Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky [Anonymizováno] Kč s 8,05% úroky z prodlení [datum] do zaplacení a co do 8,05% úroků z prodlení z částky [Anonymizováno] Kč od [datum] do [datum], potvrzuje.
II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [Anonymizováno] Kč s 8,05% úroky z prodlení [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. V řízení zahájeném [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení celkové částky [Anonymizováno] Kč s příslušenstvím z titulu třech smluv o úvěru.K prvnímu nároku žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně – [právnická osoba]., [adresa] [IČO] IČO, , uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru č. 5682536883, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši [Anonymizováno] Kč, z něhož byla částka [Anonymizováno] Kč použita na úhradu předchozích úvěrů žalovaného poskytnutých dle smluv uzavřených s původní věřitelkou ([Anonymizováno] Kč + [Anonymizováno] Kč + [Anonymizováno] Kč). Zbývající část úvěru ve výši [Anonymizováno] Kč žalovaný vyčerpal [datum]. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek byl úvěr zesplatněn ke dni [datum]. Žalovaný na úhradu dluhu z této smlouvy zaplatil celkem [Anonymizováno] Kč. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky [Anonymizováno] Kč (zůstatek úvěru), úroků ve výši [Anonymizováno] Kč, úroků z úroků ve výši [Anonymizováno] Kč, úroků z prodlení (od [datum] do [datum]) ve výši [Anonymizováno] Kč, 14,53% úroků z částky [Anonymizováno] Kč od [datum] do zaplacení a 18,05% (zákonných) úroků z prodlení z částky [Anonymizováno] Kč od [datum] do zaplacení.Druhý nárok žalobkyně uplatnila z titulu smlouvy o úvěru č. 5768423863, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně – [právnická osoba]., [adresa] [IČO] IČO, , dne [datum] a na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši [Anonymizováno] Kč. Z důvodu porušování smluvních povinností žalovaným byl úvěr zesplatněn ke dni [datum]. Žalovaný na tuto smlouvu uhradil pouze [Anonymizováno] Kč. Žalobkyně uplatnila žalobou nárok na zaplacení částky [Anonymizováno] Kč (zůstatek úvěru), úroků ve výši [Anonymizováno] Kč, úroků z úroků ve výši [Anonymizováno] Kč, úroků z prodlení (od [datum] do [datum]) ve výši [Anonymizováno] Kč, 19,9% úroků z částky [Anonymizováno] Kč od [datum] do zaplacení a 8,05% (zákonných) úroků z prodlení z částky [Anonymizováno] Kč od [datum] do zaplacení.Třetí nárok žalobkyně uplatnila z titulu smlouvy o úvěru č. 5774980893, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně – [právnická osoba]., [adresa] [IČO] IČO, , dne [datum] a na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši [Anonymizováno] Kč. Z důvodu porušování smluvních povinností žalovaným byl úvěr zesplatněn k [datum]. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy uhradil celkem [Anonymizováno] Kč. Žalobkyně uplatnila žalobou nárok na zaplacení částky [Anonymizováno] Kč (zůstatek úvěru), úroků ve výši [Anonymizováno] Kč, úroků z úroků ve výši [Anonymizováno] Kč, úroků z prodlení (od [datum] do [datum]) ve výši [Anonymizováno] Kč, 18,9% úroků z částky [Anonymizováno] Kč od [datum] do zaplacení a 8,05% (zákonných) úroků z prodlení z částky [Anonymizováno] Kč od [datum] do zaplacení.Pohledávky ze shora uvedených smluv byly původní věřitelkou postoupeny žalobkyní smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Žalovaný byl o postoupení informován doporučeně zaslaným dopisem z [datum].
2. V podání ze dne [datum] (č. l. 110-115) žalobkyně doplnila skutková tvrzení k otázce, jakým způsobem původní věřitelka splnila své povinnosti vyplývající z § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Současně opravila skutková tvrzení týkající se zápočtu jednotlivých plateb žalovaného a v návaznosti na to provedla i opravu žalobního petitu.
3. V reakci na poučení soudu podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. při prvním jednání ve věci žalobkyně dále doplnila žalobu podáním ze dne [datum] (č. l. 150-152). Upřesnila svá tvrzení s ohledem na platby provedené v rámci insolvenčního řízení vedeného na žalovaného. Uvedla, že na smlouvu o úvěru č. 5682536883 (úvěr [Anonymizováno] Kč) bylo zaplaceno celkem [Anonymizováno] Kč. Na úvěrovou smlouvu č. 5768423863 (úvěr [Anonymizováno] Kč) žalovaný zaplatil celkem [Anonymizováno] Kč a na úvěrovou smlouvu č. 5774980893 (úvěr [Anonymizováno] Kč) žalovaný zaplatil celkem [Anonymizováno] Kč.
