Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, kterou bylo rozhodnuto o lhůtě k plnění, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci soudem prvního stupně přiznanou částku v pravidelných měsíčních splátkách po 1 200 Kč, splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto usnesení, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění
1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 13 280 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok), žalobu co do částky 17 120 Kč s 15% úroky z prodlení z částky 28 000 Kč od 26. 9. 2023 do zaplacení zamítl (II. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). V odůvodnění uvedl, že žalobce se domáhal svého nároku z titulu smlouvy o úvěru č. 101085 ze dne 23. 5. 2023, kterou však soud shledal neplatnou. Dospěl proto k závěru, že žalovanému nevznikla povinnost vrátit žalobci předmětnou částku v určité lhůtě ani platit žalobci jakékoli poplatky, náklady či smluvní pokuty. V řízení bylo prokázáno, že žalobce na účet žalovaného poukázal částku 20 000 Kč, který tuto částku přijal, aniž k tomu existoval jakýkoliv právní důvod. Žalovaný na dluh před podáním žaloby uhradil částku 2 880 Kč a po podání žaloby částku 3 840 Kč, a soud proto nárok žalobce co do částky 13 280 Kč shledal důvodný z titulu bezdůvodného obohacení. Lhůtu k plnění žalovanému stanovil v délce tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.); ke stanovení obecné pariční lhůty přistoupil s ohledem na zadluženost žalovaného. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř.
2. Proti I. výroku rozsudku, a to pouze do lhůty k plnění, podal žalovaný včas odvolání. Uvedl, že není v jeho současných možnostech částku zaplatit najednou. Poukázal na to, že u jednání soudu 27. 5. 2024 žádal o povolení splácet částku 13 280 Kč ve splátkách po 960 Kč s tím, že vyšší splátku není schopen hradit.
3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku. Uvedl, že chápe tíživou životní situaci žalovaného. Poukázal však na skutečnost, že žalovaný dluh nerozporuje, v odvolání výslovně dluh uznává co důvodu i výše s tím, že je ochoten jej splácet. Dále žalobce zdůraznil, že ode dne vyhlášení rozsudku neeviduje žádnou platbu tento na dluh. Navrhl, aby soud v rámci odvolacího řízení přezkoumal skutečnost, zda došlo k podání odvolání ve lhůtě.
4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, tj. co do lhůty k plnění, bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.
5. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.
6. Z obsahu spisu se podává, že žalovaný měl podle výplatních pásek vystavených zaměstnavatelem – společností [právnická osoba]. za únor 2023 příjem 40 241 Kč, za březen 2023 příjem 43 832 Kč a za duben 2023 příjem 39 149 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného je patrno, že za období 1. 2. 2023 - 28. 2. 2023 byl konečný zůstatek -16 800,27 Kč, za období 1. 3. 2023 - 31. 3. 2023 konečný zůstatek -17 883,31Kč a za období 1. 4. 2023 - 30. 4. 2023 konečný zůstatek 2 374,88 Kč. Ze stejného účtu žalovaného je rovněž patrné, že mu byly ve sledovaném období poskytnuty další úvěrové produkty, a to společností [právnická osoba]. ve výši 29 000 Kč, společností [právnická osoba] ve výši 16 000 Kč, společností [Anonymizováno] ´s credit s. r. o. ve výši 20 000 Kč, společností [právnická osoba] ve výši 70 000 Kč a společností [právnická osoba] ve výši 20 000 Kč.
