19 Co 222/2023

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne [datum], č. j. 29 C 299/2021–58, bylo rozhodnuto takto: žalovaná 1) je povinna vyklidit pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je budova s č. p. [číslo], objekt k bydlení, pozemek parc. č. [číslo] /[číslo] a pozemek parc. č. [číslo] /[číslo], to vše v obci a k. ú. [adresa] a vyklizené žalobkyni předat do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalovaný 2) je povinen vyklidit pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je budova s č. p. [číslo], objekt k bydlení, pozemek parc. č. [číslo] /[číslo] a pozemek parc. č. [číslo] /[číslo], to vše v obci a k. ú. [adresa] a vyklizené žalobkyni předat do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalovaná 1) je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 61 021 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.), žalovaný 2) je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 61 021 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok IV.).

2. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní odvolání, v němž (kromě zdůvodňování svého návrhu na přerušení řízení) tvrdili, že obě závěti z roku [číslo] a [číslo] obstojí vedle sebe, právním titulem k užívání zahrady je nájem od [datum], žalovaná 1) je nájemcem všech nemovitých věcí, o jejichž vyklizení se řízení vede, a nájemní vztah ukončen nebyl. Tvrdili, že mezi žalovanou 1) a zůstavitelkou došlo k dohodě, že nájemné za budovu č.p. [číslo] bude hrazeno v nepeněžní formě technickým zhodnocením, opravami a údržbou nemovitostí, a tak to bylo předplaceno i do budoucna, k čemuž navrhovali důkazy i poskytnutí lhůty k jejich opatření, čemuž nebylo vyhověno. Sdělili, že soud se měl zabývat zdánlivostí a absolutní neplatností výpovědi z nájmu z [datum], tím, že žalobkyně nejednala v dobré víře a poctivě i s ohledem na jejich značné investice do nemovitostí a výši nájmu a údajného dluhu, když žalovaná 1) neměla důvod nájemné nehradit a také očekávala, že bude povolána k dědictví, přičemž o úmrtí zůstavitelky až do skončení dědického řízení nevěděla. Rozebírali, že náklady řízení nebyly vyčísleny správně a cena nemovitostí, z níž soud vyšel, není odpovídající, vůči žalovanému 2) měla být žaloba také zamítnuta, a navrhli, aby napadený rozsudek byl změněn a žaloba proti každému ze žalovaných byla zamítnuta.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že dřívější závěť nemohla vedle pozdější obstát, což potvrzuje i judikatura, smlouva o nájmu z [datum] se netýká pozemků p. č. [číslo] /[číslo] a p. č. [číslo] /[číslo] v k. ú. [adresa], žalobu na neplatnost výpovědi dle § 2290 o. z. žalovaní neuplatnili, takže se oprávněností výpovědi soud ani zabývat nemohl, a žalovaní měli na přípravu na jednání dostatečnou lhůtu nejméně tří měsíců. Sdělila, že není jasné, co má být myšleno v odvolání údajně právně nevýznamnými skutečnostmi, hodnota nemovitostí byla stanovena správně, stejně jako byly náklady řízení přiznány žalobkyni správně a jestliže žalovaný 2) také nemovitosti užívá, byla mu správně uložena též povinnost k jejich vyklizení. Navrhla, aby napadený rozsudek byl jako zcela věcně správný potvrzen.