4. Následně žalobkyně doložila doklady prokazující čerpání jednotlivých úvěrů žalovaným a při jednání sdělila v reakci na poučení soudu, že není schopna doplnit skutková tvrzení ani doložit důkazy (i) k plnění zákonných podmínek původní věřitelkou při uzavírání refinancovaných smluv, zejména skutečnosti, zda původní věřitelka posuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného před jejich uzavřením a (ii) ani k poskytnutí peněžních prostředků dle těchto refinancovaných smluv.
5. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem žalobu v celém rozsahu zamítl (I. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). V odůvodnění stručně shrnul tvrzení žalobkyně a provedené listinné důkazy. Konstatoval, že pohledávky uplatněné žalobou byly dotčeny insolvenčním řízením vedeným na žalovaného jako dlužníka, nicméně usnesením ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], Krajský soud v Brně, jako soud insolvenční, vzal na vědomí splnění oddlužení, avšak nepřiznal žalovanému osvobození ve smyslu § 414 insolvenčního zákona. K tomu insolvenční soud uvedl, že dlužník dosud nepodal odůvodněnou žádost o osvobození a v insolvenčním řízení nesplnil zákonnou podmínku 30% uspokojení nezajištěných věřitelů, a proto o osvobození či neosvobození dlužníka od placení zbývajících pohledávek nerozhodoval. Soud věc právně posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen“ ZSÚ-III“). S ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele se v prvé řadě zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný platně uzavřeli smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.), tedy zda původní věřitelka splnila svoji zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Dospěl k závěru, že smlouva (správně zřejmě smlouvy – pozn. odvol. soudu) uzavřená mezi žalobkyní (správně zřejmě původní věřitelkou – pozn. odvol. soudu) a žalovaným je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru je zakotvena v § 86 odst. 1 ZSÚ-III a nebyla ze strany žalobkyně ani přes výzvu k doplnění žaloby a poučení soudu při jednání doložena. Soud proto uzavřel, že žalobkyně (správně zřejmě původní věřitelka – pozn. odvol. soudu) povinnost vyplývající ze zákona, tedy na základě dostatečných informací s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelsky úvěr, nesplnila. Dále soud uvedl, že i pokud by aspekt posouzení úvěruschopnosti byl hypoteticky zhodnocen jako souladný se zákonem, bylo by následně nutno posuzovat platnost smluv – v mantinelech právního rámce k ochraně spotřebitele – z pohledu sjednané úrokové sazby. U všech tří úvěrových smluv se přitom jednalo o úrokové míry vícenásobně překračující úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy (viz rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]). Soud uzavřel, že za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, věc však bylo možno posoudit po právní stránce odlišně, a to jako bezdůvodné obohacení. V řízení bylo prokázáno, že na základě úvěrových smluv byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši [Anonymizováno] Kč, [Anonymizováno] Kč a [Anonymizováno] Kč, tedy prokazatelně vyplaceno [Anonymizováno] Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaný na poskytnuté úvěry uhradil [Anonymizováno] Kč, [Anonymizováno] Kč a [Anonymizováno] Kč, tedy celkem [Anonymizováno] Kč. Soud dospěl k závěru, že bezdůvodné obohacení na straně žalovaného je tím vyloučeno. V této souvislosti soud zdůraznil, že při určení výše bezdůvodného obohacení lze vycházet výhradně z částek fakticky žalovanému na základě předmětných úvěrových smluv vyplacených. Naproti tomu nelze vycházet z částek, které žalovanému vyplaceny nebyly, aniž by bylo současně tvrzeno a prokazováno A) faktické vyplacení těchto prostředků k vypořádání jiných závazků žalovaného vůči třetí osobě, resp. B) pokud se jedná o řetězené spotřebitelské úvěry od téhož poskytovatele, tvrzena a prokazována 1) zákonnost těchto dříve poskytnutých úvěrů, anebo alternativně 2) faktické bezdůvodného obohacení z těchto dříve poskytnutých úvěrů. Pokud by soud akceptoval, že o bezdůvodné obohacení žalovaného se jedná nejen v případech, kdy jsou mu skutečně vyplaceny peněžní prostředky, popřípadě kdy tyto jsou vyplaceny třetí osobě na plnění dluhu žalovaného vůči třetí osobě, ale že se o bezdůvodné obohacení jedná i v případech refinancování spotřebitelských úvěrů, dříve poskytnutých týmž poskytovatelem témuž spotřebiteli, aniž by bylo prokázáno, že tyto dřívější spotřebitelské úvěry byly poskytnuty v souladu se zákonem, mimo jiné na základě řádného posouzení