikace účastníků z doby podání návrhunepřípustné, neboť byly uplatněny v rozporu s § 205a o. s. ř. (mohly být uplatněny jižu soudu I. stupně). Přípustné byly jen listiny ohledně událostí po rozsudku soudu I. stupně,které odvolací soud provedl k důkazu, tyto se ovšem týkají až současné doby, jež nebylapředmětem odvolacího řízení. Z potvrzení o ukončení podnikání z 23. 1. 2024 odboruživnostenského podnikania Okresního úradu [adresa] plyne, že žalovaný ukončil podnikání24. 1. 2024 a dle výpisu z banky a svého tvrzení pobírá nyní předčasný důchod z [Anonymizováno], kterýv únoru 2024 činil 821,63 EUR, a v březnu 2024 822,69 EUR; k tomu žalovaný dokládal, žeměsíčně platí své matce 85 EUR za bydlení a také to, že pracovník v oboru malíř, tapetář čiobkladač si nyní u firem z [Anonymizováno] může dle údajů z internetu vydělat cca 720 – 750 EURhrubého měsíčně na základní složce mzdy (k níž byly v jednom případě nabízeny i prémiea bonusy, což se ale zřejmě týkalo všech nabídek, jelikož zdůrazňovaly, že částka představujejen základní složku mzdy). Žalobkyně doložila, že je ve školním roce 2023/2024 žákyní 4.ročníků denního studia SOU [adresa]. Účastníci se shodli, že soudem I.stupně vyčíslený dluh, nebyl žalovaným doplácen a žalovaný dle svého sdělení posílá od 1. 9.2023 5 000 Kč měsíčně, zatímco dle sdělení žalobkyně posílá až od října 2023 o něco méněnež 5 000 Kč měsíčně (protože nejde o rozhodné období, odvolací soud se platbami od 1. 9.2023 blíže nezabýval).4. Ze správného a úplně zjištěného skutkového stavu vyvodil soud I. stupně v návaznosti naustanovení zákona, která uvedl, i zcela správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud rovněžztotožňuje, a proto i na právní závěry soudu I. stupně odkazuje. Výživné bylo na žalobkyninaposledy stanoveno částkou 2 000 Kč měsíčně v roce 2012, kdy jí bylo jen 7 let a její potřebybyly výrazně nižší než když od září 2020 nastoupila v 15,5 letech na střední školu. Obsáhlásdělení žalovaného jak se v letech 2013 – červen 2020 staral v [Anonymizováno] o syna, jenž tam s ním byldlouhodobě a také o žalobkyni, jenž tam za ním jezdila, jsou od věci, protože žalobkyně chcenavýšení výživného až od nástupu na střední školu v září 2020. Žalobkyně může chtít výživnéaž 3 roky zpětně, tudíž v tomto směru nic neporušila, když poté, co zletila svůj návrh 3. 2.2023 podala, jen pro toto řízení platí pravidla sporného řízení. Jestliže žalovaný poukazovalna to, že návrh mohla již v roce 2020 podat matka žalobkyně za tehdy nezletilou žalobkyni,zjevně si neuvědomuje, že zatímco nyní je soud vázán návrhem žalobkyně na výživné ve výši5 000 Kč měsíčně, při podání návrhu její matkou dříve, by ohledně výše výživného soudžádný limit dopředu neměl, vycházel by jen z potřeb tehdy nezletilé žalobkyně a příjmua možností žalovaného a při použití zákonné fikce jeho příjmu by byla řeč o úplně jinýchčástkách než nyní, když dle doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti pro dítě nastřední škole ve věku od cca 16 let žalobkyně by výživné mělo činit 20% z příjmu žalovaného(příjmy dle fikce vycházejí od září 2020 na 96 500 Kč měsíčně až po 121 500 Kč měsíčněpodle doby). Výživné 5 000 Kč měsíčně od září 2020 pokrývá dle názoru odvolacího soudujen základní potřeby žalobkyně, a to i s tím, co dostane od matky, jenž jí také zajišťuje bydlenía poskytuje osobní péči. Z fikce příjmu otce dle § 916 o. z. vyšel soud I. stupně správně tak,jak je popsáno v bodu 21 odůvodnění rozsudku, když žalovaný své příjmy náležitě nedoložil19 Co 204/2023Shodu s prvopisem potvrzuje: P. J.4a uváděl neúplné informace, které teprve pod tlakem okolností upravoval a měnil. Žalovanýsám uvedl, že kromě toho, co plyne z daňového přiznání má prostředky i z tzv. bokovek, cca100 – 300 EUR měsíčně v