4. Dodatečně žalovaní doplnili, že nepopírají vydání závětí notářem, ale tvrdí, že byly vydány z notářské úschovy podle § 1579 odst. 2 a nikoliv podle odst. 1 o. z., když podle odst. 1 se závěť považuje za odvolanou, což je argumentace žalobkyně, zatímco oni tvrdí, že závěť byla vydána z úschovy podle odst. 2, a tudíž nemá jejich vydání právní následky dle § 1579 odst. 1 věty druhé o. z. a jsou platné i po jejich vydání z úschovy notáře.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. S tím, co vzal soud I. stupně za prokázané na skutkovém stavu i s učiněnými právními závěry se odvolací soud ztotožňuje, a proto také na odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje s doplněními dále uvedenými. Žalobkyně v řízení prokázala svoji aktivní legitimaci, tedy své výlučné vlastnické právo k předmětným nemovitostem v k. ú. [adresa], a to výpisem z katastru nemovitostí (u něhož platí předpoklad jeho správnosti) a dědickým spisem ohledně dědictví po předchozí vlastnici nemovitostí její babičce paní [jméno FO], narozené [číslo], jenž zemřela [datum], a po níž byla žalobkyně jedinou dědičkou. Oproti tomu žalovaní neprokázali ani své vlastnické právo k nemovitostem (přesně vymezeným ve výrocích I. a II. rozsudku soudu I. stupně), ani nájemní či jiné právo, a po provedeném řízení je jednoznačné, že k datu rozhodnutí soudu I. stupně i k datu rozhodnutí odvolacího soudu užívali nemovitosti bez právního důvodu. Druhý žalovaný sám žádná práva k nemovitostem neuplatňoval a netvrdil, a tudíž ani neprokazoval. První žalovaná primárně tvrdila, že je po paní [jméno FO] dědičkou ze závěti, a to buď dle závěti z [datum] nebo dle závěti z [datum], když obě závěti paní [jméno FO] byly sepsány notářským zápisem notářkou [tituly před jménem] [jméno FO]. V závěti z [datum] NZ [číslo] /[číslo], N [číslo] /[číslo], odkázala paní [jméno FO] žalované 1) předmětné nemovitosti a movité věci v bytě a vše ostatní žalobkyni, a v závěti z [datum] NZ [číslo] /[číslo], N [číslo] /[číslo], odkázala předmětné nemovitosti žalované 1) a vše ostatní žalobkyni. Žalovaná 1) tak tvrdila, že byla opomenuta v dědickém řízení po [jméno FO] jako oprávněný dědic, když v dědickém řízení po paní [jméno FO] vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [číslo] D [číslo] /[číslo], soudním komisařem, notářem [tituly před jménem] [jméno FO], nebyla žádná závěť zjištěná a celé dědictví nabyla žalobkyně coby jediná dědička ze zákona (viz usnesení Městského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [číslo] D [číslo] /[číslo] -[Anonymizováno], které nabylo právní moci [datum]).

6. Žalobkyně prokázala, že [datum] požádala [jméno FO] notáře o vydání notářského zápisu z [datum] N [číslo] /[číslo], NZ [číslo] /[číslo], o čemž byl sepsán protokol o vydání notářského zápisu o této závěti sp. zn. N [číslo] /[číslo] (je v příloze spisu) s poučením notáře o tom, že vydáním notářského zápisu o závěti se podle občanského zákoníku považuje závěť za odvolanou, což [jméno FO] vzala na vědomí. V situaci, kdy obě závěti pořizovaly o celém majetku paní [jméno FO], se odvolací soud ztotožňuje s tím, co k tomu uvedl soud I. stupně v bodu 37. odůvodnění rozsudku, tedy, že pozdější závěť z roku [číslo] zcela nahradila závěť předchozí z roku [číslo], a účinnost závěti z roku [číslo] by se neobnovila, když tento závěr má oporu v soudem I. stupně uvedeném judikátu i v řadě komentářů. Je však třeba k tomu doplnit, že v řízení bylo prokázáno i vydání notářského zápisu o závěti z [datum], když notářka sdělila zástupci žalovaných (viz její dopis č.l. 137 spisu, jenž předložili samotní žalovaní), že si sám ověřil, že paní [jméno FO] jako pořizovatel dne [datum] ji skutečně jako notářku požádala o vydání závětí ze dne [datum] a ze dne [datum], a tím si tak mohli žalovaní ověřit, že uvedené závěti byly paní [jméno FO] odvolány. Posléze notářka zaslala soudu protokol o vydání notářského zápisu o závěti sp. zn. N [číslo] /[číslo] (č.l. 262 spisu), rovněž ze dne [datum], a to o vydání notářského zápisu ze dne [datum] N [číslo] /[číslo], NZ [číslo] /[číslo], rovněž s poučením notáře o tom, že vydáním notářského zápisu o závěti se podle občanského zákoníku považuje závěť za odvolanou, což [jméno FO] také vzala na vědomí. Ze spisu tak jednoznačně plyne, že [jméno FO] požádala [datum] o vydání obou závětí (zástupce notářky se toho dne dostavil k ní domů), a chtěla, aby tyto závěti byly odvolány. Vydání obou závětí notářem paní [jméno FO] potvrzují