úvěruschopnosti, mohlo by to vést až k obcházení zákona, spočívajícím v řetězení spotřebitelských úvěrů, které by však byly vyňaty z přezkumu úvěruschopnosti či jiných aspektů zákonnosti ze strany soudu. V obecné rovině za bezdůvodné obohacení lze považovat i finanční prospěch dlužníka, který byl započten na úhradu jeho dluhu, neboť podle § 2991 odst. 2 o. z. platí, že bezdůvodně se mimo jiné obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pasivně legitimovaným subjektem k vydání tohoto bezdůvodného obohacení je ten, u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat. V projednávané věci bylo potřeba, aby žalobkyně prokázala, že částka [Anonymizováno] Kč (poskytnuta z úvěru ve výši [Anonymizováno] Kč na refinancování dřívějších dluhů žalovaného) byla skutečně vyplacena na úhradu zůstatku celkové dlužné částky žalovaného ze tří dříve uzavřených smluv, a to za současného prokázání zákonnosti či faktického bezdůvodného obohacení ve vztahu k těmto třem dříve uzavřeným smlouvám. Tuto povinnost žalobkyně nesplnila ani přes výzvu (§ 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.) při jednání [datum]. Soud vyzdvihl, že žalobkyni byl poskytnut nadstandardní prostor k doplnění skutkových tvrzení a důkazů odročením jednání a opakovanou výzvou. Soud proto uzavřel, že v projednávané věci lze při posuzování bezdůvodného obohacení žalovaného vycházet výhradně z částek skutečně žalovanému vyplacených. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle obsahu spisu však v řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
6. Proti části I. výroku rozsudku podala žalobkyně včas odvolání s tím, aby byl změněn a byla jí přiznána částka [Anonymizováno] Kč s 8,05% (zákonnými) úroky z prodlení od [datum] do zaplacení a dále žalovanému uložena povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení. Uvedla, že nenapadá právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smluv. Nesouhlasí však s jeho závěrem, že bezdůvodné obohacení již bylo žalovaným v plném rozsahu zaplaceno. Za situace, kdy na úvěr ve výši [Anonymizováno] Kč byla zaplacena částka [Anonymizováno] Kč, činí bezdůvodné obohacení [Anonymizováno] Kč. V případě úvěru ve výši [Anonymizováno] Kč byla uhrazena částka [Anonymizováno] Kč a bezdůvodné obohacení žalovaného činí [Anonymizováno] Kč. Na úvěr ve výši [Anonymizováno] Kč byla uhrazena částka [Anonymizováno] Kč a bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí [Anonymizováno] Kč. Žalobkyně již v řízení před soudem prvního stupně řádně doložila, kolik bylo u každé z těchto smluv skutečně vyčerpáno a stejně tak tvrdila úhrady žalovaného na každou z těchto smluv. Je tedy nepochybné, že bezdůvodné obohacení činí částku [Anonymizováno] Kč, nicméně soud prvního stupně dospěl ke zcela nesprávnému závěru, že bezdůvodné obohacení je „přeplaceno“ a žalobu zamítl. Tento názor soudu je zcela nesprávný a nemá oporu v doložených listinách. V této souvislosti žalobkyně poznamenala, že se jedná o kontradiktorní řízení, žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní a nerozporoval, kolik bylo na základě jednotlivých smluv vyčerpáno a uhrazeno. Dále žalobkyně označila za důležitou skutečnost, že žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smluv o úvěru, ale již před podanou žalobou na základě výzvy k vrácení peněžitého dluhu. Již v žalobě žalobkyně tvrdila, že žalovaný byl vyzván k plnění dluhu v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], které mu bylo odesláno [datum]. Nejpozději třetí den po odeslání se výzva dostala do sféry dispozice žalovaného a po marném uplynutí stanovené desetidenní lhůty se žalovaný [datum] dostal do prodlení. Následně byl opakovaně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum] se stanovenou lhůtou k plnění do [datum]. Podle názoru žalobkyně měl žalovaný dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinil. Nadto v řízení před soudem prvního stupně žalovaný ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnost a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která mu byla ze strany žalobkyně poskytnuta. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech žalovaného jako spotřebitele jistinu vrátit přitom nese právě žalovaný, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Soudu nenáleží domýšlet si schopnost žalovaného plnit dluh, aniž by měl reálné podklady ve zjištěném skutkovém stavu.
7. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil, k nařízenému jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavil.
8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zčásti důvodné.
