Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 290 Kč s 11,75% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do 11,75% úroků z prodlení z částky 5 290 Kč od [datum] do [datum], potvrzuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.
IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 4 670,40 Kč k rukám jeho zástupkyně [tituly před jménem] [jméno FO], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. V řízení zahájeném [datum] domáhal se žalobce po žalované nároků z titulu smlouvy o úvěru č. [číslo úvěru], kterou žalovaná podepsala [datum]. Sjednaný úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl vyplacen na účet uvedený ve smlouvě, se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky ve výši 64,59 % (nominální sazba) ve 48 měsíčních splátkách po 1 335 Kč počínaje měsícem září 2021 (ve splátkách byla zahrnuta i úhrada za pojištění). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (emailem). Žalovaná smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který žalobce za tímto účelem žalované poskytl. Smlouva obsahuje dodatek umožňující tento způsob jejího uzavření. Ohledně technického popisu uzavření smlouvy a jejího podpisu žalobce odkázal na přílohu žaloby. Dodal, že oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno na emailovou adresu uvedenou ve smlouvě. Schopnost žalované úvěr řádně hradit prověřil na základě dokladů a informací získaných od žalované (zejména se jednalo o doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalované), z nichž zjistil, že volné zdroje ke splácení má dostatečné. Rovněž ověřoval úvěrovou historii žalované v databázích SOLUS a NRKI. V době od [datum] do [datum] žalovaná zaplatila v šesti splátkách celkem 8 010 Kč. Žalobce uvedl, že v důsledku prodlení žalované s placením sjednaných splátek mu vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 1 996 Kč (4 x 499 Kč za prodlení o délce 30 dnů u splátek č. 3, 5, 7 a 8) a v souladu s bodem 6.2 smlouvy nárok na náhradu nákladů spojených s prodlením v celkové výši 1 600 Kč (8 x 200 Kč za prodlení o délce 15 dnů u splátek č. 1 – 8). Z důvodu prodlení o délce 65 dnů u splátky č. 7 splatné [datum] došlo k automatickému zesplatnění úvěru k datu [datum] (bod 6.3 smlouvy). Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí tzv. nové jistiny úvěru. Ta činila 22 289,69 Kč, a protože žalovaná nesplnila povinnost uhradit ji nejpozději v den zesplatnění úvěru, žalobce vyúčtoval smluvní pokutu (bod 6.5 smlouvy) ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou; žalobou však uplatnil nárok na smluvní pokutu pouze ve výši 3 506,28 Kč (vypočtenou do dne vyhotovení žaloby). Po zesplatnění úvěru žalovaná v době od [datum] do [datum] uhradila ve čtyřech splátkách celkem 6 700 Kč; celkem tak zaplatila 14 710 Kč. Žalobce se proto žalobou domáhal zaplacení částky 19 185 Kč příslušenstvím (zákonné úroky z prodlení), smluvní pokuty ve výši 3 506,28 Kč a 64,59% úroků, maximálně však do doby, kdy úroky za dobu od [datum] dosáhnou částky 67 449 Kč.
2. Následně žalobce doplnil svá tvrzení ohledně způsobu uzavření úvěrové smlouvy a prověřování úvěruschopnosti žalované před jejím uzavřením. K poskytnutí úvěru, resp. jeho čerpání žalovanou, sdělil, že na základě předmětné úvěrové smlouvy byla dne [datum] ve prospěch bankovního účtu žalované vyplacena jednorázově částka 20 000 Kč, jak vyplývá z klientské karty a bankovního účtu žalobce.
3. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila.
4. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítl (I. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). V odůvodnění uvedl, že žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, v níž se zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách po 1 335 Kč spolu s 64,59% úroky a pojištěním. Žalobce před uzavřením smlouvy prověřoval úvěruschopnost žalované na základě poskytnutých údajů a nahlédnutím do veřejných registrů. Dne [datum] oznámil žalované schválení úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná v daném vztahu vystupovala v postavení spotřebitelky, hodnotil soud provedeným dokazováním zjištěné skutečnosti nejen podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ale i zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ – III“). Konstatoval, že základní povinností žalobce jako věřitele bylo poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky a naopak základní povinností žalované jako dlužnice bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané příslušenství. Soud dodal, že součástí právní úpravy občanského zákoníku jsou zvláštní ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných distančním způsobem, tedy ze smluv sjednávaných prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (§ 1824 – 1827 o. z.). Po zhodnocení žalobcem tvrzeného a prokazovaného způsobu uzavření smlouvy soud dospěl k závěru, že žalobce svá tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru se žalovanou neprokázal a není tak důvodný jeho nárok na zaplacení úroků, poplatků ani smluvních pokut. Dále soud uzavřel, že žalobce neprokázal ani poskytnutí peněžních prostředků žalované, neboť z předložené listiny – kopie bez podpisu a data (zřejmě výpisu z databáze žalobce) nazvané „doklad o vyplacení úvěru“ se převzetí úvěru nepodává. Uvedená listina nemá žádnou důkazní hodnotu, není z ní patrné, kdy a za jakým účelem byla vytvořena a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listině uvedeny. V této souvislosti soud podotkl, že žalobce vyzval k označení důkazů ohledně převzetí finančních prostředků žalovanou již před jednáním ve věci samé. Pokud žalobce jako důkaz o poskytnutí úvěru dále označil kopii výpisu z účtu č. 1231799220227, ani z tohoto důkazu převzetí finančních prostředků žalovanou nevyplývá. Soud proto žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Protože však v řízení úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
5. Proti části I. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky 5 290 Kč s 11,75% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení, a proti II. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladu řízení, podal žalobce odvolání. Navrhl, aby odvolací soud v tomto rozsahu rozsudek změnil, žalobě vyhověl a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ve svém odvolání uvedl obšírnou argumentaci ke svému nesouhlasu se závěrem soudu prvního stupně o neuzavření smlouvy o úvěru. V této souvislosti rovněž zdůraznil, že žalovaná je majitelkou bankovního účtu, na který byla zaslána prověřovací platba ve výši 1 Kč a finanční plnění podle smlouvy o úvěru; nadto následně žalovaná na smlouvu dlouhodobě hradila, když celkem bylo zaplaceno 14 710 Kč. Žalobce proto považuje za nesprávný i závěr soudu prvního stupně, že neprokázal ani poskytnutí finančních prostředků žalované.
6. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.
7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je v převážné části důvodné.
8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování částí listinných důkazů, a to návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvou o úvěru č. (VS) [Anonymizováno], dokladem o vyplacení úvěru, historií pohybů – běžný účet č. [č. účtu] ([právnická osoba].), název účtu: [Jméno zainteresované osoby 0/0], výpisem z účtu č. [Anonymizováno] ([právnická osoba].) a předžalobní upomínkou z [datum] včetně podacího archu z téhož data.
9. V návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru č. (VS): [Anonymizováno] je jako poskytovatel úvěru uveden žalobce a jeho bankovní spojení: [Anonymizováno] [adresa], číslo účtu [č. účtu]. Jako klient je uvedena žalovaná a bankovní spojení (k výplatě úvěru i inkasu splátek): [Anonymizováno]. Úvěr byl sjednán ve výši 20 000 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu vedeného [právnická osoba]., č. [Anonymizováno] se podává, že ke dni [datum] byla z tohoto účtu odepsána platba ve výši 20 000 Kč ve prospěch účtu č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] pod variabilním symbolem [var. symbol]. Podle historie pohybů – běžný účet č. [č. účtu] ([právnická osoba].), název účtu: [Jméno zainteresované osoby 0/0], za dobu od [datum] do [datum], byla v daném období každý měsíc na účet připsána příchozí platba ve výši cca 22 000 Kč od společnosti „[právnická osoba] “ (tj. zaměstnavatele žalované). Z výpisu z účtu č. [Anonymizováno] vedeného [právnická osoba]., se podává odchozí platba dne [datum] ve výši 20 000 Kč na účet č. [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol]. Předžalobní výzvou z [datum] právní zástupkyně žalobce vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno], a to ve lhůtě 15 dnů od data odeslání výzvy. Z předžalobní upomínky i poštovního podacího archu ze dne [datum] vyplývá, že výzva k úhradě byla žalované zaslána na adresu [adresa].
