Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.[jméno FO]. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 20 490,90 Kč k rukám jejího zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], [tituly za jménem]., do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. V řízení zahájeném dne 7. 8. 2023 se žalobkyně [právnická osoba] [IČO] IČO, , sídlem [Adresa žalobkyně] (dále jen „původní žalobkyně“) domáhala po žalované zaplacení 148 452 Kč sestávající z částky 67 582 Kč jako neuvolněné dlouhodobé pozastávky s příslušenstvím (zákonné 15% úroky za prodlení od 16. 7. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 1 200 Kč) a smluvní pokuty ve výši 80 870 Kč.[právnická osoba] tomu původní žalobkyně uvedla, že jako zhotovitelka uzavřela dne 6. 5. 2021 se žalovanou jako objednatelkou smlouvu o dílo č. [IBAN], na jejímž základě zrealizovala dílo s názvem „Novostavba areálu společnosti [právnická osoba] - [jméno FO]. Etapa monolitická část 1. PP". Celková cena díla byla sjednána ve výši 2 695 668,15 Kč bez DPH. Dílo původní žalobkyně řádně zhotovila a žalované předala bez vad a nedodělků dne 15. 7. 2021 (viz oboustranně podepsaný předávací protokol). Podle ujednání ve smlouvě (bod 5.2 druhá odrážka) byla žalovaná povinna do 12 měsíců ode dne předání díla bez vad a nedodělků uvolnit dlouhodobou pozastávku finančních prostředků ve výši 2,5 % z fakturované ceny, tj. částku 67 582 Kč nejpozději dne 15. 7. 2022. Přes opakované výzvy žalovaná svoji povinnost (uvolnění pozastávky) dosud ani částečně nesplnila. Pro případ prodlení s úhradou plateb si účastníci ve smlouvě sjednali smluvní pokutu ve výši 0,3 % z ceny díla (bez DPH) za každý den prodlení s tím, že její maximální výše nesmí v součtu přesáhnout 3 % ceny díla (bod 8.11 a 8.12 smlouvy). S ohledem na celkovou dobu prodlení původní žalobkyně uplatnila žalobou nárok na smluvní pokutu v maximální výši, která činí 80 870 Kč.3. Žalovaná nárok neuznala. Uvedla, že zádržné bylo sjednáno pro případné vady a nedodělky, tyto zůstávají stále nedořešeny a nárok na zádržné není splatný. K nároku na smluvní pokutu uvedla, že takovouto pohledávku neeviduje, původní žalobkyně nedodala žádné práce v požadované hodnotě.4. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobě v celém rozsahu vyhověl (I. výrok) a dále žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 52 590 Kč ([jméno FO]. výrok). Vzal za prokázané, že mezi původní žalobkyní jako zhotovitelkou a žalovanou jako objednatelkou byla dne 6. 5. 2021 uzavřena smlouva o dílo (§ 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a původní žalobkyně dílo „Novostavba areálu společnosti [právnická osoba] - [jméno FO]. Etapa monolitická část 1. PP" provedla bez vad a nedodělků, tedy řádně dokončila a předala, jak vyplynulo ze zápisu o odevzdání a převzetí dokončených staveb a jejich ucelených částí ze dne 15. 7. 2021 podepsaného smluvními stranami (§ 2604 o. z.). Původní žalobkyni tedy vzniklo právo na zaplacení ceny díla (§ 2610 odst. 1 o. z.). Žalovaná však dosud neuhradila tzv. finanční jistotu ve výši 2,5 % z ceny díla (bez DPH) sjednanou v bodu 5.2 druhá odrážka smlouvy, u níž si smluvní strany sjednaly splatnost do 12 měsíců ode dne předání díla bez vad a nedodělků. Tato lhůta uplynula marně dne 15. 7. 2022 a ode dne následujícího je žalovaná s úhradou částky 67 582 Kč v prodlení. Soud proto posoudil jako důvodný požadavek na zaplacení částky 67 582 Kč se zákonnými úroky z prodlení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a rovněž i nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, neboť šlo o vzájemný závazek podnikatelů a původní žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě této částky e-maily z 3. 1. 2023, 22. 3. 2023 a 30. 5. 2023 a následně i předžalobní upomínkou z 18. 7. 2023 (§ 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Dále vzal soud za prokázané, že si účastníci sjednali smluvní pokutu (§ 2048 o. z.) pro případ prodlení objednatele s úhradou plateb dle smlouvy o dílo, a to ve výši 0,3 % z ceny díla (bez DPH) za každý den prodlení, maximálně však 3 % ceny díla, což činí 80 870 Kč. Soud konstatoval, že návrh ve smyslu § 2051 o. z. žalovaná neučinila; ujednání o smluvní pokutě neshledal za nepřiměřené. Ve vztahu k obraně žalované, že zádržné bylo sjednáno pro případné vady a nedodělky, které stále trvají a nárok na vyplacení zádržného tak dosud není splatný, soud uzavřel, že uvedené zůstalo pouze v rovině tvrzení. Žalovaná ke svým obecným tvrzením nenavrhla žádné důkazy. O potřebě doplnit tvrzení a důkazy v tomto směru by byla poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání, čemuž však svojí nepřítomností zabránila. V tomto směru soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810), dle něhož nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného. V této souvislosti dále odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008. Soud tedy uzavřel, že žalovaná ohledně své stručné obrany neunesla břemeno tvrzení a především břemeno důkazní. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.5. Žalovaná podala proti rozsudku včas odvolání s tím, že předvolání k jednání jí sice bylo doručeno, avšak zaměstnankyně, která má na starosti datovou schránku, předvolání k jednání nedopatřením dále nepředala. Vyslovila přesvědčení, že tak nedostala možnost se vyjádřit, uplatnit svá práva a obhájit se před soudem, případně vyvolat mimosoudní jednání.6. Původní žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně s tím, aby jí rovněž byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Zdůraznila, že důkazy na podporu svých tvrzení (pokud nějakými disponovala) mohla a měla žalovaná předložit již v rámci svého vyjádření nebo případně kdykoliv před jednáním ve věci. Předvolání ze dne 30. 1. 2024 (tj. téměř 3 měsíce před konáním jednání) bylo žalované řádně doručeno prostřednictvím její datové schránky a tvrzení žalované, že „sekretářka nepředala zprávu o konání jednání“ není významné. Žalovaná se bez omluvy nedostavila na jednání, na které byla řádně předvolána, a nemůže pak tvrdit, že jí bylo znemožněno vyjádřit se. Dále původní žalobkyně akcentovala, že žalovaná po celou dobu řízení zjevně naplno využívá a dalo by se říci i „zneužívá“ svá procesní práva, když i z obsahu odvolání je zjevné, že pouze směřuje k obstrukcím ve věci a snaží všemi dostupnými prostředky oddálit okamžik, kdy bude nucena svůj závazek konečně splnit.7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.8. V průběhu odvolacího řízení byla původní žalobkyně ke dni 1. 11. 2024 vymazána z obchodního rejstříku, když zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně], sídlem [Adresa žalobkyně], neboť na základě projektu přeměny – formou vnitrostátní fúze sloučením ze dne 16. 9. 2024 ode dne právní účinnosti sloučení 1. 11. 2024 (den zápisu v obchodním rejstříku) nástupnická společnost ([Jméno žalobkyně].) vstoupila do právního postavení zaniklé společnosti ([právnická osoba]). Odvolací soud proto usnesením za dne 25. 6. 2025, č. j. 27 Co 111/2024-87, rozhodl v souladu s § 107 o. s. ř., že v řízení bude na straně žalobkyně pokračováno s nynější žalobkyní.9. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním hodnocením věci a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.10. Odvolací námitku žalované, že jí nebyla dána možnost „se vyjádřit, uplatnit svoje práva a obhájit se před soudem“, neshledal odvolací soud důvodnou. Z obsahu spisu plyne, že předvolánka na jednání nařízené na 11. 4. 2024 byla žalované doručena do datové schránky již dne 30. 1. 2024 (přihlásila se oprávněná osoba ve smyslu § 8 odst. 1 až 4 zákona č. 300/2008 Sb.). I sama žalovaná potvrdila, že předvolánku k jednání obdržela a k jednání se nedostavila pouze v důsledku chyby své zaměstnankyně. Možnost vyjádřit se, účastnit se jednání a uplatnit svá práva před soudem tak byla žalované dána a skutečnost, že této nevyužila (v důsledku pochybení na její straně), jde pouze a jen k její tíži.11. Pro úplnost odvolací soud dodává, že žalovaná měla možnost (ještě i před nařízeným jednáním) se ve věci vyjádřit, když své vyjádření podala soudu dne 5. 10. 2023 (důvody jsou uvedeny ve 3. odstavci tohoto odůvodnění) a nic jí nebránilo v tomto vyjádření uvést všechny rozhodné skutečnosti a k nim doložit důkazy, případně své vyjádření kdykoli následně doplnit. K tvrzení žalované, že nemohla vyvolat mimosoudní jednání, je třeba zdůraznit, že žalovaná byla k úhradě zádržného původní žalobkyní opakovaně vyzývána (3 e-maily z 3. 1. 2023, 22. 3. 2023 a 30. 5. 2023 a předžalobní výzva z 18. 7. 2023 – zde i výzva k úhradě smluvní pokuty) a mohla případná mimosoudní jednání vyvolat, a to i kdykoli v průběhu soudního řízení, což se však nestalo.12. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně výroku o náhradě nákladů řízení, jako věcně správné potvrdil.13. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla žalobkyně zcela úspěšná, a proto jí vznikl nárok na náhradu všech účelně vynaložených nákladů. Náklady žalobkyně za odvolací řízení sestávají z:- odměny za dva úkony právní služby po 7 060 Kč, a to za vyjádření k odvolání podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif I“), a za účast u jednání odvolacího soud podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif [jméno FO] “),- náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (vyjádření k odvolání) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu I,- náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč (účast při jednání odvolacího soudu) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu [jméno FO],- náhrady za ztrátu času ve výši 900 Kč (6 půlhodin po 150 Kč) dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu [jméno FO],- cestovného ve výši 1 164,63 Kč za cestu k jednání odvolacího soudu 14. 8. 2025 vozidlem reg. zn. [SPZ] na trase [adresa] a zpět v celkovém rozsahu 156 km (zpáteční cesta) při průměrné spotřebě 4,8 l nafty na 100 km, ceně 34,70 Kč/1 l PHM a sazbě základní náhrady 5,80 Kč/1 km podle vyhl. č. 475/2024 Sb., platné od 1. 1. 2025,- náhrady za DPH (21 %) ve výši 3 556,27 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).Celkové náklady žalobkyně za odvolací řízení činí 20 490,90 Kč.14. Všechny tyto náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před soudy obou stupňů úspěšnou žalobkyní a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).