Výrok
I. Usnesení soudu I. stupně se v odvoláním napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Usnesením soudu I. stupně bylo rozhodnuto, že řízení se v podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. zastavuje, neboť žalobkyně vzala žalobu zpět. Ve výroku II. pak žalobkyně byla uznána povinnou dle ustanovení § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4 452,80 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalované, neboť žalobkyně tím, že vzala žalobu zpět, z procesního hlediska zavinila zastavení řízení.
2. Proti tomuto usnesení podala odvolání žalovaná s tím, že žádala ještě další dva úkony právní služby, a to za nahlížení do spisu a dále pak poradu advokáta s klientem. Žádala tedy přiznat 4 úkony právní služby a 4 paušální hotové výdaje a rovněž také DPH, neboť právní zástupce žalované je plátcem DPH.
3. K odvolání žalované se vyjádřila žalobkyně s tím, že nesouhlasí s odvoláním žalované. Poukázala na stanovisko Nejvyššího správního soudu a také Nejvyššího soudu ČR, s tím, že nahlížení do spisu a studium spisu, které ustanovený advokát prováděl na počátku zastupování v řízení o kasační stížnosti, což vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, je třeba pro určení odměny a náhrady hotových výdajů advokáta považovat za součást úkonu právní služby, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, dle § 11 odst.1 písm. b/ vyhl. č. 177/1996 Sb., nikoliv za samostatný úkon právní služby. Dále pak, pokud jde právě o rozhodnutí Nejvyššího soudu, poukázala žalobkyně na to, že studium spisu je zahrnuto v úkonu právní služby převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajuje na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb dle § 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu či v úkonu právní služby první porady s klientem, včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem. Žalobkyně tedy s ohledem na poukazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu navrhla potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně v odvoláním napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem a navíc požadovala žalobkyně náhradu nákladů odvolacího řízení.
4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející v odvoláním napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně a dospěl k závěru, že odvolání žalované ohledně náhrady nákladů řízení a přisouzených úkonů není důvodné.
5. Odvolací soud se plně ztotožňuje s názory, pokud jde o studium spisu, tak, jak uvádí žalobkyně, je to skutečně součást úkonu přípravy a převzetí zastoupení, jak na to také, jak již bylo uvedeno, žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání poukazuje. Rovněž tak, pokud se týká první porady s klientem v rámci právního zastoupení žalované. V tomto směru i odvolací soud poukazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR.
6. Na základě všech těchto skutečností proto odvolací soud usnesení soudu I. stupně v odvoláním napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).
7. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 150 o. s. ř., kdy vzhledem k okolnostem případu, zejména s ohledem na to, že žalobkyně vzala bez jakéhokoliv bližšího odůvodnění například tím, že by snad žalovaná plnila v rámci žalobního návrhu svou žalobu v celém rozsahu zpět, má odvolací soud za to, že jsou zde dány takové podmínky pro použití v rámci odvolacího řízení ust. § 150 o. s. ř. a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.