10. Na základě zopakovaného dokazování má odvolací soud za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku 20 000 Kč, a to na účet vedený na její jméno, jehož číslo žalovaná uvedla v návrhu na uzavření smlouvy/smlouvě o úvěru. Za situace, kdy žalobce uplatnil v odvolání pouze požadavek na zaplacení částky 5 290 Kč se zákonnými úroky z prodlení, zabýval se odvolací soud posouzením nároku žalobce z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.). Za situace, kdy žalobce prokázal poskytnutí částky 20 000 Kč žalované a sám v žalobě tvrdil, že žalovaná již uhradila celkem 14 710 Kč, shledal odvolací soud jeho požadavek na zaplacení částky 5 290 Kč jako důvodný.
11. Podle § 1958 odst. 2 o. z., nesjednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany vyšší úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Pro případ vydání bezdůvodného obohacení je právo věřitele (žalobce) domáhat se plnění vázáno na výzvu k plnění a dlužník (žalovaná) musí plnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). „Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek z [datum], sp. zn. 28 Cdo 1853/2002, uveřejněný pod č. C 1746 Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, a dále např. odůvodnění rozsudku z [datum], sp. zn. 23 Odo 1787/2006, uveřejněného pod č. 37/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) lze přitom za kvalifikovanou upomínku (žádost věřitele o plnění) považovat i podání žaloby na zaplacení pohledávky. Z tohoto úhlu pohledu představuje žaloba hmotněprávní jednání účastníka řízení učiněné vůči soudu, které je účinné i vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli (§ 41 odst. 3 o.s.ř.). Od uvedených právních názorů se dovolací soud neodklání ani v poměrech právní úpravy obsažené s účinností od [datum] v novém občanském zákoníku, zejména pak v § 1958 odst. 2 o. z.“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. 26 Cdo 3607/2019).
14. V daném případě žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě 15 dnů od data odeslání předžalobní výzvy ze dne [datum], kterou téhož dne podal k poštovní přepravě. Žalobce však neprokázal, že by žalovaná požádala o zasílaní písemností na adresu, na niž ji byla předžalobní výzva adresována a zaslána ([adresa]), když v návrhu na uzavření smlouvy/smlouvě o úvěru je uvedena adresa žalované (a to adresa trvalého bydliště i adresa pro doručování) naprosto odlišná. Za dané situace tak nelze dospět k závěru, že výzva k plnění byla žalované skutečně doručena, ani k závěru, že žalovaná měla možnost seznámit se s jejím obsahem. Odvolací soud proto uzavřel, že žalovaná byla k plnění vyzvána až žalobou, která jí byla do datové schránky doručena [datum] (sobota). Prvním dnem, kdy měla žalovaná plnit, je tak pondělí 30. ledna. 2023 (§ 607 o. z.) a do prodlení se dostala počínaje dnem [datum]. Odvolací soud tedy posoudil jako důvodný nárok žalobce na úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z.) od [datum] do zaplacení.
15. S ohledem na shora uvedené odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil část I. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 5 290 Kč s 11,75% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení.
16. Podle § 219 o. s. ř. odvolací soud potvrdil část I. výroku rozsudku, kterou byla žaloba zamítnuta co do 11,75% úroků z prodlení z částky 5 290 Kč od [datum] do [datum].
17. Podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud nově rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci zohlednil i příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 271/08). Žalovaná byla v řízení před soudem prvního stupně v převážné části úspěšná a měla by tak právo na náhradu (poměrné části) nákladů řízení. Protože však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalované v řízení před soudem prvního stupně jakékoliv náklady vznikly, odvolací soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal.
18. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v odvolacím řízení zohlednil i příslušenství, které kapitalizoval ke dni svého rozhodnutí (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 271/08). Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný v rozsahu 93,6 %, jeho neúspěch představuje 6,4 % a vznikl mu tak nárok na náhradu 87,2 % nákladů řízení. Náklady žalobce za odvolací řízení sestávají z:- soudního poplatku za odvolání ve výši 1 000 Kč,- odměny za dva úkony právní služby po 1 500 Kč (tarifní hodnota 5 290 Kč), a to za podané odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“),- náhrady za dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu,- vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 756 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 5 356 Kč, z nichž bylo přiznáno 87,2 % tj. 4 670,40 Kč.Jako neúčelný posoudil odvolací soud požadavek žalobce na odměnu za úkon právní služby spočívající v poradě s klientem, neboť právní zastoupení bylo převzato již před podáním žaloby a v průběhu řízení před soudy obou stupňů byla žalovaná po celou dobu pasivní, v řízení neuplatnila žádnou obranu.
19. Shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v odvolacím řízení převážně úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu odvolacího řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).