i žalovaní a jejich tvrzení o tom, že závěti byly vydány z notářské úschovy dle § 1579 odst. 2 o. z. a nikoliv dle § 1579 odst. 1, že tudíž vydání závětí z úschovy notáře nemá právní následky dle § 1579 odst. 1 o. z. a že dle nich jsou tak závěti platné, není dle odvolacího soudu správné. Obě závěti sepsané notářským zápisem byly evidovány v Centrální evidenci závětí vedené od [datum] Notářskou komorou České republiky, která se s novým občanským zákoníkem od [datum] přetransformovala do Evidence právních jednání pro případ smrti s ohledem na rekodifikaci, tj. změny, které nový občanský zákoník přinesl, a tato evidence je stále vedena Notářskou komorou České republiky. Od 1. 1. 2014 také platí § 1579 o. z. (a § 3069 o. z., dle něhož se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele a k 16. 11. 2020 platil § 1579 o. z.), a [jméno FO] v souladu s § 1579 odst. 1 o. z. požádala [datum] notáře, aby obě její závěti z roku [číslo] i [číslo] sepsané notářským zápisem (tedy veřejné listiny) jí byly z Evidence právních jednání pro případ smrti vydány, a to se také stalo, obě byly vydány [datum] jí osobně u ní doma i s náležitým poučením, jak plyne z protokolů o vydání notářských zápisů o závěti N [číslo] /[číslo] a N [číslo] /[číslo] a tím se obě závěti jednoznačně považují za odvolané. Tuto skutečnost mohou soudy pouze vzít na vědomí. Šlo o vůli paní [jméno FO], která nejpozději k [datum] nechtěla, aby po ní dědila žalovaná 1), ale chtěla, aby nastoupili dědici dle zákonné dědické posloupnosti, tj. v jejím případě žalobkyně. Proto také v Evidenci právních jednání pro případ smrti notář [tituly před jménem] [jméno FO] vyřizující po datu [datum] dědictví žádnou závěť nedohledal a ani dohledat nemohl, jelikož obě odvolané závěti byly z Evidence právních jednání pro případ smrti vymazány, jak dokládají i dvě potvrzení o tom, které u odvolacího jednání předložili samotní žalovaní; v dědickém řízení tak k žádné chybě nedošlo a v usnesení, jímž žalobkyně nemovitosti nabyla jako jediná zákonná dědička první dědické třídy, je správně uvedeno, že zůstavitelka [jméno FO] nezanechala pořízení pro případ smrti. Poukazy žalovaných na dobré mravy jsou dle názoru odvolacího soudu zcela nemístné, když jednak se kličkováním v právní argumentaci snaží popřít jednoznačnou vůli paní [jméno FO] obě závěti odvolat, protože pokud by je odvolat nechtěla, nedomluvila by si s notářem vydání závětí [datum] u sebe doma a na poučení notáře by reagovala jinak. Žalovaná 1) se se svými konstrukcemi snaží tuto jasnou vůli paní [jméno FO] popřít a dělat ze sebe dědice ze závěti, což v souladu s dobrými mravy není, zvláště když je dále zřejmé, že žalovaná 1) (oba žalovaní) o vydání notářských zápisů z [datum] ani o úmrtí [jméno FO] k [datum] nevěděla (dozvěděla se o tom až posléze z dopisu žalobkyně v létě [číslo]), tudíž je zřejmé, že v kontaktu nebyli a paní [jméno FO] v dané době žalovaná 1) nepomáhala. Není věcí soudu meditovat nad tím, proč se tak paní [jméno FO] rozhodla a závěti odvolala, a do celé situace se žalovaní sami dostali tím, že bydleli v cizích nemovitostech, aniž by je buď koupili, nebo si zajistili jiné vlastní bydlení, a dlouhodobě spoléhali na nejistou okolnost existence závětí k datu úmrtí paní [jméno FO], s níž podle všeho nejméně od roku [číslo] ani nebyli v kontaktu.

7. Žalovaným nesvědčí k předmětným nemovitostem ani nájemní či jiné právo (například právo odpovídající věcnému břemeni). Odvolací soud se v tomto zcela ztotožňuje s tím, co uvedl soud I. stupně především v bodech 38. a 39. napadeného rozsudku. Žalovaný 2) (druh žalované 1); žalovaný 2) nebyl a není manželem žalované 1)), ohledně svého nájemního či jiného práva k nemovitostem nic konkrétního netvrdil, a tudíž ani neprokazoval. V řízení byla předložena nájemní smlouva z [datum] a její dodatek z [datum] uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně [jméno FO] a žalovanou 1) vztahující se ovšem jen na dům č. p. [číslo] na p. č. [číslo], ulice [právnická osoba] [adresa], obsahující dvoupokojový byt, nikoliv na zahrady, tj. pozemky p. č. [číslo] /[číslo] a p. č. [číslo] /[číslo] v k. ú. [adresa]; budova byla pronajata za nájemné 400 Kč měsíčně. Nájemní smlouva z [datum] však byla žalobkyní vypovězena výpovědí ze dne [datum], doručenou [datum] každému ze žalovaných (relevantní účinky měla jen vůči žalované 1), když žalovaný 2) nájemcem nebyl, to ovšem žalobkyně v době zasílání výpovědí nevěděla), pro neplacení nájmu v