hotovosti, byť ne každý měsíc, tudíž údaje v daňovém přiznánínebyly odpovídající a i svědek [jméno FO], syn žalovaného, poučený i o možných následcíchkřivé výpovědi sdělil, že mu žalovaný říkal, že je schopný si průměrně vydělat třeba 2 000EUR měsíčně (to potvrzuje i u soudu I. stupně probíraný životní styl a standard žalovaného).Svůj zdravotní stav označil žalovaný za dobrý, zaměstnat se přitom nechtěl s tím, že mu totak vyhovuje a že ani v [Anonymizováno] nebyl zaměstnaný a pracoval sám na sebe a tam byl schopen sivydělat 3 000 USD měsíčně čistého, přičemž i v [Anonymizováno] pracují migranti tudíž výpověď jehosyna [jméno FO] se jeví coby věrohodná. Lze ovšem doplnit, že při jedné vyživovací povinnostižalovaného, střední škole žalobkyně a povinnosti žalovaného platit přibližně 20% z platu bymu na požadované výživné postačoval i ekvivalent 25 000 Kč měsíčně (ve , Anonymizovánopoměrech cca 1 000 EUR), což bylo v možnostech a schopnostech žalovaného, jenž nejménětolik (spíše více – dle sdělení syna) dle názoru odvolacího soudu nepochybně měl a i nynípředkládané údaje o základní složce mzdy v oborech žalovaného ve výši 750 EUR měsíčněhrubého to v podstatě potvrzují, protože s prémiemi a bonusy by to tak vycházelo. S ohledemna vše uvedené byl dle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadené částivýroku I., v němž bylo výživné žalovaného zvýšeno na 5 000 Kč měsíčně v době od 1. 9.2020 do 31. 8. 2023 jako věcně správný potvrzen.5. Ve výroku II. o dlužném zvýšeném výživném za rozhodné období od 1. 9. 2020 do 31. 8.2023 byl rozsudek soudu I. stupně změněn jen tak, že správně stanovenou dlužnou částku108 000 Kč (viz bod 22 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně – rozdíl mezi nověstanoveným výživným 5 000 Kč měsíčně a původním výživným 2 000 Kč měsíčně x 36měsíců předmětného rozhodného období) umožnil odvolací soud žalovanému zaplatit vedvou splátkách po 54 000 Kč (do půl roku a do roku od právní moci rozsudku) tak aby prožalovaného bylo jednodušší si požadované prostředky opatřit a aby měl na úhradu celéhodluhu více času.6. Ve výroku III. o nákladech řízení byl napadený rozsudek dle § 224 o. s. ř. a § 142 odst. 1o. s. ř. jako věcně správný potvrzen, když ve věci plně úspěšné žalobkyni byly náklady řízenípřiznány důvodně a byly i správně spočítány; pokud jde o skladbu nákladů řízení a jejichpřesný propočet odkazuje v tomto odvolací soud na bod 24 odůvodnění rozsudku soudu I.stupně s nímž se zcela ztotožňuje. Žádné výjimečné důvody zvláštního zřetele hodné svědčícížalovanému ve smyslu § 150 o. s. ř. neshledal ani odvolací soud a náklady právní pomoci bylyžalobkyní vynaloženy účelně, neboť žalovaný se zvýšení výživného bránil.7. O nákladech řízení odvolacího rozhodoval odvolací soud dle § 224 o. s. ř. a § 142 odst. 1o. s. ř. a p řiznal v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů, které jívznikly na právním zastoupení za 1 úkon právní pomoci ve výši 5 420 Kč (počítánoz předmětu odvolacího řízení, tj. z částky 108 000 Kč) dle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst.1 AT za účast zástupce u jednání odvolacího soudu k čemuž náleží i 1 režijní paušál 300 Kčdle § 13 AT za tento úkon. Dále má zástupce žalobkyně nárok i na jízdné osobním vozemBMW [adresa] a zpět v délce 150 km k odvolacímu jednání v částce 1 153 Kč (přispotřebě 5,4 l/100 km, ceně nafty 38,7 Kč/l dle vyhlášky a paušální náhradě 5,6 Kč/1 km dlevyhlášky) a na náhradu za ztrátu času za 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 AT za tuto cestu. Zesoučtu odměny, paušálu, jízdného a náhrady za ztrátu času má zástupce žalobkyně nárok i na21% DPH, jehož je plátcem (to činí 1 527 Kč) a celkové žalobkyni přiznané náklady tak činí8 800 Kč.19 Co 204/2023Shodu s prvopisem potvrzuje: P. J.5