9. Odvolací soud v prvé řadě zdůrazňuje, že soud prvního stupně pochybil, pokud se žádným způsobem nevypořádal s „opravou“ žalobního petitu, tedy změnou žaloby, jak byla navrhována žalobkyní v podání ze dne [datum]. S ohledem na rozsah odvolání žalobkyně však odvolací soud považoval za nadbytečné se tímto pochybením dále zabývat, neboť odvolací návrh žalobkyně je obsažen již v původním žalobou uplatněném nároku. Případné rozšíření žaloby tedy nemá pro odvolací řízení význam.
10. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí pouze konstatoval, že provedl dokazování listinami vztahujícími se k postoupení žalobou uplatněných pohledávek, aniž by uvedl skutková zjištění z těchto listin a z nich vyplývající právní závěr, odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213 odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o postoupení pohledávek z [datum], včetně přílohy č. 1 smlouvy – seznamu pohledávek a přílohy č. 7 smlouvy – potvrzení o zaplacení kupní ceny.
11. Dne [datum] společnost [právnická osoba]., [adresa] [IČO] IČO, , jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek specifikovaných v seznamu pohledávek tvořících přílohu č. 1 smlouvy. Současně se smluvní strany dohodly, že jednotlivé pohledávky přecházejí na postupníka po zaplacení kupní ceny. Z přílohy č. 1 – seznam pohledávek smlouvy o postoupení pohledávek se podává, že původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávky za žalovaným uplatněné žalobou (strana 6 a 7 této přílohy). Příloha č. 7 – potvrzení o zaplacení kupní ceny ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum] obsahuje prohlášení původní věřitelky, že kupní cena byla uhrazena v plné výši ke dni [datum], tj. ve smluveném termínu.
12. Odvolací soud proto uzavřel, že došlo k řádnému postoupení pohledávek uplatněných žalobou na žalobkyni (§ 1879 a násl. o. z.) a žalobkyně je v projednávané věci aktivně legitimována.
13. Nahlédnutím do insolvenčního rejstříku (insolvenční řízení vedené na žalovaného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]) odvolací soud zjistil, že žalovaný nebyl osvobozen od placení zbývající části pohledávek ve smyslu § 414 zákona č. 182/2016 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Současně žalobkyně v průběhu řízení před soudem prvního stupně doplnila, jak bylo na jednotlivé smlouvy o úvěru v průběhu insolvenčního řízení plněno.
14. V daném případě měl soud prvního stupně smlouvy o úvěru, s ohledem na data jejich uzavření, posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a současně, s ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele, podle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.
15. Byť soud prvního stupně nesprávně vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který na projednávané smlouvy nedopadá, a na jejich základě dospěl k závěru o jejich neplatnosti, žalobkyně v odvolání výslovně uvedla, že závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smluv nenapadá. Soudu prvního stupně vytýkala nesprávné posouzení věci s tím, že v případě smlouvy o úvěru č. 5682536883 chybně stanovil výši bezdůvodného obohacení, když nezohlednil skutečnost, že částka [Anonymizováno] Kč byla použita na refinancování žalovanému dříve poskytnutých úvěrů.
16. Odvolací soud proto podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o úvěru č. 5682536883 z [datum], třemi doklady o čerpání úvěru, oznámením o postoupení pohledávky z [datum], včetně podacího archu a předžalobní upomínkou z [datum], včetně podacího lístku.
17. Ze smlouvy o úvěru č. 5682536883 ze dne [datum] se podává, že mezi [právnická osoba]., [adresa] [IČO] IČO, – úvěrující bankou a [jméno FO] – úvěrovaným klientem byl sjednán úvěr v celkové výši [Anonymizováno] Kč a dohodnuto, že tímto úvěrem budou splaceny konsolidované dluhy, a to kontokorent ve výši [Anonymizováno] Kč, splátkový úvěr ve výši [Anonymizováno] Kč a splátkový úvěr ve výši [Anonymizováno] Kč; na splacení výše uvedených konsolidovaných úvěrů tedy bude použita částka [Anonymizováno] Kč. Použití zbývajících prostředků úvěru je na uvážení klienta. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že úvěr a další dluhy žalovaného budou placeny inkasem z jím určeného účtu s tím, že částky budou strhávány inkasem z účtu č. [účet] (splátkový účet). Rovněž bylo dohodnuto, že zbývající část poskytnutého úvěru bude převedena právě na tento účet.
18. Z dokladů o čerpání úvěru vyplývá, že z úvěrové smlouvy č. 5682536883 byla na účet č. [účet] převedena částka [Anonymizováno] Kč a částky [Anonymizováno] Kč, [Anonymizováno] Kč a [Anonymizováno] Kč převedeny na účet č. [účet]. Úvěr ze smlouvy č. 5768423863 ve výši [Anonymizováno] Kč a úvěr ve výši [Anonymizováno] Kč z úvěrové smlouvy č. 5774980893 byly čerpány na účet [účet].
19. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala, že v případě smlouvy o úvěru č. 5682536883 (úvěr [adresa] Kč) činí bezdůvodné obohacení na straně žalovaného [Anonymizováno] Kč. Ve vztahu k částce poskytnuté na refinancování předchozích dluhů žalovaného ([Anonymizováno] Kč) odvolací soud odkazuje na zcela přiléhavé odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení žalovaného proto soud prvního stupně správně vycházel pouze z částky [Anonymizováno] Kč, kterou žalovaný prokazatelně vyčerpal. Současně žalobkyně tvrdila, že žalovaný na svůj dluh z této smlouvy zaplatil celkem [Anonymizováno] Kč, a proto je nepochybné, že žalobkyni nárok z titulu bezdůvodného obohacení nesvědčí.
20. Pro úplnost odvolací soud dodává, že i v případě, kdy by byla při posuzování bezdůvodného obohacení žalovaného zohledněna rovněž částka [Anonymizováno] Kč (kontokorent), byly by finanční prostředky poskytnuté původní věřitelkou na základě smlouvy o úvěru č. 5682536883 stále nižší než částka zaplacená žalovaným z titulu této úvěrové smlouvy.
21. Za důvodný považuje odvolací soud nárok žalobkyně na bezdůvodné obohacení ve výši [Anonymizováno] Kč z titulu úvěrové smlouvy č. 5768423863 a ve výši [Anonymizováno] Kč z titulu úvěrové smlouvy č. 5774980893, tedy celkem [Anonymizováno] Kč (§ 2991 a § 2993 o. z.). Odvolací soud nesdílí názor soudu prvního stupně, že částky zaplacené žalovaným v souvislosti s úvěrovou smlouvou č. 5682536883 je možno započítat na dluhy z dalších úvěrových smluv žalovaného, neboť na tyto dluhy žalovaný své plnění neposkytoval a s ohledem na svoji pasivitu v řízení neučinil žádný úkon směřující k započtení.
22. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
23. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Pro případ bezdůvodného obohacení je právo věřitele (žalobkyně) domáhat se plnění vázáno na výzvu k plnění a dlužník (žalovaný) musí plnit ve zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 OZ).
25. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] se podává, že původní věřitelka sdělila žalovanému, že z důvodu porušování podmínek smlouvy o úvěru č. 5682536883 využila svého práva a dluh postoupila nynější žalobkyni. Celková dlužná částka činí [Anonymizováno] Kč a žalovaný byl poučen, že nyní má povinnost hradit svůj dluh novému věřiteli. Podle poštovního podacího archu byla písemnost odeslána [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ze všech tří úvěrových smluv s tím, že celkový dluh činí [Anonymizováno] Kč a žalovaný byl vyzván k jeho úhradě do [datum]. Z podacího lístku vyplývá, že zásilka byla podána k přepravě [datum].
26. V daném případě odvolací soud nepovažuje oznámení o postoupení pohledávky z [datum] za výzvu ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., neboť se týká pouze smlouvy o úvěru č. 5682536883. Nadto se jednalo pouze o sdělení, že došlo k postoupení pohledávky a že nadále má žalovaný plnit novému věřiteli, aniž by byla stanovena lhůta k plnění. Výzvou k plnění je tedy až předžalobní upomínka z [datum], v níž byla žalovanému sdělena výše dluhu a stanovena lhůta k plnění do [datum].
27. Odvolací soud proto uzavřel, že po marném uplynutí lhůty k plnění se žalovaný dostal do prodlení a od [datum] je tedy povinen platit žalobkyni i úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.), kdy k tomuto dni činila výše úroků z prodlení 14,75 % (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
28. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil část I. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [Anonymizováno] Kč s 8,05% úroky z prodlení [datum] do zaplacení.
29. Podle § 219 o. s. ř. odvolací soud potvrdil část I. výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky [Anonymizováno] Kč s 8,05% úroky z prodlení [datum] do zaplacení a co do 8,05% úroků z prodlení z částky [Anonymizováno] Kč od [datum] do [datum].
30. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud nově podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud kapitalizoval předmět řízení, včetně žalobkyní požadovaného příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]) a dospěl k závěru, že v řízení byl úspěšnější žalovaný. Protože však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal.
31. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Rovněž v odvolacím řízení byl úspěšnější žalovaný. Protože však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému v této fázi řízení nějaké náklady vznikly, žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.