7. Pro posouzení otázky majetkových poměrů odvolací soud usnesením ze dne 3. 3. 2025, č. j. 27 Co 121/2024-81, vyzval žalovaného k podrobnému sdělení a doložení jeho aktuálních majetkových poměrů, včetně vylíčení skutečností, na kterých se zakládá jím tvrzená špatná finanční situace a ke sdělení, kolik splátek a v jaké výši žalobci na svůj dluh v době od vyhlášení odvoláním napadeného rozsudku uhradil a dále jakou výši splátek je schopen měsíčně hradit. Žalovaný sdělil, že dosud na svůj dluh žalobci uhradil pět splátek po 960 Kč (současně doložil potvrzení o provedení čtyř plateb). Dále uvedl, že je schopen svůj dluh vůči žalobci splatit v šesti měsíčních splátkách po 1 200 Kč a jednou splátkou po 1 280 Kč. Žalovaný předložil potvrzení zaměstnavatele o výši své mzdy za říjen až prosinec 2024, kdy jeho průměrný čistý měsíční příjem činil 36 579 Kč. Dle vyplněného prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žije ve společné domácnosti s manželkou a tchýní; má syna (nar. [rok narození]). Jako osobní majetek označil podíl na pozemku a osobní vůz. Uvedl, že jeho manželka pobírá důchod ve výši 10 604 Kč a dále 14 800 Kč jako příspěvek od tchýně, o kterou pečuje jako o invalidní osobu. Sdělil, že má soudem určenou vyživovací povinnost vůči synovi ve výši 2 000 Kč měsíčně, dále dluh vůči panu [jméno FO] ve výši 370 000 Kč s měsíční splátkou 6 500 Kč a dluh vůči [právnická osoba]. ve výši 100 000 Kč s měsíční splátkou 2 794 Kč. Žalovaný dále předložil dokument „analýza nevyplacených finančních závazků“, z něhož však není patrno, kdo jej vyhotovil. Dle tohoto dokumentu má žalovaný poskytnutých devět úvěrů u různých společností s celkovou současnou výší 520 719 Kč.
8. Odvolací soud dospěl k závěru, že v projednávané věci je možno žádosti žalovaného o povolení plnění v měsíčních splátkách po 1 200 Kč (původně navrhováno 960 Kč) vyhovět. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil, ale nesdělil své stanovisko k navrženým splátkám ani k jejich výši. Kromě poukazu na to, že žalovaný dluh nerozporuje a uznává ho, neobsahuje vyjádření žalobce konkrétní vyjádření k otázce lhůty splatnosti; vyjma uvedení toho, že žalobce chápe tíživou životní situaci žalovaného. Dle názoru odvolacího soudu stanovení placení dlužné částky 13 280 Kč v těchto splátkách není pro žalovaného neúměrným zvýhodněním oproti žalobci. Splacení celé dlužné částky ve dvanácti měsících naplňuje právo žalobce na úhradu dluhu v přiměřené době. Uvedené navíc zohledňuje majetkovou situaci žalovaného, který hradí další závazky a na pohledávku žalobce po vydání rozsudku několik splátek uhradil, tj. snaží se situaci řešit, a v průběhu odvolacího řízení dokonce navýšil částku, kterou je schopen měsíčně žalobci hradit.
9. Pokud žalobce namítal, aby soud v rámci odvolacího řízení přezkoumal skutečnost, zda došlo k podání odvolání ve lhůtě, tato okolnost je předpokladem pro projednání odvolání a soud se posouzením včasnosti odvolání zabývá z úřední povinnosti ve smyslu § 204 o. s. ř. (viz 4. odstavec tohoto odůvodnění). S ohledem na námitku žalobce odvolací soud v této věci pro úplnost doplňuje, že odvoláním napadené usnesení bylo žalovanému doručeno dne 8. 7. 2024 a odvolání podáno v úterý dne 23. 7. 2024, tedy včas, v zákonné patnáctidenní odvolací lhůtě.
10. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části I. výroku, kterou bylo rozhodnuto o lhůtě k plnění.
11. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný se odvoláním domáhal rozhodnutí, kterým by byla změněna část I. výroku rozsudku soudu prvního stupně co do stanovené lhůty k plnění a s tímto návrhem byl úspěšný v plném rozsahu. V odvolacím řízení úspěšnému žalovanému, který nebyl v řízení zastoupen a nedoložil výši svých hotových výdajů (§ 151 odst. 3 o. s. ř.), náleží náhrada nákladů spočívající v paušální náhradě v celkové výši 600 Kč (2 x 300 Kč) za podané odvolání a vyjádření na výzvu soudu podle § 150 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady.
12. Uvedené náklady shledal odvolací soud účelným pro uplatňování či bránění práva v řízení před odvolacím soudem úspěšným žalovaným. Současně neshledal žádné okolnosti odůvodňující aplikaci § 150 o. s. ř. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).