době od prosince 2020 do června 2021, tj. za nejméně sedm měsíců po 400 Kč měsíčně, a to dle výpovědního důvodu uvedeného v § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., neboť tím, že žalovaná 1) neplatila sjednané nájemné, hrubě porušila svoji povinnost vyplývající z nájmu. Výpověď měla všechny zákonné náležitosti a byla platná a jelikož žalovaná 1) i přes poučení v ní žalobu na přezkoumání její oprávněnosti dle § 2290 o. z. ve stanovené lhůtě ani později nepodala, je daná výpověď i oprávněná a uplatněný výpovědní důvod dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. tak byl naplněn. Nájemní vztah žalované 1) skončil uplynutím tříměsíční výpovědní doby běžící od [datum], tato výpovědní doba skončila k [datum], a od [datum] jsou oba žalovaní v předmětných nemovitostech zcela bez právního důvodu (žalované 1) skončil nájemní vztah a žalovaný 2) odvozoval své oprávnění k užívání nemovitostí jen od souhlasu žalované 1). Žalovanými navrhovaní svědci k tomu, jak nemovitosti udržovali, opravovali a rekonstruovali, jsou zcela od věci a soud I. stupně dané důkazy správně neprováděl. Odvolací soud vnímá dané návrhy, v nichž chtěli žalovaní, s nadsázkou, vyslechnout každého pomocného bagristu, který jim tam něco urovnával, jako součást určité zdržovací strategie žalovaných, kam patří i to, že všechna podání činili blanketně a doplňovali je až na poslední chvíli na výzvy soudu, že se domáhají mediace po tříletém řízení, že u soudu I. stupně tvrdili, že mají z roku [číslo] písemnou smlouvu na zahradu doručenou shodou okolností v den jednání soudu I. stupně do advokátní kanceláře jejich zástupce, kterou ale nikdy poté nepředložili, či že si žalovaná 1) nedomluvila [datum] u lékaře vycházku na termín jednání odvolacího soudu, i když o termínu dne [datum] věděla a vycházky měla jinak povolené každý den od 9.00 hodin do 12:00 hodin, včetně víkendů, kdy ani lékaři neordinují, a na tomto základě nedůvodně žádala o odročení jednání. Jednak různí údržbáři, dělníci či opraváři by nemohli o dohodách žalovaných s [jméno FO] nic vědět, ale především platí, že jak za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., tak i za současného občanského zákoníku, jestliže původní závazek byl zřízen písemně (písemnou formou), byly a jsou změny původního závazku možné také jen písemně. Dle smlouvy o nájmu z [datum] měla žalovaná 1) dům, jenž byl způsobilý k bydlení, po skončení nájmu odevzdat [jméno FO] ve stavu, v jakém ho převzala, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení a nájem měla platit 400 Kč měsíčně, a tudíž písemně nebylo sjednáno, že by si mohla žalovaná 1) započítávat nějaké platby oprav či rekonstrukcí na platby nájmu; navíc za situace, kdy nebyla podána žaloba na neoprávněnost výpovědi a kdy tak platí, že žalovaná 1) nájemné dlužila, jde o další důvod, proč jsou návrhy žalovaných na dokazování přednesené u soudu I. stupně zcela od věci. S ohledem na vše uvedené byl dle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen, a to jak ve výrocích I. a II. ve věci samé, tak i ve výrocích III. a IV. o nákladech řízení, u nichž odvolací soud zcela odkazuje na přesné a správné odůvodnění v napadeném rozsudku.

8. O nákladech řízení odvolacího rozhodoval odvolací soud dle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů, které ji v odvolacím řízení vznikly na právním zastoupení za odměnu za dva úkony právní pomoci (sepis vyjádření k odvolání a účast zástupce u jednání odvolacího soudu [datum]) po 19 060 Kč dle § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, k čemuž náleží i dva režimní paušály za tyto úkony po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu. I dle názoru odvolacího soudu je na místě vyjít ze zjištěné ceny nemovitosti 2 681 000 Kč tak, jak je rozebráno v rozsudku soudu I. stupně (na což lze odkázat), z níž vyšel i soud v rámci dědického řízení po [jméno FO] (z ní také byla určena odměna soudnímu komisaři). K tomu náleží náhrada za ztrátu času právního zástupce dle § 14 advokátního tarifu za 4 půlhodiny po 100 Kč cesty vozem Opel [adresa] a zpět a dle § 13 odst. 5 advokátního tarifu náhrada jízdného za tuto cestu v částce 566 Kč (při délce cesty 70 km, celkem spotřebě 6,5 litru benzínu 95/100 km, v ceně paliva 38,2 Kč dle vyhlášky a paušální náhradě 5,6 Kč/1 km dle vyhlášky). Celkové náklady právního zastoupení žalobkyně v odvolacím řízení vycházejí na 39 686 Kč a z nich je každý ze žalovaných povinen zaplatit ½, tj. částku 19 843 Kč.